Google This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project to make the worlďs books discoverable online. It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this file - a reminder of this book's long journey from the publisher to a library and finally to you. Usage guidelines Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. We also ask that you: + Make non- commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for personál, non-commercial purposes. + Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the use of public domain materials for these purposes and may be able to help. + Maintain attribution The Google "watermark" you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. + Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. About Google Book Search Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web at http : / /books . qooqle . com/ Staročeské výroční Obyčeje, Pověry, Slavnosti a Zábavy PROSTONÁRODNÍ POKUD O NICH VYPRAVUJÍ PÍSEMNÉ PAMÁTKY AŽ PO NÁŠ VĚK. PŘÍSPĚVEK KE KULTURNÍM DĚJINÁM ČESKÝM SEPSAL Dh ČENĚK ZÍBRT V PRAZE. TISKEM A NÁKLADEM JOS. R. VILÍMKA. MDCCCLXXXIX. >{«v \rsv* "iC^ \c?v \(sy \fo PŘEDMLUVA. knize této jsou sneseny z památek staročeských až po náš věk doklady, z nichž se dovídáme bud přímo, nebo nepřímo o výročních obyčejích, pověrách, zábavách a slavnostech prostonárodních u starých Čechů. Je to tedy jsnůška zpráviček a zpráv, spořádaná v celek, pokud totiž možná podobné různorodé výpisky slučovati v řád a lad, a doprovázená příslušným výkladem. Netušil jsem, odevzdávaje před několika lety v semináři pro slovanskou filologii při české fakultě filosofické písemnou práci na základě Postilly Philadelpha Zámrského, že mě práce ta bezděky povede ke studiu kulturních dějin českých. Mezi látkami, jež tehda odporučoval k zpracování ředitel semináře p. prof. Dr. J. Gebauer, bylo upozornění na kulturně-historická zrnka, roztroušená po litera- tuře staročeské v rozmanitých knihách, jež jinak obsahem svým ne- lákají ke čtení. Začal jsem tenkráte v universitní knihovně pražské čisti jmenovanou Postillu. Vyrojila se mi z ní hojná kořist zpráv kulturních. Takovým výsledkem jsa váben k dalším pokusům, za- hloubal jsem se do pročítání spisů staročeských, abych se v nich dobral drobtů podobných. Četba tato vedla mne blíž a blíže ke studiu kulturně-historickému. Poznával jsem, že ve směsi knih staročeských třeba si vésti opatrně, abych domnívaje se, že některá kniha nemá pro mne ceny, nevynechal právě knihy, kdež ve spoustě nezáživných výkladů za- hrabány jsou nepatrné, ale přece jen zajímavé příspěvky ke kulturním dějinám českým. Bral jsem tedy v universitní knihovně dle Jung- II PŘEDMLUVA mannovy Historie literatury a Jirečkovy Rukověti knihu za knihou, rukopis za rukopisem, doplňuje mezery knihovny jmenované knihov- nou musejní a jinými. Drobty kulturní vypisoval jsem si z nich, ať byly rozumu jakého byly, — a pořádal je pak nejdříve podle spo- lečné látky a potom ovšem podle doby. Přestátí na materiálu, čerpaném jen ze skladeb poučných a mravokárných, jsem nemohl. Ohlížel jsem se tedy, odkud bych me- zery zpráv již nasbíraných vhodně doplňoval a sceloval. S ochotným svolením p. prof. Dra. J. Emlera jal jsem se pročítati prameny v archivu král. města Prahy, posud hlavně inventáře domácností staropražských a řády cechovní. Do kategorie těchto dokladů přidával jsem výpisky z četných monografií starých i nových o jednotlivých městech. Výsledky bádání pilných autorů v archivech městských, zejména které vyni- kaly svědomitým citováním a tudíž spolehlivostí, vděčně jsem při- jímal. Uznáť zajisté každý, že jednotlivec by nepostačil se probírati hromadami městských knih, že by tím rozptyloval svou činnost v rozvláčné a nepotřebné podrobnosti, důležité snad pro místní po- měry, pro historii města jednotlivého, nikoli však vždycky pro celistvý souměrný obraz dějin vzdělanosti a osvěty v Čechách. Nemají li některá města posud svých historií, sháněl jsem po všelikých pra- menech jiných, po zprávách a výpisech, roztroušených po časopisech a rozličných knihách. Záhy jsem byl zkušeností přiveden ku poznání : opakuje-li se který zjev v případě jednom, ve druhém, ve třetím, že by se mi i dále za stejných okolností opakoval. Poznával jsem, že mi příbuzných dokladů na počet, quantitativně, přibývalo, ale qualitativně, svou jakostí, nepovídaly mnoho nového. Tím také vysvětluji, že jsem leckteré citáty, ač jsem jich mohl užiti, schválně odložil stranou, věda, že opětováním téhož a zabíháním do malicher- ných podrobností místních unavoval bych zbytečně čtoucího. Nestačilo však ani to, abych čerpal jen ze zápisů knih měst- ských. Naskytla se mi příležitost, abych se dočetl zpráv zase jiného druhu. S radostí totiž jsem přivítal nabídnutí p. prof. Dra. A. Rezka, abych jemu pomáhal v archivu Třeboňském při práci, chystané pro Český archiv. Pan Dr. Rezek mi při tom laskavě dovolil, že jsem si směl z četných svazků listinných, jichž potřeboval, vybrati vhodné drobty kulturní. Že to byly často příspěvky velmi vzácné, netřeba podotýkati. PŘEDMLUVA III K dokladům z archivu Třeboňského připojily se výpisky z ne- méně bohatého archivu Jindřichohradeckého. S laskavým svolením J. Exc. p. hraběte Jaromíra Černína z Chudenic studoval jsem v ar- chivu tom a dobral jsem se tam zajímavých podrobností o soukromém životě za starých časů. Za zvláštní ochotu, s jakou mi pan archivář F. Tischer předkládal všeliké doklady, jichž se dopátral za svých dlouholetýeh studií v archivu, jsem zavázán díky, a jen jeho při- spěním se stalo, že jsem z archivu Jindřichohradeckého tak hojný materiál odvážel. Při četbě památek staročeských nehleděl jsem si méně světlých stránek starodávného života než temných. Mnohé zápisy v prame- nech staročeských totiž jednají toliko o nehodných vlastnostech starých Čechů, o rozepřích, svádách, rvačkách, vraždách a pak soudech. Chovají v sobě leckteré zrnko kulturní, ale jen z nich čer- pati není možná. Pak by kulturní dějiny odhalovaly roušku minu- losti potud, že bychom viděli jen šatlavy a žaláře, v nich přikované vězně, ať šibaly, ať nevinné, že bychom viděli jen hrozná mučení a ukrutné popravy. Tak ze ctihodných předků, kteří přece nežili od rána do noci ve svárech a nebyli všichni šmahem zločinci, stávají se buď lidé směšní, kteří si na potkání spílají jmen, novočeskému uchu snad žertovně znících, nebo lidé rváči, kteří tlukou kde kdo koho, nebo vůbec lidé nehodní, od nichž s politováním se odvra- címe. Tak temná stránka starodávných poměrů společenských vy- stupuje v popředí a šíří se neprávem na újmu stránky světlé. Při tom při všem ubozí naši pradědové stávají se obyčejně pro nezvyklý nyní způsob jadrné řeči staročeské terčem laciných žertů. Vyhýbal jsem se líčení podobnému a přidržel jsem se formy vědecké. Proto však nemíním, že by kniha tato nemohla býti četbou kruhům širším; chci toliko vysloviti, že mi šlo také o to, aby ne- pozbývala povahy vědecké. Tím vzrostly mi poznámky, do nichž jsem ukládal zevrubná udání pramenů, vysvětlení, širší výklady, citáty cizojazyčné, analogie, literaturu příslušnou domácí i cizí a pod., snad až z míry. Doufám však, že to vše, zvláště udávání literatury a doklady, pod čarou doslovně uvozované z pramenů často mnohému nepřístupných, ať z památek starých či z literatury nové, budou jistě soudnému čtenáři vítány, zejména bude-li se chtíti někde důkladněji poučiti nebo užiti dokladů a literatury udané k svému vlastnímu a dalšímu bádání. Kdo by si však nechtěl všímati poznámek, aby IV PŘEDMLUVA nebyl z četby vytrhován, může bez porušení souvislosti čisti nad čarou netržitě, jako by poznámek nebylo. Proč jsem si zvolil za látku staročeské obyčeje atd., vysvětluji v úvodu. Zde jen připomínám a snad omlouvám, že jsem leckde k látce, vytčené názvem knihy, přidával na vhodných místech, buď v textu, bud v poznámkách, paběrky z bájesloví staročeského, líčení obyčejův a mravů staročeských vůbec, doplňuje, kde potřeba, do- klady staročeské zprávami z literatury novější. Že kniha tato není ve všem všudy dokonalá a úplná, vím nejlépe sám. Jednotlivci není možná vyčerpati bohatý zdroj památek staročeských až na dno, a pak při složitosti a rozsáhlosti látky této knihy bylo mi také zápasiti s roztříděním a vhodným sestavením některých dokladů. Vděčně tedy přijmu všeliké pokyny, chybil-li jsem kde, opravy a vůbec věcný posudek. Všem, kteří mně přispěli svou radou a ochotou, vzdávám ne- líčené díky. V PRAZE dne 22. ledna 1889. č. z. OBSAH. Str. Předmluva. Úvod i Nový rok 7 Na den sv. Tří králů 12 Masopust 17 Neděle černá 45 Neděle pražná 45 Neděle kýchavná 46 Neděle družebná 50 Neděle smrtná 53 Březen 63 Na sv. Řehoře 65 Velikonoce 69 Duben 95 První máj 98 Církevní obyčej o slavnosti Nanebe- vstoupení Páně 107 O výročním trhu 108 Letnice 114 O Božím Těle 123 Sv. Jan Křtitel 127 Pouť 138 Str. Přede žněmi 142 Po žních 160 Posvícení 164 Na Dušičky 178 O sv. Martině 179 Večer před památkou sv. Ondřeje . 187 Prástky 190 Šotek (skřítek, diblík, hospodáříček) . 194 Vodník 205 Zrnek 209 Můra 210 Diví lidé 215 Bludičky (světýlka) 217 V zimě 219 Na den sv. Mikuláše 234 Den sv. Lucie 238 Moc některých svatých dle víry lidové 241 Význam některých dnů 252 Vánoce 254 Dodatky 278 Seznam věcný 283 s %.' . £ Cf. Cf. Cř 6f. 6f. fif j fc^B) ffc ^ % % H ÚVOD. > Ti T lasatelům božského učení Kristova bylo zápasiti s krušnými <5^- překážkami, s houževnatým odporem vyznavačů v mysli a srdci zakořeněného pohanství. Pustili se tu do boje soupeřové mocní. Křesťanství honosilo se nedostižnou idealností svého vznešeného učení, které přese všechna muka, v nichž dokrváceli neohrožení mučedníci za prvých dob církve křesťanské, vábilo k sobě sta a sta nových nadšených stoupenců. Sanguis martyrům, semen Christianorum . . . Naproti tomu vynikal také soupeř víry Kristovy nemalými před- nostmi. Pohanství se všemi zvyky a slavnostmi, jichž původ se ztrácí v temnu dávných věků, hluboko bylo zakořeněno ; bylo nábo- ženství — řekl bych - — prostonárodní, jež ve všem všudy vyhovělo tužbám lidu pohanského, nepovznášejíc se nad výši jeho vzdělanosti. Tím nerozlučně srostlo se životem a bytem národním, přešlo do krve celého národa. Boj obou soupeřů byl veden se vším napjetím, krvavě a zdlou- havě. Křest očistil sice pohana od kalu hříchů, ale nedovedl nikte- rak najednou s něho smýti a jemu hned vyrvati všecky názory sta- rodávné, oblíbené obyčeje, jichž upomínka probudila se v srdci třeba pokřtěného pohana, kdy zjevy přírodní, každým rokem se opakující (zimní slunovrat, příchod luzného jara, letní rovnodenní, sklizeň úrody Čeněk Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. I 2 ČENĚK ZIBRT polní a pod. a zase příchod drsné zimy, zimního slunovratu) ponou- kaly jej k obřadům starého, veselejšího náboženství. Ohlasu obřadů pohanských nemohlo najednou utlumiti učení křesťanské, přicházejíc s novými, nezvyklými a poměrně přísnými řády. Posléze boj jak tak ukončen. Vhodně pověděl Pfannenschmid že byla církev křesťanská přinucena, aby se smlouvala s pohanstvím a učinila s ním příměří, v němž přijala, vedena jsouc opatrnou po- litikou, velikou sílu požadavků, diktovaných od náboženství pohan- ského — ovšem tak, že nauka její nedoznala tím žádné úhony zá- sadné, toliko se sblížila s obyčeji a názory národními a tím zároveň se sblížila se srdcem pokřtěného lidu. Po vyplnění takových ústupků církev křesťanská vítězila. Některé bujné zvyky pohanské, s nimiž se nemohla smířiti, potlačila po dlouhém odporu nadobro; jiných vy- kořeniti nemohla a tudíž volky nevolky přibrala je do svých obřadů. Vedla si však při tom obezřetně. Roucho kultu pohanského málo jen zaměněno a zbarveno příměsky křesťanskými ; ale za to pod- strčen od křesťanské symboliky pod roucho to výklad nový, význam křesťanský, aby lid, jsa zvyklý rouchu onomu a nemoha se rozloučiti s dávnými zvyky, zděděnými od pradědův, obíral se jimi po své vůli dále, aby však byl si vědom, že obřady ty připomínají tajemství učení Kristova a nikoli obřady prokletého prý modlářství. 2 ) Tak staly se pohanské přežitky tlumočníky mezi obyčeji sta- rými, domácími a obyčeji novými, od církve hlásanými. Připojily se, ') Germanische Erntefeste im heidnischen und christlichen Cultus, Hannover, 1878, str. V. 2 ) Církev křesťanská se tím netajila. Neuvedeme tedy dokladů toho rázu, kde se jí vytýká, že obřady pohanské proměnila za křesťanské (viz na př. výčitku Mani- cheovce Fausta u Pfannenschmida, Das Weihwasser im heidnischen und christlichen Cultus, Hannover, 1869, str. 12); připomínáme jen ze všech svědectví slova Hospinia- nova (Festa christianorum, hoc est de origine, progressu, ceremoniis et ritibus festorum dierum Christianorum. . . Tiguri, 1612, v univ. knih. p~. pod sign. 33 C 43, 1. 13 a): »Fuit praeterea alia quoque causa, ob quam memoriae illae martyrům institutae súnt a veteribus, nimirum, ut iis avocarentur homines a festis et ritibus ethnicis, adeoque prophanis. Unde etiam nonnulla festa Christianorum, quoad temporum rationem ad- modum cum festis gentilibus congruunt, quoad ritus aliquos ab illis non multum discre- pant . . .« Hospinian vyčítá pak celou řadu svátků křesťanských, zařizovaných analogií slavností pohanských. Srv. na 1. 15a: »Quia vero difíicile erat semel receptos ritus et ceremonias vel abiicere, vel e medio tollere, propterea veteres Christiani festa Ethnico- rum et Judaeorum non quidem omnino sustulerunt, sed tantum in Christianorum festa et STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 3 byvše trochu zkomoleny, po křesťansku zabarveny a pokud možná zmírněny — jako průvodčí k obřadům, svátkům a slavnostem církev- ním na pouti jejich po krajinách pokřtěných. Při tom stále a stále zakrňovaly, až jednak přijaly na sebe ráz úplně křesťanský, jednak vymanily se z těsných mezí křesťanských obřadů "a dlouho byvše od církve kaceřovány, přece jen se domohly jakého takého práva, dru- žíce se jako prostonárodní zvyky, » pověry*, zábavy a slavnosti lidové k příslušným hodům křesťanským. Není třeba dovozovati širokými slovy, že v těchto obyčejích prostonárodních, pochodících z doby pradávné, nejjasněji se zračí individualita národní. V nich ode dávna uložil národ výsledky rozu- mování svého, svoje názory o přírodě, se kterou zvláště orby mi- lovný Slovan žil v důvěrném svazku, jako bratr se sestrou, svoje ná- zory o zosobněných silách přírodních, bytostech vyšších, o bozích — plerunque nomine saltem immutato, commutarunt.« — Zvlášté charakteristický je list Řehoře I., v němž rozvinuje důmyslný papež svoje názory o pokřestění Anglfiv, o při- vedení jich do ovčince Kristova. Vybízí biskupa Augustina, aby jim jen dovolil obí- rati se obyčeji a obřady pohanskými, aby však podkládal tomu všemu smysl učení křesťanského. Nemálo zajímavý list uvádíme v původním znění (Opera omnia s. Gre- goru Papae I., Parisiis, 1705, Tom. II. 1176, 1 177) : Ad Mellitum abbatem. (Dat mandata Augustino, quem adibat, exhibenda, ad faciliorem Anglorum conversionem). »Gregorius Mellito Abbati in Francia. Post discessum congregationis nostrae, quae tecum est, valde sumus suspensi redditi : quia nil de prosperitate vestri itineris audisse nos 'contigit. Cum vero vos Deus omnipotens ad reverendissimum virům fratrem nos trum Augustinům Épiscopum perduxerit, dicite ei, quid diu mecum de causa Anglo- rum cogitans, tractavi, videlicet: quia fana idolorum destrui in eadem gente minime debeant, sed ipsa, quae in eis sunt, idola destruantur. Aqua benedicta fiat, in eisdem fanis aspergatur, altaria construantur, reliquiae ponantur ; quia si fana eadem bene constructa sunt, necesse est, ut a cultu daemonum in obsequium veri Dei debeant com- mutari, ut dum gens ipsa eadem fana non vidět destrui, de corde errorem deponat, et Deum verum cognoscens ac adorans, ad loca, quae consuevit, familiarius concurrat. Et quia boves solent in sacrificio daemonum multos occidere, debet his etiam hac de re aliqua solemnitas immutari, at die dedicationis vel natalitiis sanctorum 'Martyrům, quorum illic reliquiae ponuntur, tabernacula sibi circa eosdem ecclesias, quae ex fanis commutatae sunt, de ramis arborum faciant, et religiosis conviviis solemnitatem cele- brent. Nec diabolo iam animalia immolent, sed ad laudem Dei in esum suum ani- malia occidant, et donátoři omnium de satietate sua gratias referant, ut dum eis aliqua exterius gaudia reservantur, ad interiora gaudia consentire facilius valeant. Nam duris mentibus simul omnia abscindere, impossibi'e esse non dubium est; quia is qui locum summum ascendere nititur, necesse est, ut gradibus, vel passibus, non autem saltibus elevetur. Sic Israěliti^o populo in Aegypto Dominus se quidem innotuit, sed tamen tis sacriřiciorum usus, quos diabolo solebant exhibere, in cultu proprio reservavit, ut eis sacrificio suo animalia immolare praeciperet, quatenus cor mutantes, aliud de sacri- ficio amitterent, aliud retinerent ; ut etsi ipsa essent animalia, quae oíferre consueve- rant, veruntamen Deo haec et non idolis immolantes, iam sacriíicia ipsa non essent Haec igitur etc.« — * 4 ČENĚK ZÍBRT v obyčejích prostonárodních uložil výsledky duševní činnosti své. Obydlí, kroj, jídlo, pití, nářadí, zbraň, všeliký mrav, zvláště v mě- stech, snadno se měnily a mění vlivem sousední ciziny, ale oby- čeje prostonárodní, od věků hluboko utkvělé v podání lidovém a s duchem národním nerozlučně srostlé, tak snadno se proměniti nemohly. Možná že se k nim přimísil a vtrousil živel cizí, ale pů- vodní podstata nezměněna trvala dále a houževnatě udržuje se přese všechny nátisky více méně podnes. Z naznačených asi příčin, že tedy prostonárodní obyčeje a slavnosti chovají v sobě ryzí, neb aspoň nejméně porušené známky duševního života každého národa, pokusil jsem se z materiálu ke kulturním dějinám českým, jejž jsem si až posud nastřádal, vedle her staročeských především vybrati a srovnati následující obrázek oby- čejů, pověr, zábav a slavností u starých Čechů po celý rok. Hojné doklady, často netržitě jdoucí z doby nejstarší až po nejnovější, dopl- něné přirovnáním ke zvykům cizím, nejvíce však ke zvykům bratrských národů slovanských, skupily se mi bezděky v zaokrouhlený celek. Přiznávám se, že jsem si nevěděl často rady při této práci. Hlavně jsem zápasil se známým nedostatkem : Nemáme posud české mythologie, která by vědeckou kritikou stanovila základní rysy po- hanství starých Čechův — a obyčeje prostonárodní chovají v sobě přece tolik a snad nejvíce upomínek na kult pohanský! Neměl jsem tedy po této stránce dosti světla a bylo mi několikráte hledati si v temném bludišti bájeslovném přiměřeného výkladu nového, jehož jsem se vždy dobral nejprve analysí staročeských dokladů souhlas- ných, a .pak přirovnáním jich (když jsem je vytříbené v celek seřa- dil) k výzkumům osvědčených badatelů slovanských i jiných. Tak mi bylo klestiti si methodou, jaká se mi při práci sama nabízela, cestu novou, upravovanou dle vědeckých požadavků doby moderní. Nemohl jsem následovati- šlépějí ctihodného kněze Krolmusa, jenž sveden byl přílišnou horlivostí a přibíral do sbírky obyčejů českých všecko, co se mu kde namanulo, ve všem dokazoval český pohanský původ, zabíhaje pro výklad až do končin dávných Indů. Zablouditi STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 5 s Hanušem do říše mlhavých vidin bájeslovných, vykouzlených živou obrazností a smělými kombinacemi, také jsem nechtěl. Za to však šel jsem často cestičkou, vyšlapanou od P. Sobotky, jehož práce v oboru folkloristickém, stavěné na základech vážné kritiky, poskytovaly mi ledakdy radu, kudy bych nejbezpečněji dospěl konečného úsudku. Zároveň plním jen svou povinnost, vzdávám-li tuto p. P. Sobotkovi za všecky ústní rady a pokyny při této práci upřímné díky svoje. Kde se mi úsudek podal beze všeho nucení z netržité řady spolehlivých dokladů sám sebou a poznával jsem , že tomu tak a jináče tomu býti nemůže, tvrdil jsem tak a tak jistě. Viděl-li jsem, že tvrdě to či ono, odvolával bych se vedle nejasných dokladů na nejisté dohady, přiznal jsem se, že nedovedu rozluštiti otázky, ale že se zamlouvá pravděpodobné domnění takové a takové. Jindy po- sléze nebylo možná souditi tak ani onak a nechtě tedy svévolně roz- suzovati, konstatoval jsem pouze, co zachovaly o zvyku doklady staro- české, nepouštěje uzdy obraznosti na doplněnou zpráv zlomkovitých. Že se mi poštěstilo nalézti v pramenech staročeských zprávy o některých obyčejích, které již vyhynuly nebo živoří jen v úpadku, netřeba tuto zvláště připomínati. Pokud se týče rozdělení, řídil jsem se částečné způsobem nej- lepšího ještě spisu Hanušova, Bájeslovného kalendáře. Rok bývá přirovnáván ke kruhu. Jiní přirovnávají každoroční svátky církevní ke květům, svitým ve věnec. Kruh a věnec nemají počátku ani konce. Ať začne kdo, kde začne, po uplynutí roku dostane se na místo, odkud vyšel a bude potom postupovati znovu a opět cestou, již jednou vykonanou. Podobně bylo s roztříděním materiálu o vý- ročních obyčejích staročeských. Mohl jsem začíti kterýmkoli ča- sem ročním. Postupoval jsem však v práci své dle rozdělení nyněj- šího roku občanského pro snazší přehled. t s mnohými daremními klevetami a básněmi «. Podrobnějšího o nich nepověděl nic. Jest nám tedy přestati na svědectví jeho, že byl příchod no- vého roku od starých Čechův oslavován hlučně, vesele. 3 ) *) Viz Reinsberg-Diiringsfeld, Festkalender, 1861, 2. 3. 2 ) Nové léto, vyd. 1582, 1. B 3. 3 ) Srv. Hospinianus, De orig. fest. Christian., 1. 31 b, 32 a: »Certum tamen est iam olim in veteri ecclesia Calendas Januarias a Christianis observatas fuisse et in Christianům festům commutatas, sic tamen ut ritus et superstitiones ethnicas, hoc die usitatas, non abiecerint, sed retinuerint potius et posteris suis etiam quasi per manus tr^adiderint. Omneš enim illae superstitiones ethnicae, quas libro de festis ethnicorum 8 ČENĚK ZIBRT Přátelé a známí si posílali přání a novoroční dary. Jak svědčí Rosacius (1. c, 1. B.), mají dobří lidé obyčej »dle chvalitebné zvy- klosti . . . vespolek se potěšovati, přitom také jedni druhým dar no- vého létha posílati s srdečným vinšováním vší milosti a požehnání Božího k prospěchu těla i duše.* V týž rozum pověděl Jak. Akantido-Mitis 4 ) : >Jest obyčej starý a zvyklý u křesťanův, že při nastávání roku nového přítel příteli a známý známému nového létha začátek štastný, s veselým prostřed- kem i s prospěšným skončením vinšuje ... Při vinši učiněném bývá také i dar odsýlán na znamení lásky křesťanské, víry a přívětivosti společné a na dokázání řečí i skutkem toho, což mysl a srdce po- božného vinšuje a žádá.« Dokladů toho, že si staří vzájemně o novém roce přáli, 5 ) dary in Calendis Januariis commemoravimus et olim hoc die sunt observatae a Christianis et etiamnum hodie pertinaciter observantur a nobis. Discurrunt namque noctu tam senes, quam iuvenes promiscui sexus, cantantes prae foribus divitum, quibus felicem annum cantando precantur et optant. Hoc autem quum noctu fiat, nemini dubium esse debet, quin sub hoc praetextu multa obscoena et turpia perpetrentur simul. Eadem nocte plurimi mensám varii generis epulis parant et ornant, putantes se per totum anni spacium talem ciborum abundantiam habituros. Alii poculum plenům aqua vel vino in mensa ponunt, quod si exundet, et ultra margines poculi intumescat , fertilita- tem, sin minus, caritatem eius anni ominantur . . . Totus dies per omneš urbes, vicos ac compita, compotationibus, comessationibusqne non solum inpublicis, sed etiam pri- vatis aedibus consumitur, non sine choréis, saltationibusque impudicissimis . . .« Srv. Sim: Maioli Dierum Canicularium tomi septem, Francofurti, 1642 (v univ. knih. pr. 37 A 27) II. 433. O zvycích německých vedle jiných viz O. Schade, Klopfan, Ein Beitrag zur Geschichte der Neujahrsfeier, Hannover, 1855 ; W. Kolbe, Hessische Volksitten und Gebráuche im Lichte der heidnischen Vorzeit, Marburg, 1888, 28, 29. 4 ) Spis krátký a sprostý . . . vyd. 16 12, 1. a, a 2. 5 ) Archiv Třeboň. (Fam. Šternberk). Kolem r.. 1600 píše Jaroslav Volf ze Šternberka své sestře: »VMsti poníženě bratrsky a služebné žádám, že mně vodpustiti ráčíte, že VMsti tak dlouho .. . sčasný nový rok nevinšoval; nebo sobě to zane- chávám, až k VMsti sám přidu«. — Partlicius, Kalend., 16 13, 147, 148. »Item na Nové léto jeden druhému vinš činiti obyčej máme, v němž za ochranu předešlého roku Bohu díky vzdávati a za ostřihání budoucího a nastávajícího žádati vroucně nepřestá- váme; při tom vinši odesílá se i dárek. « — Ukázku přání novoročního, jež oplývá něžnou upřímností lásky mateřské, vypisujeme z listu Zuzany Černínové synu Hum- prechtovi r. 1649: »Již tento rok brzy dojde. Mé přenejmilejší dítě. z mého upřímného srdce, vinšuji Ti tento již bohdá brzy nastávající Nový rok a mnoho jinších tak šťastný zdravý a potěšitelný, aby tě milý pán Bůh jak na duši, tak na těle ráčil obohatiti tím vším, co by Ti zde časně a potom na věky věčně prospěšno bylo a upřímné mateřské srdce Tobě žádá.« Dvorský, Zuz. Čem., str. 167. — Vedle tohoto nelíčeného přání klademe formulář novoročního přání strojeného, jakéž posílaly jeptišky svým příznivcům. Pochodí asi z konce stol XVII. (v rukop. univ. knih. pr., sign. 2 a 13, 711): ». . . Na- stávající tehdy svátky narození Emanuele, pána a spasitele našeho, vesele, šťastně, jak duši, tak tělu prospěšné s obnovením vnitřního i zevnitřního člověka ponížené apreci- ruji, jakož také v nové nám přicházející rok, v němž by všecky měsíce radostný, týhodny prospěšné a hodiny pro duchovní potěšení krátké připadly, a nejen toliko tento nastávající, nýbrž mnohé prodloužilá léta v nej výbornějším zdraví k strávení a přečkání podle intentu jejich poslušně vinšuji. Aby ale vinš můj oučinek svůj dosáhl, STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE si posílali, 6 ) a zvláště páni svým služebníkům i jiným dávali >no- vého léta«, »koledy«, 7 ) mohli bychom uvésti velikou sílu. * * * Novým létem nastávala potřeba nového kalendáře, minuce, na příští rok. Vydavatel nebo knihtiskař věnovali obyčejné tminucí* některému příznivci svému, vědouce, že jim za lichotivé věnování přispěje na uhraženou nákladu. 8 ) Věnování podobná chovají v sobě často pěkné drobty kulturní. Kalendářů staročeských se zajímavým věnováním zachovalo se dost a dost. Chceme se tu jen zmíniti o zvláštním obyčeji školních mistrův, učitelů staročeských. Posílávali před novým rokem svým známým pánům minuce na příští rok s titulním listem všelijak pomalovaným, pestrými ozdobnůstkami okrášleným. Páni jim za to ledačeho uště- dřili. Tak malovali a posílali, až tím školy zanedbali. Ozývají se hlasy proti tomuto obyčeji. V Domažlicích usnáší se r. 1587 měst- ská rada 9 ) ; na svých nehodných modlitbách budoucně pamatujíce zůstanu. S tím se etc.c — Celé sbírky blahopřání k vánocům a novému roku, jež posýlali také žáci a mistři svým pří- znivcům a přátelům, ' většinou z druhé polovice stol. XVI. a ze století XVII., v univ. knih. pr. pod sign. 52 C 6, 52 C 18. tlvádíme jakožto ukázku z básně Pavla Litomě- řického z Jizbice (Carmeh Heroicum de nativitate Immanuelis ac Salvatoris domini no- stri Jesu Christi, 1 598, 1. a 2) : »Christicolae, antiquo veterum de more parentum, quos amat alma íides, quando annus veteri rursum novus orbe calendis incipit ire novis: munera quisque aliis mittunt donantque libentes maxima et exigua, interdum nummos et rubra corallia ponti, aut pyra, mala, nuces, saepe cibos etiam lautos dulcemque Lyaeum et modo quicquid habent . . .« 6 ) Jan Jičínsky, knihtiskař, má r. 1 59 1 na skladě 15 exemplářův »Daru no- vého léta«. (Kniha Arch. m. Pr., č. 1 1 73, 1. 236 b). — Václav Holický píše r. 1556 Henr. St. ze Svamberka: »Tu chrtici novýho lita posílám«. (Arch. Třeboň., Fam. Svamberk 16.) — M. Ondřej Kracovský, Opravdový kontrfekt odporného boje a potýkání, vyd. r. 16 16, ve věnování, 1. A 7. Žádá služebně a doufá, že si jeho příznivec knihu jmenovanou »místo daru zemského za dar nového létha nastávajícího oblíbiti ráčí. « 7 ) Arch. J. Hrad. (sign. VI. R s udáním roku). V účtech zaznamenáno : »Den nového léta donesl jsem JMsti paní do fraucimoru k rozdání čeládce na koledu 8 kop« (1565). »V sobotu den nového léta druhým literátům dáno koledy 30 gr. Truba- čům koledy 15 gr.« (1575). »Literátům na nové léto 7 fl.« (1639). Srv. Haussre- gister vor 1669 atd. Každoročně se opakuje tato položka, že těm a těm bylo dáno »nového rok u«. 8 ) Arch.J. Hrad. (VI. R, 1592): »S poručení JMsti dáno Voldřichovi Valdovi im- pressorovi od dedikování a přinesení minucí JMsti pánu, jakž suplikací ukazuje, 5 kop.« 9 ) Dvorský, Paměti o skol. č., str. 6. 10 ČENĚK ZÍBRT »Na suplikování do rady bakaláře školního Václ. Niz. Vo- dňanského minuc malovaných (nevím jakou v školách navy- klostí) rozdávání při času vánočním neb novém létě, k žádosti jeho, jakožto věc neužitečná a zbytečná a mládeži školní větší škodu než užitek přinášející se skládá a na časy budoucí z nich scházeti má ; ale raději aby ve škole od preceptorfi mládeži lectiones toho času příhodné se čtly a přemýšlely. Místo pak těch minucí z rady panu bakaláři 2 kopy m. dávati se má.« Podobně vyznívá zápis senátu university pražské r. 1599: •Bu- doucí rektorové ať na to dobrý pozor mají, co se ve školách děje, jak dnů všedních, tak také nedělních a zvláště těch dnův po svát- cích vánočních, nebo mnozí ještě tehdáž chtěli by se zane- prázdňovati tím bláznovstvím, malováním minoucí, a tak se jim tím dohlídáním to drobet přetrhne a musí na sebe lepší pozor míti, buďto že budoucí pan rektor bude moci k tomu sám dostačiti, anebo skrze někoho jiného kollegu svého to spravit! t (1. c. str. 6.) Roku následujícího v dlouhé řadě stížností vytýká primas Václ. Krocín z Drahobejle, »že (kantoři) s malováním minucí velice se zaneprázdňují a sacrae lectiones, že se nečtou, jen s minucí že se párají,. bez čeho býti může.« (1. c. 63.) M. Marek Byd- žovský z Florentinu ohrazuje se proti tomu: >. . že se správcové školní minucemi zaneprázdňují a celý advent s nimi stráví, to že též pravda není; nebo lekcí ranním jitrem se konají. Mezi tím, co času zbyde, že jej stráví, však ne celý advent, aby tu mohli ně- jaký zišček míti.« (Str. 64.) Uznali to páni bakaláři, že malováním minucí zbůhdarma čas maří. Aspoň r. 1604. připisuje bakalář Adam Tesacius Brodský svou » Komedii z knih} 7 zákona Božího, jenž slově Ruth,c starším a sousedům záduší kostela sv. Havla v Praze — prý ^štědrého večera i pro dokázání šetrné vděčnost ic. Dal ji vy- tisknouti kromě jiné příčiny pro tuto: > Abych místo těch minucí malování a pánům sousedům dle starobylé zvyklosti odsílání, čímž se mládež v školách více v učení zameškává, nežli vzdělává, jednoho každého z VMstí jedním exemplářem darovati mohl, jakož i tak či- ním, a že vděčně přijíti, mne i všechny alumny školy v své laskavé paměti vždycky míti a nad námi ochrannou ruku držeti ráčíte, žádám. c 10 ) 10 ) Jireček, Staroč. div. hry, str. 4. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 1 1 Starodávného zvyku však přece jeho druzi nezapomínali. Soudíme tak z listu M. Bacháčka panu Kašparu KaplíH ze Sulevic r. 1605. 11 ) ». . . A nevěda jak jináčeji mé bohdá uctivé šetrnosti VMti pro- kázati, příležitě minucí na rok budoucí 1606 VMti odesílám, služebně žádaje, že chatrný dárek ode mne vděčně přijíti a učení pražské sobě poručené míti ráčíte.* Přese všechno toužení na malování a posílání minucí 12 ) zvyk ten dlouho se udržuje. Aspoň jsme našli kalendář z r. 1700, jehož titulní list je pomalován a v ozdobném věnci připsáno věnování rychtáři a radě města Rakovníka od školních mistrů Rakovnických. 13 ) Když pak 1. 1748 byl vydán patent o tisknutí, kolkování a prodávání kalendářů, 14 ) zahynul starodávný obyčej sám sebou. 16 ) n ) Dvorský, 1. c, str. 268. 17 ) Srv. Dvorský, Pam. o škol. č., 413, pozn., 6. ,3 ) V univ. knih. pr., sign. 54 E 299. V archivu města Rakovníka dle svědectví Dra. Z. Wintra (ČČMus 1884, 428) zachována celá řada křiklavě prý a dětinsky ma- lovaných kalendářů, které dávali školní mistři pánům na radnici.' ,4 ) Česky patent v' univ. knih. pr., sign. 54 A 75. Tamtéž vypsán zevrubně nový řád pro kalendáře. 1S ) Uvádíme tu některé narážky z cizích dokladů v o obyčejích novoročních. Ří- kávají, co kdo dělá o novém roce, to že bude dělati po celý rok. Srv. »\Venn man aufs neue Jahr Geld zahlet, so hat man durch's gantze nachfolgende Jahr keinen Mangel am Gelde«. Viz J. Praetorius, Der abentheuerliche Gluckstopf, Leipzig, 1669, str. 260. Tamtéž str. 260, 261 : v Aufs neue Jahr essen die aberglaubischen Leute zu Saalfeld in Thiiringen weiss Kraut und auf Fassnachten Hirsenbrei : so soli ihnen das Geld nicht vergehen.« 1. c, 274 — 270 : »Man kan zwar an mehren Zeiten im Jahre erfahren, ob das Getreide folgends oder zukiinftig werde theur oder wohlfeil werden, aber am neuen JahrsTage kan man zu vorderst dahinter kommen.c Na den sv. Tří králů. ečer přede dnem sv. Tří králů bývá nazýván »svatvečer svíček «. Kdo chce zvěděti, co mu budoucnost chystá, pouští svíčičky v nádobě, vodou naplněné, a věští z toho, jak dlouho která hoří a jak daleko od obruby do středu se dostane, svůj příští osud. 1 ) Doklad staročeského zvyku tohoto, známého také o štědrém večeru, máme již ze stol. XV. Neznámý kazatel horlí přede dnem sv. Tří králů proti čarování a kouzlům, varuje své posluchače před pověrami : »A pomněte dnes varovati se čáruov, kouzluov, svieček nespouštějte, a jiných pověr. Na pohany to slušie, ne na kře- sťany věrné... « 2 ) V Ullmannově knize, vydané r. 1762, zazname- nána zpráva o podobném zvyku na Moravě. O štědrém večeru pouštívají prý dvě svíčičky v skořápkách ořechových, pojmenovavše je jmény dvou milenců. Připlovou-li skořápky k sobě, budou onino svoji; pakli nic, sňati spolu nebudou. Více o tom bude pověděno ve stati o vánocích. 3 ) *) Viz Reinsberg-Diiringsfeld, Festkal. 12, 13. Pěkný popis téhož obyčeje o štědrém večeru v »Babičce« Bož. Němcové, 5. vyd., str. 181, 182. V rukop. univ. knih. pr., sign. 11. F. 3, 1. 135, An vigilia Epiphaniae«. 3 ) Alt-Mahren, II. 500. »Andere schneiden eine walsche Nuss in zwei, kleben in eine jede Helfte derselben ein kleines Lichtlein an, setzen solche in eine mit Wasser gefiillte Schissel ein, benennen zwo einander Uebende unverheirathete Per- sonen, und lassen die zween Theile Nussen schwimmen ; kommen diese zu einander geschwummen, sollen auch die benennte zwo Personen Eins werdcn, und entgegen.* STAROČESKK VÝROČNÍ OBYČKJE 3 Oblíbeným zvykem, jehož původu dlužno hledati v křesťanské legendě o sv. Třech králích, bylo a jest posud chození >s hvězdou*. Také staročeská pacholata chodívala s »hvězdou« 4 ), připomínajíce přiměřenými zpěvy památku Tří králů. c ) Zpěvy ty bývaly drama- tisovány a tak vznikly hry tříkrálové, » komedie* 6 ) Jezovité chopili se této příležitosti a vystrojovali slavnostní divadla s lákavou nád- herou, hry »o Jezulátku a přinesených mu darech od pastýřův a králůt, jež žáci kolejí jezovitských hrávali před četným a vděčným poslu chačst vem . 7 ) Koledou na den Tří králů chodívali kromě žáků také jejich vychovatelé, » kantoři t a místy i duchovní; psávali na veřeje jména Tří králů a křížky, jakž se děje podnes. V artikulech Muřanských (na Slovensku) zapovídá ve druhé polovici stol. XVI. (1594) vrchnost farářům toulati se na den Tří králů po domech >s křížkem*. . . . Pověrné a bludařské s křižíkem toulání po ulicích a domích farářům se zakazuje. Aby prý se raději shodli osadníci se svým pastýřem duchovním, jaké dávky za to budou dávat i. 8 ) Zevrubnější popis takového koledování o Třech králích za- chován bezděky v nedůležitém jinak listu z r. 1668. 9 ) Přišel prý do tvrze Zaječické »Nikazius«, > zpíval píseň ,Tří králové znamenali' podle kancionálu luterianského, hrnec nový provrtaný a v něm uhlí a kadidlo nosil, tři krále psal, potom kouřil.* 4 ) Arch. J. Hrad., sign. VI. R., 1579. v V pátek po sv. třech králích panu re- gentovi navráceno, který jest dal koledy pacholatům, když nahoře s hvězdou byli 3 gr. 4 den.* •"') 1. c. 1598. xDáno třem králům, když nahoře zpívali, po dvakráte 3 kopy.« *) 1. c. 1599. »I)áno třem králům koledy, když s komedií nahoře byli, 3 kopy.* — Zlomek staročeské divadelní hry církevní o Třech králích viděl Jos. Truhlář ve dvorní knih. Mnichovské. Malý Ježíš děkuje třem králům za dary. »Deinde vadant circum ecclesiam et sic est Hnis istius ludi.« ČCMus. 1885, 272. . 7 ) Viz o tom v článku F. Menčíka v Ruchu, 1884^ str. 552 dle Schmidlovy Hist. Soc. Jesu, II. 119. — J. Fejfalík uvádí ve sbírce Volksschauspiele aus Máhren obsáhlou hru o třech králích (str. 40. až 73.), která propletena jest laškovným hu- morem a zdá se, že pochází z doby starodávné, chovajíc v sobě četná rázovitá úsloví staročeská. — Srv. Krolmus, Staroč. pov. I. 271 — 273; Pav. Dobšinský, Prostonárodnie obyčaje, pověry a hry slovenské, 1880, 127 a j. v. Popěvky tam uváděné, jež pacholata podnes na obchůzce o Třech králích zpívají, shodují se vzájemně, ba jsou místy to- tožný. Tím jest nejlépe potvrzen starodávný původ jejich. • 8 ) Memorab. prov. Csetnek, vyd. Lad. Bartolomaeides, str. 223.: »Na dnech troch králoch, poněvadž se s křížikem po uliciech a domiech polured fararom zakazuje, protož posluchače budou se svojimi fararmi jednati, a s nimi rovnost učiniti, a duo- chodek ten predce jim von vydavati, pro jejich vychovávání . . .« 9 ) Dvorský, Pam. žen č., 397. 14 ČENĚK ZÍBRT Že chodíval také učitel dám od domu, kropil svěcenou vo- dou 10 ) a napsav křidou na dvéře jména Tří králů, dostával za to od hospodáře »koledy«, potvrzují paměti města Sadské. ll ) Soudíme, že jako v Sadské, tak i v jiných městech a osadách byl po- dobný zvyk. Zajímavý obyčej při tom zapsal Ullmann (1762). Když učitel napíše; svěcenou křidou jména Tří králů, honem je hospodyně smaže, aby se jí dařila drůbež. 12 ) * * * Hanuš se zmiňuje ve svém Kalendáři 13 ) o zvláštním zvyku, jenž prý je znám hlavně u Franků, že se totiž rozhoduje losem, kdo bude psáti křížky a vykropovati stavení. Zastrkují do pečiva pe- nízek a komu z domácích po rozkrájení připadne kousek s tím penízkem, je králem, vykropuje a píše křížky. Zprávu o tomto obyčeji našli jsme u Aubana-Mirotického (1579). u ) »Na den tří králuo, jenž se den ukázání Páně oněm mu- drcům jmenuje, jedna každá čeládka z medu a z mouky, přidadouc zázvoru a pepře, mazanec udělají a krále sobě vyvolí tímto způ- sobem : Mazanec hospodyně dělá, do kteréhož bez spatření jiných, když jej hněte, jeden peníz nebo groš vpustí a potom odhrabíc uhlí, na horkém vohnisku jej praží a upražíc na tolik kusuo láme, kolik osob se mezi čeládkou nachází. Potom rozdává, jednomu kaž- dému jeden kus dadouc. Oddělují se také Kristu Pánu, blahoslavené panně a třem mudrcům jejich díly, kteréž se místo almužny roz- dávají. V čím by pak kusu groš neb ten peníz nalezen byl, toho všickni králem jmenují a na stolici ho vsadí a po třikrát ho vzhůru s plesáním vyzdvihují a ten má v pravé ruce křidu, kteroužto toli- krát znamení kříže vzhůru na břevnách aneb na klenutí pokoje napisuje, kteréžto kříže, protože se o nich věří, že sou proti mnohým zlým věcem k obraně, u veliké vážnosti je mají.« ,0 ) Srv. Tomek, Police nad Medhují, 183. 11 ) F. A. Paroubek v Lumíru, 1856, II. 741. 12 ) Alt-Máhren, II. 501 : »Wann der Schulmeister am Fest der heiligen Drei Kónigen mit der an diesem Tag geweihten Kreide die drei Buchstaben C. M. B. auf die Haus- oder Zimmerthíir nach dem catholischen Brauch aufgeschrieben hat, lóschet solche alsobald die Hauswirthin aus, damit ihr die Gánsel und Hánel gerathen.« 1S ) Báj. kal., 65. 14 ) Mirotický přeložil z latinského spisu Aubana-Bohema spis » Obyčeje, zvyklosti všech národfiv*, vyd. 1579. — 1. c, list Aa 3. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 15 Zpráva tato je velmi zajímavá, ale není jisto, líčen-li tu zvyk staročeský, či spíše zvyk cizí, jehož popis Mirotický přeložil z la- tinského originálu. — Pravdivosť toho, že křížky tříkrálové a jména sv. Tří králů mají moc proti kouzlům a pohromám, je potvrzena četnými středo- věkými doklady, cizími i staročeskými. Škartiček se jmény sv. Tří králů užíváno nejčastěji jakožto ochrany proti padoucí nemoci. Lé- kařské rukopisy staročeské, jež jsou ovšem ohlasem pověrečné uče- nosti středověké vůbec, lfi ) obšírně vypisují, jak potřeba psáti a nositi na holém těle podobné lístky s mocí zázračnou. 16 ) Dle víry zbožného lidu českého byl chován mezi drahocen- nými ostatky svatých v kostele svatovítském v Praze »sv. Baltazara krále díl tejle, který prý Karlovi IV. Fridrich, arcibiskup Kolínský, léta 1 372 daroval . . . Přitom částky zlata, kadidla a mirhy od třích ir ') Viz Wierus, De praestigiis daemonum, IV. 404 : » . . . Cuiusmodi hi usur- pantur rhythmi contra epilepsiam : Caspar fert myrrham, thus Melchior, Balthasar aurum. Haec tria qui secům portabit nomina regum, solvitur a morbo Chrisíi pietate caduco.« Srv. Tharsander, Schauplatz, 1735, 377 : »Wider die fallende Sucht wird folgendes Verš recommendiret : Caspar fert myrrham « 18 ) V rukop. univ. knih. pr M sign. 17. H. 22., 1. 273: »Obecné vždy psáti lístky bez tytlíků (skratek) a nositi na hrdle, ať života lístek dotýká. Netřebať ho v šatě ob- vinovati. Potom druhý a když ten od potu sejde, opět jiný. Tak napiš, kolik chceš lístků najvíce, každé slovo upřímně bez tytlíků a úplné: f In nomine f sanctae f et individuae f trinitatis f Amen f Caspar f fert f mirram f Melchior thus f Baltazar aurum. Haec tria nomina regum si quis porta verit secům, solvitur a morbo domini pietate caduco f Heli f Heli f Heloy f Lamazabatani f tetragrammaton f sanctus Valentinus episcopus.c Podobné v rukop. téže knihovny, sing. 11C2, 1. 135 a. — Srv. rukopis dříve uvedený (17 H 22.), list 279.: » Proti veliké, padúcí nemoci: Pište čtení na lístku : , Veden jest Ježieš na púšť od ducha, aby byl pokúšen od dábla' až do konce — a tuto modlitbu : Pater pax est f et filius f vita, spiritus sanctus f re- medium f amen f on f eon f son f yon f mon f et celon f tum plasma conserva- f amen. In nomine patris et filii et spiritus sancti f Caspar f Melchior f Baltazar f Amen f sanet Christus et repellat (psáno ,repleať) omnem morbum caducum a N. et ab omni, qui circa se literám portaverint et faciat hoc in nomine patris et filii et spiritus sancti Amen f 4 — Ale pomni, že máš vše bez tytlíkuo psáti a pak ten lístek na hrdle nositi, ať visí proti tomu duolku pod prsy, ať se dotýká těla . . .« — Máme tu před sebou pověstné modlitby Perličky, o nichž věří lid, že kdo je při sobě nosí, chráněn je přede všemi kouzly. Zapověděná druhdy kniha tato, v Berlíné tištěná, do- poručuje na listě F a d. : »Kdo ty jména sv. Třech králů při sobě nosí, ten je chráněn před padoucí nemocí. « Přidána pak modlitba ke sv. Třem králům s touto radou: »Kdokoliv tuto modlitbu se modlí, nebo modliti dá (jestliže jest v milosti Boží), ten žádnou zlou smrrí neumře, nebo ve vodě se neutopí, nebo v ohni neuhoří. A kdo tuto modlitbu při sobě nosí, nebo ve svém příbytku má, tam žádná morová rána, ani hromobití i jiné zlé ouhony žádného přístupu nemají. Též také ať se tato modlitba malým dětem do kolíbky položí, neb ať se na ně zavěsí atd.« — Ve zdejším museu chován starý prsten se jmény Tří králů, kteráž jsou na něm vyryta patrně pro moc kouzelnou. Popis jeho v ČČMus. 1876, 262, 263. 16 ČENĚK ZÍBRT králův Kristu pánu obětované se nacházejí. « l7 ) Tím byla přirozeně důvěra v zázračnou moc sv. Tří králů nemálo posilňována. Církev světila na Tři krále věřícím křidu, 18 ) aby mohli psáti kouzelná jména na veřeje svých příbytků, jež by chránila rodinu i dům před pohromou, na dvéře chléva, stáje, aby chránila jich se vším všudy před čarováním. Tím, že církev takořka vycházela vstříc starodávné víře lidové, schvalujíc psaní jmen a křížků na ochranu proti kouzlu a neštěstí, udržel se zvyk ten v městech i na venkově podnes. Jinak se dělo s obyčejem nahoře vylíčeným, totiž s obchůzkou Tří králů. Proti tomuto obyčeji se ozvaly přísné zá- kony světské, že prý je to žebrota a podezřelé toulky 19 ) a tak . v městech již vyhynul skoro nadobro starodávný 20 ) zvyk — v dědi- nách někde posud s hvězdou chodívají, jinde jako v městech jsou tři králové přísnými zákazy úředními zaplašeni. 2 x ) 17 ) Dle Tom. Pěšiny z Cechorodu, Stella' matutina, 1763, Beckovský, Zákl. živ. kat., I. 150, II. 77. Ke zprávě o částkách zlata, kadidla a mirhy přidána právem poznámka: »odkud ale přivezené jsou, vědéti se nemůže.« ,8 ) Seelisko, Vejkladové, 1774, 166. Chválí »křídu tříkrálovouc Je prý užitečná těm, »jenž jí pobožně k napsání jmén sv. třech králův Kašpara, Melichara a Baltazara v příbytcích svých neb jinak užívají, skrze orodování hned jmenovaných králův . . .c 19 ) Viz Obentrauta, Přír. kniha pro rycht, 1847, str. 16., 123., 189. 20 ) Svátek sv. Tří králů dostal se do Cech s náboženstvím křesťanským; po- ■ važovali jsme tudíž za zbytečné, rozepisovati se o tom, že o původu tohoto svátku byl už za starých časů spor. Více o tom Duranti Rationale, lib. VI., vyd. 148 1 (v univ. knih. pr. 40 C 16), 1. 114a; Hospin , De origine fest. Christian., 1.33a — 36a; Pfannen* schmid, Weihwasser, 130, 132, 209 až 212; Mannhardt, Antike Wald- u. Feldkulte, 185, 186. 21 ) Budiž tli učiněna zmínka o zvyku choditi s »k 1 i b n o u«. Jungmann ve Slov- níku s. v. zapsal: »K 1 i b n a, maškara, příšera slonu podobná, s nížto ten den před třemi králi chodí; postaví se jedna osoba zrovna, majíc v ústech něco podlouhlého, co by zuby a nos představilo, druhá osoba se za první sehne, hlavu svou za její záda kladouc, a vše se jakousi plachtou přikryje. Choditi klibnou . Us . Petrovic . v Ber.« Jungmann ukazuje na srovnanou se slovem ^Klimbá, jméno bohyně neb modly, kteréž Tetka sloužila« dle Hájka. — Zmiňuji se o klibně proto, že jinde jsem o ní nikdež nečetl, ani u Hanuše, ani u Krolmusa, ale dobře se pamatuji, že za mého dětství v rodné vesnici (v Táborsku) chodívala chasa s >klibnou«, od Jungmanna po- psanou. Pokud jsem se ptal těch, kdo si všímají prostonárodních zvyků, neví o chození takovém nikdo. Zapisuji tedy ten zvyk, aby se nadobro neztratil. starodávném zvyku slaviti bujnými, v podstatě vždy a všude -cáĚ£ stejnými radovánkami čas masopustní, to jest čas od svátku Tří králů do popeleční středy, zvláštč neděli zvanou Quinquagesima neb Esto mihi a dva dni následující — o zvyku tom svědectví po- dávají nejen hojné zprávy starodávné, nýbrž potvrzuje také pravdivost svědectví těchto národní podání, dle něhož obyčeje masopustní posud v lidu se udržují. O původu masopustních zvyků mnoho již hádali a hádají. Celkem jest roztříditi různá mínění na dvě skupiny : buď prý maso- pust vznikl na půdě pohanské, nebo na půdě křesťanské. Na půdě pohanské mohl zase vypučeti z náboženských slavností římských a řeckých, Luperkalií, Bachanalií a pod., nebo se hlásí původem svým k národnímu, domácímu náboženství. 1 ) *) Napsány o masopustu celé knihy: Benj. Gastineau, Le camaval, 1855. Téhož Histoire de la folie humaine. Le camaval ancien et moderně, 1862. Ze starších zaslu- huje zmínky kniha »Commentatio de personis vulgo larvis seu mascheris von der Car- navals-Lust« od Krištofa de Berger, 1723 (v univ. knih. pr., sign. 23 H 164). Tamtéž na str. 7. uvedena středověká literatura o masopustu, mezi jiným spisy : Lud. Arrivabene, Mascaromastiga sive Instructiones laudabilis et Christiani carnavalis . . . Zimmermann, De Bacchanaliorum nomine, origine, progressu, placentis, larvis . . . atd. Srv. též Hospi- nianus, De origine fest. Christian., 1. 45b — 46b; Thes. Gronovii, VII. 172 — 219; Olaus Magnus, Historia de gentibus septentrionalibus, 1555, 463, 464; Joh. Nicolai, De ritu antiquo et hodierno Bacchanaliorum commentatio (1679). — Z novějších pojednání za- mlouvá se důkladná studie Bastianova, Masken und Maskereien, v Zeitschr. fur Volker- psychologie, XIV. 335 — 358. Z českých prací: Tyl vylíčil pěkně slavení masopustu v městě okolo polovice tohoto století v satyrické knížce » Kukátko postavené v hluku a tísni Pražského života*, v Praze 1844. Zvláštní otisk z Květů 1839; B - M. Kulda ve Světozoru, 1858 (Příl. ke Slov. Novinám), 19, > Končiny * ; Liška ve Květech, 1869, 51 ad. »Karneval jinde a u nás^ ; F. Kovář ve Světozoru, 1884, 126, » Maškarádi* ; F. V. Vykoukal, Světozor, 1885, 423 a d., ^Ostatky masopustní* ; náš článek ^Český maso- pust* ve Zlaté Praze, 1887, 215 ad. Čeněk Zíbrt : Staročeské výroční obyčeje. 2 Masopust. iS ČENĚK ZÍBRT Že se masopust vyvinul ze slavností římských a řeckých, soudili již staří Čechové. 2 ) Veleslavín připomíná, 3 ) že dne 17. března » Římané světívali svůj masopust pohanský, kterýž Liberalia a Baccha- nalia jmenovali.* Podobně soudil Valecius 4 ) a Partlicius. 5 ) V týž rozum horlí v neděli masopustní na kazatelně Zámrský 6 ) proti » ne- šlechetným, ohavným a právě ďábelským rozpustilostem, kteréž pohané těchto dnův ku poctivosti svému Bohu, ano raději ďáblu, Dionysiovi, jinak Bacchovi řečenému (od něhož tito dnové Baccha- nalia šlovou) v larvách a zpotvořilých šatech páchati obyčej měli, jakž toho všeho celá historická zpráva v knize české, jenž Maso- pust slově, se nachází. « Zámrský míní zde knihu děkana ve Slaném, Vavřince Leandra Rvačovského, 7 ) v níž se dokazuje široce a dlouze na 1. 4.-8. dle » historií pohanských*, že Římané >vajroční slavnost při konci února měsíce za tři dny slavili, kterouž nazvali Saturnalia . . . Od takových kratochvílí pohanských, chtějí tomu historikové, že by rozpustilost dnuov našich masopustních, kteréž my též Saturnalia jmenujeme, ku poctivosti Masopustovi je slavíce, původ a počátek svůj vzala . . .* Líčí dále » ohavné mrzutosti* Bacchanalií, o nichž » pobožný bez * 2 ) Srv. Simon Cyrenaeus, cruciger domini nostri Jesu Christi, carmine descriptus Mathaeo Collino Gurimeno, Wittembergae, 1 541 (v univ. knih. pr., 53C7) na 1. C2. Ode de feriis Bacchanalibus scripta ad nobilem virům D. Joannem Hodieiovium ab Hodieiova . . . : »Turpius multo colimus dies hos, quam sui quondam coluere Fauni urbis intra moenia Martialis sacra Luperci.« — Krišt. M. Bohdanecký v »Historii neb letospisu Tita Livia«, překládá »Lupercal : Maso- pust neb bláznový dni«, Ant. Truhlář v ČČMus. 1886, 79. : ) Kal. Hist, str. 154. 4 ) Sim. Valecius, Kázání krátká a prostá o napravení živ. křesť., 1614, list L 6. Masopust dostal prý se od Římanův k národům jiným, »od kteréhož my nechceme upu- stiti, jako by v nem co dobrého bylo.« •"') Kal. každ. hosp., 16 17, str. 130, 131. r ) Postilla, 1590, 216. T ) > Masopust. Kniha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost' skrz krato- chvilné o dvanácti synech Masopustových, patriarších pekelních, rozjímání, spasitedlná naučení dávajíc, proč se jejich tovaryšství všickni varovali mají, nyní nové vydaná od kněze Vavřince Leandra Rvačovského z Roudnice, děkana v městě Slaném «, 1580 (v univ. knih. pr., sign. 54 B 109). — Tím, že se soudí na konec Masopust čili Karneval z Ko- blihovic s nedělí Quadragesimou, byli jsme upozorněni na starou knihu italskou patrné téhož obsahu, uvedenou v Grasse, Trésor de livres rares, TI. 50: *Carncval . Tragi- comedia de Squadrante Carneval et di Madonna Quaresma, Brescin, per Giac. Turlino.« Bližšího o tom pověděti neumíme, nemajíce knihy italské poruče. Jen ukazujeme ke siodě s Rvačovského Masopustem, snad nahodilé, či jinak vysvětlitelné?! *9 srdečného zdéšení čisti nemůže, « a končí: »Toť, hleďte, utěšený původ pohanských Bacchanalií, kteréž již mezi slavnosti křesťanské přijaté jsou; nebo my také dny naše masopustní tak jmenujeme, kteréž pohané ku poctivosti Bachově slavili.* O původu masopustní veselosti zarýmoval si Dačický v »Prosto- pravdé*. 8 ) Masopust prý je věc pohanská. * Vloudila se do křesťanstva skrze Antikrista zlého, bezbožné nálezky jeho. . .« Hrozná, přehrozná je pokuta bezbožných masopustníkuv od satana : »Neb on masopust vymyslil, papež jej v kalendář vplestil, tím církev křesťanskou zlehčil.* — Napověděli jsme, jak někteří se snaží vysvětlovati masopust jako slavnost vzniklou z domácí ch obřadů pohanský ch. Tak dle Grimma pokládá Reinsberg-Dúringsfeld 9 ) masopustní rado- vánky za zbytek slavnosti ku poctě Holdy a Donara. Podobný pokus učiněn u nás. Hanuš v Báj. kal. (78-82) ob- vyklým svým způsobem dokazuje mythologický význam slovan- ského masopustu. »Bylo by prý velmi povrchné, bráti masopust za pouhé radovánky, jako středověká snad bacchanalia. Jako baccha- nalia původně byla mystéria, světivše Baccha co božiče, Dionysa, mladé slunce, jenž přemožen na čas zimou, přece vítězoslavně z pout jejích se vybírá, tak byly i masopustné hody nádhernými obřady, t. j. byly jarné svátky. Jsouť toho až podnes ještě stopy patrny. Tak vodívají na př. v Čechách o masopustných dnech při hudbě a zpěvu mládenci a panny symbol zimy v podobě muže hracho- vinou a povřísly otočeného, jemuž medvěd říkají. Byl to původně Perun zimný či černoboh, jemuž hrách byl zasvěcen ... K ve- čeru scházívají se v hospodě, kde při tanci co možná nejvýše vy- skakují, napodobujíce tím povýšení běhu slunečního na jaře.« 10 ) Dle Grimmova výkladu o Holde vyslovuje Hanuš ještě jiné domnění 11 ): »Holda či Perchta, bílá to paní, hajitelkyně pře- s > Rukopis zdejší knih. mus., sign. V. K 38, 1. 42b. Srv. článek Dra. A. Rezka, Lumír, 1S83, I0 7> IoS - 9 ) Festkalender. 61, 62. Srv. Menzel, Chri^tliche Symbolik, 1S54, I. 129. 10 ) Srv. téhož O svéc. výr. svátku., Koleda mor. nár. Jednoty, 1852, 162. ") Kal. Báj., 67, 82. 20 ČENĚK ZÍBRT diva . . . přichází prý o masopustě dohlížeti, zda vše dopředeno. * Byl by tedy masopust svátek naší Bílé Paní. Netroufáme si rozhodovati o mythologickém významu slovan- ského masopustu. Vydávali bychom se tím jen na kluzkou cestu, do říše neznámé, plné nevysvětlitelných záhad, kdež sice mpžná do- dělati se výsledků a úsudků důmyslných, ale přece jen málo spoleh- livých a jen strojených . . . Výklady Hanušovými se chatrničká mytho- logie česká málo vysvětlila, spíše ještě více zamotala. Podobně tomu s jeho výkladem o masopustu. Staví-li Hanuš výklad svůj na tom, že chodívají s mužem ovinutým hrachovinami, Perunovi prý zasvě- cenými, je podklad takový sypký a nejistý. Hrachoviny masopust- ního medvěda vysvětlili bychom způsobem přirozeným, nehledaným. Staří se o masopustě odívali kůžemi zvířecími. Tak se také v Če- chách přestrojovali. Nadělali sobě » sukniček kožených, chlupatých, vičích, medvědích, beraních, kozích, psích*, 12 ) jak poznáme při popisu staročeských maškar. Později však nemajíce pohotově s do- statek koiží zvířecích, nápodobí kosmatou srsť zvířecí kučeravými, třásnatými hrachovinami, o nichž ve starších zprávách (pokud jsme četli) ani potuchy není, ač jinak dosavadní jiné zvyky masopustní velice se podobají starým. Snažili jsme se dopátrati nějaké analogie u Slovanů jiných, ale marně. Poláci také se přestrojují o masopustu. A tu prý podnes 1S ) »kožuch barani síužy równie ternu, co wilka, niedžwiedzia lub lisa ma udawač, jak i ternu, kto prawdziwa, owce lub koze.« ... Opět o hrachovinách Perunových ani zmínky l Nepopíráme možnosti, že masopust souvisí s některým pohan- ským svátkem domácím, ale najisto něco takového tvrditi není možná, i kdyby si fantasie badatelova vykouzlila, co by chtěla,, vtipných snad dohadů. 14 ) Druhé domnění, že masopust vznikl až na půdě křesťanské, opírá své tvrzení důvodem, že křesťané jaksi na posilněnou před nastávajícím dlouhým postem naposledy ještě od neděle masopustní do popeleční středy hodovali, tancovali, žertovali, aby se dosyta před neveselým postem vybouřili. 15 ) 12 ) Rvačovský, Masopust, 1. J3. 13 ) Wójcicki, Zarysy domowe, III. 254, 255. 14 ) Hanuš na př. soudí, že masopustní pečivo, koblihy, jsou » symbolem obrozeného slunce, jež v té době znova zářivěji na nebi třpytiti se počíná.* Báj. kal. 82. Vhodně pověděl F. V. Vykoukal ve Světozoru, 1885, str - 445 : > Šišky, jimž totéž historické právo náleží jako koblihám, byly by potom snad symbolem paprsku slunečních !« 15 ) Meyer, Lexikon, VI. 597. 21 Obě rozdílné domněnky o vzniku masopustu možná sloučiti v jedno Podobá sc pravdc, že sahá masopust do šerého věku po- hanského. Zbytky pohanských obřadu se ujaly a semeno roztrousily po půdě křesťanské. Církev byla nucena vsímati si takových a po- dobných přežitků pohanských a nemohouc jich načisto vyhladiti, podkládala jim aspoň představy, názory svoje, křesťanské, takořka štěpovala bujné letorosti jejich vlastními, ušlechtilými rouby . . . Do- volila tedy před čtyřicetidenním postem trochu bujného veselí maso- pustního. Než ať se masopust vzal, kde se vzal — brzy podmanil si šmahem všecky, mladé, staré, světské stavy i duchovní. Ze základ- ního kmene časem vyrostly hojné větve a z těch zase vypučely přečetné Výrostky. Podíváme-li se do historie masopustu, kolik tu rozmanitých druhu, přiměřených podnebí různých krajin a povaze lidu takého jakého ! V zemích severních zkrotila a omezila poněkud zima a mráz bujnost rozjařených masopustníkúv, ale za to pod la- zurovým nebem jižním není rozpustilé čtveračivosti veselého karne- valu ani míry, ani konce. Přese všechny různé zákazy a houževnatý odpor církve i vlády světské za středověku vládne jednou za rok masopust podnes — a když krátkou vládu svou nastoupí, rozjaří se, zaskotačí si, zatančí starý, mladý dle zvyku, jaký se u národa jeho ode dávna ujal. -X- * Nejstarší (pokud jsme čtli) zmínka o masopustu v Čechách zachována od Vlacha Hcnrica de Isernia. 17 / Byl ve službách krále Přemysla II. (ve druhé polovici stol. XIII.). Ve svých listech líčí nevázanost bujných mravu tehdejších. V Praze zřídili si spolek na způsob dvoru císařského (*sacrum Veneris almac palatium«). Spolek ten měl svého císaře a jednotlivé členy dvoru císařského, muže i ženy, vesměs duchovního stavu. Pravidla spolková byla upravena dle řádů Ovidiových (iuxta formani canonum praedecessoris nostri íG ) V univ. knih. pr. pud mlíh. 35 V chována kniha Kas?>nachtkiichlin oder Warnungbuchlin , od Uernh. I k rxeiiiKia, vyd. 1 5*>3, kde skladatel horlí slovy až příliš drastickými proti veselosti masopustní. ,T ) Dr. Herm. Jireček v (VMus. 1X70. 147. 145. V liftech Henrikových roz- troušeny zajímavé kulturní drobty, nn př. v liMě 13Y dočítáme >e, ze měli v Praze tenkráte parní lázně, kde vodu lili na kamení, aby páru působily kameny rozžhavené, pak že se pot lil z těla. při čemž také pro větší lahodu sluhové metlami šlehali tělo. Při těch lázních byl i d<>vedný holič, jc-nž také kněžím do okolku přistřihoval vlasy. t 22 ČENĚK ZÍBRT Ovidii memoriae venerandae). Herm. Jireček soudí, že byl původcem tohoto čistého tovaryšstva Henricus de Isernia sám. V jednom listě vyzývá » císař « řeholnice, >aby v poslední dni masopustní, kteréž prý se přiblížily, oděly se po světsku, nalíčily se dostatečně a ve dne v noci po ulicích se sháněly a roz- košem se oddávaly. < Svědectví toto o masopustu v Praze ve stol XIII. pochází od cizince; potvrzuje však přece zcela bezpečně, že poslední tři dni masopustní rozproudilo se mezi lidem bujné veselí. Že by onen spolek, zařízen po cizím mravu, či lépe řečeno nemravu, dle za- chovaného listu v Čechách ponejprve slavil vesele masopust, není možná se domýšleti. Nesnadno jest rozhodovati, kdy a odkud masopu-tní rado- vánky, přestrojování se a podobná veselí, jež jsou záhy po celé Evropě známa, v podstatě jsouce všude stejná, dostala se do vlasti naší. Naznačili jsme již nahoře, že snad splynuly přežitky domá- cích obřadů, slavností pohanských, s masopustem zasvěceným bohu Bácchovi, jenž z končin jižních dostal se od sousedstva k sousedstvu až také do Čech. Jest nám tedy přestátí na staré zprávě Jindřicha de Isernia, dle níž ve stol. XIII. bylo v Praze masopustní veselí již s dostatek známo a oblíbeno. — Důkladnější a původní zprávy o českém masopustu ve XIV. stol. dočtli jsme se u Štítného. 18 ) Z výčitek jeho vrstevníkům, že slaví masopust rozpustile, hříšně., dobereme se dosti zevrubného obrázku. » Tento čas masopustní rozličné veselé jmievají lidé (117a) a svého bláznovstvie větší obyčej (tamtéž). Slavie hod tento maso- pustní v křivém zabylstvě (n8a).« Na masopust připravují si nové, drahé šaty, více než jim stačí jmění. » Často mezi mužem a mezi ženú vztrhne se nechuť, ana chce nákladu snad většiemu k svým tancóm a k svej chlípě, nežli stačiti mohu jich úroci (n8a)«... »Aj, múdrost-lij'« — ptá se mravokárce Štítný — »netolik k Bohu, ale k světu toliký náklad pro masopust učiniti a v židech snad vezmúc aneb zajdúc v těžké dluhy tak, ež snad déle budu hyzditi bláznovstvie jeho (ugb).* » Bláznové veselé ... v tento čas zlým obyčejemc (118) posedne »lid masopustní a vzteklého rozpuščenie« (117b). Slaví masopust ,8 ) Dle nik. >Řeči nedělní a sváteční -< (z r. 1393) v univ. knih. pr., sign. 17C15 Tamtéž (1. 113b — 124b) řeči na masopustní neděli, pondělí a úterý. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE »v obžerstvie, v smilnej žádosti* (117b). »V svej hrdosti bujejí a pesky mluviec a šeredně, jako plijí v tvář Bohu řeči protivnými* (118b). Libují si v šeredných řečech a libují si zvláště »v šeredných piesniech« . . . » Rozličně se přetvořijí, až i děti neumějí-li viece. Vztlukú u měděnice, slaviece hod masopustní, hod ďábelský, aneb baby zobláčejíc se na ruby v blány< (120). Při tom jedí posud oblíbené jídlo masopustní » koblihy «. 19 ) (121a) a pijí, až se přepijí. »Ktoj' ten, by asa koblížkem nesnědl viece nežli jindy !< (11 8b). » Mnozí blázni v svátky neb o masopustě propí, prohltie tak mnoho, že v dělné dny nebudú moci tolik s pravdu dobyti, i při- činie proto k svému dobrému řemeslu neb dielu nejedné lsti neb křivdy.* 20 ) >...Hanbaj' mě dotknuti mnohé slepoty masopustnie, abych se ze zlosti lidským nezdál zpravovačem. « (119b.) Když se dosyta najedli a napili, pozpívali, také si zatancuj (iiSa). Tancuje kde kdo, ba také >vztancijí k tanci nepodobní « (120 b). Bujné veselí masopustní láká každého a ne-li veselí samo, jistě masopustníci přivábí i člověka pobožného. Církev zpívá v mnohých kostelích o masopustě : 'Dnové vsie marnosti již míjejí užiteční dnie přicházejí, čas se blíží všech střiezvých, hledajme Boha čistotu srdec svých.* 21 ) 19 ) Slovo to se vyškytá v nejstarších slovnících českých, vBohemáři; »koblihx (Hanka, Zbírka sl., 33, 37) a u Rozkochaného : »koblich< vedle slova »šišky* (1. c, 90). Že to bylo jídlo masopustní, svědčí několik dokladů. Srv. Veleslavín, No- menclat., 452. Jgm. Sl: s. v. koblih. Masopust (dle Rvačovského, 1. c, 262) koupiv si erb, nazýván byl »Karnaval z Koblihovic.« — Anna z Rožmberka píše Joach. z Hradce (Arch. J. Hrad., 1555) > ... ač nic jinýho nevím, než to, že tě tak podle při- psání tvýho sem k nám každýho dne bohdá tento masopust s koblihy čekati budem.x Dle Partliciova Kal. hosp., 1617, 76 »k o b 1 i h y jisti* ZZ světití masopust. V domácnostech staropražských našli jsme v kuchyni často nástroje, kolečka na koblihy, na př. v ArchmPr., Kn. č. 1 173, 1. 178 (1590) ^kružátka tři na koblihy*, ^instrumenta čtverá na koblihy « ; 1. c, 1. 332 (I595) *kružidlo mosazný na koblihy * ; Kn. č. 1 174, 1. 4 (1598) »kolečka na koblihy* (v kráme železníkově); 1. c, 1. 130 (1601) též u že- lezníka »osm kruhadel na koblihy « ; 1. c, 175 (1605) »kruhadlo mosazný na koblihy* atd. — »Kobližný< znamenalo starým » rozkošný, rozkošníček, rozmazánek«. Viz do- klady v Jgm. Sl. s. v. — Také šišky byly jídlem masopustním. Dle Pam. knihy kost. Bernart. (1672) dostávala dvorská čeleď »o masopustě na sišky.« Hejna, Paměti, str. 37. Bílovský v masopustním kázání ve sbírce Doctrina christ., 1721, 149. » . . . k o- blihy i šišky, piva, vína dosti. « -°) Štítný, vyd. Erben, 55. Srv. rukop. univ. knih., 1. c, 1. 119b. »Jeden-li pro- hltí o masopustě z řemcslníkóv viece, nežli s pravdu móž dobyti ; nejeden viece sehltí, než požiti móž břicho jeho.* 21 ) Vyd. Erben, 171, 172. 24 ČENĚK ZÍBRT Tak hlásá církev, ale masopustníci vábí zbožného od pobožnosti: »Nechajž svého náboženstvie ; nebuď nevlíden! Buď s námi vesel, masopust chce své právo míti 1* Tak tento umlkne, ustydí se Rohem ; raději bude masopustním člověkem sluti, nežli Božím « (119b, 120a). Rozpustilých radovánek nenasytí se rozjařený lid ani v úterý masopustní. »V středu ještě dopoledne páší Boží nevoli* (120a). »0 kteraké jest pak oslepenie lidské, ještě i ten den (na »popelec«) zabylstvo v bujnosti ploditi kteréžkoli, v kolbě, tancích, neb po uli- ciech a své chlípnosti neostati aspoň ten den.« 22 ) Nedbají, že v ko- stelích církev napomíná, »aby lidé plakali na své hřiechy a ponížili se, pomniec, ež jsú popel a v popel se obrátie.« 2S ) Pozdě rozjímají teprv o marnostech světských bujností, pozdě honí bycha . . . >Bude některý těžké trpěti upomínání od rukojmí neb hospodáře, žej' ztravy jemu nezaplatil* (119b). Mnohý pochodil ještě hůře při veselostech masopustních, nadobro se připraviv o zdraví. >0 což jich sešlo bujných mládcóv i mladic, ješto bujiechu také na světě i masopusty svým veselím ozdobováchú a nemniece, by to jim tak skoro spadlo l< (123b). Drobty, sebrané z rozhorlených slov Štítného, celkem po- stačí, abychom si dovedli představiď, jak se slavil za jeho doby masopust. O tom, že slaven býval masopust v Čechách bujně, svědčí kromě Štítného, že sám král Václav IV., vyhovuje asi tehdejšímu zvyku, strojí skvělé hody masopustní a zve k nim panstvo i mě- šťany. >Léta 1398 král Václav na konec masopustu rozkázal učiniti slavné hodování a zval k sobě purgmistra a konšely Starého i No- vého měst Pražských, a některé z pánův, též i z rytířstva. Mnozí z nich obávali se za své životy, ale král snad na to nemyslil, ale po vykonání toho obědu smířil se s nimi přátelsky.* 24 ) Když sám král kvasy masopustní strojí, domyslíme si, jak svěcení masopustu i mezi lidem rozšířeno bylo. Že král český po- hostil o masopustě pány i měšťany, nestalo se tuto ponejprv a naposled. Zmiňuje se o zvyku tom Pavel Zidek ve Správo vně, 25 ) že prý králové činili hody * pánům a pannám o masopustě, aby lid 22 ) Vyd. Erben, 309. 23 ) 1. c, 171, 172. 24 ) Hájek, na 1. 360. Srv. Kapihorský, Hisloria klást. Sedl., 1630, 35 a jinde často. 2: ') Rukop. univ. knih. pr., str. 36. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 25 sa skrze krále potčšen a měšťané krále sobe jeho osobu v zalíbení a v milování vzali. « Dokladů toho naskytlo se nám vedle uvedeného již několik. Král Albrecht při masopustních radovánkách s omladinou Vratislav- skou tak se rozveselil, až si nohu zlámal. Léta 1439 >král Albrecht pobyv ve Vratislavi přes masopust, i strojil tu veselí s pannami a s paniemi mladými (Ježto o tom veselí Vratislavěné umějí dobře praviti' dodává písař). « 26 ) Dle Palackého spadnul při tom se schodu a zlomiv si nohu, okulhavěl navždy. 27 ) Jako král Václav, tak 1. 1477 »v neděli masopustní král Vla- dislav český pozval k sobě do dvora svého v Starém Městě Praž- ském předních měšťanuov pražských i s manželkami jich a tu s nimi ten druhý i třetí den v rozličných kratochvílech hodoval.* 2a ) Po- někud šíře líčí tento masopustní hodokvas starý letopisec 29 ) : »Toho času (1477J král udělal hody a veselé veliké o masopustě, že mě- šťanů a měštěk pozval na ty hody. A tu tanec byl veliký, že i sám král tancoval s Chlupatú kramářku a před ním Martin Nedoruštč postavník držal. 30 ) A proto byli se kněží zbouřili, že králi Maho- meta přezděli a to sú na kázáních provolávali, mužům jich ženy zhaněli, nazývajíce je neřádnými a lehkomyslnými .. .« Vrátíme-li se z masopustních hodokvasu, jež králové vystrojují po- zvaným pánům a měšťanům, k českému masopustu ve stol. XV. vůbec, poznáme, že se tu osvědčilo pořekadlo, »jak tancuje farář, tak po něm osádka, « jak vesele slaví král a páni masopust, tak po nich prostý lid se veselí a baví, až je to mravokárcum a kazatelům v oko trč. Chelčický slovy trpkými touží v Postille 31 ) na »mnohá vzteklá ' lti ) Lelop. t\, 1 14. ") III. 2., str. 301. vs ) Kal. Ilist., str. 4$. 29 ) Letop. č., 212, 213. 30 » Bude tu nejspíše míněn oblíben< tenkráte v J 'echách tanec pochodňový, jehož popis zachován v pnpi.su ceMy Lva z Rožmitála od šaška /. Me/.ihoří. Paní a panny žádaly onoho v Kolíně při hostině, aby pořádal tanec po zvyku a mravu českém, a tu pan Lev ochotně za všeobecné pochvaly tancoval se svými druhy (\-chy tanec pochodňový. »Convivium variis ludis et choreis celebrabatur. lnterea matronae et puellae dominům adcunt atque episcopi nomine submi>.>e oraní, ut dominus episcopi j^ratia una cum co- mitibus choreas more patrio duceret. Domino adnuente choreasqiie ducere incipicntc vi^inti quatuor iuvenes sin^rul i inte^rU armis circumdati facesque manu teiientes. praesul- tabant. IIos annalos alii vidinu quaiuor prnecedebam. ibidem sinauli foces manibus gercntes. Choreis pcractis varia domino allata sum ciborum ei potionum muncra.. Vyd. 1844 (Bibl. d. liter. Verein> in Stuttgart. VII. -ir. iS, l<>. 3I .) Postili.-. 1. 71. 26 ČENĚK ZÍBRT bláznovstvie, obžerstvie, smilstvie, opilstvie, marné veselé, nestydaté rozpuštěnie již za právo na masopust uvedené.* Lidé pobožní. » synové Boží nemají se masopusty zpravovati.« Duchovní prý pro- volávají jedny časy k hřešení ar druhé ku pokání. Provolali hříšní- kům » masopust, aby i s nimi v obžerstvie a v jiných ohavnostech jako pohanstvo bez studu trvali, a puost ku pokání. « Nelichotivými slovy podobně hartusí na bezbožné masopustníky v Postille 82 ) mistr Hus, že prý »masopustníci pojdú k smilství, obžerství, k bláznovství a k své duše zahubení ... O běda blázni- vým masopustníkóm, jenž zapomenúce dobroděnstvie tak velikého, i dadie sě k marnostem, jimiž sě posmievají svému otciU Každý mravokárce barví zjev, proti němuž horlí, trochu na černo, ale přece jen vždy v káravých slovech jeho uložena řádná špetka pravdy, kteréž nepřímou cestou možná se dobrati. Touží-li Štítný, Chelčický a Hus na masopustní bujné veselí, zbude nám z hojných výčitek jejich svědectví, že masopustní radovánky tehdejší byly po- věstné, byly rozpustilé z míry moc. Podstatou hlučných radovánek masopustních, k nimž druh druha, přítel přítele a známého zvali a k sobě chodívali, byla muzika »pišťcův a hudců, < tanec a zvláště — co už Štítný vyčítal svým vrstevníkům, že »se obláčejí na ruby v blány « — přestrojování se za maškary. V larvách, v ženském rouše proháněli se u veselém jásotu po ulicích, škádlíce na potkanou kde koho. 33 ) S rozvláčnou svědomitostí osopil se na zlořády masopustní neznámý kněz kostela Týnského (kolem r. 1472) v kázaní na neděli masopustní 34 ) a zachoval opět ve svých výčitkách ledaco na poznanou českého masopustu ve stol. XV. »V těchto dnech masopustních netoliko mnozí duchovní lidé, tělestnými žádostmi jsúc přemoženi, služby Božie ukracují, ale nad to i řemeslníci svěcští, opustiec diela svá a řemesla, v žádostech svých tělu a dáblu slúžie.« Tento svými rozkošemi uvodí o maso- » 2 ) Vyd. Erben, II. 78. 33 ) Rukopis knih. ryt. Neuberka, Letop. č., 1. 1096. »Léta 1493 v pondělí a v úterý masopustní ante kathedram Petři měšťané někteří z mladých nastrojili hru po- tvornú. Zdělavše larvy sobě a oblekše se v rúcha ženská, i chodili jako panny, i s kárami potvornými jezdili, hofmistra Rúpovského vítajíce — neb byl přijel od krále (Vladislava z Uher) — a tu hofmistr řekl: ,Sytý chléb — co neudělá!* Srv. Letop. č., str. 249. 34 ) Rukop. univ. knih. pr., sign. 7 H. 18, 1. 36, 36. Srv. J. Truhlář, Listy filol., 1878; zde na str. 227 — 231 zpráva o témž rukopise. 27 pustě křesťany ve mnohá osidla. » Onoho uvodí k mluvení mrzkých a nepočestných slov a k zpicváni rozličných picsní, k zapálení žá- dostí tólestných, onoho osidlává za stolem skrze obžerstvo v jedení a v pití . . onoho osidlává skrze slyšení, aby s srdečnú radostí poslúchal pistcuov a hudcuov, trubačuov. zpévákuov a zpčyákyň, onoho osidlává skrze tance a neřády, hry a všeliké kratochvíle . . . Kto by všecka osidla ďábelská mohl vypravovati, jimiž chytrý ďábel tisíci řemesly lidi tohoto času vc dne i v noci osidlává! ... Aj toť v městech i ve vsech, na rynciech i na uliciech nic jiného ne- bývá sl vsáno, než svárové a nepočestná veselé !« Volá prý ďábel: *Na mé sluhy hleďte, na pištec, na hudce . . . Neroďte tyto dny choditi ke mšem do kosteluov a na kázanie, ale jdete k tancuom, k frejuom a k roztrženému veselí, jakož otcové vaši v těchto dnech slúžili sií mi též i vy služte, . . . rkiice: že pro te, pane ďáble, una- víme se celý den a celu noc piesnémi neřádnými křičením, trápíce se pro veliké opilství), kterú odplatu dáš nám za to, pane nás ďáble?! ... I kto nás od tebe pane ďáble, tyto dny rozdělí, zdali hlad, jenž nám jest lehek pro te trpeti, zdali zima neb nahota, zdali pot- v tancích vylitý, čili bolest noh v úzkých a utáhlých třevících, čili sípání a chrápání z přílišného výskání a neřádných piesní zpie- vání, čili ukrutné rány v kolbách učiněné, čili zlá povesť u milo- vání cizích žen, čili potvornosť u proměnění našich osob a tváří ! Ba nižádnáť vče nás nerozdělí od tvé služby. . .« Kromé známých masopustních radovánek, drasticky tu vylíče- ných, chceme všimnouti si narážky na » ukrutné rány v kolbách uči- něné.* Toužil už Štítný na bujné zabylstvo masopustní v kolbě. r,i "') Kazatel Týnský také se zmiňuje o kolbách masopustních, s nimiž se opět ve století XVI. setkáme. Radíme tedy kolby mezi maso- pustní zábavy staročeské, ovšem zábavy panské. :: ' ; ) O masopuste ve století XVI. poznáme málo novinek, za to však načrtaný již obrázek staročeského masopustu doplní se nám 3 ") Štítný, vy V těchto dnech masopustních jsou lidé nad jiné časy roz- pustileji živi. Pozorněji by snad poslouchali, kdyby se nětco o veselí, o tancích, o dobrém víně a o jiných kratochvílech světa tohoto roz- právělo, « než zbožné výklady kazatele Tom. Bavorovského . . . 37 ) Nebude nám to s podivením, čteme-li, že si staří pochvalují, jak » masopust míti jednomu každému jest libé a rozkošné. « 38 ) Přátelé sjíždějí se na » dobrou vůli* k příbuzným a známým, aby se pobavili hodokvasem, 89 ) pitkami, zpěvem, hudbou a tancem. 40 ) 37 ) Postilla, vyd. 1557, 1. 636. 38 ) Trojan Nigell z Oskořína, Život poctivý, 1596, 173. 39 ) Z jídel masopustních stále se připomínají koblihy, jak již povedeno nahoře. V kuchařské knize, vyd. od J. Kantora (na sklonku stol. XVI.), 1. F. 6, 7 dočtli jsme se o jiném masopustním pokrmu. Podán tu návod, jak připraviti »ptáky k zadušenině, aby byli jako bez kostí pro masopust. Ptáky připrav je, jako by je měl péci a místo rožnu rozváleje těsto chlebové široce, vklaď je do toho těsta a udělej jako pecník, at žádný pták nevyhledá a když se upeče chléb, vyjmi je z chleba a vklaď je do lítýho vocta za dvě za tři neděle; a když chceš, vybera je z vocta, dělej na ně jíchu co na za- dušeními.* — Arch. J. Hrad., sign. 6 B{$, 1589. Adam z Hradce píše svému ťff£d- níku: » Podle předešlého poručení mého zvěřiny co tak míti budeš pernatý i jiný k tomuto masopustu, tak abych to zde konečně v sobotu míti mohl, mi sem odešli. « — Dle jmen advokátů pana Karnavala z Koblihovic soudíme, že mezi masopustními jídly bývala zvěřina, »paštéky«, svítek a marcipán. Srv. Rvačovský, Masopust, 1. 256. >Vildpret z Grinvaldu, Marcipán z Cukrperku, Svítek z Putrsfeldu, Paštéta z Dykštejna.« Masopustní marcipán zná také Potv. drak apokal., 236, Srv. polskou píseň z doby Zikmunda Augusta (Wójcicki, Zar. dom., IV. 162 — 164.): »Miesopusty zápusty, Jedly by (panny) i kielbasy niechce panstvo kapusty, w te miesopustne czasy, wolíj, sarny, jelenie, i pod wieczór marcypan, i zubrowe pieczenie ... by go im daí jaki pan . . .« 40 ) Arch. Třeboň. (Fam. Pernštein.) Jan z Pernštýna píše Pútovi z Ludanic : »Té jsem naděje byl, že s námi masopusth vokvasíte.« — Břežan, Život Viléma Rožmb., str. 53 (r. 1552): »Toho roku na konec masopustu JMst pan vladař, mnoho pánů stavu rytířského sobě blíž přísedících jakožto sousedů na masopmst pozval, s nimi masopust vesele kvasiti a je k sobě přátelskou službou volně nakloniti ráčil. « 1.- c, str. 48, 49 (r. 1552): »Před sv. Matějem pán mladý JMst přijev na Krumlov, chtěv s radostí a veselím masopust, poněvadž mu pán Bůh ráčil štastně domů pomoci navrátiti se, a že se se svou paní matkou, panem bratrem a pannami sestrami v dobrém zdraví shledal, kvasiti, ráčil písaře německého Mikoláše Witticha do Lince s vozem a se čtyřmi koňmi pro městské pozounáře neb muzikanty odeslati, aby na Krumlov přijedouce, JMsti po- sloužili. Než purkmistr, rychtář a radda města Lince by to učinili a pánu takovou muziku odpustili, ale tím' se vymlouvali, že krále Maximiliana v brzkých dnech oče- kávají a protož že velmi nepřípadně pán ráčí o ne státi a že nevědí, kterak bez své nějaké hanby je odeslati . . . Nicméně pán ráčil muziku v Čechách, při kteréž dosti vesel se panem Joachimem z Hradce, paní manželkou jeho i jinými pány a přátely pobýti ráčil, sobě najiti a tady pánu příčina dána, že sobě do domu všelijakú muziku, nelitovav nákladu, nechtěv se jiných prošiti, zjednati ráčil. «• — Srv. 1. c. str. 50, kdež jede pan Vilém r. 1554 na masopust do Pasová. 1. c, str. 120 (.1557) » Mezitím paní máteř Rosen- STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE Mezi panskými masopustními zábavami byla stále ještě na předním místě kol ba aneb příbuzná s ní jiná kratochvíle rytířská, známé tenkráte honění ke kroužku. Souhlasně s jinými doklady 41 ) potvrzuje to žák, volaje před začátkem divadelní hry o masopustě ku posluchačům: 42 ) >Vím, že ráčíte znáti, co chce masopust konati, v němž kratochvil v zdvořilosti děje se lidem k libosti. Panstvo turnaje provodí, muži silní kolby svodí . . . .* Páni hleděli si kratochvílí o masopustě a zatím se měli na dle jejich rozkazu poddaní s ouředníky, písaři a šafáři panskými vyrov- návati. Kniha » Hospodář* 4S ) radí tak pánům (na str. 155, 156): •Při času masopustním, poněvadž tehdy lidé jako nejméň na práci mívají, rozkaž, ať se sejdou ke dni určitému, k které rychtě celé právo náleží, pustě o dvě aneb tři neděle před tím hlas, že soud držán bude ... A když na ten den uložený všickni k tomu náleže- jící pohromadě, přijeda úředník mezi ně, rozkaž všechněm dvanácti konšelům do lavic sednouti a písaři poruč, ať soud zahájí a všichni ať poslouchají, zanechajíce rozprávek.* Že podobný soud podanných o masopustě opravdu existoval, berska ... ve čtvrtek po sv. Valentinu s panem Petrem Vokem a šlechtičnou pannou Evou jeti ráčila na masopust na Zvíkov; pak odtud se panem Henrichem z Švamberka a manželkou jeho na Tejn Horšov k nej vyššímu purkrabí Pražskému, kdež s svými mi- lými přátel y nejedněmi se shledavši, s veselím masopust okvasili.* Břežan, Život Petra Voka, str. 92 (r. 1582". Dne 25. února, »totižto v neděli masopustní spolu s pa- nem bratrem svým Petrem Vokem a paní manželkou jeho i hrabětem z Kasoldu a paní Evou z Rožmberka, ženou jeho, na Krumlově masopust okvasili.* — Č. Č. Mus. 1858, str. 364, 365 dle •Paměti Třeboňských*. »Pan Petr Vok veselý. O masopustě, aneb sice jindy, když se pánu zlíbilo, pozval se k některému sousedu do města Třeboně a poručil, kteří měšťané s manželkami a dcerami mají k tomu přijíti. Tu dal z zámku jídla, víno nositi a byl s nimi vesel. Časem muzika musela při tom býti a tancovalo se, Čemuž se pán svou rozkoší díval a kdo co na pánu požádal, všecko obdržel. V ná- ležitý čas přijeli zase s karetou pro pána. < ") >Toho léta (1508) o masopustě Staroměstští dělali šranky na rynku proti domu Svátkovu ke cti panu kancléři ; neb byl sobě najal dúm u něho a u doktora Víta druhý ; a prolomili dvéře hned z jednoho do druhého a pak v masopustní poslední dni bývaly kolby.< Letopis, staroč., str. 285. Srv. zprávu o kolbě dne 18. ledna r. 1523 ve šrancích na náměstí staromětském, vystrojené od krále Ludvíka v Bartoš, kron., vyd. Erben, 1878, str. 17; Letop. staroč., str. 454; Veleslavín, Kal. Histor., str. 32, 33 a j. č. — O masopustní kolbě r. 1527 ve Vladislavském sále, které se účastní sám král Ferdi- nand, podává zprávu Herold, Mal. cesty po Praze, II. 244. **) Jircček, Staroč. div. hry, str. 231, 232. **) Spis Brtvínúv a Černobýlúv, vyd. Veleslavín 1587; str. 155 — 160 o soudě poddaných. 29 30 ČENĚK ZÍBRT svědčí kromě jiných rektor Bacháček (1599) v listu J. Vodičkovi, primátorovi Hradce Králové, pravě: ». . . 44 ) A za jiné nemám, než že těchto dnův masopustních soudy při poddaných VMsti vy- konávati ráčíte. « Takové soudy nedály se ovšem stále. Měl pochvíli o maso- pustě i prostý lid, a dopřával si tudíž také zábavy. Prokurátor pana »Karnavala z Koblihovic* (v Masopustě Rvačovského 46 ) vyčítá před papežem na soudě v Římě mezi chvali- tebnými vlastnostmi svého klienta zejména tu, že jeho přičiněním dějí se o masopustě pokolení lidskému potřebné svatby. Výrok ten se zakládá na zvyku tehdejším — a posud udržovaném — o maso- pustě strojiti svatby. Při nižších třídách lidu bylo to takořka pra- vidlem, 46 ) ač i měšťané 47 ), šlechtici a vznešení páni 48 ) řídili se týmž obyčejem. Lidu, jenž v zimě v letě, od svitám' do klekání perně se lopotil jednak na robotě, jednak při vlastní své práci, zbývalo o masopustě nejvíce času za celý rok, aby si mohl pořizovati svou domácnost, svůj rodinný krb. Václav Zelotýn z Krásné Hory 49 ) poznamenává dle známého zvyku starých pranostikářů o masopustní neděli, pondělí a úterý, že jsou to šťastné dny, že s prospěchem vstupovati v ty dny do stavu manželského. Dokladů toho ze století XVI. a století dalších, že o masopustě byly svatby strojeny, byla by veliká síla . . . 44 ) Dvorský, Pam. o škol. č., str. 5. 45 ) 1. c, 1. 268. 46 ) Dvorský, Zuz. Černínova, 228 na zač. února r. 1650: »Měli jsme nahoře dvoje selské oddavky, jeden pár: Forejt od plesnivých klisen vzal si Žákovu dceru z Krtova; druhý pár: šafář Zárybnický vzal si vdovu jednu ze Křeče. Milotova se jmenuje. Tak trochu potancovali nahoře . . .« O jiných svatbách v masopuste tamtéž str. 18, 155, 229, 249 atd. 47 ) Dr. Rezek, Pam. Dač., II., 29: » Autor huius libri, Mikuláš Dačický z He- slová, pojal k manželství pannu Alžbětu dceru p. Jiřího Mládka, v ten outerej po neděli řeč. Devítník 20. dne měsíce ounora, o masopustě.* O svatbách v masopustě tamtéž I. 70, 78, 93, 236.; II. 4., 29, 32 atd. 48 ) Břežan, Život Viléma, 58 (1554): »Na konec masopustu konal veselí svadební pan vladař panně sestře své Alžbětě . . .« Srv. 1. -c, str. 141. — Břežan, Život Petra Voka, 36 (1568): »i. Martii, jinak měsíce března, t. j. v pondělí po neděli masopustní bylo svadební veselí držáno na Hradci urozenému vladyce Mikulášovi Valterovi z Val- teršperku . . . .< 1. c, 81 (1580). »I4. februarii, jenž bylo v neděli masopustní, pan Petr Vok z Rožmberka veselí svatební dát i strojil na Bechyni a strojiti se ráčil, pojí- maje sobě za manželku pannu Kateřinu šlechtičnu z Ludanic z markrabství Moravského. ~ 1. c, 186, 187 íióoo): » Februarii 13 dne, v neděli masopustní urozený pán pan Heinrich Libštejnský z Kolovrat, JMCsti komorník, ženil se na Hradčanech v domu pana Voldřicha Felixa z Lobkovic, pojímav sobě dcerku jeho urozenu pannu pannu Alžbětu, šlechtičnu z Lobkovic* 4Í> ) Kalendář hvězdářský, vyd. r. 1575. 31 Posud jsme mínili masopustem čas od Tří králů do popeleční středy. V užším slova smyslu nazývají se masopustem nynější »ostatky« t. j. masopustní neděle, pondělí a úterý, jež bývaly po- važovány za dny sváteční. Mravokárce vybízí aby, křesťané » vesele, avšak poctivě drželi masopust, svátek všech opilcův < 60 ) Tenkráte se veselili páni i prostý lid nejbujněji, kvasy, tance, pitky a kratochvíle konce neměly, ani míry. Podstatou masopustních radovánek byl známý již nám zvyk přestrojovati se a obláčeti v bláznovské kukly, zvířecí podoby, stro- jiti cizím původem zavánějící »mumraje«. Dle Rvačovského » nadělají si sukniček kožených, chlupatých, vlčích, medvědích, vepřových, telecích, svinských, beraních, kozích, psích a tak se přetvoří* (1. c, 1 J. 3); kdož nemají koží, obracejí na ruby chlupaté kožichy. 61 ) Muži v roucha ženská a zase ženy v roucha mužská se zobláčejí (1. J. 2), larvami ďáblům podobní se činí (1. J. 4). Zčerní se a zmaží sazemi, kolomazí, smolou (1. J. 3.) 62 ) Potom » běhají hůře než nerozumná zvířata po ryncích, po ulicích, po domích, křičí, blázní, lidí mámí, děti straší, ani psuom v koutě pokoje nedají* (1. c, 1. J. 3) 53 ) Podobá se, že nezbednosti, páchané při podobných průvodech masopustních, byly příliš bujné. Aspoň tomu nasvědčují zákazy vrchnosti světské, jež nakázala vedle zbožných horlitelů proti maskování, vyhrožujících ukrutnými tresty »masopustníkům«, 64 ) aby 50 ) Potvorný drak apokal., 236. 51 ) Historia o bratru Palečkovi, vyt. od Sixta Palmy, str. 6. » Některého času na zámku pražském kanovníci před krále Jiřího přišli v sv> r ch popeličích kaptourých z kostela a mluvili o své potřeby s králem velmi poctivé a vážné. Tedy bratr Paleček jda mimo ty kanovníky k králi chytil za ty čapličky kaptourový toho jednoho kanov- níka, který od nich mluvil a trhl ním, řka: ?Hora, hora, naši již kožichy na ruby obrátili a ještě masopust není . . . Jáť sem měl opravdu, že sou maso- pustní blázni, neb rádi o masopustě kožichy tak převracejí.* '*) V knize Rvačovského, 1. c. na 1. 62 jest obrázek staročeských maškar. " ,r > Srv. Havlík z Varvažova, Celném chování, 161 3, 52: >Jsou někteří lidé marné chvály žádostiví, kteříž v masopustě po domích a ulicích běhajíce, ačkoli tvář barvami ukrývají, však přes to rádi by byli, aby je všickni znali.* Popisy masopustních rozpustilostí staročeských s výkladem o pohanském původu masopustu viz v básních: Thom. Mitis, De abusu Bacchanaliorum, Farrago, I. 93, 94; Eiusdem de feriis Baccha- nalibus, 1. c. 94 — 96; M. Collini, Ode de feriis Bacchanalibus, 1. c. 96 — 98; Laur. Sspan e Sspanov, Ode de Bachanalilms, 98 — 102; Georg. Vabruschii, De feriis Bacchanalibus, j. c, 141 — 142. •''') Zámrský, Poslilla, 224. >-Pán Buoh v hněvu se rozpaluje a zázračnými poku- tami při těcli masopu»tních rozpustilostech postižené, mnohé ztrestává, čehož příklady hrozné v historiích poznamenané majíce, některé sobě k vejstraze připomeňme: Ctěme, kterak léta Páně 1376 Lupold Starší, kníže rakouské v městě Bažili s mnohými knížaty ČENĚK ZÍBRT každý, kdo o masopustě chce chodi ti v mumrají, opověděl se u purk- mistra. 56 ) Že bylo zákázu toho šetřeno, vysvítá z nehody, která se při- hodila pověstnému dobrodruhu Bassompierrovi. Žil prý vesele v Praze masopustě, chodě ze slavnosti a hostiny na hostinu. Chtěli také jeti městem v krásných šatech, maškarádi. U radnice Staroměstské zatáhli strážníci všem osmi pánům, maskovaným, mezi nimiž byl Vchinsky, Harrach a Černín, ulici řetězem. Ruessvurm a Bassom- pierre jeli první. Strážníci jim řekli, že císař zapověděl choditi v maškarádi po městě. Vymlouvali se, že nerozumějí po slovansku. Po krátkém odporu odvedli kromě Ruesswurma a Bassompierra všecky na radnici. Oba zmínění se bránili, utržili však při tom vý- prasku od strážníků. 6fl ) a pány pozvanými v rozličných turnajích a rozpustilých kratochvílích na placu před kostelem masopust držel. V tom vznikla bouřka hrozná, právě dopuštěním božským, nevěděli skůro odkud a skrze koho. V kteréžto bouřce na tom placu několik pánů, zvláště jejich služebníků zhynulo a páni někteří velicí od chasy městské zbouřené do vězení vzati byli . . .« — Podobný příklad v Guarinoniově knize »Grewel der Ver- wiistung,« str. 136. Srv. tamtéž 784, 785. — Štelcar Želetavský, O církvi, 1. E. 6: »Leta 1570 o masopustě v neděli v knížetství Vittemberském na zámku Oldenburku dvé hrabat, Eberhart z Hohnlav a Jiří z Tubinku připravivše se z kratochvíle s jinými dvěma pány do šatův z koudele a smůly udělaných po žensku, šli v mumraj. 1 přišel mezi ně ďábel s prsy vypouklými v spůsob takových šatův, jaki£ hrabata a páni měli, jemuž se divili, kde se mezi nimi vzal. V tom on zapálil na nich ty šaty a ztratil se pojednou . . . Bídně prý všichni uhořeli, zaslouživše toho, nebo zhřešili proti Bohu a jeho přikázání.* Tutéž historii uvádí Zámrský, 1. c. Dle něho nezapálil šatů ďábel, stalo prý se to » skrze nerozšafnost služebníka, kterýž fakuli nesa, šaty na jednom za- pálil.* Srv. Veleslavín, Kal. Histor. s.tr. 39 ; Potv. drak apok., 166, 167. Podobný doklad u Luk. Pollia, Sedm. káz. o životu věčném, 1604, 1. 128. Srv. Mat. Šteyer, Postilla ned., 1719, str. 156 ad; Klemm, Culturgesch., IX. 184. — Jiná výstražná historie téhož rozumu u Lomnického, Kniha o sedmi hrozných ďáb. řetězích, 1606, 1. m. 6. — Jak dopuštěním Božím o masopustě po Čechách i na Moravě povětří zle řádilo, viz obšírné popisy Štelcara Želetavského, Kniha duch., 1. A 8, 1. F. 3. *' 5 ) »Leta 1587 v sobotu po devítníku herolti císařští v svém apparátu a ozdobě, s trubači a s bubny jezdili po městech pražských, vyhlašujíce mandát císařský o pova- leních a cizozemcích, kteříž služby při dvoře nemají, aby se ve dvou nedělích z Prahy vybrali a žádný zbrojně a v noci bez světla nechodil, ani v mumraj i bez opovědi u purgmistra etc.« Veleslavín, Kal. Histor., 56. — L. 1553 píše kněz Jan opat Mi- levský pánu Joachimovi z Hradce (Arch J. Hrad-.): »Jestližeby kdo co z lidí všetečných, nepobožných, buďto vandrovných nebo domácích před sebe, zastírajíce se masopustními těmi dny rozpustilými, bráti chtěl, zvláště což by proti pánu Bohu i proti přikázání jeho bylo a ku pohoršení jiným, a mně se ta věc donesla, ouřadu oznámiti mám a oni z strany druhé všelikou pilnost' svou i rychtář vynaložiti chtí.« 5fi ) Více o tom Mémoires de Bassompierre, vyd. 1666, str. 115 — 120. Srv. F. Mikovec, Herm. Ruesswurm, 1861, str. 17 — 19; Dr. A. Rezek, Russworm a Belgiojoso, Květy 1880, 371. — Zajímavá jest zpráva Bassompierrova (1. c), že slavili tenkráte (1604) místy v Čechách masopust dle kalendáře starého, déle než tam, kde nově upra- vený kalendář byl zaveden. Citujeme dle překladu Mikovcova (1. c): »Nyní jest sice v městech Pražských již nový kalendář v obyčeji, ale na venku mezi husity se o něj nedbá, takže masopust, když v Praze ukončen, venku o deset dní déle trvá. Purkrabě STAROřKSKK VÝROBNÍ OBY< r, KJK 33 Z masopustních žertu a maskování vyvinuly se čtveračivé obřady, podnes známé, totiž pochovávání Bacchusa na konec masopustu. Narážka na obřady podobné zachována u Rvačovského. Tento popisuje drastickými slovy, jakou má podobu Bacchus, »pán ožral- ců« (1. 90, 91). Z jeho pověsti o Masopustovi vyznívá ohlas ně- jakých obřadů masopustních. Masopust dostane se před soud. Obě strany, Masopust i jeho soupeř, neděle Quadragesima, přibírají si advokáty žertovných jmén (Marcipán, Svítek, Paštéta, Suchánek z Chudobic, Stuchlík z Hladomře a pod.) — a tito s komickou vážností hájí svých svěřenců řečí, z níž vane řízná laškovnosť a dosti neomalený vtip mluvy obecné. Konec konců jest, že Masopust umře a mluví se o jeho pohřbu . . . K tomu přidán žertovný obrá- zek, jak nesou máry, na nich kostky, karty, korbel a postavy s usměvavou tváří kolem veliké sklenice. Jaký taký soud nad Bac- chusem, že byl hříšný, že natropil mnoho nešlechetností a pod., děje se podnes a podnes s obřady čtveračivými pochovávají Bacchusa. Kromě této nepřímé narážky máme svědectví přímá, že staří Čechové mívali na konci masopustu »hru s Bacchusem*. 57 ) »Anno 16 10 hrubě se maškarírovali a užívali rekrací JMsti páni vyšší i nižší oficírové a služebníci o masopustě; do města v larvách chodili a kratochvíli provozovali, i fraucimor ze zámku do města v maškaře chodily, svou regraci měly. Mládenci a syn- kové městský také počestně v pěkným pořádku v larvách a v dlou- hých dalamáních na rynk šli, an se na to JMst díval, a tu z a sa- díce se za stůl, masopusta soudili a naposledy jej se vším do kašny hodili*. 68 ) Našli jsme také několik zmínek starých i nových o tom, že KarlŠteinský pozval nás, Ruesswurma a mne se dvěma jinými pány Slavatou a Kolo- vratem na masopust na Karlův Týn, kamž se množství paní a pánů očekávalo; ihned jeli jsme o našem popelci tam, posadivše se všichni čtyři, kteří jsme byli čtyři milovníci čtyř dcer purkraběte, na společný vůz. Mohu říci, že jsem v celém živobytí svém nepřežil deset dní příjemnějších a lépe žádných neužil než těchto. Byla to nepřetržená slavnost' vždy, při tabuli nebo na bále, nebo při jiné lepší zábavě . . . Konečně když bylo po masopustě, vrátili jsme se do Prahy.* — Slova dobrodruha, jenž s jinými, sobě podob- nými, rozkošně v Čechách žil a tyl, jsou charakteristická na poznanou tak zvaného * zlatého věku« země české! Arch. J. Hrad. (VI.R, 1564): »Panu Adamovi na hru s Bachusem po- slána i kopa«. 5ř ») L. Domečka z Pamětí Třeboňských v Ohlasu od Nežárky, 1887, č. 11. Při této maškaře poranil se smrtelně bednářský tovaryš, upadnuv na zmrzlém kamení u kašny. Srv. Břežan, Petr Vok, str. 219—220. Čeněk Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. 3 34 ČENĚK ZÍBRT řezníci chodívali o masopustě »s koží«, provozovali masopustní hry a že při tom tancovali zvláštní tance. 59 ) Masopust slavili v mumraji prostí i páni. Maškary panské vynikaly ovšem nádhernější úpravou. 60 ) Popisu masopustního mumraje panského 1. 1555 dočtli jsme se v listu Jana Staršího ze Švamberka panu Vilémovi z Rožmberka. V Plzni byly pořádány za přítomnosti arciknížete Ferdinanda po tři dny rozmanité masopustní radovánky, kromě jiného také nád- herně vystrojený mumraj. »V tom mumraji bylo osm osob. Jich čtyři byly připraveny co bohyně, majíce na tváři larvy a vlasy dlouhé žluté a na hlavě věnce zelené z pušpánu a sukně tykytové bílé a pri nich rukávy z kůže žluté a nohavice též žluté a měly v pravé ruce střely bílé a v levé okrouhlé terče postříbřené ; druhé čtyři měly na sobě z telecích koží čepice a v larvách, též u věncích pušpá- nových, a připraveny byly k vodním mužům nápodobný. Kabáty na sobě měli žluté, tak přistrojeni,* co by nazí byli a pludrhozy z tele- cích koží chlupaté a na nohách punčochy zelené a svíce zelené v ru- kou nesli připravené, co by nochtlicht byl; když ji vystrčil rukou nahoru, vyšel z ní oheň. I šly jsou spolu bohyně po pravé straně r ' 9 ) Arch. J. Hrad. (VIR, 1592): »V pondělí masopustní z poručení JMsti dáno řeznickým tovaryšům na spropití, kďy na kozy před JMstí házeli 30 gr.« 1. c, r. 1629 : »Dáno řezníkům, když s koží o masopuste chodili 1 kopa«. — Řičák, Dej. města Přeštic, 1864, str. 95. Konvent kláštera Kladrubského ve smlouvě s Přeštickými si určuje (r. 1734), aby řezníci i jindy, kdy se konventu zlíbí, provozovali před ním masopustní kra- tochvíle: » Kdyby někdy vrchnost' pro vzácné hosty chtěla kratochvíle zříditi a k tomu řezníky dožádala, v té kůži, v níž o masopustě tanec provádívají, jsou povinni se do- staviti a jak dlouho vrchnosti libo, za přípitek piva tuto kratochvíli provozovati.* O ma- sopustních tancích řezníků Chebských viz Próckl, Eger und Egerland, 1845, 47- Srv. Reinsberg-Diiringsfeld, Festkalender, 57, 58. Jak strhují v městě Zvoleni řezničtí tova- ryši hlavu živé huse, na provaze mezi dvěma stromy uvázané, líčí Kollár, II. 68, 69. Srv. Harant, Cesta do sv. země, vyd. 1854, I. 36. »Také každého masopustu dají (v Benátkách) vola krmného, pěkně vypraveného, s věnci a rohy malovanými ... na náměstí sv. Marka a tu dovolují, kdoby z samého řemesla řeznického a kovářského (pro památku skutku nějakého, od nich obci učiněného) tomu volu mečem jednou ranou hlavu sťal, aby jej sobě také s darem od dukátův uloženým vzíti mohl.« ,i0 ) Dle účtu v Arch. J. Hrad. (VI. R, 1570) koupili k mumraji » tří dřevěný buzygány« 6 gr. (Buzdygán, buzygán — železná palice, palcát, Jgm. SI.), od malo- vání těch buzygánů* 6 gr., malíři »od malování šesti párů botek a rukavic 30 gr., »za 6 jirchovejch koží po 6 gr. na botky, « »za dva svazky stuh« 2 gr. 4 den., >za 6 párů rukavic« 28 gr. 2 den., »za cvočky* 1 gr. 5 den,, »za hřeben* 3 den., »za 2 slamčnný kloboučky« 6 den., »dvěma ženám od udělání 48 loketh prýmů« 24 gr., »jedný žene od přistěhování chvoje a co potřebí bylo« 4*/, gr., . . . krejčímu »od udělání Šimkovi lokajovi kuklice i hazuku a zvonce* 15 gr., ^jednomu stolaři z města od pomáhání za tři dni« 9 gr., za 16 tabul * pozlátky « 1 kopa 4 gr., > jcdný ženě za 2 tabule pozlátky* 8 gr., »za 4 lokte žlutého harasu* 40 gr. Náklad na tento masopustní mumraj, po- řádaný ve středu před sv. Matějem, se vším všudy obnáší 4 kopy, 51 gr., 6 den. <;i ) Břežan, Život Viléma Rožmb., 90. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 35 a vodní muži po levé a tancem vlaským šli. Když přišli před fraucimor, poklonili se. Potom šly samy čtyry bohyně a přinesly nevěstě munšanc. Podruhé šly k panně Lukšance, také munšanc při- nesly . . . Potom šli ti čtyři muži vodní a přinesli panně Filippině munšanc — a ty čtyry bohyně stály. A když po munšanci bylo, šly s pannami k tanci. Potom vodní muži i bohyně samé vlaské tance tancovali. Potom když po tanci vlaském bylo, ti čtyři vodní muži "šli preč a ty čtyry bohyně tu zůstaly ... A bohyně čtyry byly jsou — JMst arcikníže, pan Jaroslav Smiřický, pan Zajíc, pan Proskovský*. Staří Čechové měli jako národové jiní 62 ) divadelní hry maso- pustní, o jejichž původ a význam vůbec mnoho badatelé se hádali. 68 ) Do Čech patrně dostaly se od sousedů, nejspíše od Němců. Pozastaví-li se novověký čtenář nad přihrublými vtipy a rozpustilou čtveračivostí masopustní hry staročeské, hned již uvedené, pro něž není možná podati veřejnosti hru tu úplnou, dlužno namítati, že vzory německé nejsou o nic lepší, ne-li horší, že bujná rozpustilost zábav masopustních byla tak dobře známa v Čechách, jako v Něm- cích a všude jinde. Staročeskou ^tragedii o masopustu* složil Dačický patrně po cizím vzoru a napsal ji sám do své »Prostopravdy« (1. 35 až 42) Bacchus a družina jeho se těší, že nastává masopust. Tova- ryšstvo rádo prý jej uhlídá, s radostí přivítá: »Však na něj juž rok čekáme, velikou chuť k němu máme.« 62 ) » Masopust, Tragicomedia na dni miesopustne«, 1622. Srv. Wójcicki, Zař. domowe, I. 213. — »Carneval. Tragicomedia de Squadrante Carneval et di Madonna Quaresma*. Srv. výše, pozn. 7. — Búsching, Fastnachtsspiele und Schwanke des Mit- telalters, 181 5, III. sešit. Srv. Keller, Fastnachtsspiele aus dem XV. Jht., 1858, v 46. svazku Bibliothek des liter. Vereins in Stuttgart. Srv. svaz. 28, 29> 30* (V univ. knih. pr., sign. 37 F 84). 63 ) Viz Hanuš, Osterspiele, str. 17; Kehrein, Dramat. Poesie d. Deutschen, 1840, I. 51. — 53; More, Schauspiele des Mittelalters, 1846, II. 21., 129, 369 — 371 a j. ; Gott- sched, Noth. Vorrath zur Gesch. d. deutschen dram. Dichtkunst, I. 52. a j. v. Srv. Dr. O. Henne am Rhyn, Kulturgesch. d. deutschen Volkes, 1886, I. 329 — 331., II. 32, 33. ti4 ) Byli jsme upozorněni na tuto » tragedii* článkem Dra. Á. Rezka v Lumíru, 1883, 106 — 108. Název hry zní: > Tragedie masopusta, jenž se v světě páše zhusta, tuto se vám vypisuje — marnost' nad marností sluje, mnohé lidi zavozuje.« — 36 ČENĚK ZÍBRT Bacchus se honosí přátelstvím pana Masopusta, jest jeho blízký přítel. »Námť jest se o to starati, ve všem se mu povolovati, s ním se obveselovati.« »Pan ouředník* dodává, že musí Masopust míti blázny, bez těch žádné radovánky masopustní! »Paní Venus« by ráda měla ve- selou muziku: »Též bez muziky nebude, kde se neskáče, nehude . . .«, špatný je masopustní kvas . . . Přijdou prý také panny, paní a mlá- denci, že je všecky na masopust pozvala. Pan ouředník chce vše připraviti : » Papež nám to osvobodil, k tomu masopusta stvořil : Jezte, tancujte a píte, v půst se dosti natrápíte !' « Zatím přichází mezi masopustníky »pan opat«, »pan purgmi- str«, »pan Povolil*, »pan Svoboda* a jiní občané. Také dlouho očekávaný Masopust vstupuje a ohlašuje se chlubnou řečí: »Já Masopust, všech bláznů pán, dal jsem se najít volně k vám. Nebuduť mezi vámi sám, Bacchusa já také dobře znám.« Bacchus i tovaryšstvo vítají vzácného pána a slibují, že se mu stane vše po vůli. Bacchus jakožto »hajtman« rozjařených maso- pustníků plní povinnosti svého velitelského úřadu: »Kde pak jsou ti bubeníci, trubači a varhaníci, též kejdači a piskači, ať sedláci také skáčí. Netřebať tu pobožnosti, ani mravův, ani ctnosti. Přijde-li pak který z nich sem t vystrčte jej po hlavě ven . . . Nechť pak kněží jak chtí, lají, však sami čistě bumbají, sobě nezapovídají, jiné pak vždycky kárají.* STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE Veselí počíná . . . Nejdříve se hoduje. Bacchus vyzývá bratra Masopusta, aby se posadil: * » Panny, paní vedle něho, nespouštějte se juž jeho. Také vy, pane opate, odložtež té kápě svaté. « Po čpavé odpovědi světáckého opata vyzývá dále Bacchus pana purkmistra, aby se » bystře také zasadil a nechal práva na straně . . .« Je prý zde pan Svoboda a práva tedy netřeba dbáti Purkmistr : že o ně nestojí a raději se strojí hodovat. »Pro mě vy veselí buďte, třebas i někoho stlučteU Pan Povolil ochotně svoluje, to že teprva ještě všecko přijde, až později: »I to můž' být — a nejprv vás ; jest k tomu ještě hojný čas. Masopust jest také pro vás — jakýž jest beze rvaní kvas!?« Přicházejí >páni dvořani* a s nimi »pěkné madony«. Paní Ve- nuše se k nim důvěrně tulí. Přišel i Grobián a tjakž se posadil, dvě sklenice rozrazil. « Tropil nezbedné věci a připíjel, chlubil se, že »na žádného nic nedbá, když pana Troupa s sebou má«. Tento s hurtem přikvačí: »Ho, ho, ho, ho, páni- hosté, kteříž pak koliv zde jste, žeť já také býti musím, s vámi masopust okvasím, pan Grobián mne s sebou vzal že jsem blázen, k tomu se znám, však pak jím nejsem v světě sám, z vás také bláznův nadělám.* Pobízí k tanci, aby »běhali od stěny k stěně, skákali.* . . . Pan opat by si také rád zatancoval; nedovede odolati vábivým slovům volajícího šaška. Tento vybízí k tanci Havla, Janka, Johanku z Kaňku, Marjánku, Saličku, Alínu, Martu . . . Laškovnými slovy, nynějšímu čtenáři až příliš ostrými, tepe pannu Kačku, Keruši, Lídu, tetku a jiné, proč se nedají do tance. Za veselého jásotu jdou do síně >mumraje« : »Před nimi pěkně hudou . . . Karty, kostky s sebou nesou, — zakuklení čerti kdo jsou? Jistě ňátcí páni mladí. « — — ' — 38 ČENĚK ZÍBRT Žárlivý * dvořan « pustil se do pračky s panem opatem, že mu přebírá jeho pannu. » Hospodář « chlácholí sápající se na sebe .... Masopust se honem shání po » tejné své radě*, panů" Svádovi. Ne- domluvil — tu se blíží pan Sváda se Šarvátkou. Přitočí se hned ku panu Hynkovi a dráždí : » Pohleď tamo, pane Hynku, derou se na tvou Alinku.« Zdeněk prý jí něco »přišeptává«, žertuje s ní, » prvně se s ní divně točil, dvakrát tě v tanci přeskočil . . . « Ještě více rozněcuje vášeň Hynkovu »pan Hněv«. Hynek, jsa všecek rozloben, dal Zdeňkovi »baňku« a již vše tasí »kordy«. Ještě se k nim »připlichtil« pan Mars, pan Nesmířil — rvačka pohotově. Jedni hájí Hynka, druzí odpírají se Zdeňkem . . . Také pan purk- mistr, jenž *stál při Zdeňkovi*, utržil si několik slíbených ran. — V takové vřavě zjeví se Satan a děkuje za tak hojný lov panu Masopustovi a Bacchusovi, panu Svádě, Marsovi a ostatním : » Jakýž by to masopust byl, kdybych já při tom nebyl, a někoho nezabili, — darmo by masopust strojili.* Vyzývá pak Masopusta a jeho bujnou čeládku, aby se s ním vydali na cestu do Itálie, »na papežské posvícení*. Hůře se děje s ubohými, kteří po rvačce v krčmě zůstali. Zjeví se jim Smrt a moudře jim řeční o účinech nemírného kvasu maso- pustního. Na konec přidán jaký taký epilog, kde » pokoj žaluje na Masopusta a jeho dvořany «, jak hrozně okvasili masopust a končí nábožným rozjímáním o pohanském původu bezbožného masopustu. Mimoděk namane se otázka, byla-li komedie Dačického ve sku- tečnosti provozována, čili nic. Osoby (Bacchus, Venuše atd.) sho- dují se s osobami masopustních divadel německých, jimž se skladba Dačického vůbec podobá. O hráchr německých víme, že bývaly o masopustě provozovány; možná tedy, že česká » tragedie Maso- pusta* také byla sehrána před diváky. Vzpomeneme-li si tu, že Dáčický byl milovníkem všech veselostí, často až z míry bujných 66 ), že se sháněl se svými hejsko vitými přáteli jen po kratochvílích a 6f ) Viz o tom Pam. Dač., vyd. Dr. A. Rezek, I. str. XXXXV. ad. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 39 čtveráctví, snadno se dobereme domněnky, že u Mědínků neb v jiné krčmě snad před rozjařénými soudruhy byla provozována Dačického »tragedie«, dle poměrů Kutnohorských upravená, lokalisovaná. Jiný druh masopustních her byla divadla žákovská. Žáci totiž hrávali divadla kromě jiných příležitostí také o masopustě. L. 1535 chtělo v Praze několik studentův a bakalářů hráti o masopustě Plautova '» Chvástá vého vojína* (Miles gloriosus). Poně- vadž jim nebylo dopřáno ku hře místa v koleji, prosili purkmistra Nového Města Jakuba Strnada, kterýž jim ochotně dovolil, aby hráli své divadlo v radní síni Novoměstské. Měli však z toho herci ne- milé opletačky, jež jim nastrojili Staroměstští, škorpíce se s občany Novoměstskými. Bakalář Mokrý, jenž hrál v jmenovaném divadle hlavní úlohu, byl uvězněn. G6 ) Později dovedli vyhověti Jesuité posavadnímu zvyku a strojí- vali ve své koleji o masopustě hry divadelní, lákající bohatou vý- pravou. L. 1560 dne 15. února hráli jejich svěřenci za obecné po- chvaly na nádvoří Klementinském hru »0 boji těla s duchem*. 67 ) Jedna podobná hra masopustní, kterou studenti, po venkově jaksi kočujíce, provozovali a za to dary byli odměňováni, zachovala se ve sborníku 68 ) jiných her žákovských, jenž byl snad příruční, po- mocnou knihou žáků herců. Ze byla hra »Sedlský masopust* hrávána od žákův a o ma- sopustě, svědčí prolog a epilog. V prologu se žák omlouval před začátkem hry : »Vím, že ráčíte znáti, co chce masopust konati, v němž kratochvil v zdvořilosti děje se lidem k libosti . . .« Z epilogu poznáváme, že hráli toto divadlo žáci, aby si něco vvžebrali : »Dekujem milostem vašim, že jste nezhrdali, našim tem kunstuom se podívali. Ten čas to chce, račte znáti, aby každý kratochvíle našel masopustní chvíle . . .« 6fi ) J. Jireček, Staroč. div. hry, Předml. VII. tí7 ) Více o tom Leo Blass (?), Das Theater und Drama in Bdhmen bis zum An- fange des XIX. Jahrhundertes, Prag, 1877, 26. tí8 ) Viz článek J. Jirečka ve Světozoru, 1876, č. 4 ad. Týž -vydal »Sedlský ma- sopust* ve Staroč. div. hrách. str. 109 — 159. Tištěna byla skladba tato r. 1588 u Ji- říka Dačického, v Praze. Jgm. Hist. lit. IV., 230. 40 ČENĚK ZÍBRT Po té prosí žák za odpuštěnou, jestli »koho pod nos trefili*, a zároveň žádá. až zase za rok o masopustě přijdou, aby jim pří- zeň svou posluchači věnovali : 69 ) »K nám, prosím, méjte své zření, fedrujíce nás v štědrosti, pro dokázání milosti, již k umění liternímu vždycky máte svobodnému. Již jdúc od vás, žehnáme vás, bohdá se v rok shledáme zas. Buoh rač nás všecky žehnati a v šťastném zdraví zachovati.« ' p ) * Masopustní radovánky trvaly až do »b 1 á z n o v é j i n a k černé střed y«. 71 ) Často došlo při tom na rvačky a pračky. Seprali se. po- fi9 ) Dle narážky v usnesení šepmistrů a rady v Kutné Hoře 1. 1616 soudíme, že mívali žáci o masopustě nějaké obchůzky, koledy po domích: »Kdež se zase některé ne- způsoby a toulky škodlivé žákovské, které předešle za jistými příčinami složeny a v ji- ných dobře spravených školách také dokonce vyzdviženy jsou, jako koledy oficiálské, minucí malování, mutety, masopustní cantaty noční obnovují, že se již na konec zapovídají a toliko mutety času jarního neb letního recreationis gratia propouštějí. « Dvorský, Pam. o škol. č., 413. Míněno tu usnesení měst a obcí jiných, kde koledy, obchůzky žákovské vůbec zrušeny a místo nich odváděny peníze, jmenované po času, kdy byly dávány, jarmarkáles, dušičkáles, hromničkáles, sobotáles á — mas op u- stáles. Srv. Dvorský, 1. c. 64 — 66.; Sedláček Aug., Čáslav, str. 167 (1596). Podobně Tiray, Děj. Velké Byteše II. (1888), 168, 169. R. 1601 píše hejtman Soběhrd radě městské: » Netrpte neřádův při masopustě; neboť školní žáci mají něčím lepším se zaměstnávati, než bláznovství a všelijaké lotrovství provozovati. Chtěl bych, aby se věci takové přetrhly a dobré, chvalitebné v městě se vzdělávaly. « 70 ) Dočtli jsme se v XVI. stol. o masopustě prý »židovském«. Viz Veleslavínův Kal. Histor., 146., kdež mluveno o jeho původu. »A ten jest masopust židovský, v kte- rýchžto dnech čtou židé v školách svých knihu Ester a kolikrátkoli jmenuje se Hamán, pěstmi a kladivy v lavice tlukou.* Obšírně jej líčí Martin Carchesius jinak Krauss z Kraussenthalu v knize Flagellum Judaeorum t. j. Bič židovský, vyd. 1603, str. 174, 175. »Po vánocích (Channuca) svých mívají židé svátek, jemuž říkají Purim t. j. Los To jest masopust jejich, při kterémž množství bláznovských ceremonií provozují. Celý den před tím půst drží; potom bez míry pijí, žerou, kvasí a hodují (nebo žádný národ není, aby tak hluché trunky dělal, jako židé), s ženami i s dětmi, starými i mladými, což toho dne za velmi chvalitebný skutek mají.« — 71 ) »A tak ten most od bláznové jinak černé středy, totiž první v postě, počal se dělati . . .« Břežan, Petr Vok (1594), 152. Auban-Mirotický, Obyčeje a práva všech nár., 1. Aa3b, zapsal zvláštní zvyk na popeleční středu. Nechceme tvrditi, že je to zvyk staročeský: >Na den Popelce, jest divné, co se na mnohých místech děje: panny kterékoli celý rok do tance chodily, od mládencův bývají shromážděny a k pluhu místo koní zapřeženy souce, s pišťákem, který na tom pluhu pískajíc sedí, do STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 41 hmoždili, sesekali, až i zabili. 72 ) Nebude tudíž s podivením, že se dočítáme v Postillách kazatelů staročeských a jiných skladbách 73 ) stesků a toužení na nezbednosti, páchané o masopustě. O českém masopustě ve stol. XVII. nevíme nic nového. 74 ) Setkáváme se stále s obyčeji, jak jsme je již vylíčili. Přátelé a řeky nebo do jezera taženy bývají. « — Srv. Hospinian, De orig. fest. Christ., 1. 47. (dle Tom. Naogeorga Regnum papisticum, 1559, lib. 4.): »Est ubi se sociant iuvenes tibicine sumpto, et famulas rapiunt ex aedibus atque ad aratrum iungunt, quos scutica pellitque atque dirigit unus, unus item stivam tenet, at tibicen aratri considet in medio, ridendasque occinit odas. Unus item sequitur sator, is vel spargit arenam, vel fatuo cinerem gestu vultuque šeřeno. Postquam luserunt ita per fora, perque plateas, per rivum tandem ancillas et ducit aratrum rector, et ad coenam madidas vocat atque choreas.c Nejistá narážka na český zvyk podobný jest u Krolmusa, II. 39. Mýlí se však Mann- hardt s Grohmannem (Abergl. 143), považují-li Krolmusovo líčení téhož zvyku (II, 29) »v Rossii* (Rusku) za český zvyk »in Rosin«. — O zvyku tomto viz důkladnou stať v Mannhardtově knize Baumkultus, 553 — 565. '-) Dačický v rukop. Prostopravdč 1. 30 — 34, líče masopustní svádu v krčmě, končí : v Tak páni vožralci kvasí, takový mezi nimi šust — a bylo právě v masopust. c O soudním procesu, jenž vznikl z masopustní šarvátky 1. 1599 v Kostelci nad Labem, viz Dvorský, Pam. o škol. č., 8. 9. O jiných masopustních rvačkách viz Pam. Dač., 1. c, II. 25.; Arch. Pam. VIII., str. 413 — 414.; J. Svátek ve Zlaté Praze, 1887, str. 35 a j. . 7:< ) K uvedeným již výčitkám mravokárců staročeských přidáváme doklad z Po- stilly Šeb. Scipiona Plzeňského, 161 7, 186. » Kvasy strojíme, masopust držíme, tancův, skokuv, hry hledíme a všelijaké rozpustilosti volnou a dlouhou uzdu pouštíme. Pán. volá k pláči a k kvílení a k lysině a k pasu žíněnému a hle radosť všude, veselí ! Jezme, píme, nebo zítra zemřeme!' — Více se toho v našem Masopustě nalézá, nežli v písmě Božím čte.« Zde je patrně narážka na knihu Rvačovského. — Srv. Jiří Dikistes, Po- stilla, vyd. 16 12, str. 197, 199, 202, kde horleno proti masopustníkům, rozpustilým s Bacchusem, že » mravů pohanských následují* atd. — Lomnický, O sedmi řetězích, 1606, 1. B2. > Datum v Ševětíně na gruntech VMsti (Viléma z Rožmberka) v neděli masopustní, v kteroužto lidé pobožní pamatujíce na zármutek svého spasitele pláčí a bezbožní pak, provodíce masopust, ďáblů skutek, vesele skáčí « (L. P. 1586). — 74 ) Dlužno se na tomto místě zmíniti o pranostice, kterou uvádí Partlicius ve svém Kal. hospod., 1617, 70: »Svítí-li pěkně slunce o masopustě, bude pěkná pšenice a žito podzimní. A jiní praví: Jaký je masopustní outerý, taková bude veliká noc. Bude-li v outerý masopustní aneb v středu vítr aneb vichr, tehdy celý půst větrný bude.« Srv. Reinsberg-Diiringsfeld, Festkal., dle Pranostiky selské, vyd. 1704. Srv. Grásse, Des deutschen Landmanns Praktika, Dresden, 1859, str. 6. — Mimochodem vzpomínáme tu, mluvíce o masopustu ve stol. XVII., osudného masopustu v Chebu r. 1634, jenž skončil po veselém kvasu smrtí Waldšteinovou. Viz vedle jiných Beckovského Poselkyně starých příb. č., vyd. Dr. A. Rezek, III. 212, 213. Srv. Rich. Wapler, Wallensteins letzte Tage, Leipzig, 1884, str. 65, 66. 42 ČENĚK ZÍBRT známí chodí k sobě na masopustní hodokvasy. 75 ) V poslední dny masopustní běhají maškary 76 ) a jsou pořádány zábavy, tance a ma- sopustní hry. 77 ) Podobně tomu ve stol. XVIII. Když je »již masopust na ná- kloňku, bývá největší veselost mezi lidmi, ... tu se hoduje, pije, drží muzika, tanec, maškara a všeliké rozpustilé combedie*. 78 ) Mezi jídly masopustními poznáváme známé již » koblihy a šišky. « 79 ) Po hostině a pitkách 80 ) dávají se » vyšperkované « děvečky i »krásné slečenky* se svými »kalány« 81 ) do tance. Muzikanti jim zahudou >nejkunštovnější b a 1 e t i, nejlíbeznější m i n u e, tance francouzské, špaňhelské a co já vím . . .« 82 ) Mravokárci jako za starších časů stále touží na » larvy a ma- sopustní mumraj*, 83 ) na běhání a povykování maškar. 84 ) Poznali jsme z dokladů již uvedených, že o masopustě bývaly obyčejně slaveny sňatky. Zvyk ten trvá ovšem i ve stol. XVIII Pranostika rýmuje o tom : 85 ) » Svatí milí tří králi jsou hodní vší chvály ; 7 ") Dvorský, Pam. žen., 368, 369. Týž, Zuzana Černínova, 250, 274. 76 ) Komenský, Janua ling., vyd. 1678, 199: »Masopůst Bacchovi, domnělému Bohu vína posvěcený, lidé potvorně přetváření (chodící v maskách) drží.« 77 ) Jer. Drexelia Křížová škola (přel. Joach. Lišovský), 1635, 1- D $ •" »Tak se nyní děje právo jako masopustní komedie. « — Arch. J. Hrad. (VI. R, 1656): »Kejklířům masopustním, kteří na zámku hráli 10 ft. a studentům, kteří jim hráli, 1 fl. 30 kr.« 1. c, Haussreg. 1669: »Denen 6 Geigern den letzten Faschingtag geschenkt 18 íl. < 78 ) Kelský, Conciones dominicales, 1735, 2 ^2. 79 ) Bílovský, Doctrina christ., 1721, 149. 80 ) Bílovský, 1. c, 160. »Pijí až do večera, kořalkou každý hoří, pivem zapá- chají. « — Fabricius, Mravná nauč., II. 73 (1763). »Čas masopustní mnohým bývá čas k bláznění, žraní a pití. « 81 ) Viz Bílovský, 1. c, 147, 148, 150, 164 a j. v. 8 ' 2 ) 1. c, 161, 163. 83 ) Viz Šteyer, Postilla ned., 1719, str. 156—158. — Bílovský, Doctrina christ., I54ad. Na str. 159: »0 nešťastný masopuste! O nešťastní masopustníci ! « atd. — Ve- selý, Káz., II. 191 (1730): »Všickni pak jsou v barvách a v masopustním mumraji.« 84 ) Fabricius, Mravná nauč., I. (1 761) str. 49: Chasa řemeslnická o masopustě »tu něco poláme, tu něco pořeže, tu někoho na zem do sněhu povalí, tu někomu okna vytluče. « Na str. 51 : » Rovně to já pravím zoufalým o masopustě oknatlukům: ,Vy si takovým tlučením oken děláte kratochvil, komu se ale vytlukou, ten se tomu nesměje/ « — Na str. 70, 71. »,Když to mluvím, mnohý neb mnohá si myslí: ,Dnes jest masopust ; hodláme býti hodně veselí — a již doma v kuchyni hojněji se kouří.' Jiný praví: Já jsem pozván dnes na hostinu, abych pomáhal ze sklenic troubiti.' Jiná praví: ,Pro dnešní večer již jest ustanovený bál, přihotovená mumraj, hudba, zjednaná' « a pod. — Seelisko, Vejkladové, 1794, 176, 177. » Konečně také přijdouc k masopustu, věděti máme, kterak obžerlivost, bláznění, rozpustilosti a jiné povyky masopustní nikdy ne^ schvaluje církev Boží.« 8: ') Selská pranostika, 1710. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 43 dívky se radují jim, neb jsou jistý tím, masopustní chvíle se přiblížila, mnohá by ráda nevěstou byla ; nemyslit* jináč učiniti, byť měla pro milého umříti. Přijď potom sv. Pavel, hlediž, anoť Jan nebo Havel svadbu mají a se žení, otec a mátě po dcerách vění...« Zajímavé jest, že páni tehdejší, strojíce nákladné masopustní mumraje, pořádali obyčejné >selskou svadbu*. Na »svadbě« takové, vystrojované na císařském dvoře ve Vídni, vidíme kromě ženicha, nevěsty, hospodáře, hospodyně a rozmanitých řemeslníkův a jiných osob také sedláky a selky francouzské, švýcarské, vlaské, švábské a pod. a také — českého a hanáckého sedláka a selku. 86 ) Z masopustních veselostí, tanců a přestrojování vyvinuly se po cizím vzoru v polovici stol. XVIII. zvláštní zábavy masopustní, re- duty. První v Čechách byla pořádána r. 1752 v pražském pivo- váre >u Kleplotu*. Byla to však reduta >výsadní«, které se směli účastniti původně jen šlechtici, úředníci, důstojníci a vznešení páni; teprve později staly se reduty přístupny i širšímu obecenstvu. 87 ) * Prostonárodní zvyky masopustní, pokud jsme je poznali u sta- rých Čechů, trvají v podstatě podnes. Změny, jakých přirozeně maso- 8e ) Pošt. Nov., 1724, 12. února. Obšírně se líčí, kdo bude za co přestrojen. Císař že bude »hospodářem«, císařovna » hospodyní « . . ., kdo bude družbou, družičkou, rychtářem a rychtářkou, správcem a správcovou, kuchařem, sklepníkem, židem, farářem, kantorem % muzikářem, kejklířem, ponocným atd. Českým sedlákem bude hrabě »z Kevenhyller* a českou selkou slečna >z Khuen«, hanáckým sedlákem hrabě »z Hamiltonu« a selkou slečna »z Kounic«. — Srv. Pošt. nov., 1724, č. 18. » Minulý outerý jakožto na po- slední masopustní den při slavně panujícím císařském dvoře každoročně obyčej- ná veselost neb selská svadba... s velkou pompou držána byla . . . Posledně té velké císařské masopustní veselosti nákladná merenda a dlouho trvající bál konec učinil. Pořádek, kterak ti svadebníci po páru šli, tuto následuje .... Český sedlák : kníže z Auersbergku. Selka : slečna hraběnka z Styrmu, dvorská dáma. — Hanatský sedlák: pan Karel hrabě z Harrachu. Selka: slečna hraběnka de Bagni, dvorská dáma.« Srv. Pošt. nov., 1725, č. 15. O podobných slavnostech, jež patrně byly tenkráte u vznešenějších o masopustě oblíbeny, na kurfiřstkém dvoře v Mannheimě, přinášejí zprávu Pošt. nov. r. 1727, v č. 19. Mezi jinými maskami vypočítává zpráva celou řadu řemeslníků a řemeslnic, lazebníka a lazebnici, ponocného, kováře, krejčího, ry- báře, uhlíře, »dudáře a dudářku«, »dtkalce a dtkalcovou« atd. *') Více o tom Herold, Malebné cesty po Praze, I. 276 — 280. 44 ČENĚK ZÍBRT pustni obyčeje doznávaly za různých dob, nesetřely s nich původního rázu. V městech omezily politické úřady masopustní veselosti, nebo jim daly aspoň jiný ráz, ale na venkově podnes chodívají » maška- rádi* s Bacchusem, prohánějí se s jásotem po vsi, vodívají medvěda s obráceným kožichem, neb ovinutého hrachovinami, strašívají děti, škádlí kde koho — a na konec odsoudí a pochovají s rozpustilým requiem »Bacchusa«, hastroše, vycpaného ze slámy. Dokladů toho všeho u starých Čechův uvedli jsme s dostatek. Zde jen po- ukazujeme ke shodě zvyků novočeských a zvyků starodávných. Ma- sopustní zábavy pánů změnily se ovšem značně. Viděli jsme, že páni strojili o masopustě kolby a jiné zábavy, o kterých nebylo již ve století minulém při masopustních zábavách ani potuchy. Zábavy panské řídily se vůbec vlivem cizího mravu. Za to masopustní oby- čeje a zábavy prostonárodní, ať již dávný původ jejich je takový či onaký, změn podobných nedoznaly. Národní tradice zachovala je s jinými obyčeji téměř neporušené až do dob nejnovějších. Případný snad doklad pověděných slov vedle shodných obyčejů již vylíčených budiž toto: V Selské pranostice, otištěné r. 17 10 dle skladby starší, mezi jiným čteme: »Len a konopě pěkně se obrodí, ženy skákat vejš budou, to staří praví, v outerý ten právě masopustní.. .« O témž zmiňuje se Erben 88 ), »jak prý vysoko holka o maso- pustě skáče, tak vysoko bude míti len«. V týž rozum prozpěvují na Slovensku v masopustním popěvku: »Treba jaká stará baba, vyschlá jako trieska, byť byla jako ropúch čierná, poskočí si dneska : aby jej konope nariastly vysoké*. Kollár, II.' 69. Mládež slovenská, chodíc o masopustě po domích »s rožněm«, na konci své písně si vyskočí se slovy: . » Hopsá, chlape, do povály, abyste vysoké konope mali:« 8 ?) * 88 ) Písně, 48. 89 ) Více o tom Kollár, II. 68, 69. — Srv. Panzer, Beitráge zur D. Mythol. II. 549 — 550; Mannhardt, Baumkultus, 510, 512, kdež jsou uvedenydo klady podobné víry lidové u Němců a Rusů při skákání přes ohně svatojanské. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 45 Po veselém masopustě přichází pást. Neděle postní mají ode dávna u Čechů svoje zvláštní jména, jež připomínají, odkud, proč neděle ta či ona tak pojmenována; napovídají, jaké obyčeje má lid téhož času. Tak slově první neděle postní (Invocabit) »neděle černá*, prý odtud, že na neděli tuto odívaly se hlavně ženy v šaty barvy černé za příčinou nastávajícího postu. 90 ) Druhá neděle postní (Reminiscere) nazvána » neděle pražná*, poněvadž jídali staří postní pokrmy, nejvíce pučálku a pražmo. O pu- čálce, hráchu zvláštním způsobem upraženém, bude pověděno pr; neděli smrtné. Pražmo — dle Kuldy 91 ) — >jsou vůbec zrna obilná, nebo klasové upražení a vymnutí než úplně dozrají; také zrní všelikého druhu v troubě upražené, kteréž pak v ruční stoupce na drobno se roztírá a za potravu slouží. « Tedy odtud, že naši předkové strojili sobě postní jídla, pučálku, pražmo a polévku z něho, »praženku% slově prý neděle tato — »p ražná*. ím ) Kulda, Církevní rok, 1880, II. 108, 109. »») Kulda, 1. c, 189. ty f"Y"> ryo ry-> ry> ry-> ry> cvo cy> cy> cy> ry*> ry-> ry-> cy"» <"y> ry> ry) rvo rvo ry> cy-> r\o ry> Neděle kýchavná. ^Teděle třetí v postě (Oculi) slově u Čechů »kýchavná«. Chceme $w se za staviti u neděle této pro pozoruhodný obyčej, od něhož prý má své jméno. Tylor zařadil obyčeje při kýchání mezi kulturní přežitky (survivals in culture) t. j. primitivní obyčeje u národů vzdělaných, kteréž nevysvětlené, často beze všech rozumných důvodů, dochovávají se od pokolení ku pokolení pomocí podání a zvyku. Mezi takovéto přežitky patří také pozdravy při kýchání. Tylor sebral hodnou hrstku dokladů z různých zemí a různých dob x ) a přesvědčí každého čte- náře, že pozdrav starých Římanů při kýchání a výklad Pliniův o něm, že stará věštba z kýchnutí Telemachova již v Odyssei a Ari- stotelův výrok, že kýchání od boha pochodí, shoduje se v podstatě s pozdravem židovským, křesťanským ve středověku i za našich časů, a moslemínským, s pozdravem dle víry takové jaké upraveným, — a zvyky tyto že podobají se podstatou svou blahé věštbě a naději uzdravení se u afrických Zulů, kýchne-li nemocný, podobají se slo- žitým ceremoniím, jimiž na Guinei pozdravují kýchajícího velmože a jimiž se všelikými posuňky, vzýváním slunce, velebí svého náčelníka domorodci američtí. Zvyky tyto vykládali již za starých časů všelijak: Mytholog z báje o Prométheovi, že první člověk, od něho ze země vyrobený, kýchnuv, dal tím znamení o svém životě; theologové a po nich ! ; I. 97 ad. — ě STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 47 zbožní legendisté vykládali pozdrav při kýchání na odvrácenou prý morové nákazy, která zuřila tak, že kdo kýchnul, náhle zemřel. Tylor právem vidí v tomto nábožném výkladu, že pozdrav kýchajícímu je ochranou proti zhoubnému moru, příčinu, že se pozdrav ten udržel až po naše časy . . . Pravého původu všech zvyků takových a podobných Tylor ne- vysvětlil; sebral pouze zajímavá fakta, urovnal v lad a řád na po- tvrzenou, že prastaré, historicky doložené zvyky ty vzájemně jsou příbuzný. Do pestrého kaleidoskopu sebraných od něho dokladů při- dáváme shodné doklady staročeské. Česká neděle »kýchavná« nazvána po kýchání. Zcela prostě vysvětluje 2 ) původ jména toho Ad. Voigt. V ten čas, kdy připadá »kejchavná« neděle, bývá sychravé počasí, lidé že se nastudí, do- stanou rýmu a kýchají. Výklad nepodobá se pravdě. To by se mohla nazývati tak kterákoli neděle na podzim a jindy, kdy také se lidé snadno nastudí. Dle tradice středověké vykládá Medlín (r. 1796) jméno »kej- chavná* z toho, že »v Čechách v tu neděli uvedeno bylo, aby se kejchajícímu člověku řeklo: .Pozdrav pán Bůh', tak jakož v Římě v náhlém moru leta 590, kdežto člověk jak ústa zíváním otevřel aneb kejchl, náhlou smrtí umřel Řehoř papež nařídil, aby se člověku kejchajícímu dalo pozdravení: , Pozdrav aneb pomoz pán Bůhl« 3 ) Tradice tato byla starým Čechům známa. Dobře-li soudíme, věštili z kýchání o šťastném či neblahém vyjití na cestu, jako náro- dové jiní. Tak aspoň vyznívá napomenutí v rukopise Svatovítském 4 ) (stol. XIV.), dle latinského kázání upravené 5 ): ». . . A těch netoliko svatokrádežných, ale také posměšných kýchání znamenati a zacho- vati neroďte: ale kolikrát vám v kterúkoli stranu bude potřebie chvátati, požehnajte sě ve jméno Krista a věři u buoh neb modlitbu boží věrně řkúce, bezpečni z božie pomoci cěstú děte.« Dokladu tomuto ubírá poněkud víry, že není původem český. Přimlouvá se však ta okolnost, že by staročeský kazatel nehodil '*) Ueber den Kalender der Slaven, 1777, str. 110. :1 ) lWilla, 1796, I. 203. *) Vyd. A. Patera, str. 324. Hojné doklady středověké věštby z kýchání viz v Simonis Maioli Dierum Canicularium tomi VIL, 1642, II. 428. ,v ) »lllas vero non solum sacrilegas, sed eciam ridiculosas stemutaciones considerare et observare nolite : sed quociens vobis in quacumque parte fuerit necessitas properandi, signate vos in nomine Christi, et symbolum, vel oracionem dominicam fideliter diceates, securi de Dei adiutorio iter agite.« (1. c. 378, 37QJ. *Vj*' ' v 48 ČENĚK ZÍBRT tolika slovy proti pověrečnému obyčeji, jehož by v Čechách nebylo — a lid by mu také nerozuměl. Na konci stol. XVI. vykládá Štelcar Želetavský ) známou již nám zvěst, že vypukl v Římě r. 80 veliký mor. »Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil. Lidé obávajíce se, aby z toho odkejchnutí nemřeli. vinšovali sobě ta slova (prý) : ,Pomáhejž pán Bůh' — aneb , Pozdrav tě pán Buh.' A to pozdravování posavad trvá.« Pozdrav při kýchání považovali staří za požadavek poctivého chování. Rýmuje o tom Jiřík Strejc v mravoučném skládání ( 1 600) 7 ) : »Nahodí-liť se kejchnouti, máš se na stranu nahnouti. Také s zvukem nečiň toho, 'radši pozdrž hlasu svého. Kejchajícího pozdravuj sám o to ne tak příliš stůj, aby tě někdo nepřevzal, že jsi pyšným, nevykládal. * Zevrubněji navádí o sto let později Libertin ve spisku, jenž původně byl napsán francouzsky. Doklad ten má pro nás cenu tím větší, že se ho také Tylor (1. c, 101) dovolává ze spisu »Rules of Civility (r. 1685 z franc. přeloženého). Dle Libertina je kýchání znamením člověka zdravého, lékařů nepotřebujícího. 8 ) Mluví-li mladík s někým a tento kýchne, »nemá silným hlasem křičeti : ,Pozdrav pán Bůh* — neb ,Pán Bůh rač pozdravit,' ale jestli klobúk na hlavě má, má takový zponenáhla složití, slova již jmenovaná bez křiku, co by ten, který kejchl, slyšeti mohl, s ponížeností vyříci, obzvláště, Jestli ta druhá osoba velké vážnosti je.* 9 ) 6 ) Kniha duch., 1. c, 1. D. 4. Srv. Koniáš, Cytara, 1746, 458. V Říme prý vypukl mor, » takže lidé kejchajíce, jiní náhle zívajíce hynuli umírajíce « atd. — Píseň tuto položil Koniáš na den sv. Marka, kdy bývá processí, ustanovené prý na památku odvrácení moru ve Vlaších, při němž kýchání a zívání bylo jisté znamení smrti. — Přidáme tu pověru slovenskou z minulého století o dni sv. Marka: »Abý se te zbroj nechytila. Vykopaj myší chvostník na sv. Marka a nos pri sobe a neveriž-li, přiváš na mači chvost, střel a tak skusiš!« Sasinek v Arch. vyd. Maticí Slovenskou, II. 1, str. 55. T ) Jiřík Strejc (Vetterus), Mravové aneb nauč. potř., 1. b2. 8 ) Srv. Kolberg, Lud, XVII., (1884) 120, kdež uvedeny analogické zvyky polské při kýchání. — Mimochodem zapisujeme tu pověru novočeskou : » Čerta, byť i sebe lépe přestrojeného snadno poznati dle toho, že mu pohled na kříž spůsobí náramné kýchání. * J. V. Houška, CČMus. 1857, III. 59. *) De educat. iuvent., vyd. 1 7 1 5, I. č. 8. 49 Byla tedy již tenkráte o pozdravu při kýchání různá mínění a jsou rázná podnes. U nás pozdravuje lid dosud po staročesku kýchajícího. Podnes je kýchání věštbou 10 ), zvláště v neděli >kej- chavnou«: Kolikrát kdo tu neděli kýchne, tolik roků bude ještě živ. ") 10 ) Hanuš, Báj. kal., 93. — Staří věříce, že kýchání vyčišťuje (purgiruje) hlavu, užívali ku vzbuzení kýchavky rozmanitých prostředku. Tad. Hájek v Bylináři (1562) odporučuje: » Prach její (majorány) v nos vložený kajchání přivodí, hlavu vyčišťuje a ji zahřívá* (1. 216). — » Prach z semene (bazaliky) v nos přijatý, kajchání přivodí. Též činí i mízka z byliny; ale když kajcháš, musíš oči zavřití* (1. 143). — » Prach z semene (penízku) v nos vpuštěný, kajchání přivodí* (1. 153). — V exempláři Bylináře v univ. knih. pr. připsáno na 1. 225: » Vezmi semena koukolný a rozetři a vpusť v nos, budeš kejchati a dobře se hlava vypurguje. To p. Mikuláš Růže z Prahy.* — Na 1. 356 o rostlině »kejchavce« : » Prach z kořene kajchání činí (odkovadž i vuobec kaj cha v ka slově) a vodnokrevnost z hlavy » táhne*. Podobně v Bylináři, vyd. 1596 od Veleslavína. O praktické potřebě byliny »kejchavky« svědčí zápis v inventáři » materiálních věcí* kdesi v krámu: »3 svazky kejchavky za 24 gr.« (Kniha Archm Pr. č. 1174, 360, r. 1610). 11 ) Připojujeme tu obyčej známý při škytavce. Kolberg, 1. c, zmiňuje se o tom, že, škytne-li kdo, říká: » Někdo na mne vzpomíná.* Týž obyčej znám jest v Čechách a byl znám také předkům našim. Paní Zuzana Černínova píše r. 1647 svriu Hum- prechtovi: » Vždycky často na tebe zpomínám ; i taky minulou středu ve všem dobrém, takže jsi hrubě škytati mohl, sme s panem Vitou Francouzem na Tebe vzpomí- nali. Hrál na tu kytaru ; mně -pak se tak zdálo, jako bych tebe slyšela na touž muziku hráti.« Dvorský, Zuz. Černínova, str. 135. — Srv. 1. c, 227 (rok 1650): » Nebyl tam žádný jiný více, jen my a paní Mčděncová. Často jsme na tebe vzpomínali, smýšlím, že jsi as škytal. Jistě na desetkráte zmínku jsme za stolem o tobě měli.« — Lid český vykládá si, zní-li někomu v uších, že někdo o něm hovoří. Doklad víry podobné vypisuji ze spisu Praetoriova, Gliicks-Topf, 1669, Leipzig, 217: »Wenn man denket, das, weil die Ohren klingen, etwas boses oder gutes von einem geredet werde, oder dess Morgens, in dem er zu dem Hause ausgehet, nieset, etwas bedeuten und impor- tiren- solle, ist Aberglaube wieder das 1. Gebot.* Čeněk Zíbrt : Staročeské výroční obyčeje. 4 Neděle dražebna. ftaří Čechové nazývali čtvrtou neděli postní (Laetare) — nedéle »družebná, družbadlná, družbadlnice,* 1 ) v kte- rémžto názvu zachována bezděky podnes vzpómínka na přátelské » sdru- žení* se dítek tuto neděli, na něžný obrázek z domácího života předků našich. Abychom nezkazili vlastními přídavky věrnosti obrázku toho, uvádíme kresbu jeho od Štítného při výkladu evangelia na neděli družebnou: »Byl jest ten obyčej mezi dietkami, že jsú sé družice (vrstevnice, přítelkyně) sberúc spolu v utěšení, snesúc sě, což která jmieti mohla, svačinu sobě učinily, přiezň a milost mezi sebu uka- zujíc a útěchu jmajíc, že j' každá jměla, co přinésti s sebú.« a ) Vysvětlení Štítného, že se radovaly družice tomu, že měly, co s sebou k společné svačině přinésti, nezasluhovalo by tolik víry, jako slova předcházející. Obyčej nahoře popsaný byl už za Štítného (dle slov jeho soudíc) starodávný. Snad vhodně přirovnává Hanuš 8 ) neděli družebnou k srbské neděli »družičalo*, kdy bývá slavnost srbské omladiny »druži- čanje«, t. j. sdružení se dívek a hochů svazkem známého posestrim- stva a pobratimstva. Narážku na staročeský obyčej o družebné neděli zachoval také *) V slovníku Nomenclator Velešii. Srv. Jungm. SI. s. v. a ) Rukop. univ. knih., sign. 17 C 15, list 138 a. ;< ) Báj. kal., str. 135. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 5* Rokycana ve svých Výkladech: »Jako vy říkáte neděle druž- badlná, tak prvé družni byli. « 4 ) Po neděli družebné nazvány koláče, při slavnosti téhož dne obvyklé, — »družbance« . . . 6 ) Se zkomoleným výkladem jména neděle družebné setkáváme se ke konci minulého století. 6 ) » Čechové prý tu neděli (laetare) nazývají družebnou, protože zastarodávna na ten den mládenci a panny, kteříž při svadbách a jiných slavnostech družbové a družičky bývají, první jarní květiny na oltář k svěcení kladli. « Ze slov Me- dlínových vane mlhavá upomínka slavnosti, od Štítného zaznamenané ; ale přece nezašel tak daleko jako Seelisko(i774) s výkladem, 7 ) že čtvrtá pedéle postní »v naší české řeči ne drůžebná, nýbrž růžebná od růže zlaté, jižto svatost papežská na tu neděli obyčejně světí a ji s kardinálmi v růžové roucha oblečenými do kostela a z kostela jdoucí v rukouch nese, potom ale některému, v církvi Boží zaslouži- lému mocnáři, neb jiné znamenitější osobě darem posýlá, spravedlivěj jménovati se má.« Etymologie taková, i za našich časů opakovaná, vznikla patrně z podobného znění slov a vykladatele svedlo vedle latinského názvu >dominica Rosae« to, že staročeského družení se mládeže za jeho doby již asi nebylo. Ohlas tohoto sdružení se dítek udržoval prý se v Libochovicích (v Čechách), kdež čtvrtou neděli postní vodily družky zvolenou královnu po vesnici. V bílém oděvu, ozdobeny červenými stuhami a pozlátkovými hvězdičkami, provázely se zvláštními zpěvy královnu, jež v každém domě opovídala jaro. Odtud prý jméno >neděle družné, družebné.* 8 ) Odvozují také jméno toto z obyčeje, že chodívá tu neděli družba se ženichem do domu, kam chce v pondělí velikonoční, o pomlázce, přijíti »na námluvy* neb »na záselky«, aby »s provoda* byla veselka. Dle Kuldy 9 ) ^nazývají se tyto předběžné námluvy ♦ okopávání koledy* (pomlázky). 4 ) Jgm. Slovník s. v. s ) » Pekli sobe družbance.« Staré Let. 342. — »Družbanec«, Slovník Rozkoch., Hanka 90. »Družbanec: koláč na družebnou neděli obyčejný.* Z Do- brovského Jungm. SI. s. v. 6 ) Medlín, Postilla, 1796, I. 219. 7 ) Vejkladové, 1774, 181. 8 ) Brandl, Glossarium, 1876, 452; Kulda, Církevní rok II. 321; Han. Kal. 98. 9 ) Církevní rok, 1. c. 52 Podobá se však, že jméno družebné neděle pochodí přece jen ze starodávného zvyku popsaného již od Štítného," a — smíme-li věřiti — do nedávná jak tak udržovaného. O slovanském původu dětského obyčeje, na začátku jara sdružovati se a hráti si se zvlášt- ními obřady, nejlépe svědčí to, 10 ) že Němci ve Slezsku nazývají neděli družebnou — »Droužkensontag«. 11 ) ,0 ) Kulda, 1. c. ll ) Podobné poněkud zvyky jarní ve Francii, Anglii a j. líčí dle pramenů Mann- hardt, Baumkultus, 341 — 347. Neděle smrtná. átou neděli postní (Judica), zvanou od starodávna » neděle smrtná «, vynášívá v některých krajích českých mládež slaměnou »smrť, smrťholku« ze vsi, hází ji do kaluže nebo pouští po vodě, vrhá po ní kamení a hroudy. Zpívají žertovné písně a vracejí se pak se zeleným stromkem, májem, jejž >Líto« nazývájí, zase do vsi, chodí dům od domu, s jásotem prozpěvujíce: 1 ) >Smrť jsme vám zanesli, nové léto přinesli . . .« Starobylý tento obyčej posud někde bývá zachováván, místy však po něm už ani potuchy není. Význam vynášení » smrti* byl všelijak vykládán. Nevěděli si rady za starých časův a domnění novější, kterážto sobě vzájemné odporují, také nerozluštila nadobro jistěže z pohanských dob po- chodícího zvyku o smrtné neděli. Kronikář polský Dlugo.sz (f 1480) vyslovil ve své kronice domnění, jež přecházelo z knihy do knihy a považováno bylo dlouho a všude za spolehlivý výklad obřadův o smrtné neděli. Kníže polský Mečislav návodem své choti Doubravky přestoupil na víru Kristovu a poručil tak učiniti všem svým poddaným. Kázal prý dne 7 března vynésti a utopiti všecky modly pohanské z měst a vsí. Výroční památka toho že se zachovává na neděli Laetare, kdy v osadách polských vynášejí na bidle modly »Dziewannu« a »Marzannu« a utápějí. 2 ) ') Erben, Písně, I. 58. 2 ) Hist. pol. II. 94, 95- »Et quoniam fere in omnibus civitatibus, oppidis et vicis insignioribus Poloniae simulacra deorum et dearum idola atque luci habebantui\ 54 ČENĚK ZÍBRT Po Dlugoszovi opakovali toto mínění Cromer 3 ) , Math. a Miechowia a jiní staří dějepisci polští a po nich kronikáři cizí, jak poznáme, také čeští. Výslovné pojmenování obou božstev slo- vanských ukazuje, že obřad vynášení smrti má tajemný podklad v bájesloví slovanském a že je starší, než o něm tvrdí Dlugosz Tak soudí také Wójcicki, sváděje původ tohoto tvrzení na Bielského. 4 ) Ve spisech německých dočítáme se obrany proti tvrzení, že by slovanský zvyk ten od Poláků k Němcům přešel 5 ), ač přece někteří badatelé němečtí s tím souhlasí. 6 ) U nás pokusil se Hanuš vysvětliti vynášení smrti. Dle něho značí obřad ten pohanské umývání sochy Moraniny, nebo je prý to zbytek bývalé oběti, vykonávané na živé osobě. 7 ) Pálení smrti že znamená zničení zimní Morany jarními blesky a letním teplem a pod. 8 ) Vynášení smrti vysvětluje také V. Brandl poněkud smělými dohady. 9 ) K učeným vývodům kniževným hlásí se prostonárodní tradice. quae lentius tardiusque, quam iussio habebat Miecslai principis, succidebantur confringe- banturque: septima dies Martii ad confringendum abolendumque ea in universis Polono- rum regionibus a Miecslao indicta est, qua adveniente quaelibet civitas quaeque villa deorum suorum simulacra confringere et confracta in paludes, lacus et stagna prosequente utriusque sexus populo demergere, saxisque obruere, cultoribus deorum dearumque et iis praesertim, quibus sacra eorum erant quaestui, profusius ingemiscentibus illachriman- tibusque, non tamen quicquam metu praefectorum ducalium mutare audentibus, coacta est. Quae quidem deorum et dearum idolorumque confractio et immersio, tunc facta apud nonnullas Polonorum villas, simulacris Dziewannae et Marzannae in longo ligno extollentibus et in paludes in Dominica Quadragesimae Laetare proiicientibus et demergentibus, repraesentatur, renovatur in hune diem.« 8 ) Cromer, II. 434. »Repraesentari autem eius rei memoriam etiam sua aetate Dlugossus testatur, quod in pagis quibusdam simulacra Marzanae et Zieuoniae contis prefixa (vel, ut nos amaioribus natudidicimus, trahis imposita) cum querulo et lugubri cantu vulgo in pompa gestari et in paludem vel in flumen abiici soleant, ea die, quae est quarta Dominica Quadragesimae. « 4 ) Zarysy domowe, III., 277, 278: »Marcin Bielski kronikarz mylnie wziai za pamiatk§ topienia bahvanów za Mieczystawa.« -- O nynějším vynášení smrti u Poláka viz Kolberg, Lud., X. 351 — 356; XI. 231, kdež udána literatura; XV. 11 a j. 5 ) Hilscher, De ritu Dominicae Laetare, quem vulgo appellant den Tod austreiben, Lipsiae, 1690. Německý překlad v univ. knih. pr. : Hilscher, Curiose Bedanken von dem Gebrauche am Sonntage Laetare, welchen man insgemein nennet den Todt aus- treiben, 1701. Polemisováno tu s různými výklady o vynášení smrti někde šťastně, jinde nejapné (na př. o m r o ž i dle Guagnina m o r s, že prý to slovo značí smrť — a vynášení smrti že znamená zahánění dravého tohoto zvířete). Kniha jeho má však cenu tím, že sebral analogické doklady o vynášení smrti v celek. fi ) Viz Tharsander, Schauplatz vieler ungereimten Meinungen, Berlin 1735, 65— 67. — Historische Erklarang des Todaustreibens, Nurnberg, 1773. ^- Historische Kleinigkeiten, Prag, 1797, str. 21 — 27. »Von dem Todaustreibens — Mannhardt, Der Baumkultus derGermanen und ihrer Nachbarstamme, 1875, r 55 — r 57- "') Báj. kal., 99. 8 ) Nástin báječných bytostí Báby a Deda, 1864, str. 22. ») Čas. Mat. Mor., 1876, 64—72. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 55 Z obřadů smrtné neděle setkala si báj, kterou chce původ obřadů těch vysvětlovati. 10 ) V Rožnovsku vypráví si lid takto : » Jedenkráte v jednom městě lidé hrozně mřeli. Jedna dcera pravila matce své: jMaměnko, když ta smrť u nás tak dělá, udělejme lálu, za děvče přistrojené, a vynesme ji z města ven, aby již ta smrť z města byla vypuděna; potom se do jejích šatů obleče děvče zdravé, jemuž Ma- řena neuškodí, a ona se již více k nám nenavrátí. Učinili tak a v městě tom kolik let potom lidé nemřeli. Od té doby vynášení Mařeny přišlo ve zvyk všeobecný, c Rozhodo vati, kdo má pravdu, nebo se pouštěti do svůdného bludiště pohanského bájesloví, zde tápati a sháněti se po nějaké domněnce nové, jaký to byl obřad, nikterak si netroufáme. Jaké ovoce přinesla snaha taková, vysvítá s dostatek z oněch, přece jen nespolehlivých výsledků, k nimž dospěli jmenovaní předchůdci. Po našem názoru zamlouvá se nejvíce domnění, že vynášením » smrti « a přinášením »líta« slaven byl odchod drsné zimy a příchod víta- ného jara. Pohanský zvyk, provázený všelikými obřady a zpěvy starodávnými, hleděla církev, jako všecky pohanské zvyky vykoře- nit!. Hrozila tresty, že nebudou těm, kdož »smrť« vynášejí, hříchy odpuštěny a pod., jak hned doklady o tom více ukáží. Nemohouc vyrvati po zlém z mysli a ze srdce pokřtěného lidu pevně utkvělé zvyky a zkomolené obřady pohanské, snažila se církev podkládati jich významu smysl křesťanský Tak se dělo i s vynášením smrti. Polští kronikáři vykládali vynášení toto jakožto památku ztrosko- tání a zmaření pohanských bohů, když Mečislav návodem choti své Doubravky a s ním všecek národ polský dali se pokřtíti. V zemích sousedních také bylo známo vynášení smrti. Odkud vzniklo, nevě- děli — ale čtouce kroniky polské, domnívali se, že zvyk ten, původně polský, dostal se z Polska do zemí sousedních. Později však zašli vykladatelé ještě dále a vyhlašovali obřady smrtné neděle již ne za památku pokřestění Polákův, nýbrž za upomínku vypuzení pohanstva, modlářstva z vlastní domoviny. Co jsme tuto pověděli, doložíme několika zprávami z pramenů staročeských. Vynášení » smrti « na jaře bylo starým Čechům známo z dávnověku pohanského. L. 1 366 zakazuje synoda církevní s přísnou výhrůžkou jmenovaný obyčej. n ) Dovídáme se ze zákazu toho, že ,0 ) Kulda ve Světozoru 1858, 45; týž v Čas. Mat. Mor., 1870, str. 195. 11 ) »De mortis imagine (de his, qui in media quadragesimae portant mortem extra villam;. Item quía in nonnulis civitatibus, oppidis et villis pravá clericorum et 56 ČENĚK ZÍBRT ve stol. XIV. dle starého, zakořeněného zvyku vynášeli v posté světští a s nimi duchovní postavu, představující »smrť«, se zpěvy a pověrečnými prý hrami k řece; zde ji potopovali a vysmívali se smrti, že jim už nemůže škoditi, že je z jejich krajiny* nadobro zapuzena. Přežitky obřadů pohanských hluboce tkvěly v paměti lidu českého a zákaz církevní z r. 1366 jich tudíž nevyhladil. Čechové nedbajíce nových řádů, prováděli dále svou a po dávném zvyku, zděděném od praotců svých, »smrť« na jaře přece jen vynášeli. Synoda 1. 1384 znova nakázala kněžím, aby nedopouštěli věřícím pověrečných her ; zvláště aby nedovolili v středopostí vynášeti z měst a vsí »smrť« se zpěvy dle zlozvyku, zahnízděného v některých místech. 12 ) Obě zprávy uvedené jsou nejstarší ze všech slovanských, jakýchž jsme se vůbec o vynášení »smrti« dočetli; jsou starší než doklady kronikářů polských, obyčejně uvozované za citáty nej- starobylejší. Srozumitelnými s'ovy potvrzují ctihodné stáří obřadu, který kaceřují a proti němuž nadarmo brojily .... Zákazy synodální, uložené kdesi v archivech, tlely v prachu, zapomenuty, ale s vracejícím se jarem každého roku vracela se pa- mátka vynášení » smrti «, slavnost, že vláda kruté zimy přestává a jaro všemi půvaby zdobí zase nivy a háj. Děd učil tomuto obřadu své vnuky a tito dorostše, naučili vynášeti »smrť« zase svoje potomky. Ve stol. XV. nemáme zpráv zachovaných o tom, že Čechové o smrtné neděli »srmt« vynášeli a »léto« přinášeli. Nepřímé však svědectví čerpáme z dokladů stol. XVI. Když znali obyčej ten ve stol. XIV. a znali ve stol. XVI., byl jistě také ve stol. XV. obyčej ten zachováván, třeba o něm nebylo zpráv přímých. laicorum inolevit abusio, qui in medio quadragesimae imagines in figura rnortis percivitatem cum rythmis et ludis superstitiosis ad Humen deferunt, ibiquoqueipsas imagines cum impetu submergunt, in eorum ignominiam asserentes, quod mors eis ultra nocere non debeat, tanquam ab ipsorum terminis sit consumata et totaliter exterminata : quare omnibus et singulis eccle- siarum parochialium rectoribus praecipitur, quod, cum tales in suis plebibus resciverint, mox a divinis officiis tamdiu abstineant, donec isti praevaricatores lusuoresque super- stitiosi a domino archiepiscopo poenitentiam recipiant pro excessibus condignam et salutarem, quorum absolutionem sibi reverendus pater specialiter reservát.* V rkp. univ. knih. pražské, sign. 6 B. 21. Srv. Hofler, Prager Concil., 1862, str. n. 12 ) ». . . ne plebani ludos superstitiosos in plebibus suis admittant ; specialiter, ne in medio quadragesimae extra portas urbis vel villae imaginem ad hoc factam, in modům mortis, cum rythmis sicut consuetudo pravá in quibusdam locis inolevit, offerri permittant.* 1. c, dle rukop. sign. 3C5, str. 32. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 57 Úsečný sloh synodálních řádů přece nám prozradil zajímavé podrobnosti, jak bylo vynášení » smrti « slaveno. Zevrubnější líčení zaznamenal Aubanus-Mirotický. Mezi jiným líčí Aubanus každoroční obyčeje (prý) v zemi »frankolandskéc. Také o neděli smrtné je tu zmínka 13 ) »V prostředku postu ...v mé vlasti mládež z slámy obraz udělají, kterýž by k smrti (jakž ji malují) podobný byl; potom na kopí jej nastrčíce aneb za věsíce, po okolních vesnicech, křičíce, s ním se nosí. Od některých velmi přívětivé přijati bývají a mlékem, pu- čálkou (»pisis« lat. orig) a suchými hruškami (kteréž tehdáž obyčejně jídáme) souce nakrmeni, zase domuo se odsýlají. Od jiných pak proto, že zlé věci (totiž Smrti) zvěstovatelé sou, žádné přívěti- vosti nedostávají, ale braněmi, k tomu i s posměchem od končin jejich bývají odháníni.* Překlad Mirotického je téměř doslovný a mohla by tedy uči- něna býti výčitka, že vynášení smrti, od Bohéma popsané, nenaráží na zvyk český. Namane se tu otázka, mohl-li Mirotický obřad se smrtí znáti. Byl rodem z Mirotic (v Jihočesku) a dlouhá léta žil na Moravě. Vynášení smrti jistě znal, sice by byl nepřekládal prosté slovo »pisum« (hrách) — pučálka, kterážto byla tenkráte jídlem známým. u ) Podnes na Moravě vystrojují děvčata, zanesše smrť, hostinu a při ní nej důležitějším pokrmem jest pučálka t j. hrách máčený ve vodě, až nabobtá, a pak na sucho v peci v hrnku nebo jinak upravený a upražený. 15 ) V Čechách podobně dostává každý host na smrtnou neděli lžíci pučálky. 16 ) Napověděli jsme nahoře, že se staří domnívali, že vynášení smrti přišlo z Polska do zemích sousedních. U nás vykládá o tom prvně Veleslavín: 17 ) »Léta 865 v outerý po neděli družebné Mězek, Mečislav, kníže Polské, pokřtěn v Gnězně s mnohými pány Polskými a Slezskými a odvrhv pověry a modlářství pohanské, víru svatou křesťanskou přijal a toho dne rozkázal všecky modly a obrazy po- ,3 ) 1. q.j 1. Aa 3b. ,4 ) V knize č. 1 173 Archm Pr. 1. 182a (1590) »pláth na pučálku* (mezi ná- řadím kuchyňským). 1S ) Srv. Kulda, Církevní rok, II. 189: »Pučálka jest pokrm z hrachu, který se po tři dni ve vodě močí, až nap učí, nabubří; pak se na pánvici pepřem a solí posýpá a praží. Na Moravě pučálka hlavně jí se na smrtnou neděli, když se Mo- rana z města nebo dědiny ven vynáší.* iC ) Sobotka, Rostl. 302. i: ) Kal. hist., vyd. 1590, str. 130, 131. 58 ČENĚK ZÍBRT hanské ztroskotati, do vody vmetati a množství lidu obecného po- krtíti. Na památku toho skutku až podnes v Polšté i v Šlezích každého roku v neděli družebnou (!) děti mají obyčej modly a obrazy, obludám a příšerám podobné na dlouhých žerdích aneb tyčích ve*i z města nositi a do vody aneb do louže s žehráním uvrhouce, rychle zase do města běžeti. Čehož se snad do Čech něco potom dostalo v tom, že i děti naše v smrtnou neděli nosívají smrť z města a léto do města, ač tomu nejedni nerozumějí, odkud p o š 1 o « Nerozuměl tomu ovšem Veleslavín také, domnívaje se, že staro- dávný zvyk po všech vlastech slovanských dávno známý, v Čechách již ve stol. XIV. bezpečně doložený, teprve z Polska dostal se. do Cech. Výkladu, že vynášení smrti od Mečislava má svůj původ, ani soudní historikové polští nevěří. (Srv. výše). Domnění Velesla- vínovo se rozšířilo po Čechách. Výklad jeho často byl opakován na potvrzenou, že vynášení smrti pochodí z Polsky. Kazatel v Opavě, Martin Zámrský, dlouze a široce v týž rozum vysvětluje 18 ) r. 1590 jméno » neděle smrtedlné«. Ze slov jeho, po- někud zabarvených příměsky horlivosti náboženské, dověděli jsme se opět některých podrobností o starodávném zvyku. Děti prý dělá- vali »smrť< ze dřeva, ze slámy, sena, z došku; obvázali ji hadry, pověsili na hůl a zanesli ven ze vsi, hodili do močidel, do vody, na- 18 ) Postilla, str. 294, 295. »Dominica iudica v jazyku a národu našem českém slově neděle smrtedlná z tohoto dvojího původu: Předně od památky smrti Spasitele, v neděli dnešní nábožně se obnovující. Za druhé přistoupila potom ještě i jiná příčina k uvedení v zvyklost' dnešní neděli toho jména smrtedlná, když před lety šesti sty z Polsky do našich krajin . . . strašidla smrti do vody házení přineseno bylo. Čteme zajisté, kterak Měško XIII., kníže neb král polský, jsa pohan a maje s pannou Dam- bravkou, Boleslava knížete českého dcerou, v manželství vstoupiti, prve na žádost' panny pohanstvo opovrhl a víru Kristovu přijav, léta 963 v městě Gnizně jednoho dne spolu nejprve pokřtíti se dal a po křtu s nevěstou, pannou Dambravkou, v slavném svadebním veselí oddán- byl. Po vykonání pak svadby všem obyvatelům v Polště rozkázal po- hanstvo opovrci, víru křesťanskou přijití a na jistej den, jmenovitě VII. den měsíce (což se rovně v pátou neděli postní, kteráž již prve Iudica se jmenovala, trefilo) všecky modly a obrazy pohanské z kostelův, z měst, ze vsí i z domův vyčistiti, ven vynésti, potlouci a do vody vházeti. Což jsou všickni lidé netoliko učinili, ale na památku nej- prvnějšího v Polště křesťanstva začátku, též opovržení toho dne pohanstva, ano také z vděčnosti svého od věčné smrti usmrcením Jezu Krista vysvobození, každého potom roku, když ta neděle přišla, mládež v městech a ve všech u velikém houfu se scházívala a udělavše modlu z dřeva, z slámy, z sena, hadry obvázanou, s křikem a zlo- řečeného pohanstva proklínáním, k loužím přibíhajíce, do vod, jezer, řek i močidl to strašidlo, smrtí jej nazejvajíce, házela, a kamením potop í c e, zase úprkem domův běžela. Odkudž potom obyčej ten z Polska léta Páně 975, do Slezska, Moravy i do Čech se dostal, čehož po- savad šlépěje zůstávají, zvláště ve všech, kdež děti, nosíce na holi strašidlo, udělané z došku neb z hadru, že smrť zanášejí, praví.* STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 59 házeli na ni kamení a honem běželi domů. Tak děje se ovšem podnes. Skoro doslovně z Veleslavína vysvětluje původ obřadu na smrtnou neděli Partlicius r. 1617. 19 ) Vedle toho poznamenal na jiném ještě místě 20 ) zprávu o vynášení smrti, zprávu zajímavou tím, že citován tam popěvek, který děti při vynášení zpívají. » Neděle smrtedlná proto se jmenuje, že děti toho času ještě v mnohých krajinách smrť z města a ze vsí nosí, zpívajíce: Již nesera smrť ze vsi, nové léto do vsi. Vítej, léto líbezné, obilíčko zelené!* 21 ) Vzácný doklad tento doplnil obrázek, jak Čechové slavili vy- nášení smrti, či lépe pověděno, potvrdil se všemi doklady předcho- zími, že vynášela za starých časů mládež »smrť« s týmiž obřady, jako se děje posud v krajinách, kde se obyčej ten udržel. Výklad, že Mečislav s Doubravkou rozkázali pohanské modly zničiti a na ' památku toho smrť vynášeti, udržuje se stále ve stol. XVII. a XVIII. Tak vysvětluje obřady smrtné neděle r. 1668 Bo- lelucký. V Čechách a na Moravě vynášívají prý hoši a děvčata ženskou postavu, zpívajíce starodávný popěvek: »Smrt nesem z města, léto do města. « 22 ) Slovy podobnými líčí vynášení smrti r. 17 10 Středovský. 2S ) Zajímavo jest, že přizpůsobili kazatelé čeští výklad o rozkazu Meči- slavovu ku poměrům domácím. Na zač. stol. XVIII. dovídáme se u Damascena, 24 ) že smrtnou neděli > chasa rozličná strašidla snáší a 19 ) M. Sim. Partlicia Kalendář každoroční hospodářský, 1617, str. 91. ao ) 1. c, str. 88. ' 2I ) 1. c, str. 88 uvádí podobný zvyk německý, »ale ten způsob prý v Němcích zachovávají Dominica Laetare.« ") Bolelucky, Rosa boemica, 1668, 406 — 408: ». . . nec absimiliter per Moraviae marchionatum et Boemiae regnum in dominica quinta quadragesimae si ve Judica, boemice Smrtná neděle dieta, pueri et puellae formato simulacro muliebri superque perticam arrecto, cum eiusmodi idolo turmatim per plateas et fora civitatuum progrediuntur, occi- nentes illud ab antiquo pueris assuetum : Smrt nesem z města, léto do města . . .« * 3 ) Sacra Moraviae fcistoria, 1710, 536, 537. * 4 ) Trojí chléb, vyd. 1727, I. 381, 382. 6o ČENĚK ZÍBRT potom ven na pole vynáší; tam kálí a pálí, aby se Čechové smrti ukrutnosti více nebáli.* Vykládaje původ obyčeje tohoto, zaměnil Mečislava s Bořivojem a Doubravku s Lidmilou. Jinak se mu ovšem z pověsti polské všechno dobře hodilo. Bořivoj a Lidmila se všemi poddanými byli pokřtěni, litovali modlářského bludu, zošklivili si pohanské bůžky, sebrali je a vynesli ze svých osad. Naházeli je do vody nebo spálili a jásajíce prozpěvovali, že zapuzena ohavná smrť duchovní, ďábelská služebnost modlářská. V neděli Judica že při- padá výroční den toho -r- proto neděle zove smrtelná a proto na památku Čechové smrť vynášejí. 25 ) Damascen, jak z četných jeho kázání víme, rád vykládal z ka- zatelny prostými slovy původ a význam církevních jmén, obřadů a pod. Z takové snahy upravil pověsť o Mečislavovi po česku. Výklad jeho nemá tudíž důležitějšího významu a jinde jsme se s ním nesetkali. Starým způsobem o pokřestění Polákův vykládá r. 1762 vy- nášení smrti na Moravě Ullmann. Na mnohých místech děvčata nosívají prý pátou neděli postní se zpěvem na tyči ze slámy upra- venou ženskou postavu »smrť*, nebo » Mařenu*, a házejí ji do vody. Mezi jiným' zpívávají: »Smrť nesem z mésta, léto clo mésta . . .« 2íi ) z:% ) 1. c. »Dnes je ten českému slavnému království potéšitedlný den, v kterém z n5ho smrt vypuzená, moc ďábelská přemožená a celá zem světlem milosti Boží osví- cená a z temnosti modlářské vyvedená byla ! Nebo když otec milosrdenství okem svého nesmírného smilování na zem naši zhlédnouti a k svaté samospasitedlné víře skrze své nejmilejší služebníky Cirhu a Strachotu ji obrátiti ráčil, tak velice svatá Lidmila a Bo- řivoj, manžel její, se všemi poddanými předešlého bludu litovali a v ošklivosti sobe jej vzali, že (jak nám předkové na Věčnou památku zanechali) modly své předešlé mrtvé . . . vespolek sebrali a v ten dnešní pamětní vejroční den ze všech mest a míst s velikou horlivostí vynášeli a venku buďto do vody je házeli aneb v ohni pálili a s radostným křikem, též zvukem vesele prospívajíce, tak, neb podobné říkali : > Vypuď se smrť ohavná ven, národ český jest tě zbaven. Již Boha živého známe, na modly více nedbáme. Chvála Bohu na výsosti, že nás zbavil bludné zlosti !« A protož dnešní neděle nazvána jest smrtedlná, že smrť duchovní od Čechův jest od- vrácena a ukrutná služebnost' modlářská vyvrácená. Čehož památka až do dnes v roz- ličných místech a městech se připomíná.* — Rýmování Damascenovo jest ovšem přidě- láno na vrub náboženského výkladu. 26 ) Alt-Máhren, II. 379: »In Máhren ist mancher Orten auf dem Land bishero dieser Brauch, dass die Magdeleinen ein auf eine lange Stange aufgerichtetes und in Weibskleidern angelegtes Strohgebiindel mit einem gleichem Gesang zum Wasser hinaus- STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 61 Ještě roku 1774 zná kněz Seelisko zkomolený výklad Velesla- vínův. 27 ) »Na neděli tu (smrtelnou) na památku, že na ní Poláci skrze přičinění a snažnost knížete českého Boleslava od modlářství ku křesťanské víře přivedeni jsouce, své ďábelské modly, smrť věčnou na ně uvádějící, do vody metali a topili, děti Smrť z města nesoucí do vody házejí a Léto nesou do města . . .« 28 ) Vynášení smrti udržovalo se tedy stále v lidu českém. L. 1796 skoro doslovně opakuje kněz Medlín ve své Postille 29 ) slova See- liskova. Na neděli smrtelnou prý »děti figuru smrti vyobrazující z města vqn k utopení nesou, na památku, že z přičinění a snažnosti Boleslava, knížete českého, Poláci k víře přivedeni byli a v tu neděli své ďábelské modly, kterýmž se prvé klaněli, do vody házeli a uto- pili, jakoby své předešlé bohy usmrcovali.« Výkladu staršího, že vynášení smrti pochodí od Mečislava, dočtli j.^me se ještě na začátku tohoto století. F. Novotný takto o tom napsal v knize vydané r. 1822: 30 ) »Hned jak Mečislav křest svatý přijal, poručení přísné vydal prý, aby všickni poddaní jeho Krista pána ctili, modly zkazili a zbory zavřeli. Lidé jsouce pří- kladem svého knížete k sv. křtu náchylní, k modlám pospíšili, dřevěné spálili, kamenné roztloukli a vlekouce je po ulicích do vody vházeli, též také po krátkém čase jak v Polště, tak i v Slezsku křest sv. všickni, málo kterého zatvrzelého pohana nevyjímajíce, přijali. Těch model rušení památka trvá v Polště i v Slezsku d 1 e Beckovského do dnešního dne ; neboť děti v družebnou neděli obrazy potvorné sobě dělají, některé po městě na vozíčkách vezou, některé na dlouhé holi nesou, je do vody neb bláta házejí a domů běží. Ta také památka zachovala se jak v Čechách, tak i v okol- ních zemích někde v družebnou, jinde v smrtelnou neděli ; neboť tragen und es darinnen versenken. Aber dieses geschiehet am funften Sonntag in der Fasten und sie nennen solches Bild den Tod oder theils auch M ar žen a. Unter an- deren singen sie auch dieses: »Smrť nesem z města, leto do města . . .« 27 ) Vejkladové, 1774, str. 192, 193. -*) Zasluhuje také zmínky, že staří spisovatelé užívají slova »Smrt holka* ve smyslu smrt'. Tak podnes na Moravě nazývána bývá o smrtné neděli »Smrtholka, Smrtolka* — ženská postava vynášená. (Brandl, 1. c, 60). Zdá se, že úsloví staročeské pochodí z vynášení »Smrtholky« o smrtné neděli. Srv. ». . . v těchto krátkých letech smrtholka také mezi námi dobře svou vůli provedla.* Dvorský, Pam. o škol., 300 (1606). »Smrtholka«, Hamerschmid, Allegoria (1715), str. 6. > . . .bude sobě na smrtholku naříkati.* Damascen, 1. c. II. 10 18 (1728). Vyd. 1796, I. 233, 234. 3 "; Kronika Mlado-Boleslavská, 1822, 41, 42. 62 ČENĚK ZÍBRT děti udělajíce sobě slámou vycpaný obraz dosti škaredý, jej na dlouhé holi nosí, po domích s ním chodí, zpívajíce: Smrt nesem z města, Léto do města a j. a od obyvatelů vejce, jablka, ořechy, peníze i jiné dárečky dostávají ; posledně běžíce s těmi obrazy za ves neb z města ven, je do vody házejí. V Boleslavsku podnes děti vesnické po domích s chvojky všelijak okrášlenými chodíce, zpívají : Již nesem smrt ze vsi nové léto do vsi; vítej, léto líbezné, obilíčko zelené! 151 ) Aneb : Smrt, smrt ze vsi, nedaleko od vsi; co nám ta smrt přinese? Obilíčko zelené.' « Přidáme-li k stereotypním takořka již popisům vynášení smrti, že popěvek při obřadu tomto byl na konci století minulého to- tožný s tím, který jsme čtli u Partlicia, uvážíme-li, že obřady a písně, s jakými za našich časů vynášívají děti na jaře smrť 32 ), shodují se na vlas s oněmi starodávnými zvyky, jsme nutkáni přese všechnu střízlivost při bájeslovných dohadech vyznati, že vy- nášení smrti na neděli smrtnou je ctihodný přežitek pohanských obřadů slovanských z šerého dávnověku na přivítanou líbeznému jaru. 31 ) Historische Kleinigkeiten, 1797, str. 21 — 27. Článek >Von dem Todaustreiben.« Srv. »In Bohmen singen sie, was deutsch heissen mag": »Nun tragen wir den Tod aus dem Dorf, den Friihling in das Dorf, willkommen, angenehmer Friihling, griin hervor kommendes Getraid. 32 ) Viz o nich obšírné Krolmus, Staroč. pov., II. 14 ad. Srv. na př. píseň u Partlicia a Krolmusa, II. 15, 17: » Smrti, smrti z města, nové léto do města, vítej léto líbezné, obilíčko zelené !« Viz také H. Galaše, Muzu Moravskou (18 13), str. 371, 372, » Píseň pro chudé děvčata, na smrtnou neděli, « kdež uváděno ve styk vynášení smrti s bohem Radhoštěm. — Nej- nověji sebral popěvky o smrtné neděli osvědčený a pilný pracovník v oboru prosto- národního podání Frant. Bartoš, Naše děti, 1888, 281 — 299. Březen. měsíci březnu ze zvyků staročeských *) připomínáme, že chodili staří na »březovou vodu«. Veleslavín píše v Herbáři (i. 42): » Bríza hned z počátku jara má v sobě šťávu dokonale, tak že když ji toliko nožem zaškrábneš, nad to pak když pařez natneš, ihned vody sladké náramně mnoho vydává, kteráž slově březová voda. Voda ta březová často pitá, vždycky ráno za šest lotů, buďto sama, aneb s vrabím semenem a z kamejky, rozdrobuje a pudí ven kámen z ledvin a z měchýře a žloutenici zahání . . . Vychvaluje se také proti vodnatelnosti, kdož by ji často píjel s vodou květu bezového aneb jinou podobnou smíchaje.« Že bylo skutečně užíváno tohoto léčivého prostředku, potvrzuje psaní Karla St. ze Žerotína (1596). 2 ) Posílá churavému hejtmanu markrabství moravského březovou vodu s těmito slovy: » Posílám VMti primitias březové vody. Pán Bůh rač ji VMti požehnati a k dobrému dáti užiti. Pokud poteče, vždycky VMt čerstvou fedro- vati budu.* Těm, kdož chtěli míti pěknou tvář, byl vítán březnový sníh. Radí totiž kdosi na zač. stol. XVII. 8 ): > Března měsíce po- 1 ) Z pranostik uvádíme tuto: »Martius aetherium quoties nebula obtegerit orbem, insuetas toties annus habebit aquas.« G. Carolides a Karlsperga, Parentalia . . ., 1595, 1. 28b. 2 ) Brandl, Spisy Karla St. Žerot., II. 1., 123 a pozn. 5. 3 ) Na přídeští knihy vyd. r. 161 3, v univ. knih. pr., sign. 54C69. 64 ČENĚK ZÍBRT nejprve když sních prší, aby ho nazbíral do slunce (východu) a do sklenice dal a potem se s ní myl. Slunce ho nevopálí.« Dle jiné zprávy (1762) myjí si obličej, vidouce zjara první vla- štovici — to že prostředek proti pihám. 4 ) * Sobotka pojednal ve své »dotýkací praktice* 5 ) o obyčejích v Čechách, v zemích sousedních i jinde při prvním zahřmění jarním. S doklady podobnými setkali jsme se v Ullmannově spisu o Mo- ravě (1762). Když z jara prvně zahřmí, klepají prý kamenem na čelo, aby jich hlava nebolela. ) Při prvním spatření čápa 7 ) válejí se na znak po zemi, aby jich nebolelo v kříži. 8 ) 4 ) Ullmann, Alt-Máhren, II. 502 : »\Vann die erste Schwalben gesehen wird, waschen sie das Gesicht und solches Waschen soli wieder die Sommersprengel dienen.« 5 ) Rostlinstvo, 64 — 66; Výklady prostonárodní, 94 — 98. 6 ) Ullmann, 1. c. : * Wanns im Friihjahr zum erstenmal donnert, pflegen sie mit einem Stein die Stirn zu klopfen, und es soli wider das Kopfwehe gut sein. Und dessen Ursprung mag wohl von dem Donner und Hagelmachenden Perun oder Jupiter her sein.« ') 1. c. : »Wann zum erstenmal zu dieser Zeit (im Fruhjahr) ein Storch gesehen wird, welzen sie sich mit dem Buckel auf der Erden, und es soli wider das Buckelwehe dienen.« Dle Mannhardta (Baumkultus, 483) činí podobné sedláci v Hessích a Vestfálsku při prvním zakukání kukačky. Tamtéž uveden citát ze scholiasty k Aristofanovi, že se již staří Řekové váleli po zemi, spatřivše na jaře prvního luňáka. — Že byl čáp ví- taným hostem, svědčí Praetorius, Glucks-Topf, 1669, 234, 235: »Wenn der Storch sein Nest auf jemandes Feuer-Máuer machet, das ist ein Zeichen, dass der Hauswirth lang leben soli und reich werden wird.« Podnes věří český lid, že čáp, hnízdící , na střeše některé chalupy, přináší štěstí hospodáři; podobně věří o vlašťovici. Na srovnanou s touto vírou lidu českého uvádíme slova Praetoriova (Gliicks-Topf , 1. c. 224, 225): »So die Spatzen oder Sperlinge in ein Hauss nisten, da isťs ein Gliicks-Zeichen : so aber die Schwalben in ein Hauss nisten, so isťs ein Zeichen der Armuth. Woher? Etwann weil die Reichen Leute solche Schwalben nicht dulden, noch ihre schóne Háuser bestulgángen lassen mogen . . . Ein altes Spríichwort wird gebrauchet von den Schwalben, welches also lautet: Hirundinem sub eodem tecto ne habeas. Von diesem Sprichwort hált man bei uns das Gegenspiel: denn man wenig Háuser íindet, in welchen man nit siehet die Schwalben-Nester ; daraus man sie nicht allein nicht vertreibet, sondern auch gerne darin beherberget; denn man vermeinet, die Schwalben bringen Gluck mit sich; und wenn man die Schwalben ausjaget, so lade man gewisslich ein Ungluck sich auf den Halss. Ja wenn Schwalben von sich selber aus dem Hause ziehen und solches ver- lassen, so meint man, es werde dess Jahrs einer in dem Hause sterben.« 8 ) Srv. »Wer den Frosch zu erste im Anfang des Jahrs im Wasser und nicht aufn Lande siehet hupfen, der hat das ganze Jahr uber Ungluck zuerwarten.« (Prae- torius, 1. c, 223, 224). — »Wenn man im Vor-Jahre den ersten Schmetterling . . . ertappet, ihn zu sich stecket und bei sich behalt, so hat man Glucke im Kaufen* (1. c, 258, 259). ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^^^^^^^^^^^^^^^^ Na sv. Řehoře. ^jCířed začátkem jara (12. března) na sv. Řehoře 1 ) chodíval učitel s žáky, přistrojenými za »Řehořské vojáky* koledou dům od domu, jak svědčí vedle nejisté narážky ve stol. XVI. 2 ) doklad dosti starý a zcela jasný, z r. 1689. 8 ) Zpěv koledníkft těchto zachován bez- děky od Koniáše. Ve své sbírce písní církevních, »Cytara« (vydané r. 1746), na str. 448. uvádí píseň na den sv. Řehoře, jež se shoduje s popěvkem »Řehořských vojákův « u Krolmusa (II. 20, 21): Koniáš, 1. c. Krolmus, 1. c. >Kdo své dítky miluje, >Kdo své dítky miluje, vede je k dobrému, vede je k dobrému, do školy je šikuje, posílejte je do školy, učí všemu ctnému ... ať se učí tomu.« ') Dle pořekadel prostonárodních »na sv. Řehoře plove led do moře.« — »Na sv. Řehoře žába hubu otevře.* — »Na sv. Řehoře čáp letí přes moře.« — »Na sv. Ře- hoře každý sedlák lenoch, který neoře.« Čelakovský, Mudrosloví nár. slov. ve pří- slovích, 445. 2 ) Farrago I. 102, Georgii Vabruschii ode de feriis s. Gregorii. Hoddaee, frontem porrige laetam, dies Gregorio sacrata sancto praesuli advenit, in qua parvuli ducuntur in scholas, uti hic imbibant mores pios cum litteris . . .* 3 ) Jos. Ehrenberger v ČČMus. 185 1, str. 733. Učitel v Solnici Fr. Novotný si stěžuje: »Není na tom dosti, že mě při pohřbích, při koledách, o Řehoři (o sobo- tálese a o obědech postních a suchodenních ani nemluvě) a všady, kdež nějaký halíř bráti mám, každý odbývá, jak chce a jak se mu líbí. . .« Čeněk Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. 5 66 ČENĚK ZÍBRT Kdo chce stálé radosti z dítek svých užiti, má věk outlé mladosti, záhy v t kázni míti; nabudeť potěšení, otec, matka spíše Budete mít odplatu v tom nebeském ráji, kde svatý Řehoř přebývá — pána Boha chválí. Pakli žáčka nemáte, na papír nám dejte, jedním grošem nebo dvěma málo ochudnete.c Búh vás někdy přivede, kdež anjelská říše. Pakli žáka nemáte, na papír nám dejte, pro jeden groš nebo dva jistě neschudnete.« Shoda tato není ovšem nahodilá a není také možná souditi, že píseň tuto složil Koniáš, že se teprve za jeho doby ujímala mezi lidem a tak se dochovávala, až ji Krolmus zapsal. Tomu odporuje sloh písně té, jenž se nadobro liší od naduřelé strojenosti ostatních skladeb Koniášových, jež oplývají děsivými, příšernými obrazy ná- boženskou horlivostí roznícené fantasie. Považujeme tedy uvedenou píseň za staročeskou koledu žákovskou o sv. Řehoři. Ostatně nebylo třeba ani této úvahy na dokázanou, že Koniáš prostonárodní popěvek na sv. Řehoře přijal do své sbírky. Máme bezpečné svědectví ze začátku stol. XVII., že to byla píseň prosto- národní. Zachováno jest jen pouhou náhodou v knize Stěp. Peri- steria, vydané 1611. 4 ) Věnována jest památce zesnulého Jiříka Hanuše Lanškrounského. Vedle latinských veršů je tu také trochu českého rýmování. Jedna píseň (na 1. A 5) dle poznámky autorovy » zpívá se jako : »K d o své dítky miluje etc.« Rythmus její i skladba potvrzují, že byla skladateli vzorem nahoře již položená píseň svato - řehořská. Mezi jiným: Doklad z polovice minulého století, zapsaný od Ullmanna, 5 ) svědčí, že při obchůzkách žákovských na sv. Řehoře vyháněly ho- *) Steph. Peristerius, Epitaphia iucundissimae spei . . . Georgii Hanussii Lantskro- nati, Pragae, 1611 (v univ. knih. pr. 52G 9, č. 17.). 5 ) Ullmann, Alt-Máhren, II. 501. »Wann die Schuljunger am Fest Gregorii mit ihrem Gesang in das Haus kommen, fertiget sie die Hauswirthin ab, und jaget sie mit ei- nem Kehrnbesen zum Haus hinaus, um die Floh, und anders Ungeziefer daraus zu verjagen.< » Kterýž hned od mladosti jhu páně přivyká, učí se svaté moudrosti vaše hned dítky malé v kázni od mladosti veďte, učíce je stále pravé pobožnosti!* vědouc, že věční stánkové v nebi, zde věk krátký, a před zlým utíká Protož milí otcové i vy také matky, STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE spody ně školáky koštětem, aby tím vypudily ze stavení blechy a jinou neřest. Jest nám ještě dodati, že žáci chodívali podobnou koledou také na den sv. Blažeje (3. února). F. V. Sasínek vypsal 6 ) totiž odkudsi z kalendáře (r. 1799) slovenský popěvek, jenž se shoduje s písní svatořehořskou : >Dnes jest sv. Blažeje den, Milá pani, pro tvú čest v němž se zachovává obyčej ten, dej nám masa velkú čest. že chudí žáci chodí Pakli nám masa nedáte, po domích dobrých lidí, na svojích hrncoch poznáte; by svú živnost dostali. když budú lietat z police I my sme k vám přišli, do mlinarovej světlice. 7 ) by sme se s vámi zišli, Tam sa obžerú pšenice byste nam netco dali. z tej ukradenej merice.* Dle Bartoše 8 ) býval den sv. Blažeje svátkem školáckým. »Sko- láci vybrali se tu sborem, jeden nesl píku ponocnickou, druhý rožeň na slaniny, třetí koš na vejce, uzené maso a klobásy. Tak obcházeli osadu dům od domu. Přišedše do stavení, píku zabodli do trámu ve stropě, postavili se řadou a říkali : ,Na sv. Blažeje památka se činí, každému se oznamuje, kdo již o tom neví . . Staročeský obyčej udržel se do let nedávných a udržuje místy podnes, že totiž pacholíci, po vojansku oblečení, kromě o sv. Bla- žeji obyčejně na sv. Řehoře po domích žebrají, zpívajíce: »Na svatého Řehoře památka se činí, každému se oznamuje, který o tom neví . . . « v ) e ) Archiv starých česko-slovenských listin . . ., vyd. Matica Slovenská, II. 1. (1873), str. 79. "') Srv. v písni Řehořské: » Jestli nám nic nedáte a nás rozhněváte, všecky hrnce vám potlučem, co v polici máte.« Krolmus, 1. c. 8 ) Naše děti, 277, 278. 9 ) Více o zvyku tom Krolmus, 1. c. ; Reinsberg-Duringsfeld, Festkal., 94 — 97 Bartoš, Naše děti, 280, 281. Velikonoce. dy omlazená příroda se probrala ze zimního zmrtvělého klidu k bujné činnosti a slunce takořka novým světlem zazářilo na zemi, zdobenou jarními půvaby, světila a světí církev s význam- nými obřady slavnost vzkříšení Páně. Zhaslá světla rozžínají se znovu na bílou sobotu. Znovu rozhlaholí se zvony místo neveselého zvuku dřevěných řehtaček — a po celém světě křesťanském rozléhá se radostný zpěv »Alleluja« . . . Ve stati této nepůjde nám ovšem o líčení obřadů církevních u starých Čechů, o kterých jest plno a plno zpráv od Štítného po- čínajíc až po novou dobu. Budeme si jich všímati, pokud toho bude třeba. Chceme jen vytknouti velikonoční obyčeje staročeské, z nichž posud některé známe, jiných nic. Jako podnes lid český, polský a ruský polyká > kočičky*, svě- cené na květnou neděli na ochranu proti zimnici a jiným nemocem, tak činili dle svědectví Štítného Čechové ve stol. XIV. Stáří oby- čeje toho jest ovšem nepřímo doloženo zvykem, posavad trvajícím; svědectví přímé zachoval Štítný, vyčítaje pověrčivým, že » mnozí zobí jehněd«, svěcený o květné neděli. K tomu přidává nejasnou výtku jiného zvyku. » Vezmu prý jakús vieru mamu, č i n i e c křiežky, když paši ji čtú...« 2 ) ') Sobotka, Rostlinstvo, 139. Srv. Čas. Mat. Mor., 187c, 197: »Sedm kočiček utrhnutých ze zlatolýče (z ranné vrby) v neděli květnou neb na zelený čtvrtek, zahání zimnici i bolení zubů.« \) Vyd. Erben, str. 30c. Srv. Hanuš, Báj. kal. 109. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 69 Jako všude jinde ve starověku i středověku (Mannhardt, Baum- kultus, 281 ad.) věřili, že palmové ratolesti a potom také ratolesti, svěcené na květnou neděli, chrání před kouzlem, před pohromou, tak soudili také Čechové, »že svěcené ratolesti zahánějí ďábla, po- svěcují těch míst, na kterých jsou, zapuzují těžké nemoci* (1630) 3 ), že »vosk svěcený (t. j. agnus dei), relikvie svatých a květné rato- lesti mají též moc ďábly a jejich pokušení zapuzovati* (1644). 4 ) Dle Partlicia B ) »v neděli květnou vlaštovice přilítá a zase na sv. Kříže preč letí* . . . Před svátky velikonočními posílá vali si Čechové vzájemné přání a k tomu připojovali dárky, nazývané obyčejně dary » zeleného čtvrtku*. 6 ) Spisovatel věnoval svému příznivci zeleného čtvrtku 3 ) Dan. Solnický, Compendium, 1630, 1. E7. 4 ) Pravé křest, lásky v všelijakých bídách strastn. života . . . (Jgm. Hist. lit. sir. 330X vyd. 1644, 329* 330- 5 ) Kalendář, 16 13, duben. Srv. G. Praetorius, Storchs und Schwalben Winter- quartier, 1676 (v univ. knih. pr.) — Mezi vzácnými ostatky u sv. Víta v Praze byla dle Beckovského (Kat. živ. základ, 1707, I. 233) » velká stříbrná ratolest palmová bo- hatě pozlacená, kterou v neděli květnou jeden z pánův téhož kostela pre- látův po posvěcení palem při procesí v ruce nosívá, a v té stříbrný palmě spatřuje se dosti patrný díl té palmy, kterou anjel Panně Marii před její smrtí přinesl, c — Mezi těmi všemi přepodivnými ostatky, jejichž věrohodnost' Beckovský zcela vážně přijímá a o nich vykládá (1. c. I. 158, 159), vztahovaly by se tyto k času veliko- nočnímu : » . . . několik dílů sv. kříže, na němž Kristus Pán ráčil jest viseti ; dva pak kusy jsou dosti veliký, z nichž v jednom, který jsem také sám viděl a v ruce měl, jest díra od hřebu ; dva trny z koruny ; kus houby ; několik kouskův z prostěradla, do kte- rého tělo Krista Pána po smrti zaobalené bylo; kus ubrusu, na kterým při poslední večeři s učedlníky jedl ; kus též toho stolu ; kus šarlatového roucha a kus bílého roucha, do kterého byl * Kristus Pán oblečen z poručení Herodesového ; kus jeho sukně nesší- vané ; kus roucha krvavého, kterým byl na kříži opásán ; kus sloupu ; kus třtiny ; kus jesliček ; díl krve jeho ; kus kamene, který při umučení Kristovém se rozpukl ; kus země z místa, kde se Kristus Pán narodil; díl země, kde se Kristus Pán krvavě potil; kus kamene z hrobu Krista Pána ; kus provazu, kterým byl k sloupu přivázán ; též kus prutu Mojžíšového a kus prutu Aronovýho; dva hřeby z archy Noe; kámen, který ďábel při- nesl k Kristu Pánu . . ., kteréžto sv. ostatky jsou některé v křišťálu, některé v stříbře i v zlatě. « ti ) Štelcar Želetavský, (XVI. stol.), Kniha duch., 1. A5 ad. > Nepochybuji, že vašim milostem dobře vědomé jest, jaký dobrý spůsob lidé zachovávají, když sobě někoho zejskati, milost a lásku při něm obdržeti usilují, že mu zeleného čtvrtku rozličné dary od zlata a stříbra, i od jiných věcí, ozdobně a nákladně dělaných, darují, připomí- najíce sobě, jak milý Buoh Otec nebeský lidskému pokolení syna svého milého pána Ježíše Krista, Vykupitele našeho, aby nás od hříchův našich smrtí svou očistil a věčně spasil, darovati ráčil. Toho následovali i naši předkové ... I radujíc já se budoucímu hodu vzkříšení Krista Pána a nemaje na ten čas co jiného, tuto knížku vašim milostem zeleného čtvrtku oddávám.* — Ukázku přání velikonočního vypisujeme z listu M. Ba- cháčka měšťanům Uhersko-Brodským (1604): » Všemohoucí pán Bůh rač dáti, abyste v brzce nastávajících výročních slavností vzkříšení syna Božího od mrtvých všickni spo- lečně v dobrém způsobu zdraví dočekali, spasitedlně v chválách božských v chrámu Páně a doma s dítkami a čeládkou v písničkách velikonočních strávili, téhož roku v témž dobrém zdraví dočekali a příbytky Vaše od všelijakých zlých, nešťastných příhod v ce- 7o ČENĚK ZÍBRT » chaterný, papírový dar« — svou knihu 7 ); přátelé a známí po- sílali si dary praktičtější — oblíbená jídla velikonoční, jež si hned prohlédneme. Jídla tato druží se významem svým k obřadům a památkám, jichž církev připomíná o velikonocích věřícím. Na památku beránka, jejž před odchodem z Egypta Israelští jedli ó ) a na památku Kri- stovu, jenž jako nevinný beránek na kříži byl obětován za veškeré lidstvo, 9 ) světívala církev na velikonoce beránka a původem obřadu tohoto stal sé beránek jídlem velikonočním. Nejstarší svědectví zachoval Štítný, pravě, že bývají svěceni o velikonocích »mazance, vajce, beránci*. 10 ) Svěcení jídel těchto stále se udržuje. Abychom jednotvárných, souhlasných dokladův ukrátili, ukazujeme na svědectví nejbezpečnější — na zvyk podnes známý. Jídali beránky buď opravdovské, nebo uměním kuchařským z těsta a jiných příprav řemeslně vyrobené. Známý rektor Bacháček (kolem konce XVI. stol) dostával od měst a obcí za služby, jež dle tehdejšího řádu školního jim prokazoval, dodávaje do škol uči- telstvo, rozličné dary, mezi nimi také dary » zeleného čtvrtka*. n ) losti zachovalé vesele spatřili.^ Dvorský, Pam. o škol., 210, 211. — Slovák Jan Buoc zapsal si (ve druhé polovici XVIII. století) vedle jiných přání toto: * Radostnější povést Vaším Milostiam zvestovati nemůžeme, než kterak Spasitel Kristus Ježíš neprateluov svich přemohl a předpověděním dnem zmrtvich vstal. Zložmež tehdi všeliki zármutek a truch- li vosti, privitajíce a velebujíce našeho Vitezítele pekla a pekelného hufu. Tomu nepřemo- žitelnému Vitezíteli Vašu Milost odavam, žádajíce od Neho, aby Vašej Milosti i z milimi domácími On ráčil svu milosti vždy přítomen biti a vším svim požehnáním na duši i na tele hojné obohatiti, v stalém pokoji a čerstvosti na mnoho let zdržovati a chraniti.* F. V. Sasinek v Archivu, vyd. Maticí Slovenskou (.18731, II. 1. 52 str. 7 ) Štelcar, 1. c, 1. C5 : » . . ..a vší obci, ač dar chaterný papírový zeleného čtvrtku darovati . . .« 1. c. C6. ■> . . . nesa odměnu a dar zeleného čtvrtku místo zlata a stříbra ač dar chaterný, papírový .. .« Stelcar, O církvi, 1. A6, A7 : ^ Touto chatrnou knížkou se odměňuji a zeleného čtvrtku, Vaší milosti oddávaje, daruji, prosíc, že jí ode mne vděčně a laskavé přijití ráčíte.* 8 ) Srv. »Bieše Buoh v starém zákonu židóm přikázal, aby prokný hospodář upeka beránek, řeřichu obvázal, i postavil jej na svém stole, i jedl jej toho večera na velikú noc s přesným chlebem sole.« Ruk. Hradecký, vyd. Patera, str. 216. 9 ) Hofmann, Zrcadlo, 1642, str. 321 : »Proč se beránek o velkonoci světí a jídá? Na památku, že Kristus, ten nevinný beránek za nás tedáž jest obětován.* ,0 ) Vyd. Erben, str. 307. n ) Dvorský, Pam. o škol. č., 340, 341. Bacháček děkuje (18. dubna 1607) hejt- manu panství Pardubského : » . . . chtěje zase některé vděčnosti V. M. prokázati proti tak hojnému zelenému čtvrtku, mne odeslanému, z kteréhož já šetrně děkuji. « — Mnozí horlili proti slavnostnímu umývání nohou chudým na zelený čtvrtek. Viz Ho- STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 7i Roku 1607 poslali purkmistr a rada města Knína Bacháčkovi v ou- terý po květné neděli velikonoční dar, za kterýž děkuje ctihodný rektor 12 ) : »Za dar odeslaný dobrého beránce velice děkuji. Pán Bůh rač to hojně vynahraditi . .« Beránka posílali si přátelé mezi sebou 13 ) a dávali poddaní »dle obyčeje starodávníhot svojí vrchnosti. 14 ) V »sazometnou středu* t. j. ve středu před zeleným čtvrtkem, 15 ) kdy vymetávali* Čechové saze z komína za příčinou na- stávajících svátků, chystaly asi zámožné hospodyně staročeské be- ránka »postního«, jenž byl jídán na zelený čtvrtek, po staročesku nazývaný také »v e 1 i k ý«. Aby byl beránek ten náležitě připraven, bylo k tomu třeba složitého kuchaření. Zatím co hospodyně jej strojí a robí, podíváme se do kuchařské knihy staročeské, 10 ) co asi v beránku všechno bude. Návod je dosti dlouhý, ale tak zajímavý a tak jadrně názorný, že ho tu neváháme opakovati na poznanou velikonočních jídel staro- českých. >Beránek u veliký čtvrtek. Vezmi rejže čisté a vypeř ji čisté v čisté vodě. Potom ji uvař na místo velmi dobře. Vezmi spinian, De orig. fest. Christ., 1. 566 (»Stulta aemulatio Christi in lavatione aposto- lorum«). O zvyku tom v Čechách vedle zmínek jiných Beckovský (vyd. Dr. Rezek), Poselkynč, I. 46: » Ferdinand bílým ručníkem utřel nohy chudých na zelený čtvrtek a dal díl dobrého sukna na sukni neb na dlouhý kabát a díl kmentu neb tenkého plitna na košili.* ") Dvorský, 1. c, 338, 339- 1 ") Dvorský, Zuz. Čem., str. 12. 14 ) J. Barvíř, Děje města Chocně, str. 88. *Za dva beránky k zelenému čtvrtku dle obyčeje starodávního pro obojí vrchnost ... 2 zl.* (Rok 1716.; — Na panství Helfen- steinském byl v XVÍ. století obvyklý >plat vajec prutový o velikonoci, za které se lidem proutí do každé vsi k plotóm obecným podle slušnosti dává« (Arch. Třeboň., ] f . 94, 1.) — O dávkách vajec a jiných vécí farářům na zelený čtvrtek ČČMus. 1847, I- 541, 542, 547- lr, j Nedopatřením bývá tvrzeno i v době nejnovčjší, že ,s a z o m e t n á ( středa je středa popeleční. To vzniklo omylem. Že je to středa před zeleným čtvrtkem, do- kazuje Voigt dle llist. Kalendáře Veleslavínova str. 189 v pojednání »Uber den Ka- lender der Slaven*, str. 112. Jungmann cituje z Rosy (s. v.): >Sazometná středa — dies Mer curii ante Pascha«. Z druhé Apologie Stavů českých: »3. dubna ve středu, která slově sazometná (téhož roku středa před zeleným čtvrtkem) «. — K tomu přidáváme doklad z Dvorského, Paměti o škol., 329. Bacháček dekuje za dar » dobrého beránce«, jejž mu poslali měšťané Knínští »v outerý po květné neděli léta 1607.* List datuje v středu »s a z o m e t n í, II Aprilis, léta 1607. « — Zaviněný omyl vzbuzuje po- divení tím větší, že, ač v knize všeobecně rozšířené » Rukověti chronol. křest'.* od dra. J. Emlera zcela jasně na str. 88 jest opraven (Středa sazometná — » středa před nedělí velkonoční; ne však, jako někteří udávají, popeleční <), přece stále se opakuje. 16 ) Kuch. kniha (v univ. knih. pr.), 1. c, 1. 03, 4. 72 vyzích měchýřův, zvař je v čisté vodě, potom je rozetři v pánvi a protáhni skrze bílý hartuch na čistou mísu. Potom vezmi čistých mandlův, oblup je. anebo spraže, ztiuc je v moždíři a potom zetři v pánvi, rozpusť je tou vodou. Směsiž je s rejží prvé vařenu a přičiň mouky mezi to z rejže natlačené. Směsiž to v hromadu velmi dobře. Měj volej pohotově mandlový, aby sobě ruce pomazoval. Udělej z té rejže nejprve jako húsečku, tak co by mohlo býti jako be- ránkuo život. Potom udělej krčec, pak hlavičku a dodělej na míse cínové čisté potom nožičky. Pak vezma té tlučeniny, vobarv ji řeckým vínem (hrozinkami) anebo rejží černou. Udělej jemu růžky dva, pazourky, voči, uprostřed vstrč zrno, s cukrem připravené, a potrus místo vlny a vstrkej regály 17 ) vuokol, anebo rejži žlutou uvařenou, a hubičku pěkně udělej, jakoby leže podehnul nožičky. Potom udělej nad ním, jakož obyčej, strom, a nějaké věci s ptáky a vostrkej regály barevnými a udělej mu jako trávu pod hubičkou a na to pamatuj, ať jest kadeřavý. Potom nech, ať vy- stydne.* — — Kromě beránka byl oblíbeným jídlem velikonočním jeřábek. 18 ) Dle bible krmil Bůh Israelity na poušti křepelkami. Pták jeřábek podobá se koroptvi a křepelce. Býval často jídlem staročeským. 19 ) Překládali si tudy latinský text, že »Bůh dal manu a jeřábky lidu Israelskému« 20 ) a jídali o velikonocích jeřábky. Karel Starší ze Žerotína posílá k velikonočním svátkům Jind- řichu Bleklovi 1. 1605 dva jeřábky. 21 ) Bacháček píše 1. 1606 Petru Koránkovi, purkmistru města Domažlic 22 ) : » . . . nezapomínám, že 1T ) Regál ZZ regální, regálový papír t. veliký, tlustý. Dle Velesl. Silva quadril. 998. — Jgm. SI. s. v. 1& ) Jeřábek, řeřábek (Tetras bonasia). 19 ) V » řezaných cedulích* archivu Jindřichohradeckého, dle nichž se platila my- slivcům zástřela, četli jsme velmi často v řadě jmen jiných také řeřábky (řežábky). (Sign. 6Wa s příslušným rokem.) Na př. 1. 1570 odvedl myslivec 21 řežábků atd. — Podobné četli jsme v archivu Třeboňském přečasto, že si páni posílali a jídali jeřábky. (Viz popis svatby v oddělení Kam. Serin 1600. Tamtéž popis pohřbu 161 2 a j. v.) Ku- chařská kniha (1. c, list 22) navádí, jak strojiti »zadušeninu z řeřábkův aneb z ko- roptví* s medovou břečkou, květem bezovým a růžovým a jiná jídla z jeřábků. 20 ) Štelcar, O stvoření, 1. h2. 21 ) »A nemoha vás nyní sám osobně pro nedostatek zdraví ženy své navštíviti, to jsem aspoň skrze psaní toto vykonali chtěl, vedle čehož vám teď k těmto nastá- vajícím slavným hodům dva jeřábky odsílám a přátelsky vás žádám, aby jste je ode mně vděčně přijali. Pán Bůh rač jich s těmi, kdož je koli jisti budou, po- žehnati.* Psáno 7. dubna 1605. Spisy Karla St. Žerotína, vyd. Brandl, II. 2., 348. Srv. 1. c, II. 2. 345. ") Dvorský, 1. c , str. 300. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 73 jste mne před dvacíti lety k hodu velikonočnímu k mé první proboštuře ráčili jeřábkem obdariti . . .« Že není posílání a jedení jeřábků k velikonočnímu hodu jen nahodilé, potvrzuje Hofmann (1642). Vykládá nábožným způsobem, proč světí se o velikonoci »j e ř á b e k, beránek, chléb a jiné věci.« 23 ) Vysmívá se 24 ) nevěřícím »novákům% že haní rozmanité ceremonie církevní, ale chce přece » každý míti jeřábka a beránka k vel- konoci.* Smíme-li mu věřiti, byl jídán jeřábek se zvláštními obřady pod širým nebem. Rozhovořil se o tom 2f ») : »Ze se jeřábek na velikou noc pod nebem, bud před kostelem, neb rathouzem jídá, co ta ceremonie znamená ? — Na památku božského dobrodiní, kterak lid izrahelský na poušti čtyřidceti let křepelkami krmil . . . « Jiným národním jídlem velikonočním bývala na zelený čtvrtek kaše s medem čili »sladká kaše«. Podnes známy jsou velikonoční »Jidášky s medemt. V kuchyni staročeské užívali medu více, než nyní obyčejem, potřebujíce ho také o velikonocích. 26 ) Je známo, že bylo v Jindřichově Hradci a v Telči na Moravě zvláštní nadání, z něhož bývali chudí na zelený čtvrtek vyčastováni vedle jiných jídel »sladko u kaší*, původně v pravém slova smysiu, později pod jménem tím rozuměno vůbec jídlo, kterým chudí na zelený čtvrtek byli podělováni. 27 ) Starobylý zvyk ten, dle něhož se kaše s medem 28 ) připravo- vala na zelený čtvrtek prostému lidu, bezpečně svědčí, že to bylo velikonoční jídlo národní. Mezi velikonoční jídla dlužno dále zařaditi vedle »syrného 2:< ) Zrcadlo, str. 319. 24 ) 1. c, str. 321. 2: ') 1. c. str. 320. 26 ) Srv. Dvorský, Zuzana Černínova, str. 12. Paní Alžběta děkuje »z odeslání velikonočního beránka, medu...« Srv. Hospinian., De orig. fest. Christian., 1. 75b : »Multis in regionibus convivia agitantur, quae fere o vis et mellitis qui- busdam libis coctis atque placentis constant.* 2: ) O ^sladké kaši* bylo již mnoho psáno. Viz Lumír, 1851, str. 279, kdež uvo- zováno svědectví Balbínovo. Pěkný obrázek o » sladké kaši« podal Ferd. Mikovec v knize »Malerisch-historische Skizzen aus Bohmen*, Olmiitz, 1859, I. str. 125 ad. Sedláček po- jednává o témž s osvědčenou důkladností svou v Hradech, jednaje o Jindřichově Hradci (IV. 64 — 67). Archivář Jindřichohradecký, pan Fr. Tischer ukazoval mi svoje bohaté výpisky z účtů starých, kde zevrubně udáno každoročně, co bylo vydáno chudým lidem na zelený čtvrtek k » sladké kaši«. 28 ) L. 161 5 potřebovali na př. »20 Žejdlíků medu k sladké kaši za 2 kopy.« Arch. J. Hrad. (VI. R. 161 5). 74 koláče k veliké noci* 2!, j — mazance. Zná je ve XIV. stol. Štítný, 30 ) touží na svěcení mazanců Hus, 31 ) Rokycana 32 ) a narážky na pečivo toto opakují se v pramenech staročeských dosti často 33 ) Kuch. kniha. 1. c, 1. k4 : >K o 1 á č syrnej k v e 1 i k é noci. Nastraž scjra mladýho, ne velmi mastnýho jednu čest «čásť> a druhou čest starýho sejra strouha- ného nemastnýho a hrst tlučených jáhel na prach. Sespi to v hromadu a směs spolu. Vbíž tam vajec, co chceš a jak veliký koláč chceš mít i. Směs ta vejce s sejrem, nech ho, ať dobře vykyne a když dobře vykyne, chce.š-li míti krutej a dobře syrnej, dejž do sejra toho těsta bochníkového třetí díl. Pakli chceš míti ne tak velmi syrnej, dej těsta bochníkového jednu stranu a sejra s vejci druhou stranu — i bude jako s e d 1 s k ý koláč a bude chutnej. A když těsto bochníkové skyne dobře, potom vzíti sejr s vejci, dát i to vobý spolu shnísti dobře a nechť spolu kyne asi hodinu, — bude čistý koláč vaječný.* 30 ; Vyd. Erben, str. 307, 309. 31 • Vyd. Erben, Ní. 231.: i >. . . ktož má žádost neřádnú, aby kázal, krstil, mši sb.ížil, modlil se, zpovicdal, olejoval, k manželství oddával, uvodil, žehnal, mazance světil.* — V div. hře o Umučení Páně i.Rukop. Gindelyho. Výb. II. 36-38- z konce XVI. stol. volá rozpustilý žák : -Nebývaj skiíp v tomto hode. Skorbrys Abraham azbynuky prislika: Ktož má dvě sukni, prodaj jednu, kup sobe meč; a ktož má dva mazance, vrz druhým do školy preč ! ■< V divadelní hře velikonoční (XV. stol.) volá na zač. hlasatel žák: -Proč vy babky, meškáte? Zda-li mnoho mazancuov máte. Pomohuť já jich od nést i vám, nebude-li kde blíže, ale do školy k nám. 1 Hanuš, Ostersp., 47). V jiné hře volá žák <1. c, 83;: -Již ukrátím té řeči, neb čiji mazance v peci. F. Zoubek, jednaje o kožišnících v Kostelci nad Orlicí (Pam. Arch. VII. 98 — IOO), při- pomíná, že dali 1. 1593 za svůj majestát kromě jiného * kožich uherský a mazanec* 'byloť to na zelený čtvrtek, kdy ho dostali;. — Lomnický zarýmoval v nábož- ni:n rozjímání o Pohřbu Krista Pána- <1. 4. Předmlj: »Kdo pak toto čta, nespláče, nebude hoden koláče, velkonočního mazance* atd. 3i ) Dle Postilly Dr. Goll v ČČMus. 1879, 20I > 202 : 'Dosáhna kněz pleše neb mnich kápě, hlediž aňť loví, honí, vše hledí zpeněžiti. (Cokoli učiní, vše jemu zaplať, ode křtu, od svátosti oleje svatého, od svěcení mazancuov a vždy daj !« — Str. 202 : »Ba budeť kněz pastýř neřádný, ... kdyžť jim jediné ty zevnitřní věci vede, mazance s v ě t í . . . « ^ Na poznanou, jakou měly chuť » zdárné « (1. Q6) mazance staročeské, uvádíme zase návod z Kuchařské knihy d. I4): »Chceš-li míti čisté mazance, vezmi nejprve másln, smetany a vstav je do peci, neb k uhlí, ať se shřeje. Potom vezmi mouku bílú, vsypiž tam v tu smetanu, ať bude jako kaše, a potom vejce. Vlí, cožť se zdá kvasnic, vrtiž a bí lopatkou velmi dobře za chvíli dobrou. A potom vezmi šafránu a hřebíčkuov a oko- řeniž, potom sejr strouhaný. Vlíž tam ta vejce, zmíšej a ihned klaď v těsto mazání, ať to těsto bude prve hotové, ihned za tepla vsaď do peci.* STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 75 O vejcích, kteráž také byla obvyklým jídlem velikonočním, zmíníme se až při pomlázce Církev světívala o velikonocích jmenovaná jídla, vykládajíc obřad takto : » Světí se pokrmové slavněji k velikonočním hodům, protože poněvadž se toho času jídlo mění, aby některým nestříd- mým lidem neškodilo, světí a žehná se « 34 ) V týž rozum vykládá svěcení Hofmann. 8B ) Světí prý se pokrmy «pro vděčnost a vážnost těch nových pokrmu, zvláště od kterých sme se v postě zdržo- vali, abychom je mohli ve zdraví duše i těla požívati a tu slav- nost uctiti.t Štítný soudil dávno před Solnickým i Hofmannem také tak, že » mazance, vajce, sýr, maso světie na velikú noc, aby na to dal Hospodin své požehnání k užitku lidem. « 3tí ) Povšimnutí zasluhuje poznámka jeho, že prý »bylo jest toho viece dřieve. Ale že tiem lidé činili leckakés bobonky a jako kúzla neb čáry, ostali jich, že ne všudy toho činie.« 87 ) Dovídáme se tu, že ku pobožným obřadům církevním přidru- žily se pověry. Štítný zapsal 88 ) jednu takovou pověru svých vrstev- níků. »Čarují prý kostmi beránka svačeného žabám, ano lépe jest dáti je psuom ohrýzti; neb jest to k užitku přirozenému lidem, ale což k jinému puosobie. než jest Buoh spuosobil, to jest hriech. « Co tu znamená čarování žabám, nemohli jsme vysvětliti. Analogický, ale nejistý doklad čtli jsme až ze zač. stol. XVIII. Libertin uva- žuje o tom, 39 ) »co se posvěceného masa dotýče, jak se (mladík) má chovati.* Dovídáme se z odpovědi Libertinovy, že bylo užíváno kostí z posvěceného masa (jež bývalo svěceno pouze o velikonocích) jako kouzla proti bouřkám a povětří. »Nemá od takového psům kosti dáti, ale schovati a spáliti, aneb proti bouřkám a povětřím do zahrad zastrkati.« Podnes má náš lid rozmanité obyčeje po tři dny před hodem velikonočním, kteréž jsou ovšem zachované podáním z dob dávných 34 ) Dan. Solnický, Compendium, 1630, 1. E. 5. 35 ) Zrcadlo, 1642, str. 319. 36 ) Vyd. Erben, str. 309. 3: ) 1. c., 307. 38 ) 1. c, str. 309. — Podobný snad obyčej podnes na Moravě: » Dobrým pro- středkem proti rytí krtků jest, do der od krtků nadělaných nastrkati kostí ze svěcených velkonočních mazanců. (Tu se míní mazanec, jenž jest pečené jídlo z vajec, másla a masa n. p. z hlav telecích aneb skopových sekaných, v němžto i celé kůstky bývají.) « * 9 ) De educatione, 1715, IV. č. 7. 7 6 ČENĚK ZÍBRT a dávných. Soustavného sbírání pověr a obyčejů lidových, jak a s jakým účelem se nyní děje, za starých časů nebývalo. Poznamenal-li si kdo nějaký zvyk, činil to pro potřebu domácí, aby ho mohl užiti za vhodného času k svému prospěchu. Tím vysvětlujeme, že také zpťáv o obyčejích před hodem velikonočním je poskrovnu a že se zachovaly i tyto jen náhodou. Trnová koruna Kristova byla dle francouzské pověsti upletena ze hlohu; proto Mazuři tvrdí, znajíce podobnou pověst, že hloh v noci ze zeleného čtvrtku na velký pátek hlasitě běduje. 40 ) Ohlas takové a podobné víry lidové o hlohu na zelený čtvrtek čtli jsme v staročeském herbáři. 41 ) Netvrdíme, že by doklad staročeský byl původní. Bylyť herbáře snůška rozmanitých výpisků ze spisovatelů starořímských a starořeckých, promíšená dohady a výzkumy středo- věkých učenců. Když pak byly vykládány původně latinské her- báře jazykem národním, vloudily se tam ještě nové příměsky, obyčeje lidové. Nesnadno tedy rozhodovati o zdroji takového ja- kého zvyku. Doklad, o němž jsme se zmínili, zaznamenán v lékařské radě proti padoucí nemoci. Odporučován tu s všelijakými přípravami — hloh a rukopis dodává: »Hloh nejlepší, kterýž nebývá nikdy na zemi dokládán. Když urubieš, chovaj ho čistě. A někteří jej rubají ve čtvrtek do slunce, i ve čtvrtek veliký též také. a lépe jej ruba ti toho času, nežli jindy.« Snad souvisí obyčej tento s vírou o hlohové koruně Kristově. Dle Ullmanna (1762) 42 ) nemetou na zelený čtvrtek a na veliký pátek uhlí z domu, aby se kuřata dobře vylíhla. Se zvláštním zákazem (z r. 1591) setkali jsme se v církevních řádech provincie slovenské Stítník (Csetnek): 43 ) *V pátek veli- konoční nech žádný a nikde obrazu k podobenství člověčí tváři vyrytého a vyřezaného do hrobu nekladu, ani si po žitiech a po oziminách nechodí. « Na desce knihy tištěné r. 161 3 41 ) našli jsme připsané domácí 40 ; Strantz, Blumen, 358; Wójcicki, Zař. dom. II. 288. Uvozuje Sobotka, Rostl. 186. 41 ) Rukop. univ. knih. pr., sign. 17 H. 22, 1. 276 a. 42 ) Alt-Mahren, II. 501. »Am Griindonnerstag und Charfreitag werden keine Kohlen aus dem Ilaus hinaus gefolget, damit die Hánnel gliicklich ausgebriitet werden. « 4 ") Memorab. prov. Csetnek, vyd. Bartolomaeides, 1799, str. 218. 44 ) V univ. knih. pr., sign. 54 C 69. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 77 rady pro všelikou potřebu, 46 ) mezi nimi ,také návod, jak možná zbaviti se blech. »Pro blechy: Velikej pátek do slunce (východu) novej česnek uvařiti a tou vodou postel vykropiti.* * 6 ) UUmann zapsal 47 ) zprávu, že na bílou sobotu chrastí klíči (patrně když o » Gloria* znovu rozhlaholí se zvony), aby tím chřestem zahnali hady, žáby a jinou jedovatinu. Nejvýznamnějším obyčejem velikonočním jest pomlázka. Rozumíme nyní slovem tímto několik věcí. Pomlázkou slově sple- tené proutí vrbové nebo jívové, jímž se mládež o velikonocích vzá- jemně šlehává, slově tak šlehání těmito proutky a nazývá se také obvyklý dar velikonoční při šlehání tomto — malovaná vajíčka, kraslice. » Pomlázka* bývala rozmanitě vykládána. Přidržujeme se důmyslného výkladu Sobotkova, že se vztahuje obřad ten k omladnutí jarní přírody (pomlázka), proutek vrbový že je tu symbolem omladlé jarní přírody, kteráž ve vrbě bujíc jako pro- citlá nebo znovuzrozená projevuje svou sílu občerstvující a plodivou. 48 ) Šleháním naznačuje se symbolicky přenášení této síly z vrby na živé bytosti. 49 ) Staročeské zprávy o pomlázce sahají do doby dosti dávné a takořka starší doklady, než jsou ty, jež hned podáme, ani býti ne- mohou. Míníme tím, že znají pomlázku nejstarší slovníky české. Slovák Rozkochaný zapsal do slovníku »kraslicě, decra« 60 ) a ve slovníku Velešínově souhlasně poznamenáno >decra, kraslice*. 6I ) 45 ) V zápiskách Slováka Jana Buoca (z druhé polovice minulého století) pozná- menána tato rada: »Chcežli, abys byl mocni: nalej naveliki pátek do sklenici vina a zakopaj do mraviska, potom rok chot ta na to misto v tej hodině, o kterej ta položíš, a najdeš v nej netco vina, které vipiti máš, anebo kamenček, kteri na stribraem prsteni nositi mužeš.« F. V. Sasinek v Archivu, vyd. Maticí Slov. II. i., str. 52. 46 ) F. V. Vykoukal ve Světozoru, 1887, * Velikonoční týden na našem venkově*, str. 311, uvádí příbuzný snad zvyk novočeský, že hospodyně šlehají proutkem po posteli na veliký pátek, říkajíce: »Ven hosti, bez kosti !« ^ 47 ) Alt-Mahren, II. 501. »Am Ostersamstag kloppern sie und schlagen die Schliessel tibereinander, die Attern, Kroten und ander giftiges Ungeziefer mit solchem Klang zu vertreiben.« 48 ) Srv. Bartoš, Lid a národ, I. 119. »V pondělí velikonoční jest >mrskačka«. Za tím účelem pletou se v neděli »tatary« z vrbového proutí, jimiž mužští mrskají ženské, dokud se malovaným vajíčkem nevykoupí.* O témž J. Herben v Ruchu 1882, 106. 49 ) Sobotka, Rostl., 134, 135. Téhož Výklady prostonárodní z oboru jazyko- zpytu, bájesloví . . . str. 97, 98. 50 ) Hanka, Zbírka sl., str. 103. M ) 1. c, str. 121. 78 ČENĚK ZÍBRT Na základě dokladů těchto tvrdíme, že malovaná vajíčka, kraslice a tedy také česká pomlázka je zvyk dávný. 52 ) Ujal-li se již ve stol. XIV. obyčej jmenovaný mezi lidem tak, že pořadatel slovníku přibírá jméno jeho mezi slova a úsloví, vzatá z mluvy obecného lidu, je tím tvrzení naše s dostatek odůvodněno. Štítný, najisto spolehlivý znalec současných obyčejů staro- českých, dvakráte připomíná mezi pokrmy, svěcenými o velikonocích » vajce*. 53 ) Zevrubnější než svědectví Štítného jest narážka pražského kazatele Němce Konráda Wa ld hauser a (f 1369) v »Postille pražských studentů.* (Poštilla studentium sanctae pragensis univer- sitatis). 54 ) Svědectví Waldhauserovo jakožto Němce nemělo by významu pro zvyk staročeský. Dlužno však povážiti, že si studenti, rodem Češi, opisovali a přepisovali Postillu jeho, a že z vlastní zkušenosti ledaco doplňovali a přidávali, jak uvidíme níže při jiném zvyku velikonočním, o němž jsme v Postille Waldhauserově zprávu našli. Tímto vysvětlením stává se svědectví Waldhauserovo bezpečným dokladem staročeské pomlázky. Waldhauser připomíná v kázání na neděli velikonoční, že mají býti lidé v tomto svatém čase cudní a z této myšlénky přechází na zvyk, že v některých krajinách v úterý velikonoční prý manželé se šlehají časně ráno metlami nebo rukou — a nazývá se to »Smech- ostrenc 55 ) • Vi ) Význam vajec v obřadech velikonočních byl různé vykládán. Zdá se, že nej- méně fantastický je ještě dohad, že vejce velikonoční je symbolem obrozené přírody a plodistvé síly její. 53 ) Vyd. Erben, str. 307. »mazance, vajce, beránci svěcení.« — Str. 309: »Pak mazance, vajce, sýr, maso svetie na velikú noc, aby na to dal Hospodin své pože- hnání k užitku lidem «. 54 ) Byl jsem upozorněn na doklad tento studií F. Menčíka, »Konr. Waldhauser* v Poj. k. č. spol. nauk, VII. II. I. (1882), str. 14. »Při neděli velikonoční zmiňaje se ív rukopisné Postille ve dvorní knih. vid.) o tom, kterak manželky v neděli tuto man- % žely své bijí metlami aneb rukou, což nazývalo se schmeckostern. « Narážkou touto veden, dopídil jsem se rukopisu ve zdejším Museu, sign. 2. C 4. Postilla tato opsána 1. 1386 od Václava kněze z Jemnice. Srv. ukončení téhož rukopisu: » Explicit aestivalis pars postillarum super evangelia dominicalia edita per dominům Chunradum de Waldhusa . . ., íinita per Wenceslaum presbyterům de Jempnicz in die sanctae Barbarae virginis anno . . . M C C C°LXXXVI.« 1. c, list 163 tí : »Debent etiam homines illis sacrissimis diebus esse conti- nentes et časti, etiam in matrimonio constituti, unde in aliquibus regionibus mulieres secunda die post pascha verberant maritos suos. Die vero tertia mariti . . T verberant uxores et hoc virgis de mane in lecto, vel manibus . . ., ut puniantur. Hoc fit ad de- notandum, quod debent se invicem corrigere, nec alter ab altero hoc tempore debitum exigat etiam legittimi thori. Et percutientes alias dicuntur S mech o střen q. d. Attende, 79 Náboženský výklad tohoto zvyku, od Waldhausera naznačený, nemá pro nás důležitosti. Za to však je důležitá narážka na po- mlázku, kterou zde patrné kazatel mínil. Zaznamenal zároveň název zvyku toho — jsa Němcem — ovšem po německu a kněz Václav přepisuje si jméno to »Smechostren.« Lid českomoravský v některých krajích jmenuje pomlázku — mrs kačka, šlehačka, šlahačka nebo také šmerkust. Hanuš vy- slovil domnění, 66 ) že toto slovo je příbuzno se slovem mrská ti (srv. mrskačka) a prý ze slova »na-mrskut, šmerkust, šmrkús, šmerkous utvořili si Němci svůj výraz, ,Schmackostern'«. Výklad tento nebude správný. Podobá se samo sebou, že slovo šmerkust zavání původem cizím a že dlužno domnění Hanu- šovo na ruby převrátiti a odvozovati slovo české z německého Schmeckostern. Vykládali bychom původ zkomoleného slova českého takto: Vedle ryze českého názvu pomlázka, šlehačka, mrskačka ujalo se v krajích, jež se stýkaly se živlem německým, jméno zvyku, podobného české pomlázce, byvši po česku upraveno ze Schmeckostern, — šmekůstr 57 ). Vlivem prostonárodní etymo- logie, jež spatřovala v podivně znějícím slově ,šmekůstr' ohlas zná- mého časoslova »mrskati«, zaměňováno slovo dál a dále — podlé- halo změnám, k nimž fysiologické příčiny dávaly podnět. Nezvyklé slovo přizpůsobeno bylo mluvidlům a výslovnosti Čecha, jenž už neznal německého originálu, — a tak ze šmekůstr vznikalo šmerkust, šmerkus, šmerkouz, mrzkouz atd. — Slova taková a podobná udržela se vedle původních českých podnes. Waldhauser tedy znal obyčej pomlázkový a znal již tenkráte jméno jeho, nazvav jej svou mateřštinou » Schmeckostern c. Že jej quod est tempus paschale et sanctum et non exigas debitum. Unde et vos, mulieres, percutite vestros viros fortiter de mane, si exigerint debitum a vobis hiis sacris diebus . . . .» Waldhauser patrné užíval při zmínce o velikonočním zvyku » Smeckostern < oblíbené tehda rukověti výkladů církevních, Durantova Rationale, psaného před r. 1296 dle staršího díla J. Beletha (1162). Shodujíť se nikoli náhodou jeho slova s výkladem Durantovým (lib. VI., 1. 151b, 152a): »In plerisque etiam regionibus mulieres secunda die post pascha verberant maritos suos ; tercia vero die mariti uxores suas . . . Hoc autem fit ad notandum, quod debent se invicem corrigere, ne alter ab altero hoc tempore exigat debitum thori. Statutům est enim, quod cum hac die communicare debeant, tribus praecedentibus et tribus vel quinque vel VII sequentibus diebus ab amplectibus vacent.« Totéž připomíná Hospinianus, De orig. fest. Christian., 1. 75b. 5fi ) Báj. kal., 130. — Srv. o tom stať u Mannhardta, Baumkultus, 258 a d. (s hojnými doklady). 57 ) Ren. Tyršová ve Světozoru, 1886, str. 315, jmenuje mezi názvy »pomlázky« — >§lahačku«, >mrskačku«, » mrskut «, »šmigrust neb šmekůstr* (v krajích, jež se stýkají se živlem německým). ČENĚK ZÍBRT vykládá po rozumu církevního usnesení tehdejšího a výklad ten že nejspíše opsal z rozšířeného tehdáž Rationale Durantova, není s po- divením a neujímá to pravdy jeho svědectví, povážíme-li naproti tomu, že zná prostonárodní jméno téhož zvyku, jsa Němec, ovšem německé. Z XV. stol. zpráv o pomlázce nemáme. Vedle narážek v ná- boženské polemice stol. XVI. 58 ) na velikonoční svěcení vajec za- chován obšírný popis staročeské pomlázky od Guarinoni-a z roku 1610. 69 ) Rozhovořil se o velikonočním obyčeji, jejž vídal v Praze. Po zvyku svém horlí proti němu, ale díky horlivosti jeho, zachoval cennou zprávu o zvyku staročeském. Prodávají prý po ulicích dlouhé pestrobarevné metly. Každý koupí si aspoň jednu a běhá s ní veřejně po městě. Setká-li se s pannou, nebo šlechtic se slečnou, šlehá ji po ramenou a po rukou, aby mu dala velikonoční vejce. Na poslední svátek mrskají zase děv- čata mládence, aby kraslice od nich dostaly. Obřad provázen prý radovánkami v krčmách. Vrchnost že toho obyčeje nezbraňuje, ba sami úředníci tropí obřady pomlázkové. Jméno » pomlázka* zde není ovšem vysloveno, ale není možná pochybovati, že tu není pomlázka míněna. Narážku na české slovo » pomlázka* a zároveň na obřad velikonoční zachoval Koniáš 6o ). Líčí hrozná muka pekelná, ji- miž je každý odsouzenec trápen dle prostopášností na světě pá- chaných. r,H ) Na př. >Dialog t. j. dvou formanuo rozmlouvání* od Václava děkana Kutno- horského, 1542, 1. H. >Že rozličné svěceniny mají, vody, soli, koření, bylin, svčc, kosteluov, zvonuo, oltářuov, koláčuov, vajec, holoubata i jehnedů a což těch šermuov více jest.« ■** 9 ) Grewel der Verwiistung, 1610, str. 1257. >Ein Bohemisch Gefácht halt man jahrlich zu Oesterlicfren Zeiten zu Prag in Beheimb . . ., daselbst man von allerlei Farben geflochtene lange Rutten auf ofenen Gassen und Blatzen feil hat, dern fast unter leicht- fertigen Leuthen, jeder menigklich eine kaufen und in Hánden durch die Statt offentlich, wie die Narren ihre Kolben tragen und wo sie ein lediges Mensch oder Jungfraw oder die Edlen das Frawenzimmer antreffen, sie mit solcher Rutten umb die Oster-Eier liber die Armb und Hánd, ihr gar vil umb ihre Ehr beitschen, den letzten Osterfeiertag aber, die Gesellen hingegen von den Jungkfrawen umb Eier, ja umb Unzucht und Bubenwerck geschlagen und ersucht werden, gleich samb die Gesellen sonst nicht willig und bereit gnug waren. Unter welchem offnen Narren und Affenspil die allergrewlichsten Laster, sonderlich inner der Wirthshausern furiiber gehen, weiss noch gar wol, was ich selbsten ofters gesehen hab. Welches Narren-, Gauckel- und Lasterwerck, die daselbst nachge- setzten Land- und Statt-Obrigkeiten, sogar wol darumben wissen, ja selbsten uben, keinswegs vor Gott und Gerechtigkeit verantworten. « ,!0 ) Cytara, 1734, str. 562, 563. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 8l »Ten fraucimor rozmazaný sírou, smůlou se líčí, k službám svým mají kálány, jenž je pomlází b i č i.« Narážka na pomlázku je zde zcela jasná. Zmínka o říkadlu, podnes o pomlázce známém, zachována v rukopise Dolanském. (Č. Č. Mus. 1861, 227.) > Pomni hody na pro vody, žeť sú svaté dni. tíl ) V druhé polovici stol. XVIII. pokouší se Seelisko výloži ti nábo- ženský původ kraslic. Potvrzuje tím nepřímo, že za jeho časů jako dříve rozdávali o pomlázce barvená vejce. Zpráva jeho ovšem nemá veliké důležitosti, ale je přece dosti zajímavá. Soudí totiž Seelisko, že jmenovaný zvyk pochodí z let dávných od »rozmilých předků*. » Abychom také o svěcených vejcích něco se zmínili, věděti máme, žě staří Čechové, rozmilí předkové naši, od vajec i ode všeho mlí- čného pokrmu skrze celý půst chvalitebné se zdržovati obyčej měli Protož jim také vejce potom tak vděčné a vzáctné bývaly, že z nich pánu Bohu chválu vzdávali, jich barvou přikrašlovali, světití dali a jeden druhému za velikonoční dar na znamení všeobecné radosti ze mrtvých vstání Spasitele a na dokázání jednoty, štědroty a srovnalosti křesťanské darem obětovati v návyku měli.* 62 ) Výklad tento opakuje Medlín 68 ) 1. 1Z96, vysvětluje, proč na velikonoce světí se »maso, ptactvo, chlebové a červená vejce . . .«, > kteráž svěcená a obarvená sobě věřící za dar posílávali. c 6 ±) 61 ) Hospinianus, De orig. fest. Christ., 1. 75 b. vysvětluje chození mládeže po- mlázkou v ten rozum, že pacholíci a děvčata řídí se příkladem žáků, sbírajících po domech dárky, a prosívají zvláště u svých kmotrů za vejce: >Et pluribus in locis, quum scholastici hymnům illum canut: ,Christe, qui lux etc.', tum caetera quoque puerorum «t puellarum turba ostiatim ova colligunt, ab iis maxime, qui eos e sacro fonte leva- runt et illa tum simul comedunt.* €2 ) Vejkladové, 1774, str. 232, 233. 63 ) PostilU, II. 164. fi4 ) Poláci světí v pondělí velikonoční slavnost' .'hailki«. Viz Maciejowski, Polska, III. 241 ad. K slavnosti této přirovnává Hanuš (Báj. kal. 129) pražskou pouť v Emau- sích (na SlovanechV Nechtíce rozhodovati o pravdivosti dohadu Hanušova, jenž zdá se příliš smělým a utvořeným bez podstatných příčin, uvádíme citát staročeský, jímž jest na začátku stol. XVIII. nebo na konci stol. XVII. doložena pouť Emausská v Praze. Kazatel ptá se: »Jaké jsou to řeči, poutníčkové do Emaus?, kdežto sobě panna stěžuje, že je na vdáni, nicméně žádného kálána nemůže dostati a nic ji neočekává, jediné že musí peroutky prodávati! Jaké jsou to řeči, páni mládenci, že jdouce do Emaus víc myslíte pannu viděti, s pannou mluviti, s pannou se procházeti . . ., nežli dnešnímu Čeněk Zíbrt : Staročeské výroční obyčeje. ^> 82 ČENĚK ZÍBRT Pomlázka zachovala se ze všech zvyků v podobě, poměrně nejméně porušené. Popis tohoto obyčeje velikonočního, jak jsme jej v narážkách pramenů staročeských poznali, shoduje se se zvykem,, podnes na venkově známým. tí5 ) K pomlázce druží se v některých krajinách zbytky obyčeje ještě jiného. Časně z rána o velikonočním pondělí oblévají se stu- denou vodou. Týž zvyk znají Poláci, Rusové a také Němci. 66 ) Zvyk ten bývá vykládán jakožto jarní očista. 67 ) Zprávu o staročeské »oblě- vačce* zachoval Waldhauser 68 ) a authentičnosť její dosvědčil kněz Václav z Jemnice. Waldhauser vysvětluje obyčej tento opět nábo- žensky ; důležitější než jeho výklad jest zase nepřímé jeho svědectví : »Aby nebyli lidé o velikonočních hodech ospalí a leniví, ježto před svátky jsou vigilie, proto v některých krajích je zvykem, že dřímající mládenci bývají vrháni časně ráno do vody.« K tomu přidává kněz. Václav: »Jakž jsem to také viděl druhdy v Jemnici 69 ) a jinde . . .t Dokladu jiného o tomto zvyku jsme se nedobrali. Je tedy zpráva Waldhauserova vzácným a starým svědectvím hynoucího zvyku novo- českého. K vážným ceremoniím církevním přidružily se ve středo- zvítěziteli díky vzdávati? Jaké jsou to řeči, páni tovaryšové, že jdouce do Emaus, hned zase myslíte z kostela ausz? . . . Jaké jsou to řeči, někteří páni vojáci, jenž v kvartýru vaši kuráž vychvalujete a před nepřítelem k bojování s holí dohnáni býti musíte? Jaké jsou to řeči, mnozí páni studenti, které vespolek rozmlouváte? že vás knihy živěji? arci,, když knihy prodáváte a peníze prohráváte « a t. d. Kázání » Kvítko na pouti Emmau- tinské« (kdež na str. 16. místo citované) přivázáno v univ. knih. k jiným kázáním ze zač. stol. XVIII. Jméno spisovatelovo není udáno; ale že se naráží na pouť Emaus- skou v Praze, patrno ze slov (str. 17). »Vím, že jedenkaždý rád do zahrady chodí. V slavným klášteře slovanským zahrada je . . .« — O pražské slavnosti veliko- noční se »slamníkem« viz Krolmus, II. 89 — 93. Zprávy o ní jsou prý již z r. 1501 a 1624. Jisto jest, že v Redelově knize Sehenswiirdiges, Prag, 1728, str. 311 zapsána na- rážka na podobnou slavnost. Srv. Mannhardt, Baumkultus, 430, 431 ; Reinsberg-Durings- feld, Festkal., 174, 225. tír ') Viz o tomto obyčeji Bartoš, Naše děti, 1888, 302 — 306. 6 ') Sobotka, Rostl., 60. Srv. Mannhardt, Baumkultus, 259, 260. 67 ) Světozor, 1887, str. 343. ° 8 ) Postilla, 1. c, 1. 163 b: >Ne etiam homines illis sacris paschae diebus fint sompnolenti et pigri propter vigilias praecedentes, ideo in aliquibus terris est consue- tudo, quod iuvenes obdormientes matutinum de mane proiiciuntur in aquam, ut etiam aliquando in Jempnicz et alibi fieri vidi.« — Ze slov posledních patrno, že zvyk ten byl v Čechách známý. Není tudíž možná vytýkati Waldhauserovi, že tu slepě nápodobil líčení velikonočních zvyků po Durantovi, třeba po něm nábožensky vykládal původ velikonoční oblévačky. Srv. Ration., lib. VI., 1. 152a: »Fiunt quoque apud quosdam hoc tempore aquarum dimersiones, ne, quod homines vigilaverunt in quadra- gesima, in his sanctis diebus dormire velint.« 6!) ) Palacký, Popis, str. 338. Jemnice v Prachensku ; str. 400. Jemnice v Plzeňsku. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 83 věku obřady rázu světského, provázejíce památku takové jaké slav- nosti výroční výjevy, upravenými dle události, které církev toho času vzpomínala. Obecnému lidu se líbily žertovné příměsky, jež se vpletly ve vážné obřady, a povážíme-li, že světské výjevy podobné byly vypraveny s lákavou výzdobou, snadno vyrozumíme, proč záhy srostl světský živel obřadů takových s obřady čistě náboženskými tak, že byly považovány za nezbytnou část liturgie církevní. Mezi obřady podobnými vznikl obyčej, že si volili s posměš- nými ceremoniemi biskupa nebo papeže, posadivše ho na osla, vedli ho do kostela a tropili s ním šašky. Slavnost tato byla rozšířena po celé Evropě 70 ) a výklad jejího původu bývá rozmanitý, buď že prý je to masopustní maškara, nebo zbytek pohanských obyčejů. Ještě nejspíše podobá se pravdě, že dlužno hledati pohnutky k slavnostnímu vezení směšného » biskupa c na oslu do kostela v popisu slavného vjezdu Kristova do Jerusalema 71 ), 70 ) Popis slavnosti této podává Lacroix, Sciences et lettres au moyen áge, Paris, 1877, str. 267 a d. Tamtéž uvedena s notami obřadní píseň: »Orientibus partibus Hic in collibus Sichen adventavit Asinus enutritus sub Ruben, pulcher et fortissimus, transiit per Jordánem, sarcinis aptissimus. saliit in Bethleem. Hé, sire Ane, hé! Hé, sire Ane, hé! etc.« Obšírný popis také v knize Langerack, Histoire anecdotique des fétes et jeux populaires au moyen áge, Lilie, 1870, 57 a d. 71 ) Pěkné líčení Thom. Naogeorga, Regn. Papist. lib. 4. viz u Hospiniana, De orig. Fest Christ., 1. 55. Hospinian touží na tento zlořád »Fiunt autem haec et similia multa ab ipsis, non sine infidelium scandalo maximo. Unde de legatis Turcicis Cracoviam venientibus referunt, cum honoris gratia adhibiti essent pompae huic in die Palmárům, et vidissent sacerdotes ac principes, viros flexis genibus procidere ante asinum, qui circum- ducebatur, quod elevatis manibus in publico exclamarint : O quanta impietas et dedecus est, adorare asinum ! < — Srv. Seb. Franck, Weltbuch, 1534, 1. 131 : »Auf diss kumpt der Palmtag, da tragen die christen den tempel voli grosser buschel Palmbeum und an- gebunden Jist, die weihet man fur alles ungewitter an das feiir gelegt. Und furett ein hiiltzin Esel auf einem wágelin mit einem darauf gemachten bild ihres Gots in der statt herumb, singen, werfen palmen fur ihn und treiben vil abgótterei mit disem ihrem hiilt- zinen Gott. Der Pfarrer legt sich vor diesem bild nider, den schlecht ein ander Pfaff. Die schiiler singen und deuten mit fingern darauf. Zwen Bachanten legen sich auch mit seltzamer Ceremoni und Gesang vor dem bild nider, da wirft jedennann mit palmen zu, der den erstcn erwisch, treibt vil zauberei damit.« — Zprávy o slavnosti této viz ve Květech, l86g, str. 52, 53 ; Binterim, Geschichte der Concilien, II. 137 ; Grimm, Myth. II. 657; Du Boulay, Hist. univ. Paris. Tom. III., str. 431, 432. Srv. Hiillmann, Stádte- wesen des Mittelalters, IV. 179 ; Flogel, Geschichte des Groteske-Komischen (1788), str. 167 ; Raumer, Hohenstauf., VI. 750 dle Augusti, Feste der Christen, I. 312 ; Schlager, Wiener Skizzen aus dem Mittelalter, II. str. 12 ; Alzog, Handbuch der Kirchengeschichte, I. 845, 846; Mannhardt, Germanische Mythen, str. 414, pozn. 4. Zevrubně líčí F. Nick, Die Hof- und Volksnarren sammt den narrischen Lustbarkeiten der verschietlenen Stíinde aller Volker und Zeiten, 1861, 76 a d. V uvedených tu dokladech sebrána síla citátu na vylíčenou všeobecně oblíbené slavnosti. Srv. Jos. Ehrenberger v Č. Č. Mus. 185 1, 84 ČENĚK ZÍBRT kteréžto památky zneužito k bujnému zlořádu, jenž charakterisuje mělké zbožňůstkářství středověké. Také v Čechách bylo známo toto znetvoření památky o květné neděli. Horlí proti němu Hus. 72 ) »Co pak činie zjevné nekázni v ko- stele, strojiece krabošky, — jakož i já v mladost byl jsem jednú pohřiechu kraboškú — kto by vypsal na Praze! Učiniece žáka potvorného biskupem, posadie na oslici tváří k uocasu, vedu ho do kostela na mši a před ním mísu polévky a konev neb čbán piva, i držie před ním, an jie v kostele. A viděch, an kadí oltáře a zdvih nohu nahoru, i vece hlasem velikým: Búl — A žáci nesiechú před ním veliké pochodně miesto svěc a chodie oltář od oltáře, tak kadě. Potom uzřěch, ano žáci vše opak kukly kožišné obrátili a tancují v kostele a lidé sě dívají a smějí a mnějiece, by to bylo by vše svatě neb právě, že to mají v své rubrice, to jest v svém usta- novení. « Z dalších slov Husových se dovídáme, že arcibiskup Jan za- kázal takové hry. > Dokud sem byl mladý v letech i rozumu, také sem byl z té rubriky bláznivé; ale když mi dal pán Buoh poznánie v písmě, již sem tu rubriku, to jest ustanovenie toho zabylstvie z své hlúposti vymazal. A svaté paměti kněz Jan arcibiskup, ten jest pod kletbu ty hry a nekázni zapověděl a velmi dobře ; neb jest křesťanské ustanovenie, že k řádu kněžskému nemá dopuštěno býti, ktož ty hry a svátky strojí.* Že se zahnízdil vypsaný zlozvyk v Čechách jako všude jinde, až to budilo pohoršení, svědčí upřímné vyznání Husovo, že za mla- dých let, kdy býval ještě žákem, také byl zvolen za směšného bi- skupa a tropil bláznivé obřady, jako všichni jiní, a zvláště nasvěd- čuje tomu, že arcibiskup začíná kárati zvyk, jehož druhdy užíváno se souhlasem církevním. *• Naznačili jsme již, jak se vmísil v nábožné obřady živel světský. Ze snahy, aby lidu tehdejšímu, prostému, byly nesnadno pochopi- telné obřady, jež v chrámě před sebou vídal, vysvětleny a jaksi do- 134. >Že Kristus u svém posledním do Jerusalema příchodu na oslici přijel a zástupové jemu ratolesti na cestu metali, proto také kněz na neděli květnou ratolesti světící na oslu jízdu kolem kostela držel. Byl pak osel k tomu cíli pentlemi ověšen a všemožně vyšňořen ... Po skončené jízdě musil osel s sebou do chrámu, kdež přečkati mu bylo celou mši, jež se dle něho »missa asinina* (mše osličí) nazývala * atd. 72 ) Vyd. Erben, I. 302. 85 plněny, aby děj, o němž ve čtení evangelia slýchal, před očima viděl a slyšel hovor osob, o nichž evangelium vykládá, ze snahy takové vznikly po dlouhém vývoji církevní hry divadelní. 78 ) Poznáme jeden druh jejich při vánocích a jiný tuto — při velikonocích. Památka umučení Páně poskytovala vděčnou látku k drama- tickým výjevům. 74 ) Od pašijí, kteréž na choru jednotliví zpěváci zpí- vali, není daleko ke scéně dramatické. A byli-li posluchači dojati žalostnou smrtí Kristovou, tím větší účinek měla nádherně vypravená scéna, jak vítězoslavně Kristus z mrtvých vstal, jak se zjevil ženám a učenníkům, jdoucím do Emaus. Hry takové byly původně latinské a málo se odchylovaly od slov příslušejícího evangelia. To však lidu, jenž latině nerozuměl, nestačilo. 75 ) Církev sestoupila tedy ještě níže a některé citáty upravila jazykem národním; ale známá idea, která ve středověku mohutní víc a více, aby se národ vymanil z ovzduší mluvy latinské a na její místo povznesl svou mluvu národní, působila jako jinde, tak i zde, že latina z her církevních téměř nadobro vytlačena. S ja- zykem národním vetřely se do her vtipy, čtveračivá úsloví prosto- národní a z toho všeho anachronismy a lokalisování děje ; přísný text sv. písma rozředěn ve scény, propletené obvyklými zjevy ze života národního a tím zároveň vypuzeno divadlo z kostela na jeviště veřejné. Ve vážném výjevu, kdy vojáci pod křížem umírajícího Krista jsou na stráži, namanula se skladateli vzpomínka na nechvalné mravy vojáků, vrstevníků svých. Užil narážky, že metali pod křížem losy o šat Kristův — a diváci viděli tu pod křížem kostečnou hru svár- livých náruživců současných . . . Spasitel vstav z mrtvých, vstoupil dle evangelia do předpeklí. To byl zase vhodný motiv na obveselenou posluchačstva. Než Kristus zatloukl na brány pekelné, viděli diváci, jak čerti týrají neomalenými vtipy všem známé hříšníky, lichevníky, podvodné řemeslníky a pod . . . Nábožné ženy jdouce ku hrobu Kri- stovu, nakoupily mastí. Opět vábivý motiv, aby skladatel černými 73 ) Viz úvod ve spisu Hanušově, Osterspiele. Četná literatura tamtéž na str. 18 ad. Poukazujeme zvláště na spis Mone, Schauspiele des Mittelalters. Aus den Handschr. herausg. und erklárt. Karlsruhe, 1846 (v univ. knih. pr., 9 E. 220). 7i ) Srv. V. Nebeský v Č. Č. Mus. 1847, !• 33°> 33 1 v článku >Mastičkář.« 7S ) Otázku, proč nevznikly podobné hry divadelní také v církvi východní, snadno rozluštíme. Obřady tamější děly se jazykem národním, srozumitelným, a lid tudíž necítil potřeby, aby liturgické výkony byly ještě doplňovány a poobjasňovány obřady jinými, z nichž v církvi západní vyvinuly se později divadelní hry. Srv. Hanuš, Osterspiele, str. 4. 86 ČENĚK ZÍBRT rysy načrtal před lidem žvavé, po vy kující dryáčníky, jak po ulicích a trzích přihrublými chvalořečmi velebí zázračné účiny neprospěš- ných lektvaří. — Přistupujeme k velikonočním divadelním hrám českým, jež potvrdí pravdivost toho, co posud jen všeobecně bylo naznačeno. Zachovalo se několik zlomků staročeských her ze XIV. a XV. století. Byly otištěny: »Hrob boží* od Hanky 76 ), z rukopisu, na- lezeného od Gindelyho 77 ) (» Úlomek hry na Umučení Páně«), a sou- borně od Hanuše. 78 ) Jiný zlomek hry velikonoční »Mastičkář« otištěn v transkripci od Hanky, 79 ) ve Výboru z literatury české 80 ) a bez transkripce od dra. J. Gebauera v Listech filologických. 81 ) Nejde nám tu o zevrubné podání obsahu velikonočních her staročeských, nýbrž o charakteristická místa. Jako všude jinde hrávali církevní hry knězi a žáci. Čtveračivý živel světský vpleten do prologu, v němž žák napověděl obsah a prohodil sem tam vtip; vpleten byl do episod, v něž rozvedeny narážky sv. písma v živé scény, kypící humorem až bezudným, a přimíšen do epilogu, kterým žáci na roz- loučenou děkovali posluchačům. Bylo před začátkem hry velikonoční o třech ženách, jdoucích ku hrobu Kristovu. Nedočkavý lid se nepokojně tlačil po kostele. Konečně po nábožných zpěvích, jimiž hra začínala, vystoupil hla- satel žák (praeco) a promluvil k tlačícímu se obecenstvu 82 ): » Panny, paní, postúpajte a dále se rozstúpajte, neb se tudy mají tři krásné paní bráti a Ježíše ukřižovaného hledati. — Panny, paní se rozstúpají a babky vždy meškají. Proč vy, babky, meškáte? Zda-li mnoho mazancuov máte ? Pomohuť já jich odnésti vám, ne- bude-liť kde blíže, ale do školy k námU — V jiné hře (ludus paschae) okřikuje hlasatel tlačící se diváky před počátkem hry 88 ): > Slyš a nachyl každý ucha svého, co já vám praviti budu nového! Ustál sem, běže z daleka; neb mi toho byla 76 ) V Starob, sklád., III. 82 — 92, neúplně dle tvrzení Hanušova, Osterspiele, str. 23. 77 ) Erben, Výb. z lit. č. II. 30 ad. 7S ) Die lateinisch-bóhmischen Osterspiele des 14. — 15. Jahrhunderts, handschrift- lich aufbewahrt in der k. k. Universitats-Bibliotek zu Prag, 1863. S předmluvou o cír- kevních hrách divadelních vůbec. 79 ) Starob, sklád. V. 198—219. 80 ) I. 65—82. 81 ) 1880, 19—105. 82 ) Hanuš, Osterspiele, 47. 8S ) 1. c. 67. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 87 potřeba veliká, abych vám poselství zděl, a co se tuto má díti, po- věděl. To já nyní chci rád učiniti, ač v smích toho nebudete obra- covati, neb nic nebude takového, ani co k smíchu podobného I — Však najprv zármutek apoštolský — potom radosti hlas andělský bude se tuto pamatovati — umučení i z mrt- vých vstání Kristovo zpomínati. Protož dělajte jim místa pro- stranná . . . Nechajíce všech šeptuov na straně, poslúchajte slova každého pilně!* Po tomto napomenutí a stručném udání obsahu vystupuje z kaple jedenáct apoštolů — hra se začíná. Bujnou laškovitostí oplývá prolog hry o vzkříšení Páně 84 ). Již po úvodních slovech žákových poznáváme, že čistě církevní hra ne- odolala silnému vlivu národního vědomí českého. Ulevuje si totiž hlasatel na začátku vyhrůžkou k shromážděným: » Nevrť se tuto Uher, ani Š v á b I « V dalších slovech obrací se k posluchačstvu, aby postoupili na stranu: »Již postúpajte na strany a neuhonite cepami rány; pakli kto neustupí, dámť mu vždy, žeť zúpí. Slušíť vám múdru býťi, ačť nechcete býti biti. Náhle mějte to na paměti, staří, mladí i vy děti ; nebť my chceme zde hru míti, ač nám chcete toho příti, o Kri- stovu z mrtvých vstání i o jeho oslavení.* Aby rozveselil shromážděné, naříká si žertem, že se postili již dosti dlouho a vtipkuje při tom nechutné prý pivo Litoměřické : >Dostiť sme již smutnu byli, čtyřidceti se dní postili, jedúc kyselo i huby — mohlyť sú nám vyhniti zuby, — zapíjejíc Lithoměřickým pivem, jenž vždy smrdí bahnem a dýmem 1 Buďme již veseli zase . . !« Komu prý se nelíbí řeč tato, vybízí ho žák slovy drsnými, aby jen si šel domů. Takovými a podobnými žerty hlasatel jen srší. Na- jednou zahledí se na některého diváka a než se tento vzpamatuje, oboří se naň, aby se ostatní rozesmáli: »Co's ty na mě voči vy- třeštil, snad jsem tebe ještě cepy nepleštil ! . .« Prolog jest u konce. >Již ukrátím té řeči, neb čiji mazance v peci. Budiž konec nyní tomu, buď libo, nebo žel komuU Zmínili jsme se nahoře o vlivu národního vědomí (» Nevrť se tuto Uher ani Šváb«). Na vrub téhož vlivu dlužno počítati, že Maria, jedna z žen, které šly ke hrobu Páně, prosí Krista napřed latinsky 85 ) »«) 1. c. 82, 83. * s ) Hanuš 1. c. 57. » Miserere, miserere, miserere! Alpha et o dictus vere, qui surrexisti a mortuis, da salutem Bohemis tuis. Aeua!« 88 ČENĚK ZÍBRT a pak po česku 86 ) za požehnání ne křesťanům vůbec, nýbrž věrným Č e ch ů m. Kromě prologu vpleteny byly žertovné připovídky do roz- manitých episod. Před příchodem Kristovým do pekel vysílá Lu- ciper čerty po světě 87 ): >Běžtež ruče na vše strany, mezi židy i pohany, mezi pány a sedláky — než nechoďte mezi žáky, 88 ) jak se oberu v naši Mši, všichnuť nám rodinu spíší U Satan se hlásí mistrovi, že poradí » paním, aby se líčily krásně a strojily se věhlasně.* Za tuto chytrost chce jej míti Lu- ciper svým » purkrabím*. Po společné úradé rozběhli se zakuklení žáci čerti mezi lid a vlekli některé »duše« »do pekla*. »Duše« vyznávají svoje viny. Mlynářova duše vykládá, jak při mletí byla podvodná, lidem ubírala. Jiná duše se přiznává: »Já sem byl na onom světě šenkéř, dával sem málo piva za haléř. Když sú přišli sedláci s ženami, dalť sem jim (piva) s kvasnicemi; rádať sem přičítala a k tomu se věrovala . . . « 89 ) Po výslechu ševcovy duše rozsuzuje Luciper : 90 ) »To-li ten švec bíše, ježto zlé boty děláše : káži jej čertóm dráti a budem jeho kůži natahovati.« Čert přinesl pekařovu duši, jež vyznává: >Já jsem byla peka- řova duše, věrna sem jako kuše, berúci lacino obilé tyto nynější chvíle. Maléť sem preclíky pekla, proto musím s čertem do pekla.* Další výslech a odsouzení hrabivého »lapky* (loupežníka) a baby čarodějnice skoro se podobá rozpustilým hovorům hry >Mastičkář« (z polovice XIV. stol.), ač tyto opepřeny jsou vtipem mnohem buj- nějším, moderní slušnosti nezáživným. 91 ) Rubín přihlásiv se prodavači mastí, mistru Severinovi, za po- mocníka, okřikuje báby v obecenstvu, aby pustily své šepty a kle- vety, že poví radostné noviny (v. 43. ad.): 86 ) 1. c. > Smiluj se již, Kriste Pane! Neb to víme, že tvá řeč ostřejší nežli meč; jenž stal z mrtvých, odpusť nám hříchy (hřiechy), utvrď u pravdě tvé všecky věrné Čechy! Alleluja, Aeua!« ^) \. c, 84. 88 ) Žertovná narážka herců žáků na žákovstvo. 89 ) 1. c. 86. 90 ) 1. c, 87. 91 ) Proto úplný text originálu nikdy nebyl otištěn. Pan Ad. Patera našel nový zlomek divadelní hry podobné, v němž prý jsou některá místa ještě nesnesitelnější, než urážlivé verše »Mastičkáře« již známého. Srovnati oba zlomky jsem nemohl, poněvadž nebyl ještě nově nalezený otištěn, kdy tato kniha psána. L- STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBVČKJK S9 >PřiŠelť je host ovšem slavný, lékař múdrý, chytrý, dávný, vám bohdá na vši útěchu. Nenieť nic podobno k sinicemi! . . . Ni v Čechách, ni u Moravě jakžto učení mistři pravic, ni v Rakúsicch, ni v Uhřicch, ni v Bavofiech, ani v Rusicch, ni 11 IV>lanicch, ni v Korutanicch, « po veškerém svčtč není mu rovně. Má drahé masti, jež při- nesl z daleka, a léčí jimi všeliké nemoci a rány. Řeč Rubínová oplývá vtipem silné čpavým. Po té přicházejí tři Marie. Hořekují latinsky a česky pro smrť Spasitelovu a mistr Severin vážné jim nabízí (latinsky) masti na mrtvé tělo Kristovo. Po rozpustilém vzkříšení Isaka, syna Abrahamova, kvasnicemi, prodává a smlouvá Severin vychvalované masti Mariím, hádaje se se svou nešvarnou ženou . . . Hra se končívala buď nábožným zpěvem, nebo kázáním, nebo epilogem hlasatele žáka, jako na př. v rukopise Gindelyho. Epilog ten se neliší mnoho od žertovných vložek světských v prologu a episodách, jak jsme se o nich zmínili. Kromě výčitek babám, hrozí žák: >Ktož snad dva mazance jmaje, a Kaifáše dobře znaje, i nedá jednoho jemu, se vší škohi přídu k nemu.« '•'*) Urážlivá místa, jaká se dostala se světským živlem do veliko- nočních her, mohla by snadno vzbuditt výtku, že staří Čechové ve stol. XIV. a na zač. stol. XV. vyniká 1 i ještě malou vzdělaností, po- slouchajíce v kostele rozpustilé řeči, jichž by moderní slušnost ne- snesla .... Kdybychom chtěli měřiti starodávné mravy požadavkem doby nynější, dobrali bychom se ovšem takového úsudku. Ale tak tomu není. Chce-li kdo posuzovati výši vzdělanosti některého ná- roda v té neb oné době, jest mu srovnati mrav a zvyk národů sou- sedních a jiných se vzdělaností onoho národa — a teprve potom usuzovati tak či onak. Užijeme-li měřítka tohoto na posouzenou velikonočních her staročeských, poznáme, že takový obyčej, jaký byl v Čechách, znám byl i v sousedstvu 9S ) a poněvadž byly církevní Výb., 1. c, 36, 37- 9:4 ) Srv. Listy filog., 1. c. 117. Tamtéž, str. 105 podán dle sbírky Moneovy, Alt- deutsche Schauspiele, 1841, str. 109 — 144. obsah hry »Auíerstehung Christi«, kteráž oplývá podobnými hrubostmi, jako náš »Mastičkář-/. 9 o ČENĚK ZÍBRT hry staročeské zpracovány a upraveny dle skladeb cizích (»Mastičkář«, jak se podobá, 94 ) dle hry latinsko-německé), nabízí se konečný úsudek sám sebou, že od sousedů přinesen byl do vlasti naší s veli- konočními hrami církevními zárodek bujného světáctví, vtroušeného v nábožný text, a ze zárodku toho vypučely, jako všude jinde, vlivem národního jazyka vtipy, z míry peprné. Byly-li tehdejší poměry takové v západní Evropě vůbec, nemohlo býti v Čechách, kamž vliv západu mocně působil, jináče. Dlužno tedy, abychom se dívali na neomalené žerty velikonočních her staročeských jako na bujné výstřelky, jež zavlažovány a pěstovány za příznivé pohody tehdej- ších poměrů, později však, kdy zavanul vítr jim nepříznivý, byly oklestěny a roubovány v ratolesti ušlechtilejší . . . Žerty v staročeských hrách velikonočních stol. XVI. jsou již mírnější a snesitelnější, než jak jsme poznali ve hrách stol. XIV. a XV. Oblibě divadel velikonočních nasvědčuje, že se chopil látky jejich rýmovník světský, Šimon Lomnický a po jejich vzoru a úpravě rýmoval svoje velikonoční hry. 95 ) Do děje nábožného vplétal tedy narážky na život současný a kratochvilné připovídky. Skladby jeho byly skutečně od žáků provozovány, jak hned uvidíme. Podobá se však pravdě, že úprava scénická pokročila od primitivního způsobu her starších. Jako ve skladbách stol. XIV. a XV. děkoval žák jménem soudruhů po velikonočním divadle obecenstvu : 96 ) » Slovutní, moudří, opatrní páni, šlechetné, ctné, poctivé panny, paní, i všichni v pánu Bohu lidé milí, kteří jste při této hře naší byli, děkujeme vám se vší uctivostí, že jste nezhrzeli naší sprostností a slyšeli bedlivě po pořádku tuto Kristovu s smrtí, ďáblem hádku. « Šprýmovný Lomnický neváhal, kde sě mu naskytla příležitost, popustiti uzdu svojí čtveračivosti, odjinud známé, aby posluchače rozveselil. Ze všech jiných dokladů položíme tuto, ač drastickou ukázku : Ve hře o vzkříšení Páně naříká si sv. Petr, jak ho to bolí, že Krista Pána zapřel: 94 ) Listy fil, 1. c, 107. 95 ) Viz o nich pojednání J. Svátka v Č. Č. Mus., 1860, str. 336—363. 96 ) 1. c. str. 352. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 9* >Než přece jest mi jaks téžko a toho mi nejvíce žel, že jsem tak nevážně klel, a třikráte Pána zapřel. « Po těchto slovech se potácí, klesá, omdlívá. Apoštol Jan ho budí: » Petře, Petře, hej, hej, Petře.* — Petr: >Ha!« — Jan: >Živ-li's, hejU Petr: »Co prej?« Jan: > Petře, vstaň U Petr: »Jene, kam?« Jan: >Šetř se, aby nespadl dolů, poseďme teď chvíli spolu!* Petr znova klesá na zem. Jan všecek přestrašen, volá: »Nastojte! Petr omdlívá. Chutě někdo přines piva!« Sluha Pamfilius odtuší: * >Hned, pane Jene, hned ; ty ho zatím zveď!« a spěchá pro pivo. Jan zdvihá Petra, hmoždí se s ním, aby ho vzkřísil. Pamfilius se vrátí s korbelem: »Teď máte — od čepu dala, včera z plnýho načala. Jest včerejšího točení — praví, že jináče není!« Jan podává pivo Petrovi: >Napí se, Petře, neníčky, ať zas okřejí žíličky.* Petr se napije a dí: »Od koho je?« Pamfilius odpovídá : »Pane Petře, od Hrochů. « Petr je podezřívá: » Svadilo se s vodou trochu. Rozumět, že je pivnice, nedaleko od studnice.* Jan, aby to napravil, posílá pro pivo jinam: >Běž do hospody dolejší, mají-li pivo pilejší. « 9 2 ČENĚK ZÍBRT Pamťilius si pospíší a brzy vrací se, nesa konvici: » Koštujte z týto cínový, jestli lepší, neb takový. « Petr pije a potom si pochvaluje: >Totoť lepší šmak vydává, než že se ho tence dává; neb co šenkýřka vypije, potom za to nedolije. A po čem že pak šenkuje?« Pamfilius : Petr: Pamfilius : Petr: Pamfilius : Petr: »Na půl třetího peníze. Konev drží co nejníže, ruku má u samé hlavy — měří je, tuším, na sáhy, aby se čistě pěnilo, tudy jí zisku přibylo. « > . . . Však se pivo čistě pění!« >Praví, naříká na muže, žehrava býti nemůže; každý den že čistě pije, pivo co do sudu lije, a že nikdá jí neplatí, to vždycky že nejprv ztratí. K tomu praví jeho Důra, že ji stojí mnoho fůra, a že je draho sadili, posudního přičinili, sudů malých nadělali, o vědro jich zujímali. Sládci šrůtky mnoho berou, tudy je draží tou měrou. « >Kde je pak vaří, jaký je? aneb odkud sem vozí je.« >Jest, Petře, pivo Lomnický. 9: ) »Bejvá-li takový vždycky? Dobří jsou tam muži sládci, mohou je piti sedláci. — Na, koštuj, Jene, napí se!« 98 ) 97 ) Šimon Lomnický byl dosazen 1. 1582 na místo — správce pivováru Lomni- ckého od Viléma z Rožmberka. 9P ) Svátek v Č. Č. Mus. 1860, 353 — 354. Verše přidané vypsali jsme z rukopisu této hry, chované v univ. knih. pr., list 14b, 15a. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 93 Pěkný doklad, jak posvátný děj býval lokalisován, podal Lom- nický na konci téže hry o vzkříšení Páně. Kristus zjeví se Marii Maj- daleně a přikazuje, aby to všem zvěstovala, že vstal z mrtvých. Jiho český rodák užil tohoto motivu — as podivením slyšímer slova Kristova, aby šla Majdalena do Ševětína, do Lomnice, do Třeboně, do Krumlova, do Budějovic, do Jindřichova Hradce, do Tábora, do Soběslavě, do Vodňan, do Prachatic, do Netolic, do Písku, do Su- šice a t. d. 99 ) a všude hlásala novinu o vzkříšení Páně. — Žákovské hry velikonoční zanikly. 100 ) Nové časy přinášely žákům nové a jiné poměry, než za jakých náboženské hry studentské byly pěstovány. Za poměrů takových velikonoční hry zakrňovaly, ™) Svátek, 1. c, str. 354, 355 : >Ale jdi k milým bratřím mým, tuto novinu pověz jim, že vstupuji k otci mému, k otci a Bohu vašemu. Jdi, Maria, k apoštolům, ke všem mým milým přátelům, zvěstuj jim o té novině, také i tam v Ševětíně, i v Rožmberské Lomnici, všudy, kde jest lid věřící; pověz i v městě Třeboni, ať se radují i oni, a rovně také v táž slova vzkaž do Českého Krumlova; i v městě Budějovicích ohlaš to po všech ulicích, také v Hradci Jindřichově, ať se těší opravdově. Tolikéž ať na Táboře, ať nemají smutku hoře; rovně téhož v Soběslavi, ať mne z toho chválí, slaví. Veselští ti ať vesele ke cti Krista spasitele zpívají: ,Bůh všemohoucí vstal jest od mrtvých žádoucí.' Zajdi také do těch Vodňan, ať jsem též i od nich poznán; zastav se i v Prachaticích, potom odtud v Netolicích, nechť mne ctí i v městě Písku, to vše jejich duši k zisku. Plzeňští ač jsou vzdálení, však ať jich též tajno není, takéť jsou i v té Sušici moji někteří věřící. Nadto i městě Klatovech po jejich nešťatných hodech, vzkaž jim, ať jsou potěšeni pro mé radostné vzkříšení. Nadto nad Vltavou v Tejně ať jich nijakž není tajné, v Velešíně i v Kaplici, zvláště kteří katolíci, kdekolivěk jsou věřící, i v Kardašově Řečici.« Načež Maří: >Ba půjdu, půjdu s radostí ke všem s takovou milostí; půjdu všude po všech městech, oznámím to na všech místech. Půjdu, vážíc toho draze po všech kostelích v té Praze, povím všechněm k potěšení o tvém radostném vzkříšení.* 10 °) O českém divadle v dobách pobělohorských viz pěknou stať ve spisu Blas- sově, Theater und Drama in Bohmen, 1. c, 38 ad. Za poměrů příznivých katolické víře obnovovali zvláště Jezovité a po nich i jiní kněží nábožné hry žákovské. O po- dobném divadle velikonočním v Kutné Hoře (1. 1623) zapsal Dačický do svých Pamětí toto : »V postě před svátky velikonočními kněz Matouš Apianus, jenž tu do H. K. k dě- kanství dán a osazen byl, dal z prostředka chrámu Vysokokostelského některé stolice sousedské, kdež fraucimor sedávaly, vyvrci a uprostřed téhož kostela dal přistrojiti the- atrum k provozování památky vzkříšení Krista Pána, podle spúsobu a obyčeje římského religionu; což byli horníci dávno opustili. Lidé mnozí do téhož kostela víceji na lelky a divadla nežli pro náboženství šli. « II. 225. 94 ČENĚK ZÍBRT až pozbyly svého významu a staly se nepotřebnými. S přežitkem starodávného zvyku setkáváme se ve vážných hrách pašijových, které se podnes těší oblibě zbožného lidu.' ■* Z rozmanitých pranostik velikonočních posléze vypisujeme: L ) »Jest-li před velikou nocí ten den aneb v bílou sobotu prší, bude hojně deště mezi velikou nocí a sv. Duchem. « Pranostika > selská « 2 ) prorokuje : »Na velkou noc bude-li málo pršeti, ne mnoho píce pro sucho budem měti. Pak-li ten den jasno míti bude, máslo, vomastek lacino přijde.* *) Partlicius, Kalendář, 1613, duben. 2 ) Vyd. 17 10, 1. b2. iřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiřiř Duben. SE) o celé Evropě jest rozšířen zvyk posílati prvního dubna »s apri- lem«. Výklad jeho bývá rozmanitý. Golebiowski uvádí 1 ) trojí: Někteří prý to odvozují odtud, že první duben býval druhdy svátek pohanského bůžka smíchu. Jiní tvrdí, že pochodí obyčej ten od Římanů. Naproti oběma domnívá se Golebiowski, že smích, tro- pený posíláním »s aprilemc, vznikl původně z veselé nálady, že již jaro nastává. 2 ) Otázka, který z těchto a všech ještě jiných výkladů je správný, není tak snadno rozřešitelna . . . Přestaneme tu na registrování do- kladů zmíněného obyčeje, jenž se dostal také do Čech. Narážku posud nejstarší našli jsme u Christellia 3 ) (1690). Zprávu ') Gry i zabawy róžnych stanów, 271, 272. '*) 1. c. : »Možc xviqc i to domniemanie podobném jest do prawdy, ze powrót wiosny w tym dniu zakréšlony, powszechna sprawujac radoáč, sklanial do wesoioáci: ta u pro- stých ludów šmiéchem si§ oznacza. Nic go nie wzbudza tak snadno u nieokrzesanych, jak niewinne jakies" zwodzenie ; ztad szyderstwo, že si$ nie poznal na tém, že siq daí podejšc* 3 ) Barth. Christellius, Zodiacus laetofatalis. Lustiges Sterbjahr mit Sinn- und geist- reichen Grabschriften und Schlussreimen . . ., in der alten Stadt Prag, 1690, str. 226, 227 : »Den ersten Tag April sich mancher lasst betriigen, mit Tiicken, doppelreď oft auch mit groben Lugen . . . Albert: Was ist aber von dem »in April schicken* zuhalten? wurde dieser Tag von den Alten gleichermasse beobachtet? Erndst. Wann dieses aufkommen, ist mir un~ bewusst; ist aber vermuthlich dieses halbe Narrenfest auf den ersten April in Schimpf- calender eingetragen worden von einem wundersamen Grillenkopf, der bei dieses Mo- nats turmischem Wetter, um seine Grillen auszulassen, spassweis einen hinters Liecht gefiihret und hernách den auf selbigen Tag veriibten Schimpf also getauft, dass diese 9 6 ČENĚK ZÍBRT zevrubnější zapsal r. 1792 Borový 4 ): » A p r ý 1 e m posílati není vždycky žert. Vzácný pán poslal svého sloužícího aprýlem do apatyky pro půl lokte nehašeného vápna. Apatykář hned věděl, že sloužící z žertu aprýlem poslán jest ; pročež mu řekl, že nemá již více žádného, poněvadž se lidé o to vápno jen rvali a trhali . . . .« V knize »Žert a pravda c 5 ) vyklouzla spisovateli z péra zmínka: »V měsíci dubnu, kdož bláznem býti chce, nechť se dá aprýlem poslati*. Cizí obyčej ten zdomácněl tedy v Čechách a udržuje se podnes. * * Před sv. Jiřím (23. dubna) má dle víry lidové čtverolístek jete- lový zvláštní moc čarovnou 6 ). V podobný rozum káže kněz Veselý na zač. stol. XVTIL, že prý » někteří, aby šťastni byli, nosívají u sebe - v j istý čas utrhnutý čt yrlistní jetel c 7 ) Připisovati jetelovému čtyřlístku moc čarovnou je patrně oby- čej starodávný a udržuje se posud v rozmanitých zajímavých vari- antech. Vypravuje si lid o kouzelném jeteli: » Jetelinka o čtyřech lístkách na milosť, o pěti na děti, o šesti na štěstí, o sedmi na smrť. Komu se podaří jetelinku sedmilistou nalézti, jistě jí pomine a neutrhne. Jetelinka čtyř- a šestilistá tomu, kdož ji najde, není nic platná ; on ji musí někomu zašiť do oděvu, aby o tom nevěděl. Ví-li o tom, rovněž mu neprospěje. Mužskému-li se zašije do čepice nebo do oděvu, když hraje karty, vyhrává. Děvčeti-li se zašije a neví-li o tom, v tanci má štěstí, tak že ji neustále tanečníci do kola berou. Oby- čejně jetelinku tu zašívá přítelkyně přítelkyni, nebo milenka milenci svému a obráceně. Jetelinka čtverolistá má i tu moc, že kdo ji při sobě má, ne- věda o tom, i věci nadpřirozené zírá . . . « 8 ) weiss nunmehrs zureden Burgerrecht erhalten und einen betriigen, oder in Apríl schicken eben einso ist. Albert : Ists aber loblich ? Ernd. Wanns ohne des nechsten Ůberlast und Schaden, ohne Liigen und Siinde geschicht, bloss zu einem lustigen Spass, rnags passirt werden; wiewohl anschafte gescheide Leute sich solcher Possen wenig achten.« 4 ) Zrcadlo pošetilosti, 1792, 67. '") II. 171, vyd. 1796. 6 ) Viz Hanuš, Báj. kal., 139; Sobotka, Rostl., 272, 273 ; Čas. Mat. Mor. 1870,198. "') Kázání, I. 109, vyd. 1724. Srv. Praetorius, Glucks-Topf, 1669, str. 63, 232, 233. »Welcher ein Kleeblat mit 4 Bláttern fmdet, der soli sein Lebelang gltickselig und reich sein.« 8 ) Více viz Čas. Mat. Mor. 1871, 40; srv. Bartoš, Lid a národ, II. 170. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 9? Jest ještě jiný způsob čarování s jetelovým lístkem. » Usuší se čtverolístek jetelinky, potře a přimíchá se do vína; které děvče si zavdá, láskou k dárci zahoří. Komu se takový čtverolístek, aniž o tom zví, do kapsy podstrčí, ten všudy ve všem štěstí mívá. Děv- čata neberouce ho do holé ruky, zašívají si jej do kordulky pod pravou paží nebo do tak řečených jelítek u kordulek, na nichž sukně připevněny jsou.c 9 ) Jiné kouzlo před sv. Jiřím odporučuje rada Slováka Jana Buotze (z druhé polovice minulého století) 10 )* »Aby si zajíce na ležisku na- cházel. Před Durom hada ked kdo najde, nak mu z laviho boku oko za živa ven vezme a pod stroj na flintě položí*. O hadovi kolovala pověst >mezi obecním lidem*, — jak Poli- čanský zapsal n ) — »když nejprve z jara hada živého uhlídá, an po zemi leze, že ten rok stonati nebude a na zdraví a jiným štěstí míti bude, a pakli uzří mrtvého, zabitého, že ten rok žádného štěstí ani na hovadech, ani na svém zdraví míti nebude. . . A když vycházeje z domu, jda na cestu, bud že má co pilného mezi lidmi jednati, buď potřebné věci k hospodářství, anebo v soudu s někým rozepři míti a uhlídá nejprv hada živého, praví, že mu se všecko dobře a šťastně po jeho vůli povede. A pakli uhlídá nerci-li hada, ale bud kočku, psa a tak k tomu podobného nětco zabitého, veliké neštěstí sobě v tom zakládá . . . Jiný opět sobě neštěstí v tom pokládá, když mu zajíc přes cestu přeběhne; jiný když mu vlk přeběhne, že to znamená štěstí...* Tak a podobně věří lid posud. 9 ) Čas. Mat. Mor., 1879, 39. 10 ) Sasinek v Archivu vyd. Maticí Slovensku, II. i., str. 57. ") Pokuty, vyd. 1613, 1. 19. Srv. Čas. Mat. Mor., 1870, 198: »Uhlé*dneš-li hada před sv. Jiřím, všickni hadové budou před tebou utíkati.* Pod. novočeské pořekadlo: >Do sv. Jiřího neboj se hada žádnýho « — O dni sv. Jiří viz Rodinnou Kroniku, 1863, 4, 547. Čeněk Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. 7 První máj. »S velikonoci v tom čase svět se rodí znova zase; rozličně se obnovuje, když se již máj piibližuje, máj, ten cas preveselý . . . Což jest byla zima umrtvila, všecko a všudy osušila, to máj všecko zkřísí zase, veselý vešken svět činí v tom čase . . .« Májový Sen, str. 78. oc před prvním májem je dobou kouzel a čarodějné moci. Němci vyprávějí si ode dávna o pověstných rejích čarodějnic této noci (Walpurgisnacht) 2 ) a Čechové zachovali si ze starých dob , ) Viz mezi jiným G. Langin, Religion und Hexenprocess, 1888, 41, 213; W. Kolbe, Hessische Volks-Sitten und Gebrauche im Lichte der heidnischen Vorzeit, 1888, 97, 180. Srv. C. Meyer, Der Aberglaube des Mittelalters, 1884, 241 — 245. — Ze starších budiž uveden Tharsander, Schauplatz, 1735, (v univ. knih. pr.), 91 — 93 : >Die Walpurgisnacht geh5rt ebenfalls mit unter die besondere abergláubische Zeiten. Darinn sollen die Hexen einen Ritt nach dem Bloxberg thun, um der dortigen Hexen- versammlung mit bei zu wohnen . . .« Tharsander zmiňuje se také o stavení májů a pověsti, proč bývají staveny: » Unter uns Christen ist eíne fast allgemeine Gewohnheit, am Walpurgis oder Philippi Jacobi Abend vor den Háusern griine Zweige von Birken aufzustecken, welche man eben daher, nehmlich von diesem ersten Tag des Maimonaths Maien nennet. Viele stehen in den Gedancken, dass solche Maien wieder die Hexen gut sein, welche in dieser Nacht herumschwármen und gleichsam ihr Regiment haben . . . Andere fuhren davon aus denen papistischen Legenden folgende Ursach an : Die h. Walpurgis sei aus einem heiligen Eifer mit den beiden Aposteln Philippo und Jacobo, das Wort Gottes zu hořen und ihnen Handreichung zu thun, umher gezogen. Weil sie aber dariiber im Verdacht kam, als lebte sie mit ihnen in Unehren, habe sie einen diirren Stock, dessen sie sich auf der Reise bedienet, in die Erde gestecket, welcher dann in einer Nacht zum Zeichen ihrer Keuschheit zu griinen angefangen. Noch an- dere meinen, es habe diese Gewohnheit mit dem Maienstecken von dem Apostel Phi- lippo seinen Ursprung genommen. Als derselbige zu Ilieropolis das Evangelium gepre- diget, hatten die Unglaubigen das Haus, wo er eingekehret, mit griinen Zweigen ge- zeichnet, damit sie ihn des Morgends gewiss finden und umbringen mógten. Es waren aber durch Gottes sonderbahre Schickung am Morgen alle Háuser mit dergleichen 99 zkazky o kouzelné noci filipo jakubské. Věřili totiž jako jiní národové evropští, že baby čarodějnice zvláště v noci před prvním májem tropí svoje čáry. Doklady staročeské se shodují s po- věrami, podnes mezi lidem kolujícími. Kupec vytýká v divadelní hře babám čarodějnicím 2 ), že mnohá ... na svatého Filipa, své čáry rozličné lípá. rhtíc zkusiti svého štěstí, běží úprkem k rozcestí, tam lidských dobytků pase, znamená je na ocase . . . Tak lidským dobytkům škodí, sobé užitek přivodí. < Kopají koření, »ďáblík, toliku, verbénu« a draze prodávají šen- kýřkám Uřezují »provazy s šibenice c , vozí na »ožehu« čili hřeblu »děvky«. -Po krchově nahé chodí, svini neb psa s sebou vodí, anebo černou slepici, tu sobě chová v světnici. Na tom potom jezdí, lítá, aneb dřív, než kohout zpívá, svého řemesla užívá. « Výčitka kupcova souhlasí s jinými staročeskými zprávami, že čarodějnice plíží se na rozcestí a v noci potom na hřeblu nebo na jiném očarovaném předmětu lítají daleko a daleko. Žák prozrazuje v epilogu velikonoční hry 3 ), že baba *na s t ú p ě t ě létala, a potom na herce sě honila, pak-tě trlici dojila avšechen-tě musice s z o b a 1 a. * Kromč vzácné narážky na víru starých Čechii, že baby, dle griinen Zweigen besteckt gefunden worden, dass sie also das Haus nicht wieder finden kftnnen. Die wahrschcinlichstc Meinung aber ist diese : Weil um solche Zeit die Báume anheben auszuschlagen und mannigmahl, nachdem das Wetter ist, schon ziemlich Blat- ter gewonnen haben, so hat man solche Maien vor und in die Hauser gesteckt, um sich an derselben Gcruch, den man in langer Zeit nicht genossen, zu erquicken und zugleich anzudeuten, wie nunmehro derjenige Monath vorhanden sei, welcher der ange- nehmste im Jahr ist, und darin fast alle Bíiume in der schonsten Bliithe stehen. Srv. W. Schmidt, Das Jahr und seine Tage, 1866, 12. r ) Staroč. div. hry, vyd. J. Jireček, 10 1, 102. :i ) Výbor lit. č. U. 37, 38. 100 Čeněk zíbrt Alexandreidy vědi 4 ), při zatmění ujídají měsíce, kterýžto výklad je roz- šířen po celém světě a znám podnes u národů necivilisovaných 5 ), poznáváme tu pověst lidovou, že baby dojí trlici (kterou se tře len nebo konopí). Pověst ta je potvrzena chlubným »Belzezubem, 6 ) že prý učí báby čarám, učí je »léčiti a z trlice mléko dojiti*. V týž rozum vyznává čarodějnice Rebeka 7 ): ». . . sem veliká čarodějnice, proto sem ďáblová svodnice; trlici sem místo krávy dojila a s hvězdami na rozhraní lítala, lidi sem čarovati učila a je s pravé cesty svodila.* Trlice a hřeblo uvozují se často ve styk s nočními reji bab čarodějnic Dle Tkadlečka 8 ) lítávají čarodějnice také na p o- metlu, nebo na kozlu. Často prý jim čáry málo prospěly: » Často jim hřeblo, ani pometlo, ani trlice nespomohla, ani kozel bradatý, na němž je okročmo nahá bába jezdila.* Noční výlety bab čarodějnic trvají do svitání, než kohout zazpívá. 9 ) Poznali jsme, že pověry starých Čechův o nočních rejích bab, jež na sv. Filipa čary » lípají «> celkem neliší se od pověr, jež zná lid český podnes. 10 ) Havel Žalanský pokusil se vysvětlovati pověsti o podobných nočních jízdách. Rozumuje o tom, prozradil bezděky nadobro po- 4 ) Zlomek svatovítský, v. 2344 — 2353 (vyd. Hattala a Patera, str. 57): >. . . I mluvie to sprostní dědi, by jej tehdy (měsíc při zatmění) jedli vědi.« 8 ) Srv. Bodini Daemonomania, 1590 (v univ. knih. pr.), 199: »Indi flebant pu- tantes lunám a sole deo suo lethale vulnus accepisse;* Tharsander, Schauplatz, 1735, 338, 339, kdež obšírně vyložen názor některých národů, že veliký drak působí zatmění měsíce i slunce, a proto že třeba tropiti hřmot, aby byl zaplašen. Podobně věří Gron- lanďané (Lubock, Entsteh. d. Civil., cap. V. 192), někteří kmenové američtí (J. G. Miiller, Amerikán. Urreligionen, §. 45. str. 219, §. 48. 231, §. 82. 395, §. 85. 420), afričtí (Ratzel, Volkerkunde, I. 39, 76, 178), Malajci (1. c. II. 482), obyvatelé Polynesie (Waitz, Anthropologie, V. 3, 197) a j. v., jak mi laskavě pověděl p. V. Tille. Srv. zevrubnou zprávu u Tylora I. 323 — 325, kdež položeny hojné doklady. 6 ) Hanuš, Osterspiele, 85. 7 ) 1. c, str. 88. 8 ) Vyd. Hanka, I. 27. 9 ) Srv. výše: >. . než kohout zpívá, svého řemesla užívá. « ,0 ) Srv. o čarách a čarodějnicích staročeských v našem článku > Čarodějnice v staročeské pověře*, Zlatá Praha, 1887, 5° 2 a d. a v řadě statí » Kouzla a čáry sta- rých Čechův « v Archeol. Pam. 1887, 1888. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE IOI věru staročeskou a doplnil svou úvahou svrchu položené zprávy O čarodějnicích. 11 ) Ptá se. »Jest li to pravda, že ženy čarodějné v noci v jiálá místa se scházejí, do krajin nejdalších v čase krátkém se do- stávají, hody, tance provodí a těla svá v těla jiná proměňují a povětří bouří?* ... To že se jim jen zdá, že ty všecky věci nejsou »než stín a marné podobizny, šalby a sny. Ženy čarodějné to mluví a jistí, že oknem skrze kolečko vyražené ven vyletují. Tak je satan šálí; nebo hrubost lidského těla zda-li proměniti se může v duchu ?« Žalanský znal spis Vierův (De praestigis daemonum) o čarách, jehož se také dovoláme na vhodných místech, a jinou skladbu >De Lamiis« , kdež vykládány reje čarodějnické tím, že baby lítají v noci — ale jen ve sn u, namazavše se čarodějnou mastí, ukázanou prý od dábla. Masť tato proniká tělo a přivodí tvrdý, hluboký spánek. »V tom snu satan divné věci jim na oči staví, že se jim zdá, že komínem ven vyletují a v povětří široce a dalece se prolé- tají, že hody skvostné, hry, tance provodí, muziky hlučné slyší, že na lukách krásných neb v zahradách bydlí, krásné mládence, krále, knížata vidí, nýbrž že mrzké rozkoše, které jim satan vnouká, pro- vodí. Taková divadla nejvděčnější ďábel, mistr tisíc řemesel, jim na oči staví, tak že když pr očití, ne za jiné mají, než že to vskutku všecko viděly a činily. A jsou mnozí příkladové, že ženy takové, když pro čáry své na řebřík přicházejí, k tomu se znají, znají bídné k věcem, které se nikdy nestaly, které nikdy nečinily.* 12 ) n ) O anjelích, II. 139 — 142. n ) Zajímavé doklady toho ze starých soudních protokolů stolice Trenčínské, kdež jsou zaznamenány výslechy čarodějnic, podal J. L. Holuby v Slovenských Pohla- dech, 1886, 63. — Rozcestí a »Boží muka« mají v pověstech o čarodějnicích zvláštní význam. Podnes lid bájí o Božích mukách rozličné místní pověsti. Vedle >muk« po- chovávají samovrahy (Světozor, 1882, 504). U starých Čechů byla Boží muka talis- manem. Dle Popravčí knihy pánů z Rožmberka (vyd. F. Mareš), str. 27 přiznal se kdosi, »že také božie muky lámal a zbíjal« (r. 1422) ; jiný (str. 30) >že B o ž i e muky pálil i rubal « (r. 1423) ; opět jiný » vyznal na mukách, že lúpal Božie muky« (str. 39). Poličanský se rozhorlil na kouzelné vrstevníky svoje (Pokuty, 161 3, 16): >Pro ty všecky svrchu jmenované neřády a šebryňky na kola, rožny, na šibenice se do- stávají; lotr katem odpravený po smrti nemůže pokoje mí ti a v cele zůstati a též pro jiné koňasy, svrchu propověděné, po smrti toho provazu lotr odpravený pro ně ne- může užiti, aby do svého času mohl na šibenici poviseti; ani obraz podobenství umu- čení Kristova na rozhraní v sloupě, jenž slově Boží muky, dlouho bejti nemůže ; nebo již tato léta, když jej postaví, sotva první noc přečká, byť jej pak dosti tuze mříží a štáfy železnými zadělali a upevnili, byt' byl dosti vysoký, neostojí.* — V Registrech smolných archivu města Milevska zapsáno: » Téhož roku (1577) Martin syn Lejlovcova z písecký řeky mlynáře vyznavše, že jest pastýře jednoho a Petra Lejlovce prosil, aby řetěz ze šibenice jemu přinesli ; což jestli se stalo, doloženo nebylo. Jakož také, že jest vzal kus dolejší ohnilý od Božích muk, který polští sedláci chtíce Boží muka znovu osaditi, uřezali a ten že jest, udělavše z něho Boží umučení do žlebu koňům, aby tlu- 102 ČENĚK ZÍBRT O »p á 1 e n í čarodějnic* před prvním májem jsme posud nečetli v pramenech staročeských ničehož, ačkoli dokladův o svato- janských ohních máme po ruce celou řadu. Soudíme tedy, že pálení ohňů před prvním májem, pokud se ještě v některých místech če- skoslovanských udržuje, ls ) není původu domácího. Podobá se, že tu měl v době pozdější vliv obyčej německý. Zvyk ten však mizí z tradice lidu českého nátlakem zákazů, jež pronikly již v první polovici tohoto století z měst do vesnic, kdež nakázáno přísně každému rychtáři, aby netrpěl pověrečného pálení ohňů před prvním májem, *aby se tím čarodějnice zahnaly.* 14 ) ■* ■x- * V západní Evropě bylo ode dávna 15 ) obyčejem buď před prvním májem, neb o letnicích, anebo před sv. Janem Křtitelem stavěti máje před okna na počesť děvčeti, nebo na návsi pro celou obec. 16 ) Sobotka soudí dle Mannhardta (1. c, 182 ad.), že máj představuje životní strom buď jednotlivé osoby, nebo celé dědiny. Doklady staročeské potvrzují, že stavení májů dělo se před prvním květnem, neb o letnicích. Zpráva (pokud jsme čtli) nejstarší zachována u Aubana-Mirotického. 17 ) Popisuje zvyky o letnicích, zapsal mezi jiným: » Téhož času mládenci do vsi celé stromoví smrkové neb sosnové vnášejí, kteréž z důlu oklestíce, vrchní ratolesti zrcadly, sklenicemi, věnci a plíšky zlata věncového blyštícími se 18 ) ozdobují stý byli a aby jich žádnej neuhranul, dával. Z příčiny tehdy té, že jest takového ře- tězu žádostiv byl, na něm ve čtvrtek po sv. Duše letha . . . oběšen byl. « — Srv. Bílov- ský, Coelum vivum, 1724, 304: »Co povím o pacholcích? Oni kde mohou koupiti, anebo sami ze šibenice hřebík dostati, ten buďto při sobě nosí, buďto do koň- ského žlabu vrazí, aby jim koně dobře stáli a třebas bez obroku v své podstatě zůstávali.* — O zboření » pěkných a nákladných s řezbami Božích muk«, které stály v Praze »na koňském trhu . . ., kdež bývala poprava* Staří letop. č. III. 441 — 442, r. 1520. 13 ) Viz Hanuš, Báj. kal., 142, 143. 14 ) Obentraut, Přír. kniha pro rychtáře, 1847, str - 7- 15 ) Hanuš, Báj. kal., 145 cituje zápověď Ludvíkovu z r. 1257. ». . . usum eri- gendi arborem (majus arbor) primo die mensis Maji in compitis vel ad aedes puellarum alia>ve quascunque.« Srv. Soldan, Geschichte der Hexenprozesse, 1880, I. 324, 325, pozn. 3. ie ) Viz Mannhardt, Baumkultus, 160 — 190. Srv. Sobotka, Rostl., 105 — 107. Český obyčej popsán od Krolmusa, Staroč. pov., II. 250 ad; Erben, Písně, 70 — 71. Srv. Bartoš, Lid a národ, II. 149 a j. v. 1T ) 1. c, 1. Aa 4. 18 ) Lat. orig. ». . . speculis, vitris, sertis, bracteolisque splendicantibus « . STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 103 a strom ten do země vetknouce, přes celé létho tak ho státi ne- chávají. « Ostatní doklady souhlasně svědčí, že byly máje staveny před ' prvním květnem. 19 ) Na začátku stol. XVIII. rozjímá kněz Axlar ao ) v kázání na sv. Filipa a Jakuba o »truchlivém« stromu; »Jestliže pak proto ten strom truchlivý sluje, že se v noci zelená a roste, takových stromův nebude třeba dlouho hledat. Stojí jich před domy v městě dnes všudy dosti — a to jsou stromové, jimž m áj e říkáme . . Kdy nám pod okny vyrostly ? I v noci. Včera byly ulice prázdné, na ráno se od stromův všecky zazelenaly . . .« Dle Aubana-Mirotického stály máje celé léto, dle Axlara jen v měsíci máji. »Nemajíť ubozí stromové nač jiného očekávati, než na sekeru a na oheň, což jich při konci toho měsíce jistě nemine a neujde. « Kazatel Veselý téhož skoro času rozdává z kazatelny na den sv. Filipa a Jakuba každému stavu příslušné máje, duchovním máj cedrový atd. V náboženském rozjímání vpleteny jsou narážky na stavění májů. 21 ) > Májoví stromové jsou prý obrazem kvetoucího věku mladého . . .c 22 ) Máj sosnový a smrkový viděli jsme u Mi- rotického. Veselý zmiňuje se nepřímo o máji březovém. 28 ) Také tento obyčej byl zákony stíhán. R. 1741 vydán zákaz; ježto prý se tím zničí každoročně mnoho mladých stromků pro nic a za nic. 24 ) Obyčej přese všechny zákazy udržel se podnes. 26 ) * * í9 ) Barvíř, Děje m. Chocně, str. 88, r. 1 716, v účtech obecních: »Od stavení májů na sv. Filipa a Jakuba 55 kr.« ; srv. Tiray, Děj. V. Byteše, 1888, II. 167. 20 ) Nábožný vůdce, 1720, str. 188. 21 ) Kázání, II. (1730), str. 246. »To se mi tu zdá také býti potřebné, abych když dětem májový strom postavuji ...«. 1. c. 249 : »A tak udělal jsem již své dnešní dílo, již jsem všem stavům stromy májové postavil . . .« 1. c. 251. >Někteří (kazatelé) dávají svým posluchačům rozličné májové kytičky, někteří staví rozličné má- jové stromy. « 22 ) 1. c. 244. a3 ) 1. c. 245. »Po starých následují mladí; a bude se někdo domnívati, že já dnes mládeži postavím břízu. Nejsem však tak přísný, abych jim přivlastňoval takový strom, který k trestání a pokutám roste*. 24 ) Sammlung aller Verordn., 1787, I. 6. Nr. 3. 2 ') V okolí Rožnovském vypravuje se o počátku stavení májů: »Byla děvečka velmi pobožná a nechtěla se vdávati, chtíc svobodnou ostati. Druhá děvčata se jí vy- smívala, že chce proto ostati svobodnou, že jí žádný nechce. Ona však se na ten všecek smích nábožně modlívala a zvláště k sv. Filipovi a Jakubovi na modlitbách svých se utíkala. Tu z nenadání z rána v den sv. F. a J. měla před domem postavený krásný máj a na tom máji pěkné bílé pentle a bílou růži v samém vršku, aby ostatní panny 104 ČENĚK ZÍBRT S májem vracela se každoročně doba radostná. Omlazená země, zdobená poupaty a pestrými květy, svěží zeleň vonného háje, a v něm lahodný zpěv ptactva — všecko všudy v přírodě působilo neodolatelným kouzlem. Půvaby májové byly a jsou vždy ovšem stejné — a dojem jejich cítil člověk všímaje si zjevů přírodních za dob dávných, jako cítí podnes každý, kdož chce rozuměti věčně luzným krásám přírodním a zvláště nevadnoucímu půvabu času má- jového. Na přivítanou rozkošnému máji zapěli básníci všech dob a všech snad národů vzletné písně a posud čerpají z nezkaieného zdroje krás májových .... Chceme se jen kratince dotknouti, že ve spisech staročeských čítáme dosti často líčení utěšené doby májové, doby veselé. >Toho přeu těšeného máje jest na světě dosti ráje od lidí, i od všelikých zvířat, od králóv, od pánóv, i od knížat. « 26 ) Slavík v Nové Radě 27 ) radí králi, aby se bavil v máji lahod- nými hlasy pěvců ptáků i mistrných zpěváků, že mu tím srdce od- mládne. Zpěvem, hudbou že se mu posílí hlava. >Tiem sě tvá hlava posílí, maje takú kratochvíli od výborných hudeb hlasu, najviec podletnieho času, ještoť ožívá kořenie, veselí sě vše stvořenie, když již máj v rozličném kvietí draze vešken svět osvietí, již povětřie všady hladké, v než slyšeti pěnie sladké věřily, že ona jest poctivá a Bohu milá panna . . . Máje takové ulíbily se druhým děv- čatům, tak že prosily mládence své, aby i jim máje postavili, by ona ho neměla sama. Na tu památku se máje až podnes staví v noci před sv. F. a J.« Čas. Mat. Mor. 1870, 196. Srv. pozn. I. 26 ) Májový Sen, vyd. Hanka, 112. Srv. Farrago, I. 193, 194, Georgii Vabruschii De Maio: »Jam celebres Maii redeunt, Hoddaee, Calendae, dictaeum nitido sole fremente bovem. Ergo ředit nobis etiam pulcherrimus annus, prataque cum campis omnia laeta ferunt.« Srv. báseň Bohuslava Hasišteinského o půvabech jarních (De vere), Farrago (vyd. Tom. Mitis), str. 211. 27 ) Vyd. Dr. J. Gebauer, str. 145, 146. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE ve dne, v noci i v svítánie od ptáčkóv milé zpievánie, v lesě, v háji i na poli, v tom měj útěchu k svéj vóli.« Přestáváme na těchto dvou ukázkách, vybraných z celé řady narážek takových a podobných. Příroda nově rozkvetlá vábila z příbytků ven, pod širé nebe, 28 vábila ku procházkám a zábavám. V kalendářích staročeských pra- videlně jsme viděli při máji obrázek, jak na loďce plave 29 ) rozjařená společnost, poslouchajíc hrajícího hudce, nebo jak milý s milou ple- tou věnce a pod. V týž rozum rýmuje Selská Pranostika : 30 ) » Udatný rytíř, svatý Jiří, v máji nám jasný den šíří, když páni, panny a paní, mají spolu procházení do zahrady i do vinice, do sádku i do štěpnice . . .« O procházkách se zmiňují často památky staročeské Aby- chom tu neopakovali dokladů nepřímých, jimiž kazatelé a mravo- kárci toužili na hříšné prý toulky, 3l ) uvádíme některá svědectví přímá na poznanou mravu staročeského. Artikulové pražské smlouvy z r. 1449 82 ) nezapomínají vedle jiných řádů také procházek obyvatelstva pražského : >Jestližeby které paní nebo panny kdy šly do zahrad nebo do vinic procházet se, aby poctivost mezi sebú zachovaly, mužského pohlaví varujíce se 28 ) Arch. Třeboň., Fam. Švamberk 15, r. 1548. Bohuslav ze Švamberka píše Henr. St. ze Švamberka: '» Poněvadž nyní lípa v Holešicích čistě květne, na kteréž dnes, bude-li vůle Boží, vobědvati s ženou svou a se panem Děpoltem . . . budu , pak bychom na týž lípě, dokud neodkvetne, vobědvali. Za to žádám . . ., že zejtra bohdá přijedete.* 29 ) Narážku na plavbu snad pro zábavu vypisujeme z Arch. JHrad. (sign. VI. R., 1659). V účtech zapsáno, že zaplaceno » dvěma, mlynářem od udělání šífu . . . Malíři od malování šífu panského, též za barvy 15 fl. . . . Od barvení 2 štuků plátna zele- ného pro šíf panský . . .« 30 ) 1. c, 1710. 31 ) Veleslavín, Politia, 1584, 525. » Jestliže jsou jeden rok aneb dvě letě do školy chodili a čisti i psáti se naučili, potom jich nechají toulati, procházeti se a pro- jíždčti se po městě pod pěkným pírem a s dlouhým rapírem jako mladých hrabátek aneb pánuov . . .« Plzeňský Klement, Rozkoš a zvůle panenská (1613, 1. F. 6, F. 7 : ^Toulkami, procházkami, zbytečnými divadly, oplzlostydkými a často sodom- skou prostopášností zapáchajícími* atd. 32 ) Dle Liber vetustissimus v Arch. m. Pr. Dr. Z. Winter, Světozor 1888, str. 106. io6 ČENĚK ZÍBRT a zvláště lidí mladých rozpustilých, leč by muži s nimi šli, nebo-li přátelé a příbuzní.* V podobný rozum vyznívá řád tovaryšů města Napajedla (1757) 33 ). » Tovaryši dyž s panenkama po procházkách 2 neb 4 chodíte, tu abyste s manírú řemeslnickú špacírovali, špásování, žer- tování zbytečného zanechali. A jestliže by se v špásování vydali, tak aby dobrý pozor na jazyk dali, hanebných řečí nerozsévali, jeden druhýho nešpičkovali, tak abyste před panenkama hanbu ne- spláchli . . .« Přese všechno horlení mravokárců schvalovali lékaři ranní pro- cházky okolo zelených hor, pod večer po březích čisté vody aneb řeky. 84 ) Havlík z Varvažova, upravuje knihu »0 ctném obcování* (r. 161 3, původně italsky složenou), zmínil se o procházce 36 ) : »Mámeť my i tento obyčej, že když větší díl dne, budto v umění literním, buďto v prácech obecních aneb i v domácích strávíme, jdeme sami, nebo s jinými v tovaryšstvu za hodinku na procházku.* Nechceme tu ovšem šířiti slov o procházkách starých Čechů, o zvyku příliš obyčejném a všedním; na konec jen ještě přidáváme, že znali staří mrav, zanesený k nám z ciziny s jinými názory o po- ctivém, uhlazeném chování, — totiž že postupovali osobě vznešenější a pohlaví ženskému pravici. 36 ) 33 ) V. Prásek, Paměti města Napajedel, 1881, str. 152. Měli se na procházkách vůbec slušně chovati. ^Tovaryši, kteří rádi po procházkách chodíte, tu abyste každého u vážnosti míti hleděli, předně pp. hoficíry, p. pulmistra, p. rychtáře, pp. radní, pp. cechmistry, pp. majstry, obzvláštně pantátu, panímámu, starožitné lidi, jim pozdravení dali, nelenujíc sobě klobúčka posmeknúti.« 1. c. — 34 ) Rantzovia Regiment zdraví, vyd. Ad. Huber z Rizenpachu, 1587, 68, 69. »Když se člověk lehce a poznenáhlu prochází, pokrm přijatý postupuje a sadí se na dno žaludku. Rychlým a prodiužným chozením také moc studenosti se rozptyluje . . . Ráno dobré jest procházeti se okolo zelených hor, pod večer po březích čisté vody aneb řeky.« 3: ') Vyd. 1613, str. 203. 36 ) Havlík z Varvažova, O ctném obcování, 1613, 1. 141 : »Coťse mne tkne, o to já nestojím, aby kdo z tovaryšstva jdoucí po pravé straně, na cestě místa mi ustoupil.. « Komenský, Labyrint světa, XXXII. 15: »Ba nalezly se, kteréž nechtěly než cele pano- vati . . . ; tolikéž poněvadž po tolik tisíc let muži přednost drželi, již také že čas jest, aby jim ustoupili. An že toho před málo lety v království anglickém ušlechtilý příklad spatřín, že když královna Alžběta kralovala, ku "poctivosti jí všickni muži pravou ruku ženám pouštěli, což ještě chvalitebně trvá.« Libertin, De educat. iuvent. 17 15, Víí. č. 8. y Když jde (mladík) s nějakou osobou sobě rovnou, nač má pozor dáti? — Aby pravou ruku jí vždycky dal.« — Bílovský, Doctrina et Veritas, 1721, 245: > Posavad fraucimoru se pravice postupuje. « Církevní obyčej ylo již vyloženo ve stati o velikonocích, že církev přibírala do vážných obřadů živly světské, slavnostní výpravu a různé ob- řady, jež vábily do kostela lid, přicházející často více pro podívanou, než pro pobožnost. Obřady podobné byly pořizovány dle památky slavnostního dne. Na den Nanebevstoupení Páně, aby znázorněna byla památka, že Kristus vstoupil toho dne do nebes, bývala v ko- stelích vytahována socha Kristova skrze otvor v klenbě se zvlášt- ními obřady, na př. když socha již zmizela v otvoru, sypáno odtud kvítí, zrní a pod. na znamení, že Kristus po svém příchodu do nebes uděluje svoje požehnání věřícímu lidu. x ) Obyčej ten byl znám také v Cechách. Zapsán byl o tom do- klad od Hájka, a sice proto, že se stalo při slavnosti podobné ne- štěstí. 2 ) »Hned toho roku (1509) na den slavný na Nebevstúpení P. K. po obědích v klášteře sv. Tomáše v Menším Městě Pražským táhli sú obraz vzkříšení Božího, tak jakž obyčej měli památku činiti na ten den, a bylo přitom velmi mnoho lidu a trubači krá- lovští stáli na kruchtě a troubili: v tom se kruchta s lidmi i s tru- bači zlámala a mnoho lidí, kteříž dole byli, ztlačila. Ale však žádný od toho ourazu neumřel. Lidé bludní mnozí v Praze měli z té pří- hody velikú vděčnost a zvláštní potěšení. « ') Obšírně líčí Hospinian, De orig. fest. Christian., 1. c, 1. 85b. 2 ) Hájek v Kronice k r. 1509. Srv. Frant. Eckert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy (Děd. sv. Jana č. 70), I, 1883, str. 218. o slavnosti Nanebevstoupení Páně. O výročním trhu. ezi schůzky, kam lid scházíval se původně z příčin vážných, nakoupit, čeho bylo třeba, později však také jen pro zábavu a obveselení, dlužno řaditi v ý r o č n í tr h y, jarmarky*. 1 ) Pře- staneme ovšem na vylíčení této druhé stránky výročních trhů staro- českých — tať souvisí s látkou, sebranou v této knize — a odklá- dáme tedy schválně stranou všeliké rozvláčné narážky o tržném řádu, jak byl udržován, 2 ) jak jednotlivým městům dostávalo se pone- ') Vedle slova »trh« zná již Chelčický cizí název »jarmark« pro trh výroční a název ten vyškytá se také v Dialog. Bohem. (XIV. stol.) dle Hanky, Zbírka slovn., 351. Havlík z Varvažova (O chválit, v světě obcov., 1613, 196) spojil oba významy: »Co nevíte přísloví, kterak tři ženy činí trhový jarmark?* Oba názvy v pramenech se stří- dají. — Budiž tu položen náboženský výklad slova »trh« od Štítného (vyd. Erben, 203): »Snad proto slově trh, že na trhu nejednoho čert utrhne, tu lakomstvem, tu závistí. Lakomstvem mnoho oklamává ; neb mnozí lží, křivě se věrují, druhého oklamají a druhdy jakoby přísahali; tak se vzrotie, kupujíc velmě vzhyzdie a tuž věc prodávajíc, opět vy- chválé, zapomenúc toho slova: »Co sobě nechceš, nečiň jinému. « — Protož velmě ne- bezpečná věc častí trzi a najviec chtieti jimi bohatu býti. Druhé láká črt v trhu závistí, že rádi sobě závidie trhoví lidé, když jeden lépe kupí neb prodá, než druhý. « Srv. vý- klad Husův (vyd. Erben, I. 219): »A věz, že trhovec slově, jenž trhem hledá zisku, kupuje na zisk a prodávaje ; ale ten nešlové trhovec, jenž svú věc prodá, aby sobě jiné potřeby dobyl, netbaje zisku. A tak řemeslníci, oráči a jiní, prodávajíc obilé, dielo, ná- bytky a jiné věci, neslovú trhovci. A již pohřiechu Čechové velmi sč od diela táhnu k trhu aby brzy byli bohati a nedělali a lehce byli živi . . « a ) Carchesius, Knížka obsah, stav městský, vyd. 1602, str. 81 : » Též kupci, jesto na jarmarky přicházejí, neb jedou, průvod mají, jakž v některých místech to se zacho- vává . . . , anobrž i sice všeliká dobrá vůle, přívětivost a náchylnost jim se prokazuje : též na hospodách aneb v domích hostinských všelijaké dle potřeby opatření mívají. K tomu aby zboží svá kupecká svobodně vykládati a prodávati mohli, místa příhodná 1 krámy jim se vykazují a propůjčují.* — Za opatření taková a podobná platívali »tržné«. Srv. Štítný, vyd. Erben, 155: »0 tržném též: když musí pán neb jeho rychtář nakládati, chovaje lidi, aby mohl v trhu činiti pokoj a pravdu, móž bráti tržné 109 náhlu výsad trhových, jak dle cechovních řádů řemesla některá po- žívala na trzích zvláštních výhod, při čemž dbáno toho, byl-li řeme- slník cizí či domácí, jak v kalendářích staročeských možná dočisti se již seznamu trhů a pod. Také neuvedeme rozličných neutěšených popisů, kterak se č^sto příchozí na trh svadili a seprali 3 ) ; s podob- nými zjevy setkáváme se při lidových schůzích staročeských často a netřeba tudíž, abychom se jen na ně teprve chodili dívat o výroč- ním trhu . . . Takto látku poněkud si upravivše, chceme jiti na vý- roční trh za starých časů. Půjdeme bud na »teplý jarmark* (v letě), nebo na >stu- d e n ýc (v zimě), jak staří je nazývali. 4 ) Ani prodavačův, ani zboží, vyloženého od řemeslníků z >jarmarečných truhel vokovaných* 6 ) prohlížeti nebudeme. Nezajdeme také do krčmy popíjet po ukonče- ném a šťastném prodeji »litkupu« (doloženého již r. 1424) 6 ), po- zorujíce jen, má-li pravdu Chelčický, vytýkaje mladým i starým, že se toulají zbytečně a hříšně po poutích, po posvíceních a po trzích, jarmarcích. Aby se ukryli známých, chodívají prý kamsi podál »na trhy, na posvícení, na jarmarky a púti,« 7 ) zvláště mladí lidé. Libují si náruživě »v tancích, v túláních po jarmarcích, jako i mýto a j.« ; I)r. Herm. Jireček, Vysoké Mýto, 85 (doklad ovšem z doby po- zdější) : » Vydání peněz výběrčím též i jiným služebníkům při jarmarcích* ; Barvíř, Déje m. Chocně, 87 (i7i6):»»Z jarmarků čtyř (příjem) 4 zl. 30* ; Ričák, Děj. m Přeštic, 122 ( I 739) : »Rychtář od každého krámu o jarmárce 3 kr. ;« 1. c, 123: » Posel právní... . o jarmárce z každého krámu lkr.< — O »jarmarkáles«, platu školním, viz Dvorský, Pam. o škol. č., 66; srv. Knapp, Paměti Jaroměře, str. 72 (»troje j a r m a r k á 1 e s«). 3 ) Na př. u Březana, Petr Vok, 202 (1603): >Maii I. ve čtvrtek den památný sv. Filippa Jakuba v městě Třeboni o jarmárce Kunrat Lebl, aneb po německu Kuntz von Lóben, služebník pana vladaře domu Rožemberského, smrtelně v lůno od Jana Chvála Kunáše mladého z Machovic, jednoho hejska českého, když se spolu po- hodli a strkali, proboden a od toho brzo umřel.* Srv. Palacký, V. 2. str. 35, 36 aj. v. 4 ) Arch. JHrad. Extract rozličných počtů od 1. 1485, 1. 1: K1421) vo teplým jarmárce dal sem Anice na třeví« ; 1. 47 : » . . . . tu sobotu před teplým jarmarkem Šmirarovi — 10 gr.« ; 1. c. : » .. v neděli o studeným jarmárce Šmirarovi 8 gr.« a podobně. 5 ) V inventářích staropražských domácností často, na př. : Kniha Arch. m. Pr. Č. 1 174, 1. 163 (r. 1603): u kožišníka »truhla jarmarečná vokovaná*. 6 ) Dle Bohemik Mnichovských (Vokabuláře Zdíkova z r. 1424) Jos. Truhlář v ČČMus. 1885, 270: »meripotus: litkup.c — Srv. »Při trzích někdy se dává zá- vdavek, aneb peníz Boží, litkup, aby svědek byl trhu pořádného a prodavač v něm státi povinen byl.< Koldínova Práva městská, G. 41. Více u Jungm. SI. s. v. O původu slova toho Matzenauer, Cizí slova, 1870, 242. Srv. popis jarmarku polského Kolberg, Lud, XVII. (1884), 128: Ida potem oba na litkup, czyli gdzieindziéj m o- h o r y c z albo borysz zwany, to jest : na gorzalk§. Litkup, mohorycz czyli borysz od- bywa si§ prawie zawsze i wsz^dzie po dopelnionéj zgodzie na jarmarku . . . « ') Postilla, 1. 155. 110 ČENĚK ZÍBRT po posvieceních, po krčmách, v rozpuštěních nestydatých « 8 ) Tam se spolu scházívají. Rozumí tedy Chelčický, proč jest všem taková »péče o jarmarcích, o trzích* (1. c). Dle něho 9 ) jen muž bláznivý povolí ženě »t ú 1 a t i se po jarmarcích.* Jednota Bratrská usnáší se r. 1506 »o chození na jarmarky* v tento rozum: » Bratří a Sestry bez potřeby hodné jarmarků v i t r h ů v i jiných chození aby nechali a zvláště ve dny Páně ne- dělní. « 10 ) Povážíme-li, že chození na jarmarky ztotožňuje se s tou- láním se po posvíceních a poutích, vyrozumíme snadno, že chodí- vali mnozí na trhy jen pro zábavu, že výroční trhy mají ode dávna ráz prostonárodní slavnosti. Slavnost tato bývala tím hlučnější, že trhy po tehdejším oblíbeném zvyku připadaly často na den Pá iě »nedělský« přese všechno horlení kazatelův a mravokárců, kdy z ce- lého okolí mohl se lid po týdenní práci sejiti. 11 ) Stesky mravokárců na zištné vrchnosti a hříšné jarmarky stále se opakují . . . 12 ). Učeně vykládá Havlík z Varvažova, prý dle Pytha- 8 ) 1. c, 1. 29. 9 ) 1. c., 1. 175. ,0 ) Gindely, Dekr. J. Bratrské, str. 129. Štelcar Želetavský, Kniha Duch., 1, J8, K: »Letha Páně 962 souce živi roz- pustile, panstvo, měšťané i sedláci, tak sobě zobyčejili den sváteční, že v něm všeliké práce i jarmarky vykonávali, pročež k služebnostem Božským jiti nechtěli, pravíce: ,Pil- nější jest čas nám, abychom vyhledávali našich živností, nežl> bychom v kostele sedíc zaháleti měli.' Nad čímž kněží majíce žalosť, od Boha pokuty na ně žádali. Bůh pak nemeškal hned toho léta měsíce listopadu třetího dne a dopustil tak veliký sníh, že lidé z svých příbytků v, ano i zvěř z svých skrejší vyjiti nemohla. Stromoví od veliké tíže toho sněhu se lámalo, střechy i jiná stavení se bořila, kterýžto ležíc osm dní na místě, obilí v nově setá pohubil. A když od slunce rozpuštěn byl, řeky a potoky povodní ve- likou naplnil, že nemalý počet lidí i hovad i jiných věcí potopeno bylo;« 1. c, 1. J7, 8: » Kupci pak zarazivše sobě v den sváteční jarmarky, handle, kupectví svá provozují a jiné mnohé ohavnosti . . .« Více viz tamtéž. — Srv. Bílovský, Siclus sanctuarii, 1703, str. 144: »<"o nyníčko? Potřebuje hospodář mletí? ve svátek do mlejna. Potřebuje ně- tco v městě koupiti ? ve svátek do města. Nemá hospodyně pečeného chleba : ve svátek chléb do pece. Nemá pacholek řezanky, děvka trávy, hospodář sena: ten klidí seno ve svátek, onen řeže ve svátek, tato žne ve svátek. Abych zkrátka všechno pověděl: nej- větší trhy, největší jarmarky, nejvčtší handle, nej větší obžerství stává se ve svátek. « Podobně Kapihorský, Historie kláštera Sedleckého, 1630, 36: »Na takovou processí z mnoha mil lidé a u velikém počtu každoročně, poněvadž velké indulgentiae dosaho- vali, se scházívali a pobožnost svou vedle obyčeje křesťanského skroušeným a úpěnlivým srdcem vykonávali. To vidouce horníci (v Kutné Hoře) a že by znamenitý užitek při té processí míti mohli, uznajíce, žádali krále, aby jim také jarmark, kterýž by se po vykonané processí držel, udělil a užitku, kterýž by z něho vycházel, příti ráčil. To uslyšev král, k žádosti jejich se naklonil a takový jarmark k užitku jejich propustil. Ale ubozí horníci, vyhledávajíce více tělesného a v okamžení pomíjejícího dobrýho, v malých letech tu slavnou processí v hlučnej jarmark obrátili, jejž až do 1. 1622 bez processí vykonávali, ale dá pán Bůh na potomní časy po processí vykovávati budou. « l2 ) Partlicius, Kalendář, 1. c, 37, 38 : » . . . Římané nařídili Nundinas, Jar- marky, aneb trhy tak, aby sedláci za 8 dnňv pracovali na poli a doma při své STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE gora, že na »trh aneb jarmark* ... »zbíhají se trojí lidé: jedni na koupi, druzí k prodaji a jiní k divadlu na ty již dotčené véci.« Kdosi že vtipně dodal: >Za času Pythagory nemuseli býti na jarmarcích měšcořezci aneb taškáři, sice by jich byl nepominul i k těmto připojil.* 1S ) Laskavý čtenář posoudí z těchto slov, jak rozmanitá cháska chodívala tedy už za starých časů po jarmarcích za účelem nekalým. Mezi krámy procházejí se mládenci s pannami, navzájem snad se pobízejíce u ): »Kup mi jarmark..!* Zamilovaný písař ani při psaní nábožných modliteb nezabude daru trhového a připisuje do vážného textu 16 ) : »Psal jsem, sedě jako sup, protož, ty panno, jarmark mně kup..!< Je to chloubou, kdo hodně >dárečků jarmarkuc pannám na- koupí, třeba touží na to nevrlý mravokárce l6 ) : » . . při jarmarcích a trzích k ženskému pohlaví se štědře chovají a — po. domáckn mizerně živi jsou, anobrž sotva a dosti těžce čeládce své službu za- sloužilou platí.* Že mají panny rády takového, kdo jim kupuje •jar- marku* a za nimi »po jarmarcích se toulá*, o tom široce se roz- hovořil kazatel Bílovský. 17 ) práci, devátého pak dne, zanechaje všech jiných domovních prací, aby do města a na jarmark chodili, kdežto práva a přikázání užitečná ouřad jim předstíral. A to jest chva- litebný spůsob byl pohanův ; ale těchto časů, obzvláštně v Čechách jarmarci a trhové se nařizují ne proto, aby ouřad lidu nětco chvalitebného, vedle čehož by svůj život řídili, ke cti a chvále Boží nařídil, než k tomu konci každá ou řádní téměř osoba směřuje, aby odtad nějakého zisku nabyti mohla. Protož toho času mnozí v šenk se vydávají a pro dost špatný zisk všemu zlému průchod dávají.* — Luk. Pollia Sedm káz. o životu věč- ném, 1604,1. L6: Nebudeš ^po jarmarcích se voziti* ; Mik. Krupěhorský, Knížka o soudném dni, 1612, 1. J8 : >0 ty proklatý sousede, ty jsi mnou vinen; ty jsi mne s sebou choditi navozoval na jarmark, na posvícení, ke hrám, k tancům . . .< ,3 ) O ctném v světě obcování, 1613, 1. 99, 100. Srv. Dr. Herm. Jireček, Vysoké Mýto, str. 85: » Příčinou jarmarků nařízeno, aby každý co za hostě přespolní lidi bude míti, bedlivě šetřil, zdali by některý zlý a podezřelý a městu škoditi chtíči byl.« u ) Dialogi Bohem, u Hanky, Zbírka slovn., 351: > Kup mi jarmark : Kmas mihi munus nundinarum.* Dle modliteb Lvovských F. Menčík ve Světozoru, 1880, 611. ,,: ) Havlík z Varvažova, 1. c, 1. 89. 17 ) Doctr. et Veritas, vyd. 1721, 247: »,Co pak jest mládenec moravský, anebo mládenec hanácký?' Rozličně jsem já sobě tolikráte pomyslil, kolikráte jsem od lidí slyšel: ,Ta děvečka má mládence.' — ,Ta nemá ještě žádného mládence.' — ,Ta dcera by ráda měla mládence.' — ,Ona odpověděla svému mládenci.' — ,Tu jistou opustil její mlá- denec ; dal jí quinde, aby sobě hledala jinde.' — /Ta naše Marinka ji- stotně ještě jest poctivá panna, nebo žádného mládence nemá.' Častěji . . . sobě jsem myslil : . . Co pak to musí býti za hanáckého mládence ? . . . Až jsem uslyšel, že jest to takový mládenec a toho mají děvečky za mládence, který za nima ve dne i v noci chodí, v krčmě s nimi tancuje, po jarmarcích se toulá . . .« 112 ČENĚK ZÍBRT V Poličce kupoval o výročních trzích (pokud všech zděděných peněz ještě nepromarnil) prostopášný soused Kašpar Kašparides hedvábné šátky. >V průvodu trubačů a veselých kumpánů po městě se procházel, v ruce jedné míval obnažený kordík, v druhé hed- vábný šátek; v průvodu tom všelijaké figury prováděl, hedvábné šátky kordem napichoval, nad hlavou jimi točil a konečně do lidu je vymršťoval, kdo je první chytil, tomu zůstaly.* 18 ) Obrázek tento charakterisuje, jak veselo bývalo na staročeském jarmárce. Chodívali na jarmark pro zábavu prostí a chodili urození páni taky. Účty z r. 1638 v archivu Jindřichohradeckém jasně tomu nasvědčují. Dáno prý »JMsti. p. hraběti Františkovi na jarmark 60 fl.,« » mladému p. hraběti Ferdinandovi na jarmark 16 fl.,« >p. hraběti Adamovi o jarmárce zimním 3 fl.«, jindy »na jarmark 5 fl.c a t. d. Také pážata si vyšla po příkladu svých pánů mezi krámy; dáno totiž (1. c ) >pážatům JMsti. p. hrab. Adama z poručení JMsti na jarmark 1 fl. 30 kr.« 19 ) Dle výkladu Šprengova 20 ) často vystrojené panstvo méně ku- puje a vybíravě, překážejíc zbůhdarma. » . . časem na vejročním trhu mnohá nádherně vystrojená srně se plazí a od jednoho kupce k dru- hému poskakuje. Dobrý pozor dejme, jak ona do všelikého zboží rukavičku strká; již to, již zas něco jiného se jí zalíbilo, po druhý, po třetí ruku pro peníze stahuje, po druhý, po třetí ji zas prázdnou z kapsy potáhne — a snad když kolem přejde, když by svým ště- betáním dosti času kupci promarnila, když by se jiným, kteří by nětco byli chtěli koupiti, napřekážela, bude jí vše příliš drahé, odejde prázdná, jak by na tom vidění dosti měla . . « Náčrtek tento, ač neúplný- pro nedostatek vhodných zpráv, podal přece aspoň jaký taký obrázek z výročních trhů za starších časů. 21 ) ,8 ) Karel Adámek v ČČMus. 1881, 445. 19 ) Šeredného daru »z jarmarku < dostalo se roku 1567 hejtmanovi Kadaňskému Konstantinovi Selendrovi od Pavla Emilia. Vydal na něho list, »ve kterém jemu vyčítá, že prý jindy rád od něho dary brával, ano násilím jich vynucoval, a že také nyní mu z jarmarku krásný dar posílá a sice obrázek, kterýž sobě nad lože aneb nad stůl zavěsiti může; na obrázku tom byl vypodobněn Sisamus, soudce nespravedlivý, s něhož král Kambyses za živa kůži sedříti dal . . .« Dr. Borový, Ant. Brus z Mohel- nice, str. 207, 208. 20 ) Kázání, vyd. 1773, str. 96, 97. 21 ) Po trzích vedle všech jiných prodavačů potulovali se rozliční dryáčníci, zubní lékaři a pod. Řád akcisů z r. 1709 na 1. F nařizuje: »Oculistové neb očí a průtržův lékaři a jiní podobní za každý den při jarmarku neb jinde, když veřejně (nechť je- STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE "3 Podnes jsou »jarmarky« důležitý zjev v životě maloměstském a ven- kovském. Názor o výročním trhu po venkově charakterisuje píseň, zapsaná na začátku tohoto století 22 ): denkráte neb častěji se to stane) na theatrum vyjdou — 7 kr. « — Srv. Sobotní pražské poštovské noviny, 1722, č. 84: »Na vědomí se dává, že jest na tento svatová- clavský jarmark sem přijel pan Jan Daniel Okarin od jeho cis. a král. katolické milosti nejmilostivěji privilegirovaný dvorský zubův a úst lékař, který na jistý obzvláštní spůsob bolavé zuby vyjmouti, bez bolesti jiné vsaditi, hejbající se upevniti, černé zase bílé učiniti a všechno to, co zubům a dásním škodlivého jest, odejmouti umí; má také dobrou a pěkně voňavou perlovou vodu pro pihy, uhry a všechny jiné od jater, z hor- kosti na tváři pocházející fleky, dělá suptilnou kůži a pěkný bílý obličej a zahání všechnu zbytečnou červenost, což žádné líčidlo není, jak mnozí dělají. Umí také volata a tlusté krky v krátkém čase zahnati; zůstává v křesťanském tarmarce, v domě pana prokurá- tora Koleriusa, kdežto také císařský orel vyvěšen jest.« 22 ) České nár. písně, vyd. 1825, str. 112, č. 289. »To pondělí po hromnicích bude jarmark v Netolicích ; já tam půjdu, piti budu, rozumu však nepozbudu.* Čeněk Zíbrt : Staročeské výroční obyčeje. Letnice. ozmanité byly podány výklady o tom, jaké bájeslovné obřady přimknuly se ku křesťanským svátkům svatodušním. Jako všude jinde zosnovala si obraznost dohady všelijaké, bud na základě snad spolehlivém, 1 ) buď na základě kolísavém. 2 ) Konec konců přese všechny sobě odporující dohady trvá původ letnic zahalen nevyzpyt- nou rouškou tajemného dávnověku. Nutká ovšem slovanské jméno > svátky rusadelné* ku pátrání, odkud jméno toto. Vedle toho V) 7 bízí k dohadům se všemi jinými doklady staroruskými vážné svě- dectví letopisce Nestora, jenž připomíná mezi starodávnými hrami také rusalje... 3 ) Rozhodnouť, kdo má pravdu a čí dohad zví- tězil nad ostatními, neumíme a není to účelem naším. Chceme se *) S osvědčenou důkladností řeší původ rusalných svátků (letnic) Afanasjev, Poet. vozrěn., III. 141 — 144, přiváděje s nimi ve styk báječné bytosti, rusalky. Ša- fařík, Starož. slov. I. 72. přirovnávaje slovenský název svátků svatodušních >Tuřice« ke jménu »Letnice«, soudí, že byly zasvěceny Tuřice Radegostovi, Letnice Svatovi- dovi ; později že splynuly v jedny hody letnice. Tuřice byl prý ovšem původně svátek boha Tura, totožného se skandinávským Tyr ~ Mars. — Proti tomu polemisuje Hanuš (Baj. kal. 161, 162; Wissensch. d. slav. Mythus, 194 — 200) známým svým způsobem. Viz též Krek, Einleit. in die slav. Literaturgesch., 415. 2 ) Mnohé svedla glossa v Mater Verborum » Diana, Latonae et Jo vis filia« — »deuana letnic i na y perunowa dci«. Ant. Jungmann (Krok, II. 350) dovozuje, že Perun značí vzduch, bohyně Letnice vlažné léto, a vykládá glossu »Děvana, Let- ničina i Perunova dci«, že »vzduch s vlažným letem plodí zelenosť hájů a lesů«. Hanuš stavěl na glosse této smělé dohady mythologické. (Viz Dčva, zlatovlasá bohyně poh. Slov., 1860, str. 8, 9. Nástin báječných bytostí Báby a Děda, 1864, 41 a j.) Výklady takové a podobné šířily se z literatury české do jiných. Srv. Afanasjev, 1. c, I. 731. — Jsou však neplatné, ježto dokázal, jak známo, p. Ad. Patera v ČČMus. 1877, 493, že tato glossa s jinými připsána v době novější. 3 ) Cituje Afanasjev, III. 141. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE jen podívati na letnice starých Čechů, jak je slavili, jaké mívali zvyky domácí a zvyky z ciziny pochodící. Nejstarší zprávu o slavení letnic staročeských zapsal Kosmas. Kníže Břetislav vyháněl prý 1. 1092 ze země české všecky čaroděj- níky, hadače a věštce pohanské. Vykořenil »též také obyčeje po- věrečné, které vesničané, posud polou pohané, o 1 e t n i c í ch v ou- terý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky k studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali. « 4 ) Výslovné pojmenování času, kdy se zbytky obřadů pohanských děly, totiž >o letnicích*, nasvědčuje tomu, že připojili staří obyčeje pohanské k svátkům křesťanským, letnicím, a kdy tyto každoročně od církve byly sla- veny, obírali se Čechové po zděděném, zakořeněném zvyku v týž čas připadajícími bájeslovnými obřady starodávnými. Po slovech Kosmových poznáváme, že Břetislav zakazoval oběti u pramenů, u studánek. Doklad náš neušel bedlivé pozornosti anglického učence Tylora. Ve stati, kde pojednává o ctění pramenův a vodních by- tostí, známém po celém světě, poukazuje na to, že křesťanská vrch- nost vyhlazovala ten obyčej, jako na př. Břetislav v Čechách. Tylor dokázal, že ctění pramenů (nebo jeho zbytky) bylo známo všude — a proto nebude s podivením, že Poenitentiale Ecgbertovo také zakazuje oběti při vodách a pod. — v krajích anglických, od Čech dosti daleko vzdálených . . . Má tedy zpráva Kosmova cenu vzácnou. Podobá se totiž, že je pravdivá, shodujíc se se všeobecnou tradicí. 5 ) Od stol. XI. až po Chelčického nedočtli jsme se zpráv o le- tnicích staročeských. Doklad Chelčického obsahuje nepatrné narážky, jakéž vyklouzly rozhorlenému mravokárci při výkladu evangelia na » letničně* svátky. Touží na své vrstevníky, že se pyšně vystrojí na letnice, mívají hodokvasy a pak vesele zpívají, tancují při hudbě píšťal a houslí. 6 ) 4 ) Fontes rer. boh. II. 136, 137. Český překlad od V. V. Tomka. Latinský ori- ginál zní: »Item et superstitiosas institutiones, quas villani, adhuc semipagani, in peate- costen tertia sive quarta feria observabant, offerentes libamina super fontes, mactabant victimas et daemonibus immolabant, . . . exterminavit. < 5 ) 1. c. II. 214, 215. Tylor dovozuje dále, že starý zvyk nevymizel, nýbrž pod rouškou náboženství křesťanského trvá ctění vod posud v rozmanitých obyčejích. Opět uvádí doklady z Čech; připomíná také obyčej štědrovečerní, házeti do studní ořech, ja- blko, kousek vánočky, špetky jídel a pod. 6 ) Postilla, list 145: »Jiný lid v rúcha pyšná, drahá a okrášlená jse připraví, jedni druhým k libosti, aby jse ukázali na zchlúbu, hody v domích aby nastrojili skvostné a nákladné, aby břicha naplnili, pití vonných aby jse naléli a potom k zvuku píšťal a h ú s 1 í aby jse radovali, s k á č í c e v t a n c í ch a v jiných oplzlostech rozpuštěni jsúce jako pohané. I to jest svátek Duch a svatého!.. A to by mohlo po- ČENĚK ZÍBRT V týž asi rozum rýmuje více než po dvou stech letech Pra* nostika 7 ) : >Když pak přijdou letnice, tehdáž nechoď k nám do světnice; neb ten čas okolo sv. Víta každý užívá veselého lita. Tuť tance a hody mívají a pacholci s dívkami se zabejvají, v ty doby náboženství z zadu má, mnohým bývá milejší frej nebo hra.« Také toto rýmování obsahuje málo rázovitých zpráv o slavení letnic. Zdá se však, že narážka Chelčického na ty, kdož tance vodí, není bezúčelná a že zvláštní tance o letnicích bývaly nezbytnou částí obyčejů prostonárodních. Zacházíme pro doklad toho na Slovensko, kdež církevní statut 1. 1595 kromě jiného obrací se proti obyčejům o letnicích. »Na rusadlnie sviatky podle starého obyčeje králov stavětí, tance vyvázeti . . . zakázáno bude.« 8 ) Doklad tento potvrzuje slova, o něco výše pověděná, že tance bývaly podstatou obřadů na letnice a zároveň zachována v něm zpráva o »starém« obyčeji »stavěti krále* o letnicích. Snad je to týž anebo podobný obyčej, jenž byl znám ještě na začátku tohoto století a jejž popsal se známou důkladností neúnavný Krolmus. 9 ) Chodili totiž o svatodušních hodech hoši a děvčata, zvolivše si krále a královnu, zpívajíce, se zvláštními obřady po vsi. Odtud bylo také odvozováno staročeské úsloví » králku vyvésti, složití, sraziti«, že má původ svůj v tomto chození s králem a králkou; ale pokusili jsme se ukázati ve spisku o šachu, 10 ) že toto rčení je příbuzno s králkou na šachovnici. Kromě radovánek a starodávných obřadů hleděli si Čechové o letnicích také svého hospodářství. Vycházeli o svatodušních svát- dobné býti, kdyby jse měl ženiti sv. Duch a tanec vodit i (s) svú ženu, tak by přijal ta svěcení veselá. « Slaví letnice »v hodováních a u vínopitích, v hlasích libých písní, píšťal, huoslí, plesání, v tancích a v milostech stydkých.* 7 ) Sedlská Pranostika, 17 10. 8 ) Lumír, 1855, 526. Srv. Afanasjev, 1. c, III. 143. *) Staročeské pověsti..., III. 92 — 122 a j. v. Místy chodívají s »králem< snad posud. Viz T. Novák v »Nár. poh.^, vyd. »Slavií«, 1874, 1. 3-> str - 77— 79 i F. Miku- lec, Vesna, 1888, 340. 10 ) Dějiny hry šachové v Čechách, 1888, str. 23. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 117 cích na pole, a prohlíželi po starobylém a všude rozšířeném zvyku n ) hranice svých lánův a mezníky, nejsou li přeneseny. Bývalo zvykem při kladení mezníků, že chlapci na nově za- sazeném kameni dostali po pardusu, obyčejně lopatkou, aby si to pamatovali a v čas potřeby dosvědčili, kde byl mezník zakopán. Zvyk ten znali také staří Čechové. 12 ) Výprask pro pamětnou byl obnovován obyčejně z jara dle svědectví Menšíka, spisovatele knihy »0 mezechc (1600). 18 ) Ze zkušenosti asi píše, že »pro paměť bu- doucí a dokonalejší lidem mladým na těch meznících lopatky nebo i pardusy dávají, 14 ) s dostatečným podle toho jim o tom mezníku zprávy oznámením, a to obyčejně a nejlépe se děje a trefuje času jarního, když sněhové sešli . . . c Menšík chválí, že někteří každoročně vycházejí do polí, po- dívat se na meze a mezníky. »U některých jest ten dobrý a chva- litebný způsob a ten obyčej se zachovává, že každého roku nebo sami osobně vyjíždějí a vycházejí, a někteří lidi své staré a podle nich i mladé na meze a mezníky vysýlají a tu kdež mezníci jich se dáleji do gřuntův sousedských vztahují, sobě meze a ty mezníky spravedlivě vykazují a zprávy činí.* Obchůzky takové z nichž se vyvinula časem církevní processí do polí, podnes známá (srv. Pfannenschmid, 1. c, 45, 46, 54, 84, 85) děly se obyčejně o letnicích. 15 ) Potvrzuje to Auban - Miro- u ) Staří Řekové nazývali obchůzky podobné : TTtoial&Biv rrjv %é>QCtv t nBQiOQÍa. Více o tom Grimm, Deutsche Grenzalterthumer, Kleine Schriften, II. 61 ad. ; Hermann- Stark, Lehrb. d. gottesdienstlichen Alterthiimer d. Griechen, 1858, 310, pozn. 9. Analogií k tomu jsou římská >A m b a r v. a 1 i a«. Obšírné zprávy o obchůzce po mezích s čet- nými doklady podal Pfannenschmid, Germ. Erntefeste, 41 — 46; 343 — 348. 12 ) J. Černý v Kroměřížských Nov., 1887, ř - 16. Kněz Mik. Felic. Planicius po- pisuje kladení hranečníka 1. 1690: »Bylť hranečník (kamenný mezník) podsypán okovi- nami a pak zasazen; po zakopání jeho vydrželi tři chlapci z Krčmář na kameni tom každý po třech kopách na zadek od urozeného pána Aug. Hilberta, staršího hlavního města Olomouce, na památku a jeden každý jest obdarován krejcarem. Ze strany Gry- govských obdržel jen jeden soused, šenkýř, taktéž tři kopy úderů na zadek na památku na tom samém kameni holým kordem mysliveckým od panského myslivce. Neměl Giygov schopné mládeže k památnému aktu tomu a musel to vydržeti soused nejmladší, jímž byl onen šenkýř. To vše se na památku dobrého sousedství dčlo.« ut ) List 8b, 9a. 1 4 ) O témž zvyku v Anglii jedná Brand, Observations on Popular Antiquities, edit. Elliš, I., 123, 124. Kdesi v účtech z r. 1679 zapsáno prý, kolik šilinků dáno bylo ho- chům, kterým se dostalo na hranici výprasku na pamětnou. Pfannenschmid. 1. c, 348. Doklady toho, že v času letnic bývaly obchůzky po hranicích, uvedeny jsou od Pfannenschmida, 1. c. Zajímavé jest zvláště toto svědectví: R. 939 založila nábožná paní Marcsuitis na počest panny Marie klášter Schildesche v diecési Paderbornské. V základní listině vedle jiného dí : »Statuimus, ut annuatim secunda feria Pente- ii8 ČENĚK ZÍBRT tický 16 ) »P ř i času slavnosti sv. Ducha téměř všudy se to děje: sjedou se ti, kteří koně mají, anebo kteří sobě vypuojčiti mohou, a s tělem Pán ě, kteréžto jeden kněz, také na koni sedíc, v měšci na hrdle zavěšené nosí, všecky meze svejch polí objíždějí, zpívajíce a prosíce, aby pán Bůh osení ode všech nepohod po- větrných a od zkáz krupobití zachovati ráčil. « Popsaný zvyk stává se později pravidlem a vrchnost nařizuje svým poddaným, aby »na meze každého roku obecně v svátky veliko- noční a svatodušní po službách Božích staří s mladými vychá- zeli a jak daleko a s kým grunty meze stýkají, mladším ukazovali, tak aby posloupně po smrti starých pamětníci povědomí toho zů- stávati mohli. « 17 ) * Oblíbenou staročeskou zábavou o letnicích byla střelba ku ptáku. 18 ) Zprávy o zvyku tomto sahají do dob dávných. V Nizo- zemsku, zvláště v městě Antorfé, střílely spolky střelecké ku ptáku při veřejné slavnosti o letnicích už ve stol. XII. Léta 1272 v jižní Francii v městě Aixu byl prý uvázán veliký pták na poli za městem na tyč a mládež střílela na něho lukem. Kdo ptáka zastřelil, stal se pro budoucí rok králem 1 u č i š ť n í k ů. 19 ) Obyčej ten dostal se od sousedů do Německa, kde 1. 1352 velmistr řádu německých ry- tířů Winrich z Kniprode rozšířil jej po všech městech. Prostřednictvím Němců přijata byla střelba ku ptáku do Čech. Kdy se to stalo, najisto pověděti nesnadno. Že to bylo brzy po rozšíření střelby takové v Němcích, nasvědčuje kronikář slezský Efraim Naso. Zavedl prý svídnický kníže Boleslav Válečný, vnuk c o s t e s spiritu sancto cooperante, eundem Patronům in Parochiis vestris, longo ambitu circumferentes, et domos vestros lustrantes, et pro gentilicio Ambarvali in lacrymis et varia devotione vos ipsos mactetis et ad refectionem pauperum eleemosynam comportetis . . . Confido autem de patroni huius misericordia, quod sic ab eo gyratae terrae semina uberius provenient et variae aeris inclementiae cessent.* Dle H. A. Meinders, Tractatus de státu religionis sub Carolo Magno et Ludovico Pio, 171 1, str. 212, Pfanne.nschmid, 1. c, 368, p. 27. lfi ) Obyčeje, list Aa4a. 17 ) Mandát hraběnky Berkové poddaným panství Richemburského, Rosického a Slatinanského (1620 — 1626) v ČČMus. 1843, l 7 2 — J 73- Srv. Sedláček, Hrady a zámky, I. 93. 1P ) Užijeme náčrtku od osvědčeného pracovníka v oboru kulturní historie české Jos. Svátka, » Staročeské ,střílení ku ptáku* « v Hlasu Národa (Ned. Listy) ze dne 13. června 1886, odkazujíce tu na zajímavé podrobnosti jeho, jichž pro zevrubnosť jejich zde nemůžeme vypsati. í -) P. Sobotka ve Světozoru, 1883, 92. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 119 českého krále Přemysla Otakara I., ve Svídnici 1. 1286 první ve- řejnou » střelbu ku ptáku « (Svátek, 1. c.) Vidíme tedy obyčej jme- novaný na konci XIII. stol. v nejbližším sousedstvu, odkudž daleko již do Čech nebylo. 20 ) Čechům se patrně líbila střelba ku ptáku. Stavěli si také o letnicích bidlo, upevnili naň ptáka (místo živého býval později to- liko dřevěný) a stříleli naň o závod. Později skupili se střelci v cechy, volili si po cizím zvyku krále, který totiž ptáka sestřelil, a pořádali pravidelně s> letnicích veřejné slavnosti, při nichž nosíval král ja- kožto odznak svého vítězství stříbrného ptáka na prsou, zavěšeného na řetězu. Jaké vážnosti se těšil cech střelecký již ve stol. XV., svědčí list krále Vladislava (ze dne 2. května 1479) úředníkům královské mince v Kutné Hoře. Káže vydati střelcům ku ptáku hřivnu stříbra, aby si z ní udělali výše zmíněného ptáka stříbrného. 21 ) J. Svátek (1. c) líčí historii spolků střeleckých v Praze, v Be- nešově nad Ploučnicí, v Chomutově, v Plzni a také v Králové Hradci. Ve Slaném připomíná se střelecká společnost ku ptáku r. 1566. 22 ) Na poznanou spolků střeleckých ve stol. XVI. zastavíme se v Krá- lové Hradci. Zprávy o » konventu střelců ptačí ch« jsou dosti obšírné. Léta 1580 dne 23. června vstoupili páni střelci před radu městskou, žádajíce, »aby jim podle dobrého řádu a starobylé zvyk- losti kratochvíle rytířská, střílení ptáka, dopřína byla, při- povídajíce v tom podle náležitosti se zachovati.« Žádosti jejich vyhověno, » toliko aby mezi sebe každého nepřipouštěli a vážnost náležitou zachovali.* O pět let později (1 590) mají střelci se starým »ptačím krá- le mc svádu. Dne 1. července téhož roku » Václav Kocián, král ptačí, s maršálky 23 ) svými opět vznesli : kterak by těch věcí ao ) O střelbě o letnicích v Německu F. Nork, Festkalender, 1847, str - 3 20 a(J . 21 ) Arch. Český, VI. 95. »Slovutní věrní milí! Vědětiť vám dáváme, že sme dali z mince naší hřivnu stříbra těm všem střelcóm, kteříž k ptáku vedle obyčeje časem svým střílejí, aby sobě z toho střiebra ptáka udělali. Protož přikazujemť vám s pilností, kohožť tíž střelci k vám s listem naším dodatelem pošlí, abyste již tu hřivnu střiebra jemu z mince našie bez výmluv vydali. Vuoli naši i rozkázánie včdúce, mějtež se v tom tak, jakžť vám píšem, jinak toho nečiniece.« Srv. Pam. Archeol. XI., str. 283. » Klenoty někdejšího havířského pořádku v Hoře Kutné. < 25 ) Lacina, Paměti k. m. Slaného, str. 302. Srv. Solnař, Děj. Hradce Král., 1870, 107. * 23 ) Snad značilo »maršálek« střelcům staročeským to, co staropolským. »Ten, kdo przed królem strzelal ostatní, to jest przed tym, który do reszty ubil kůrka, mianowany marszalkiem dworu./. Goleb., Gry. 114. 120 ČENĚK ZÍBRT k společnosti střelcovské náležitých, totiž peněz s truhličkou a řádu psaného, od Arona Maliny, na onen čas krále ptačího, dostati ne- mohli . . .« Ve stol. XVI. stává se střelba ku ptáku o letnicích všude roz- šířeným národním obyčejem. Mravokárce vždy kárá a tepá ty vady a nešvary, jež mezi lidem vidí a tím nepřímo svědčí, jaký zvyk a mrav za něho byl. Tak touží na konci XVI. stol. kněz Štelcar Žele- tavský na »střílející pohanským způsobem k ptáku« a výstražně dovozuje, že »na ptáky střelecké* rád bije hrom. 24 ) >Léta 1559 za paměti naší u města Brodu Českého vpon- dělí svatodušní když střelci tím spuosobem k dřevěnné h o- 1 u b i c i aneb k ptáku stříleti se strojili, udeřil na něj hrom a na tré pacholat, kteříž pod ním seděli, z nichž jedno zabil a tak je opálil, že všecko černé bylo. A chtějí tomu, že téhož leta u Prahy za Koňskou Branou hrom také tu šibenici ptákovu rozrazil. Item leta pominulého 1587 v pátek před sv. Jakubem u města Kouříma udeřil hrom k ptáku a z té šibenice, na níž bývá, bidlo srazil. « Štelcar pustil se v hovořivosti své do výkladu, > střílení ptáka odkud se počalo. c Věrní křesťané prý léta Páně 33. za císaře Tiberia 15. měsíce máje nařídili a ustanovili na věčné časy svátek sv. Ducha. Slavně jej >drželi«, uvažujíce, >kterak na Krista Pána při křtu jeho přišel jako holubice. ..c Pohané zvěděvše o tom, smíšky si tropili z toho, rouhali se. »Na vzdory křesťanům vystrčili dřevěnou holubici s tyčí, pravíce :» Hle Bůh křeťanskýU — — a potom k ní z kuší šípy stříleli.* Udál se však veliký zázrak. »Vtom treíiv ji jeden, krev se z ní vylila, a kterékoliv z těch pohanuov vostříkla, ti zemřeli; jiné hrom pobil a v kusy rozrazil i s tou holubicí.* Štelcar vysvětluje tedy » střelecké ptáky c cestou dosti při- rozenou. O letnicích, kdy slaví se památka sv. Ducha, jenž v podobě holubice jest všeobecně znám v církvi křesťanské, stříleli do dřevěné holubice — »k ptáku «. Nevěděl ovšem Štelcar, že v jiných zemích nestřílejí pouze k holubici, nýbrž že to býval někdy orel, jestřáb, papoušek (ve Skotsku, Francii) a v Polsku kohout, 25 ) jehož kdo se- střelil, nazván byl »król ptaszyc nebo král kohoutí (»król kurkowyc) a se slávou veden do města. 24 ) Kniha Duchovní, vyd..i588, 1. X5. 25 ) Sobotka vc Světozoru, 1. c. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 12 Narážky staročeské na střelbu ku ptáku jsou přece jen málo- mluvné a úsečné, kromě jména a sem tam nepatrné drobnosti po- pisu nějakého neudávajíce. Zvyk český shodoval se jistě se zvyky národů sousedních, ježto se od nich do Čech dostal. Možná tedy usuzovati, že stříleli Čechové o letnicích ku ptáku s podobnými slavnostmi, jaké se v sousedstvu děly, a jaké jsme tu položili v po- pisu střelby staropolské v poznámce 26. Přežitek slavnostní střelby starodávnými kušemi ku ptáku na bidle, sbitému ze silných prken, zachováván jest v čas letnic v po- němčilých krajinách severočeských. 27 ) Památkou, že střelby ku ptáku bývaly slaveny po celých Če- chách, jsou jména místní blíže některých měst: Dle Krolmusa na- zývá se předměstí Mladoboleslavské >na Ptáku«; dle svědectví Knappova 28 ) návrší blíže Jaroměře, jež slově nyní >na ptáci ch«, ještě v minulém století bývá nazýváno »Pták«. Jména tato a po- dobná jsou známa také u měst jiných. Místa jsou tak nazvána odtud, že na nich ku ptáku bývalo stříleno. Nasvědčuje tomu zákaz Po- lixeny z Lobkovic (1. 1606) 29 ), že »v žádném jiném místě, kdyby nějaká střelba býti jměla, ručnice své prubovati žádný, ani jinak z ní stříleti nemá, kromě u ptáčnice, kteréžto místo od sta- rodávna k tomu jest nařízeno a vyměřeno. « Ptáčnice je tu pa- trně míněno místo, kde se ku ptáku střílelo a jméno toto je pří- buzno s výše uvedenými »na Ptáku*, >Pták« a pod. Spolky střelecké vyměnily nepraktické kuše za zbraň střelnou, 26 ) Obšírně o tom Gol^biowski, Gry i zabawy, str. ioi — 119. » Celém tarczy byl ků- rek, czyli kogutek drewniany, kto go do reszty ustrzelil, na caly rok mianowany królem kurkowym, nagrodzony darami, wolny od cel na sprowadzanie wina i ja- kich badž towarów, užywal swego przywileju . . .« Po mši sv. a vzývání Ducha sv. (»Veni Creator*) vyšel slavnostní průvod s hudbou za střelby děl a hmoždířů ku ptáku. Střelci šli kolem krále, jenž naposledy nesl dnes odznak své důstojnosti, maje na prsou »na árébrnym wielkim laňcuchu kůrka w zlotéj koronie, którego mial dnia tego zdač swo- jemu nast^pcy . . .« Kdo šťastně kohouta dobil, stal se novým králem. »KróI dawny zdal nastepcy swojemu znak piastowanéj godnošci, t. j. zawdzial mu na szyje, laňcuch z kur- kiem, wypil za jego zdrawie puhar starego miodu a dawny marszalek nowemu wr^czyl bulawe,. Okrzyki: >Niech žyje król!« rozlegaly si§ do kola, i znowu cala paráda ruszyla porzadkiem w miasto, prowadzac N. Pana do domu. gdzie przyjmowal magistrát i zgromadzenie strzeleckie hojna zwykle biesiada. Kůrek šrébrny zostawal u króla rok caly . . . Ostatním królem kurkowym byl Stanislaw Piatkowski . . . Ztad powstalo przy- slowie u lidu: Stanislaw Poniatowski ostatni król polski, Stanislav Piatkowski ostatni król kůrko wy!« 27 ) Viz Krolmus, Staroč. pov., I. 242 — 245. Srv. 1. c. III. 79. Reinsberg-Durings- feld, Festkalender, 271 — 273. 28 ) Paměti Jaroměře, 1887, str. 86. 29 ) Světozor, 1883, 92. 122 ČENĚK ZÍBRT ale čas, kdy slavnostní střelbu do terče pořádali a posud pořádají, zůstal týž — totiž svatodušní svátky. Potvrzuje to kněz Damascen, 80 ) volaje na zač. XVIII. stol. z kazatelny o letnicích: »Naeházejí se až do dnes také v království slavném českém výborní střelci, kteří často, zvlášť tyto Boží s v á t k y v střelbě cvičiti se obyčej mají; kdo z nich předek má, toho obzvláštním na- dáním zvelebují* Na konec jest nám se zmíniti o zvláštním úsloví staročeském, jež má v letnicích svůj původ. O tom, co se nikdy nestane, hovořili staří, že se stane >na malé 1 et n i č k y« 31 ) nebo »n a psí 1 e t- nice«. 32 ) Ve sbírce přísloví (po roce 1569) vykládá se o tom 33 ): >Dabo ad calendas graecas*, totiž nikdy. My to přísloví latinské svým českým můžeme takto exponere: ,Dámť, až pes na lišku po- leze, neb ,n a psí letnice* a sedláci říkají : , Až se v krbe zhvězdí V — « 34 ) 30 ) Chléb, II. (vyd. 1728), str. 568. 31 ) Velesl. Silva Quadril. 497. Pod. Rosa. Srv. Jgm. s. v. 3 -) »Ale nedovedeš toho na psí letnic e.« Sylv. Uberinus, Odpověď na 6 dů- vodův doktora Václ. Šturema, 1587, list B3. 3 *) Hanuš, Liter, příslovn., 1833, str. 27. Srv. Blahoslav, Grammat., 293. — Jiné pořekadlo u Bílovského, Coel. viv., 1724, 604: >...Do sv. Ducha nesvláčej kožucha a po sv. Duchu choď ještě v kožuchu« (prý přísloví polské). 34 ) Osadníci dávali svému knězi každoročně vedle jiných dávek >letníky«, (dle výkladu Menčíkova, Záp. Rosy, 16) o letnicích dělaný sýr. Později místo něho pla- tili přiměřený poplatek, také »letník« nazývaný. Zmiňujeme se tu o »letníku« proto, že dosti často bývá uváděn v seznamech poplatků kněžských a že tedy dávka tato jaksi příslušela k letnicím staročeským. Kněz Rosa (1. c.) zapsal si ke konci XVI. stol. (dle rukop. dv. knih. vid.), že mu zůstal dlužen »pan Burian Votický za letníky dvě kopy miš.« Děkanu Pardubickému dávali 1. 1640 ze vsi Třebosic »za letníky z jedné krávy po 3 kr. a kdo nemá z čeho, tomu odpustí. « Z fary Mikulovské dávali mu za letníky také po 3 kr. Téhož času v Přelouči »za letníky, kteří krav nemají, každý soused po 4 kr. 4 den. a kteří krávy mají, poi sýrciahúscimásla dávají.* V Bohdanči dával, kdo neměl krávy, po 3 a 6 kr. Ve vsi Komárově platili za letníky z krávy po 7 kr. atd. Ve vsi Slepoticích byly letníky tak vyměřeny, aby rolník dal po jednom sýru a jednom žejdlíku másla a zahradník po půl žejdlíku, též zahradníci i se- dláci po jedné slepici a pod. Více o tom ve Sborníku Historickém, 1883, str. 275 ad. v článku Fr. Dvorského. Srv. Melichar, Monografie m. Unhoště, 1888, str. 93. O Božím Těle. vátek Božího Těla vznikl teprve v století . XIII. *) Záhy rozšířil se po světě křesťanském a slaven se všelikou nádherou .... Ačkoliv nám nejde o líčení přesně církevních slavností u starých Čechu, zastavujeme se u Božího Těla proto, že k slavnosti církevní přidružil se v Čechách, jako všude jinde 7 ), živel poněkud světský, nádhera světská, a přimknuly se k ní odjinud známé, rozmanité obyčeje lidové. Průvod o Božím Těle býval slavnostně vypraven. Zvláště Je- suité vymýšleli prostředky, aby skvostnou výzdobou oltářů vábili nábožný lid. L. 1559 ve sv ^ kolleji v Praze sestavili na oltáři sku- pinu jinochů. »Na způsob anjelů přioděni a věnci ozdobeni stáli nad krásnou archou semotam jak sochy v kostelích, způsobení k tomu vzornou svou mravností a spanilostí, tak že mnozí se rozpakovali, jsou-li to sochy, či lidé, až pak všichni hnutím poklonivše se, mistr- nými a učenými verši Bohu skrytému se klaněli.* 3 ) Průvodu účastnili se 4 ) » všelijací řádové, stavové, cechové s ru- chem a s radostí, s obrazy svatých, s žáčky v bílých komžičkách Více o tom Kulda, Církevní rok, 1880, IV. 3, 4. 2 ) Viz Mannhardt, Baumkultus, 371, 381, 551. 3 ) V. V. Tomek, Výpisky z pamětí kolleje Jesuitské u sv. Klimenta v Praze, ČČMus. 1844, str. 207. Srv. Dvorský, Pam. o škol. č., 469, jak r. 1609 Zdeněk z Lob- kovic, nejvyšší kancléř, nařizuje rektorovi a mistrům akademie pražské, aby vedle man- dátu císařského zúčastnili se s bakaláři a studenty processí Božího Těla. 4 ) Jiří Serer, Kázání o sl. svátku Těla Božího a processí, české vyd. r. 1594, 17. 126 ČENĚK ZÍBRT Řehořů přede mě a úřad, žaloval na Barboru, že jest před Bo- žím Tělem ze dvou studní vody nabrala a octa od pana Vilíma Januara tolikéž přinesla a do toho zelin nakladla a uhlí řežavé před východem sluncem na čtvrtek jest házela a to že do chléva nesla a tím sobě krávu spiavovala. Jsouc táž Barbora obeslána před nás a bylo-li by tak, dotazována, k tomu ke všemu se přiznala a pravila, že to činí, když se kráva omladí pro zření. « 10 ) ,0 ) Brandl v Čas. Mat. Mor. 1880, 38, 39. "^j^ "^P" Sv. Jan Křtitel. krajích českoslovanských, kde mládež smí si beze všech zá- kazů prováděti o sv. Janě Křtiteli svoje reje, udržuje se posud plno rozmanitých starodávných obřadů, jež se shodují s podobnými zvyky příbuzných národů slovanských. V tajemném šeru svatvečera před sv. Janem vzplanou na výšinách ohně svatojanské. Mládež ozdobí si hlavy věnci, opásají se Černobýlem — a tichem nočním rozléhá se jásot, zpěv ... Tancují kolem plápolající hranice, metají do výše nasmolená, žhavá pometla, přeskakují oheň, dívají se skrze věnce černobýlové do plamenův, aby jich nebolela po celý rok hlava, oči . . . Ráno pouští děvčata po vodě věnce, aby zvěděly, jakou budoucnost jim svatojanské kouzlo přinese . . Tak a podobně slaví Rusové »Kupalo« 2 ), takové a podobné zvyky mají Poláci při svatojanských »S o b ó t k á c h«, 3 ) nazývaných také »Bylica« (po Černobýlu], Jihoslované při slavnosti »Krěs« 4 ) ') Sobotka, Rostlinstvo; 288, 289. Hanuš, Báj. kal., 175 ad. F. V. Vykoukal, •Lidové slavnosti o sv. Janě Křtiteli, « Květy 1887, II. 105 ad. 2 ) Afanasjev, Poetičeskija vozrčn. Slavjan na prirodu, III. 715. Zbiór wiado- mošci..., 1881, 24 — 101. 3 ) Wójcicki, Zarysy domowe, II. 313. Golebiowski, Gry i zábavy, str. 294 ad. Maciejowski, Polska 1. c, III. 243 ad. Narbutt, Dzieje starožytne nar. litewskiego, 1835, I. 306 . Kolberg, Lud, I. 107, 108, 119 ad. Důkladná studie u Szulce, Mythologia slowianska, 1880, 125 — 150. 4 ) Viz o tom Krekův článek v časopise »Kres< I. (1881), str. 49—66. Srv. téhož Einleitung in die slav. Literaturgesch., 576. Zevrubný popis »Kresnices u Ilice, Ná- rodní slav. obydaji, 1846, 154 — 171 (v mus. knih.) 128 — a tak Čechové dosud znají zbytky významných obřadů na večer před sv. Janem. Vzájemná tato shoda zvyků slovanských a podobnost jejich se zvyky ostatních národů evropských 5 ) potvrzuje, že obřady svato- janské jsou prastaré, že jsou chatrné už jen zbytky kultu pohanského. Původ a význam jejich byl různě vysvětlován. Nejvíce podobá se pravdě domněnka tato : Památka narození sv. Jana Křtitele připadá prý na 24. června. Skoro v týž čas bývala slavena u pohanských národů slavnost letního slunovratu. Křesťanství přejalo a po svém upravilo leckteré staropohanské obyčeje, jež pozměněny, s novým výkladem trvaly nadále v paměti lidové 6 ). Podobně přejata slavnost letního slunovratu a splynula se všemi zvyky svými s pa- mátkou narození sv. Jana. Udržel-li se obyčej páliti ohně svatojanské až po naše časy, patrno z toho, že staří Čechové slavili tutéž památku, a jak ji slavili o tom našli jsme několik dosti podrobných zpráv. Dle víry lidové o sv. Janě všechna všudy příroda bují, oplývá zázračným kouzlem, a květiny trhané u večer před sv. Janem mají moc čarovnou, léčivou. A tak zná již nejstarší rostlinářský slovník .český »sv. Jana kořenie« 7 ), jež mělo moc proti čarám 8 ). Chlubivý »Mastičkář« staročeský vychvaluje paním, mast kupu- jícím : 9 ) » Letos den svatého Jana činil sem tuto masť z myrry a z timiana; přičinil sem k tomu rozličného kořenie, v němž jest silné božie stvořenie.* Proti dně odporučuje staročeský herbář blín nebo jalovec, trhané večer před sv. Janem Křtitelem. 10 ) Slované i Němci vypravují 5 ) O témž zvyku u národů jiných viz Grimm, Mythol., 514. Kuhn, Herabkunft des Feuers, 43 ad. O shodných obyčejích orientalských a starořímských s četnými doklady viz Mannhardt, Antike Wald- und Feldkulte, 302 ad. — Ze starších viz Adami a Le- benwaldt, Tractátel von des Teufels List, 1680, 18 — 19 (v univ. knih. pr); S. Maioli, Dier. can., 1642, II. 409 (tamtéž): ». . . . reliquiae veteris paganicae lustrationis et tra- ductionis per ignem . . . « ň ) Srv. Tylor, 1. c, II. 299. ') Č. Č. Mus. 1877, 392. 8 ) Třezalka (» zvoneček červený* »sv. Jana bylina*) dle Mathiolova Bylináře má moc kouzelnou. » Někteří při sobě nosí bylinu zvonečku červeného proti nočním obludám a kouřením jeho v domích zahánějí zlé duchy* (vyd. Velesl. 1596, list 325 b) 9 ) Listy fllol., 1880, 102. 10 ) » Vezmi b 1 é n s listem i s kmenem u vigiljí svatého Jana Křti- tele. Zřež a zstrúhaj jej drobně a polož jej v děravý hrnec a zespod podeň podstav STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 129 si o kapradí, 11 ) že kvete zázračně v noci před sv. Janem Křtitelem a že čarovný květ jen se zvláštními kouzly a zapuzením čertů, kteří chtí se také zmocniti drahocenného květu, možná setřásti na bílý šat. Podobně píše Hájek v Herbáři, 12 ) vykládaje o květu a semeni kapradiny. »Zbírají prý (semeno) podložíce pod ně papír při konci měsíce června, neb toho času dozrává. Baby i šebryňkáři praví, že je musí tu noc před sv. Janem Křtitelem zbírati s ja- kýmisi slovy, jimiž praví se zlé duchy zaháněti, kteříž toho semena ostříhají a zbírati nedopouštějí; ale to jest poboňk a šejd.« 18 ) Největší moc ze všech bylin má ode dávna o sv. Janě Černo- býl jak u slovanských, tak také u ostatních národů 14 ). U Komen- ského slově »sv. Jana pás neb bylina* 15 ), kteréžto jméno vysvětluje už před Komenským Veleslavín : Protože prý lidé pověrní > večer před sv. Janem tou bylinou se opasují, věnce z ní na hlavách nosí proti obludám, kouzlům, neštěstím a nemocem toho roku.* 16 ) S Černobýlem přiblížili jsme se k staročeským ohňům svato- janským, při nichž měla bylina tato zvláštní čarovný úkol. Pálení ohňů svatojanských u starých Čechů potvrzuje kronikář Hájek, jehož zpráva 17 ) je nejstarším dokladem. celý hrnec a oblévaný. Vokopaj v zemi a obmaž blátem múdrosti (z hlíny, z ostřižkii soukenných a bílků vaječných) učiněným, aby nikdež próducha oba neměla ta hrnce. A tak jich nechaj dlúho aždosv. Jana Evangelisty a ten den vykopaj a na- lezneš olej v hrnci vzpod niem a ten olej hodí se p r o d n u. A tiem obyčejem udělaj jalovcový a ktož má dnu ve chřbetě, ať se maže při ohni a vše doluov táhna rukú a budeť zdráv. « Rukop. univ. knih. pr., sign. 17 B 18, 1. 118. ") Sobotka, Rostl., 326 ad. Srv. Rostafiňski, Ze šwiata przyrody, 1887, I. 147— 151, dle Wisiy, 1888, 1, 89. 12 ) List 375 b, 376 a. 13 ) Srv. vyd. Veleslav., 1. 445 a : » Někteří smejšlejí, že to ryšavé chmejříčko moučnaté na listu semeno jest ; mnoho šejdířství tím provozují . . . Taková zrnka sprchají okolo sv. Jana, t. j. uprostřed léta a zůstává na listu vlnka. Jakéž tedy koli poboňky a šejdířství skrze ně se provozuje, tímto aneb jiným spůsobem, to jest s hříchem.* M ) Hájek, Bylinář, 1 561 , 1. 256: »Item Černobýl na veřejích zavěšený aneb sic jinak užívaný čáry a kouzla zahání.* Wierus, De praestigiis, IV. 442. »Apud nostros quoque proavos non sana parochorum doctrina inolevit longa annorum série persuasio, artemisiam in feriis D. Joanni Babtistae sacris ante domos suspensam, item alios frutices et plantas atque etiam candelas facesque designatis qui- busdam diebus celebrioribus aqua lustrali rigatas, vel nescio quomodo expiatas adversus fulmina, tonitrua . . . et adversus diaboli potestatem opera et quaecumque maleficia velut praerogativa quadam valere . . .« IS ) Jungm. SI. s. v. Srv. Farrago, I. 42a. "') Bylinář, 1596, 302a. Srv. Berwiňski, Studia o literaturze ludowéj, 1854, 88. 1T ) Hájek poznamenává při r. 1385 o svárech studentů českých a německých : >Kdyžkoli studenti měli jaký triumf, buďto že jsou o v i g i 1 i i s v. Jana oheň Čeněk Zíbrt : Staročeské výroční obyčeje. q 130 ČENĚK ZÍBRT Zevrubnější popis zachován u Aubana-Mirotického 18 ). Dovídáme se tu zajímavých podrobností o slavení obřadů svatojanských. »Na den sv. Jana Křtitele, té noci téměř po všech všech a městech v Germanii obecný oheň dělají, ku kterémuž obojího pohlaví mládež i staří sejdouce se, se zpíváním tancují a při tom některé pověry zachovávají. Černobýlové a verbenové věnce na hlavách majíce a v rukou to kvítí, kterémuž od takového podobenství ostroha rytířská (militaria calcaria) 19 ) i í k a j í, nosíc e, do toho ohně toliko skrze to kvítí (ne)hledí (nisi per eos (fl ores) aspiciant), a tomu věří, že to pres celý ten rok očí jejich od bolesti zachovává. Kdo odtud odejiti chce, ten i zeliny, jimiž, jakž jsem jmenoval, opásán byl, do toho ohně uvr- huje, řka: , Odejdi pryč a shoř s nimi všecko neštěstí mé/ (Abeat et comburatur cum his omne infortunium meum)* 20 ) Aubanus popisuje oheň svatojanský, tvrdí, že v Germanii dějí se všechny vylíčené od něho obyčeje — a Mirotický by tedy pře- kládal latinský text, o českém zvyku podobném ničeho nic nevěda. Tomu však není tak. Pálení ohňů bylo po celé Evropě známo a obřady u jednotlivých národů podobaly se navzájem. I kdyby toho důvodu nebylo, víme ze staročeských dokladů jiných, že pálili ohně způsobem, od Aubana vypsaným. Známý poeta Tomáš Mitis vykládá svému mecenáši, Janu Hodějovskému z Hodějova , že svěcení svátku sv. Jana Křti- pálili, žádný tu Čech nepřistupuj, ani když měli masopust, žádný se tu z Čechů ne- přiměšuj.« Dokladu tomu snad dlužno rozuměti jako slohové floskuli Hájkově, jež svědčí, že Hájek sám ohně svatojanské znal; měl-li doklady historicky věrné, že právě při pálení ohňů studenti obou národností se škorpili, toho ovšem nesnadno se do- hadovati. ,8 ) 1. c, 1. Aa 4., 1579. V závorkách připojen lat. originál. — Srv. shodné líčení u Sobotky, 1. c, 288. ,9 ) Calcar equitis, Ostruha rytířská aneb svalník královský v Herbáři, vyd. Velesl., 1. 338 b. 20 ) Srv. Thom. Naogeorgus, Regnum Papisticum, lib. 4: >In die magni Raptistae solstitium fert, omnibus in vicis, qua vulgo accenditur ignis, inque foro atque viis, laetas circumque choreas solliciti ducunt iuvenes, cupidcque puellae, v e r b e n i s cincli et Mausoli coniugis herba, nonnullisque aliis, nigra et vacinia palmis gestantes, creduntque superstitionibus omneš n o n doliturum oculos, qui per vacinia flammas inspiciat. Postquam saltarunt noctis ad umbram, tandem transiliunt ignem certamine magno, inii- ciuntque herbas přece, votisque, ut sua eisdem cuncta exurantur simul infortunia flammis, qio se illum credunt tutos e febribus annum!« U Ilospin., De orig. fest. Christian., 1. 113b, 114 a. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE I3i tele nemá se díti obyčejem pohanským, pálením ohňů svato- janských. 21 ) Opavský kazatel Zámrský horlí někdy před r. 1592 proti po- věrčivým křesťanům, kteří světí pohanskými obřady svátek sv. Jana Křtitele. »Ne pověrečně, způsobem modlářským a právě pohanským v pálení ohňů v, zelin, trav po zemi stlaní, věncův černobýlový ch nošení ten svátek od nás křesťanů pama- tován býti má.« 22 ) S tímto svědectvím souhlasí výčitka Havla Žalanského (I567 — 1621), rodilého z Litoměřicka, kterýž hartusí nemálo na pověrčivé svěcení památky sv. Jana Křtitele — a v horlivosti bezděky roz- hovořil se o večeru svatojanském. 28 ) » Nedobře i ti den ten pamatují, kteří bláznivé ohně pálí a v tom nesmyslně a bezpotrebně pohanů následujíce ... Přes ty ohně skáčí, jako někdy Římané in Paliliis tance noční provodí, pasy a věnci frejířskými a pověrečnými se šlechtí, žraní a k v a s y a jiné mrzkosti plodí Kteří to p o- s a v a d činí, těmi věcmi svátku sv. Jana nepoctí . . . ; nebo Jana a jiné svaté vzývati jest modlářství; ohně páliti jest bláznovství; pasy a věnci z zvláštních bylin se šlechtiti, jest marnost a pověra . . . Místo pasu proti (prý) bolení beder mějme podle apo- štola podpásáná bedra naše pravdou . . . Tak hodně, vzáctně a slavně památku sv. Jana oslavíme.* Z pověr staročeských o sv. Janě poznali jsme posud, žé dívala se mládež skrze věnce černobýlové do ohně, aby jich po celý rok oči nebolely; že opásali se černobýlovými pasy, aby jich bedra ne- bolela. Při tom skákali přes hořící hranici, tancovali kolem a mívali hodokvas. Zaianský chtě dokázati, že páiení ohňů jc pohanský mrav', po- kusil se vyložiti (1. a), jak vznikl tento obyčej. Výklad jeho není ovšem původu domácího; je však tím důležitý, že svědčí, jak za doby Žalanského (na zač. stol. XVII.) byla také v Čechách známa středověká pověsť o původu ohně svatojanského. Za starých časů - 1 ) Farrago, I. 123, Thomae Mitis elegia de s. Johanne Baptista: » . . . Non veluti vulgus pecuino more celebrat, . . . sed nec ad exstructos bacchando turpiter ignes, gentiles divos ut coluere suos.« * --) Postilla, 1592, str. 11 59. - O druhém Eliášovi totiž o Janu Křtiteli, vyd. 16 14, list B 5, 6. 132 pálili prý pohané ohně okolo sv. Jana Křtitele blíže vod a studnic, aby dýmem zaplašili draky, kteří svým jedem je otravovali. Pa- mátka toho že se udržuje pálením ohňů svatojanských. Tuto pověst jako vzácný doklad uvozují badatelé Kuhn, 2 *) Wolf 26 ) a jiní, a spoléhajíce na pravdivost její, zacházejí pro analogii k ní až do končin indických 26 ) Vedle toho mínění soudili bychom, že má pověst ta vrátký podklad svůj v bájivém středověku evropském, za něhož se vyrojilo plno roznícenou obrazností vykouzlených pověstí a vý- kladů podobných, že tedy netřeba choditi tak dalekou oklikou pro výklad, ač dosti vtipný. Překlad Žalanského z latiny je skoro doslovný a nasvědčuje,, že již tenkráte neznali Čechové pravého původu slavnosti svatojanské r shánějíce se po nejapném výkladu cizím: »Píší Hospiňian De festis^ Durand in Ration. lib. 7. c. 14., 37 ) že za starodávna někdy, toho času, draci k chlípnosti pro slunečnou horkost vzbuzeni jsouce, a v po- větří létajíce, začasté do studnic semeno a jed pouštěli, odkudž voda nákazu brala a kteří z té vody pili a povětří jedovatého se nalkali,. anebo v smrť aneb v těžké nemoci upadali. To vyšetřivše lékaři, veleli zhusta ohně okolo vod a studnic páliti a obzvláště ty věci,, které by veliký dým a smrad vydávaly, na oheň kladli a tím (prý) draky zaháněli. A poněvadž se pak to obzvláště v tyto časy okola sv. Jana dálo, odtud to pošlo, že někteří i z křesťanů bez potřeby bláznivě to posavad činí. « Z druhé polovice století XVII. máme o svatojanských ohních 24 ) Herabkunft des Feuers, 51 dle Kemble (Sachsen in England), I. 296. 2 ') Srv. Wolf, Beitrage, II. 387 (Kuhn, 1. c. 52). atí ) Kuhn, 1. c. >Das ist genau die indische vorstellung vor* dem (Jushna gleichen Vritra oder Ahi, dem drachen, der die (weissen) frauen raubt und in seiner hole gefangen hált, vereinigt mit der noch rein sinnlichen, dass die wasser vom fluche des damons befallen sind, von dem sie Indra befreit.c (Wolf, Zeitschr. III. 373). 2T ) Durant, Rationale, lib. VIL, 1. 18 la: »In vigilia namque in quibusdam par- tibus ex a n t i q u a observatione čolligunt homines et pueri ossa et quaedam alia immunda cremant. Ferunt etiam brandas sive faces et cum illis circumeunt arva. Ter- cium est, quod rotám volvunt. Qui immunda cremant et fumum in altům product faciunt, habent hoc a gentilibus. Antiquitus enim dracones hoc tempore ad libidinem propter calorem excitati, volando per aerem frequenter in puteos et fontes spermatiza- bant, ex quo inficiebatur aqua et tunc erat annus letalis ex aeris et aquae corruptione, quod quicunque idem bibebant, moriebant et gravem morbum patiebantur. Quod atten- dentes philosophi, iusserunt ignem frequenter et passim circa puteos et fontes fieri et immunda et quaecunque immundum redderent fumum, ibi cremari. Namque per talem fumum sciebant posse fugari dracones. Et que talia hoc tempore maxime fiebant, imma haec adhuc ab aliquibus observantur.c Srv. Hospiňian., De origine fest. Christin., 1. 113b, 114a. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 133 zprávu obšírnou a tklivou . . . Zbědovaný český lid v strastných do- bách tehdejších nezapomínal zděděných obyčejův. Třeba útrapy svíraly mu hruď, oddechl si, zajásal aspoň na chvíli při prostoná- rodních slavnostech, kdy každoročně vracely se doby vhodné k tomu. Na vrub takové houževnatosti lidu českého, jenž přese všechny po- hromy a nátisky nevzdával se řeči své, svých potupených zvyků — na vrub toho třeba čítati, že zachoval neúmorný lid ten v chatách venkovských dědictví svatováclavské — řeč svou, třeba trochu zne- svářenou, a ctihodné zvyky po pradědech svých, mezi nimi také zvyky o slavnosti svatojanské. Šlechetný jezovita, jenž za doby zlé, kdy užito bylo pálení ohňů svatojanských ku pálení českých knih 28 ), neohroženě hájil jazyka českého ve skladbě, plné vroucí lásky k zubožené otčině, vylíčil ve svých »Miscellaneích« 29 ) ohně svatojanské. Na večer o sv. Janě Křtiteli vystoupil Balbín s několika druhy na pahorek, aby se po- dívali na ohně, jež po celé Čechii zazářily. Rozkošné divadlo, ja- kéhož Balbín před tím prý jakživ neviděl, objevilo se před jejich zrakem. Po celém obzoru, kde jaké město, víska, osada, všude na návrších vzplanuly hranice, na některé výšině dvě i více. Mládež přeskakuje mihavé plameny, krajem rozléhá se jásot . . . Zdá se, jakoby tam daleko na konci obzoru místo ohňů hvězdy nebeské kol kolem po zemi se třpytily a kmitaly v temnu nočním — a jakoby samy plameny, které omladina přeskakovala, z místa na místo tančily . . . » Nemohu řečí, jak bych chtěl, co jsme viděli, vy- pověděti,* končí Balbín pěkný popis noci svatojanské. Svědectví toto z dob pobělohorských je tím spolehlivější a vzácnější, že je psal právě Balbín . . . Staré zvyky svatojanské opakovaly se každoročně. V rýmo- vaném dokladě staročeském, jejž tu položíme (z r. 17 10), dočítáme 28 ) Dr. A. Rezek, Dějiny prostonán hnutí nábož., I. 1887, 71, 72. - 3 ) Balbín, Miscell., 1679, I- 2 ^> D: »Ipso s. Joannis Baptistae die sub vesperam montem Geltz aliquot ex sociis conscendimus, ut ignes eo vespere et nocte, tota Bohemia relucentes, quantum daretur, spectaremus ex monte (non enim pridie, sed ipso festo quasi per otium, cum feriatur a laboribus familia et rustica iuventus, plerique pagorum pyras exstruunt). Vidimus illustrissimum spectaculum, quo formosius in hoc genere spectare me non memini. Nullus pagus est, nulla villa, non oppidum, non civitas, quae festivos sancto Baptistae ignes non excitet; saepe in eodem loco duae ac plures pyrae excitantur, quos iuventus superat saltu, pago universo plaudente ; haec omnia sub nobis posita, nocte praecipue adiuvante, spectare iucundissimum fuit. Coelum et stellas in terram decidisse diceres, eoque gratius spectaculum visum est, quod et plures stellae humi viderentur et quod perpetue transilientium motu et umbris mutari et ipsae pyrae quodam modo saltare viderentur; non possum oratione, ut vellem, quod vidimus, explicare.c 134 ČENĚK ZÍBRT se jména příbuzného s východoslovanským »kupalo«, po česku »kupadlo«. Co to značí, že o sv. Janě děvčata mládencům dávají >kupadla«, neumíme vysvětliti. Tolik však je jisto, že název ten souvisí s obřady svatojanskými u Slovanů východních. Veršovec líčí svěcení sv. Jana v tento, rozum : 30 ) »Na sv. Jana Křtitele sedě podle dobrého přítele, víno a med pijeme lektvař i pražmu jíme, pálíc sudy, k tomu svíce okolo ohňů tancujíce. Panny mládencům kupadla dávají a sousedi dobrou vůli mají.« Nepřikládajíce veliké ceny zprávě, že r. 1721 za pobytu císa- řovny Alžběty na zámku hraběte Černína z Chudenic *Kieshublu« o sv. Janě Křtiteli kromě »kunstovného ohně« byly zapáleny na po- dívanou vznešenému hosti na zámeckém nádvoří > dva velké svato- janské ohně, okolo kterých při houslech a dudech sprostější chasa tancovala* 81 ), věříme více dokladu kazatele Pelišota. Vykládaje o veliké radosti, jakou mnozí měli z narození sv. Jana Křtitele, do- dává 82 ). »A až posavad se radují, když nočního času ohně roznicují, při nich veseli jsou.« Setkáváme se tu s druhým vysvětlením staročeským, odkud ohně svatojanské pochodí. Prý z toho, že se křesťané těší narození sv. Jana Křtitele. O výkladu takovém a splynutí jeho s pohanskou slavností letního slunovratu pověděli jsme nahoře. Ještě jiné, nezajímavější vysvětlení slavnosti svatojanské po- dal Středovský (17 10) a Ulmann (1762). 33 ) Po celé Moravě pred 30 ) Sedlská Pranostika, vyd. 1710. 31 ) Nová správa král. česk. skrze příjezd Alžběty Kristiny, 1721. str. 14. 3a ) Sv. Jan Nep., vyd. 1723, str. 8. 3S ) Sacra Moraviae historia, 17 10, 40, 41 : »...Hodie namque, quo olim tem- pore pagani inchoabant Radagosti festa, eadem nunc videlicet a festo s. Joannis B. in montem memoratum (Radhosť) plebs toparchiarum Hochvaldensis, Roznoviensis, Fri- decensis etc, tempore pacis etiam adiacentes Hungaro-Slavoni ingenti confluunt multi- tudine et hic quadam ab antiquis gentilibus tracta consuetudine, absque omni supersti- tionis nota, inter cantharos saliunt et festas choreas ducunt.« — Ulmann, 1. c, II. 501. »In der Vigilie Joannis des Taufers ist gebrauchlich in dem ganzen Land zu Abend ein Feuer auf denen Bergen und Hugeln, wann sie da sind, zu machen; iiber solches pílegen die unvcrheiratheten Personen beides Geschlechts zu springen, und dabei ein Kurzweil zu treiben. Solches Gebrauches wissen sie zwar keine Ursach zu geben, STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 135 sv. Janem Křtitelem zapalují na návrších ohně a mládež skáče přes ně. Původ toho není znám ; ale možná prý se domnívati, že je to památka obětí, jež pradědové pohané obětovali božstvu Radhosti a jiným. Nevinnou slavnost zaplašily stále obnovované zákazy v mě- stech do vesnic, kde místy posud s jásotem bývá přivítána, ale přece ani tam není slavena tak hlučně a s takovými obřady, jako za dob starších. I na venkově brojeno proti zvykům svatojanským. Rychtářům nakázáno, aby jich nedopouštěli, poněvadž »tak nazvaný svatojanský oheň dílem skrze pověru, dílem skrze nebez- pečenství ohně přísně zapovězen jest a proto se trpěti nemá.c 84 ) * Aubanus zmínil se o zvláštním zvyku téhož asi času, kdy mládež vynáší smrť. Zpráva jeho, nejistého ovšem původu, zasluhuje zmínky. » Téhož času i takový obyčej se zachovává: Vyplétají slá- mou jedno dřevěné staré kolo a od velikého houfu mládeže na ně- který vyšší vrch souci vynešeno, po rozličných hrách, které oni ten celý den na tom vrchu, leč by jim studenosť překazila, provozují, při času večerním zapáleno bývá a tak plamenem plápolající do oudolí důle ležícího, z vysoká se točíc běží. Strašlivé jistě divadlo ukazuje, takže mnozí, kteří toho prve nevídali, domnívali se, že slunce anebo měsíc z nebe doluo spadá.* Obyčej tu vypsaný není smyšlenka, vybájená obrazností spiso- vatelovou. Ve středověku i podnes po Evropě je obyčej ten znám, ale pouštívají ohnivé kolo v nestejný čas — obyčejně na večer před sv. Janem Křtitelem, kdy na vrších páleny bývají ohně. 85 ) dannoch kann man muthmassen, dass sie dem Abgott Radhost und andern Abgóttern von den Altvatem auf den Bergen zu eben solcher Zeit verrichtete Schlachtopfern der Ursprung solches Feuers sein mogen. ;M ) Obentraut, Přír. kn. pro rychtáře, 1847, 187. 3 ") Na konci stati o pálení ohňů svatojanských připojujeme, že staří Čechové jak vůbec bývalo zvykem, pálívali ohne při zvláštních slavnostech, nebo na znamení velikého veselí. Tak pálili Pražané oheň na památku mistra Husi s všelikými slavnostmi. Leto- pisec o tom poznamenal (k r. 15 17): >V neděli u vigilii M. J. Husi a M. Jeronýma Pražského, když bylo po jitřní, a potom i v pondělí na týž svátek konšelé Pražští p á- 1 i 1 i oheň pod mostem na malém ostrůvku blíž krucifixu a na věži mostské trubači slavně troubili, na bubny bubnovali, z hakovnic s mostu stříleli a od mlýnů v ku Petřínu, a pan purkmistr Sigmund od Tváří s panem Janem Hlavsou a někteří jiní z pánův byli na věži na mostě, dívajíce se na ten oheň dolův, když lidu bylo veliké množství na mostě i po březích. A páni kanovníci s hradu nelibě to nesli. « (Staří letop. ííí. 408, 409. Srv. pojednání Jos. Truhláře, O bohoslužebných písních k poctě Husově v XV. a XVI. věku složených. Zašed, zprávy k. č. spol. nauk, 1886, str. 3.). — Po dokonání kompaktát (1436) rozproudilo se mezi lidem českým veselí. 136 ČENĚK ZÍBRT Korutané 86 ) pouštívají s vrchu ohnivé kolo, »s y m b o 1 let- ného umírajícího juž slunce.* V Haliči pouštějí Ru- síni podobné kolo s vrchu do Dněstru . . . Indoevropský obyčej tento o sv. Janě Křtiteli doložen jest četnými popisy starými i novými. Vysvětlují jej staří spisovatelé i novější mythologové shodně s narážkou u Mirotického (» mnozí domnívali se, že slunce anebo měsíc z nebe doluo spadá . . .«), že ohnivé kolo s vrchu kolotající je symbolem slunce. 37 ) Rukopis kapitoly pražské je líčí: »Po těch všech věcech zpievali spolu ,Te deum lau- damus*. I šel císař s jedněmi do kostela a tam zpívali ,Salve' a Čechové odpustivše v stranu, zpívali spolu český písně božie i , Svatý náš Václave'. Ten den celý i celú noc zvonili, ohně pálili, veliké veselí bylo.c (Arch. Č., III. str. 445.) — Jinému veselí těšili se Pražané r. 15 17. »Pan Mikulai vej voda polský, vyslanec polského krále Sigmunda, kázal páliti ohně na staroměstském rynku. Tu troubili trubači s rathouzské "věže, žáci zpívali ,Te deum laudamus' a tu jim kázal sud piva vytáhnouti. aby všickni pili, kdo chce a penězy sypal mezi lidi . . .« — Někteří odvozují pálení ohňů svatojanských od upálení Husova: »... Neque desunt, qui a rogo Joannis Hussi derivent et a Bohemis in Germaniam, Hungariamque inductum opinentur.« Ci- tuje Híč, Nar. običaji, 1846, 170. 86 ) Hanuš, Bájesl. kal. str. 186. Srv. Durant, Rationale (psáno dle J. Beletha (1162) okolo r. 1296), lib, VIL, 1. 181a: »Rota in quibusdam locis volvitur ad signi- ficandum, quod sicut sol ad altiora sui circuli pervenit, nec altius potest progredi, scilicet tunc sol descendit in circulo, sic et fama Johannis, qui putabatur Christus, descendit, secundum quod ipse testimonium perhibet dicens: Me oportet minui, illum autem crescere', quod dicunt quidam dictum esse: eo quod tunc dies incipiant minui et in nativitate Christi crescere. « — Thom. Naogeorgus, Regn. papist. lib. 4.: »Est ubi detritam stupisque et stramine multa intextam, tractamque rotám in celsissima montis succendunt, postquam coelo hesperus ardet opaco volvuntque in praeceps, quod solis ab arce cadentis coelesti simulat specie m, horrendumque videtur. At sua tum credunt pariter dispendia volvi in praeceps tutosque a cunctis se esse periclis.c Viz Hospin., De orig. fest. Christian., I. 114a. Oba doklady jsou uvedeny při popisu obyčejů svatojanských. Kuhn ve svém spisu Herabkunft des Feuers věnoval to- muto obyčeji důkladnou, citáty vyzbrojenou úvahu na str. 48 ad., 95 ad. Podobně sebral souhlasné doklady Lindner v kulturně-historické studii »Das Feuer«, 1881, str. 126 a 127, 129. U Kuhna (51) otištěn citát ze středověkého kázání o slavení svátku sv. Jana Křtitele. Touží na rozličné pověry : »Tertium de rota, quam faciunt volvi ... Rota involvitur ad significandum, quod sol tunc ascendit ad a 1- ciora sui circuli et statim regreditur; inde venit, quod vol- vitur rota.c (Kemble, Sachsen in Englad, I. 296 ad.) Tamtéž (1. c.) uvedeny zvláštní podrobnosti zvyku tohoto u jednotlivých národů (se zevrubným udáním knih, z nichž Kuhn čerpal). Srv. Mannhardt, Baumkultus, 500, 501, 509. Podstata zvyku toho je táž, jako jej vylíčil Aubanus-Mirotický. A váží-li si Kuhn vzácné staré zprávy, výše uvedenc, o ohnivém kolu, zasluhuje také staročeský doklad povšimnutí a oprávňuje k domnění, že všeobecně po Evropě známý obyčej ten mohl také u nás v Čechách býti znám. Tylor. II. 299. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 137 O sv. Janě Křtiteli bývá přivozována v úslovích našeho lidu kukačka, prorokujíc svým kukáním, kdó jak dlouho bude živ, bude-li neúroda obilí, bude-li drahota a zač bude korec žita. 88 ) Starým Čechům věštila kukačka o sv. Janě také tak. Kukala jim počet let budoucího života 89 ), prorokovala cenu obilí. » Kukačka po sv. Janu za kolik dní kuká, za tolik grošův bude žito. Kuká-li za dva dni, za 2 groše etc.« Partlicius k tomu nedůvěřivě dodává: »Ale více záleží na naší pobožnosti, než na kukání žežulky.* 40 ) V týž rozum o věštebné moci kukačky o sv. Janě vykládá selská pranostika 41 ) : Kuká-li dlouho po sv. Janě, je to věštba nedobrá. » Kukačka když po Janě dlouho kuká, drahý čas znamená. 42 ) Tak věří lid podnes, okřikuje kukačku po sv. Janě 48 ); »Mlč a nekukej na drahotu.* 44 ) 38 ) Viz o tom náš článek » Kukačka v národním podání slovanském* v Časop. Česk. Musea, 1887, str. 30, 31. 39 ) Spor duše s tělem (ze stol. XIV.), Jos. Truhlář v Č. Č. Mus. 1881, 262. Duše: > Zmoudři. Smrt' jest blízka i káže navrátiti vše zboží. « Tělo: 40 ) Každor. kal., 1. c, 16 17, 129. 41 ) 1. c. z r. 17 10. Srv. Joh. Praetorius, Der abentheuerliche Glucks-Topf, 1669, 424, 445- 42 ) Kalendář vždycky trvající, 1771, 1. 6b. 43 ) Č. Č. Mus. 1887, 1. c. 44 ) O kouzelné moci kukaččině o sv. Janě vypráví slovenská pověra z mi- nulého století toto : »Chceš-li, aby te žáden neprestrelil : chyť na svatého Jana kukučku a za tri dni chovej, potom ju rozparaj a najdeš v nej jeden kameneček, kteri při sebe nositi budeš. « Sasínek v Archivu, vyd. Maticí Slovenskou, II., str. 50. — Srv. 1. c. str. 55: »Aby se te zbroj nechytila: kdy najdeš pred svatim Janem hada, utni mu hlavu a polož do ni za try hrachy a polož do zeme; ket ten hrách bude kvitnut, nos ten kvet pri sobe, kulky se neboj. « »Žežulka po sv. Janě za tolik dní kukává, za kolik grošů žito v trhu bývá.« »Duše, poslyš mú jistotu: dala mi žežhule lhótu, šest désěti let bez pěti jmám živ býti, rač věděti.» lavnosti náboženské, pouti, poskytovaly lidu příležitost, že se scházíval do místa, kde pout slavena, po bohoslužbě zdržel se tu, pobavil se se známými — a tak vedle církevní slavnosti o pouti vyvinuly se zábavy a radovánky rázu světského. Pouť byla výro- čním slavnostním dnem pro celé okolí, zvláště pro mládež, která scházívala se na pouť více pro zábavu, než pro pobožnost. Tak soudil už ve stol. XIV. Štítný. Nelíbilo se mu, že se toulají panny po pou- tech; netušil horlivý mravokárce v potulkách takových nic pěkného. 1 ) Více ze stanoviska náboženského brojí proti » zamyšleným, lživým pútem« Chelčický. 2 ) Touží na ty, kdož na poutech z úmyslu zbožného hledají pomoci svatých a putují pro odpustky až do Cách a do Etinku. 3 ) Naráží však také na světské zábavy o pouti a slova, jaká položil do sousedství poutí, potvrzují bezpečně, že lid chodil se bavit na posvícení, trhy výroční a rovněž — na pouti. Hříšní hle- dají prý tajných míst, » někdy chodby nějaké sobě k těm zlostem zamýšlejíc, kamsi někam podál na trhy, na posvícení, na jar- marky, na puti, kde by se ukryli známých a přikryli zlosti své. c (Postilla, 1. 155). Podobně vyčítá Rokycana ve své Posti ;le 4 ): » Než teď hledí sob 5 *) Vyd. Vrťátko, 20. »Nepřietel čistoty: túlánie pokrajích, po uliciech, po cizích domech, po pútech . . -) Postilla, 1. 50, 84, 159. ! 73 a j. v. 3 . Postilla, 1. 181. 4 ) Dr. Jar. Goll v Č. Č. Mus. 1879, 2 o°- U ť. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 139 kněze zjednati k své voličce, aby jim lehce nebeské království ukázal; ,Tuto dnes máte odpustky a tamto pouť dobrá!' A lidem miio ondy v letě se projiti, ono k sv. Prokopu, ono na Vyšehrad, ono k šlojieři nejistému.* Zevrubnější popis pouti staročeské máme ze sklonku stol. XVI. Z daleka hrnou se na pouť kramáři, nesouce v nůších, putnách a břemenech šmejd a jiné zboží; jiní jako na trh vezou plné truhlice. . Poněvadž se sejde na pouť mnoho lidu, starají se, aby bylo s do- statek jídla a pití. Nesou tedy na zádech, vezou na kárách a na vozích maso, chleba, pivo a víno. Kdož pro pobožnost přišli, brzy toho zapomenou, rozjaří se, tancují a snad se nepohodnou, hašteří se mezi sebou místo modlitby. 6 ) Někteří slaví dle svědectví Rešelova 7 ) pouť ještě druhý den, dělajíce si, jak říkají, »tučné pondělí.* Tak bývalo o pouti ve stol. XVI. a bývalo i v letech pozděj- ších. Kazateli Tannerovi (1672), nelíbí se putující mládež, nevěří jim, podezřívá, že »s tím samým oumyslem chodí do kostela, na processí a pouti, aby pod barvou a z příležitosti služby Boží neb modlení své oči popásli po mladicích. « 8 ) Chodívají na pouť jako dříve — jen pro zábavu pro tanec. >Při kostelíčkách mariánských v lesích^ na polích a na horách postavených nezvedená . . . sběř při vejročních takových kapliček slavností místo služby a uctění Marie na všelikeré rozpustilosti, žraní, tance, procházky a toulky se odevzdává. Jdoucích 3 ) Poličanský, Pokuty (1613), 50: »Jiní opět když se trefí k některému svatému pouť, mnozí byť bylo dvě neb tři míle od některého města aneb kostelíka, anť v nůších, putnách i v břemeních šmejd a jiné věci nesou, ještě nadto s vozem, veza dvěma koňmi anebo třímá, nabera plno v truhlicích šmejdu, jako na jiný trh nebo jarmark jedou k prodávání a kupování — to vše v neděli.* 6 ) Tom. Bavorovský (J. Jireček v Č. Č. Mus. 1864, str. 28): »Vycházímeť i my na pustá místa, putujíce k tomu neb jinému svatému a to ne za jinou příčinou, jakž v tom vidíni býti chceme, než pro náboženství, abychom slova Božího poslouchali a Pánu našemu se modlili. Dobré předsevzetí ; šetřte průchodu ! Na poušti není vystave- ných kuchyní ani krčem, protož obávajíce se, abychom v jedné neb druhé hodince hladem nezemřeli, dopouštíme toho, aby za námi netoliko na zádech nesli, ale také na kárách a vozích maso, chleby, piva a vína vezli, kterýmižto věcmi prvé než k místu modlitebnímu přijdeme, tak se cesty zamčstknají, že nesnadno každému vjíti do chrámu Páně. Tu již potom ďábel dobrého Božího stvoření k zlému užívá, pijákovi namítá víno pálené, ukazuje sudy vinné, obracuje naň dejm z kuchyně a z toho potom to po- chází, že mnozí zapomenouc se nad slovem Božím a nad tou příčinou, pro kterou vyšli, prvé se ptáti budou po šenkéři než po knězi. V tom potom uhledati se může skutek jich putování. Tento se bude v svém opití . . . váleti, jiný zlořečíc s jinými voditi, někteří tancují, jiní sobě kordy dělají . . .« ') J. Jireček v Č. Č. Mus. 1864, str. 25—26. 8 ) Bič, vyd. 1672, str. 145. 140 ČENĚK ZIBRT na pouť mnohokráte nejni cíl mariánského uctění, ale zpotvořilé mysle obveselení a vyražení. « 9 ) Mládež, toulající se po poutech, vtipkuje Bílovský 10 ), že » pu- tují, aby tam byl ten, ta, ty, on. Tak potom přichází tentation pokušení, z pokušení hřích.* Vyčítá jim: »Vy panenky, mláde- nečkové, kteří snad na pouti po ústech dychtíte a snad ten, ta, ty, on více pro líbání nějaké Mařeny, než pro pobožnost Marie jste se na pouť vydali !« ll ) Proto »jest tu vídati mnoho takových hejsků, kteří na to okol- kují a toho starostlivě vyhledávají, aby natrefili na některou paní nebo slečnu, které by sloužili a jí svou pravicí za ruku, jakoby bylo nebezpečenství aby chůzí neomdlela a na zemi nepadla, pozdržovali. « Zadíval se rozhorlený kazátel na zdvořilé mladíky, kteří takto putují s procesím a vzdychl si, že spíše místo pobožnosti » nějací frejíři vedou své milenky k tanci; nebo z tolika nakřivování těla, z tolika poklon, smíchův a žertů, pohrávání nic jiného hádati nemůžeš. € 12 ) Že opravdu pro tanec na pouť chodívají, poznali jsme z do- kladů již uvedených. Podezřívá mládež také Bílovský. » Chodívají často na pouť, aby se do sytosti skrze celé noci spolu vytřásli a vytancovali.« 13 ) Z těchto a podobných 14 ) stesků a výčitek, třeba přehnaných a slovy drastickými pověděných, vyrozumíváme, že pouti bývaly prostonárodní slavností lidu českého a proto jsme přibrali roztrou- šené narážky o nich do této knihy. *- Dlužno ještě se zmíniti o stopách nynější svatojanské a svatováclavské pouti venkovanů ze všech krajin českoslovan- ských do » matičky € Prahy. 9 ) Steidl, Lauret. domeček, 1723, 1. 6. ,0 ) Siclus, vyd. 1703, 1. D. 4. n ) Viv. Coel., 1724, 465. Srv. Veselý, Káz., I. (1724), 211. »Přišli do kostela ne pro Boha, ale pro nějakou bohyni, ne pro Marii, ale pro nějakou nechutnou Mářu, . . . nemodlí se oni tu pánu Bohu, ale Boženkám svým* atd. »*) Bič, 1. c, 253. l ' A ) Siclus, 1. e. ,4 ) Damascen, Chléb, II. 752 (vyd. 1728). »Ptám se jiné : ,Kamžto, panno Ma- řenko, tak vroucně?' ,Na pouť, odpovídá, jsem se zaslíbila a musím ji vykonati.' — ,Svaté předsevzetí ; než prosím, ať je to s pánem Bohem. Medle dát pozor, ať místo pouti nehledá kouty, ať to není pokrytské putování.* STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 141 Úcta Čechů k sv. Václavu je prastará. ,6 ) O pouti ku hrobu jeho do Prahy četli jsme zmínku u Dlouhovesského (1672). Pro- mlouvá totiž r. 1673 »ke všem milým poutníkům svatováclavským přes celý ochtáb již na druhý rok z okolních měst, městeček, vesnici také vzdálených na hrad Pražský k tělu sv. Václava ná- božně velmi a vroucně putujícími* 16 ) O svatojanské pouti našli jsme svědectví r. 172 1. 17 ) Slavena bývala vždy hlučněji a hlučněji. R. 1724 zaznamenávají o ní Po- štovské Noviny (č. 24) v tento rozum: » Minulou neděli odpoledne zdejší páni mužici virtuosi pod mostem pražským ke cti sv % Jana Nepomuckýho na tom místě, kde ten sv. mučedlník své mučedlnictví trpěl, a kde jeho měděnná postava na mostě pražském stojí, vý- bornou muziku na šífích drželi ; na to také zdejší páni kupci, též na tom místě, na večer na šífích, které ozdobně illuminirované byly, ke cti . témuž svatému velmi pěknou muziku dělati dali, při čemž po obikráte zdejší privilegirovaní páni střelci na svým, tak nazvaným malým ostrově v prostřed řeky Moldavy nad mostem pražským, s svými kusy a pollery mnohokráte slyšeti se dali.« Zprávy o obou poutech uvedli jsme ovšem ne tak pro důleži- tost jéjich, jako spíše pro jich kuriositu. Doklady podává Dr. J. Kalousek, Obrana knížete Václava sv., 1872, 35 — 39. 16 ) Podivín, 1673, 1. A. 2. 17 ) Nová sláva král. č., 1721, str. 3. »i6. (máje) na den sv. Jana Nepomuckého tak velké množství jak domácích, tak také přespolních pobožných křesťanův na Hrad Pražský k hrobu toho svatýho divotvorce se sešlo, že ačkoliv hned od dvou hodin ráno mše svaté čtené byly a 70 zpovčdlpíkův sedělo, přece zpověď slyšeti sotva stačiti mohli.* líží se léto a s ním venkovanům perná polní práce. Nebudeme (žjS^p tu líčiti, jak »v létě hospodář kupuje srpy, brousí kosy, ozbra- nuje podávky, připravuje hřebřiny, seká, žne, váže, mandeluje a do stodol svážit 1 ). To zatím není naším úkolem . . . Hleďme si jen prostonárodních obyčejův a pověr, pokud se každoročně opakovaly v letě, přede žněmi. Hospodář od setby až po sklizeň má starost, jaká bude as úroda. 2 ) Ze starosti té vznikají pak rozmanité prostředky, jak si možná přičarovati bohatou sklizeň a zaplašiti všelikou pohromu, na př. »aby jim nezmrzl hrách, když kvésti počíná, několik květů v jistém počtu pod hrudu aneb pod kámen kladou, aneb jisté ce- dulky do pole zakopávají, c 3) Nejvíce bál se ode dávna hospodář krupobití a bouře. Letopisy a jiné prameny staročeské obšírně vy- pisují, kdy a kde jaké hromobití se strhlo, jak z » černého mračna* ') Koliandr, Trojí čest, 1748, 1. B3. 2 ) Srv. Dvorský, Zuz. Černínova, str. 315 (1652): »Buď pánu Bohu věčná chvála, zase ode čtvrtka skoro každý den prší a přemile namoklo to boží obilíčko i jinší vše jako by se smálo i se zahoustilo; an se pak tak převelice vždyckny k Mitrovicům mračí, jáť sem myslila, žete tam náramně pršelo, dá pán Bůh, že taky vláha tam spadne ; kdyby Bůh dal vlažičku, dejtež předce sázeti zelí co nejdříve, my ho zdetky všudy již přes polovice osazeného máme.« — Když pšenice kvete, bývají prý raci nejlepší. Tak podnes slýcháme. Srv. Tharsander, Schauplatz, 1735, II. 135: *Die Austern, Mu- scheln, Schnecken, Krebse und andere dergleichen Dinge sollen bei vollen Mond voliér als sonst sein, weil sie von der Feuchtigkeit des Monds lucker gemacht und gleichsam geschwángert werden . . . Man hat auch bei uns ein bekanntes Spriichwort, dass, wenn man H a b e r saet und máhet, die Krebse am besten, folglich am vollsten sein ; welches ziemlich wohl eintrifft.c 3 ) Veselý, Kázání, vyd. 1724, TI. 109. Přede žněmi. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 143 pršely kroupy »věčí nežli holubí a jako slepičí vejce, « 4 ) »co dobré slepičí vejce a některé co husí, k tomu hranaté, majíc každá z nich v prostředku díru, jakoby ji nebozízem provrtal,* 6 ) zase jinde pa- tlaly »jako dobré husí vejce a některé co slepičí, tak jakoby pře- pásané byly, . . . jiné opět byly jako kuchařské vidličky velmi špi- čaté a některé jako dobrý dčbán.* 6 ) Dokladů podobných jest až nazbyt. Štelcar Želetavský — abychom jiných pominuli — zapsal také důkladné zprávy o tom, jak »z povětří s deštěm pršeli hadi, štírové, žáby a jedovaté žížaly k záhubě lidem i hovadům.* 7 ) VKo- rytanech prý r. 1550 pršel » žitný déšť*, lidé že jej sbírali, semléli a >za drahně časů chleba dostatek mělic a pod. 8 ) Jinde zase »pršel / hrách, řípa, žito, pšenice, že se tím lidé živili za dlouhý čas«, a v zemi slovenské prý pršela »manna«, kterou i na Moravě » košto- vali* dle svědectví osob, uvedených po straně od Štelcara (1. c.) 9 ) Tyto a přehojné doklady příbuzné, popisy bouří, veliké vody a ji- ných neobyčejných zjevů přírodních líčívají živelní pohromy, — až někdy staří »za jiné neměli, než že soudnej den bude* 10 ) — slovy lakořka již stereotypními. Stávalo se tedy za starých časů, jako děje se podnes, že » ho- spodáři, kteříž se ke žni strojili, chystajíce se sklidě obilí, čisté m a ř e c piti, v své naději zmejleni a zarmúceni byli« n ), a nic se nedivme, že »lidé zoufalí, když se jim od krupobití na obilí škoda stane, mají obyčej plakati, rukama lomiti, a za vrch se rváti, domní- vajíce se, že jim Bůh dárce a stvořitel všech dobrých věcí velikou 4 ) Arch. J. Hrad. 1558. Šťastný z Pleší Jach. z Hradce: » Včera zde tak náhlý povětří přišlo, kterýhoŽ lidé jakživi nepamatují; nebo veliké kroupy pršely, takže věčí nežli holubí a jako slepičí (vejce) byly, však proto škody nečinily, t 5 ) Stelcar Želetavský, Kniha Duch., 1. N6. •») 1 c, 1. N7. : ) 1. c, 1. F 5 . 8 ) 1. c, 1. O4. Více tamtéž. Srv. Tharsander, Schauplatz, 1735, I. str. 352 ad. >Von allerhand Wunderbahren Regen.« I maso a ryby prý padaly s deštěm. Viz C. "Meyer, Aberglaube des Mittelalters, Basel, 1884, 91- 9 ) Četné doklady tyto a podobné čerpal Želetavský »z kronik římských, českých, slezských, polských .... etc, kteréž mi učení muži na česko překládali, jako i knihy Melherologiam Joannis Garcei, l^terýž spůsobem filosofickým na větším díle sepsal exemplář o hromobití, jehož mám díl na česko přeložený od dobré paměti kněze Jana Semina Turnov- ského, někdy děkana na Horách Guttnách, když jsem u něho kaplanem byl. « 1. c, 1. A8. )0 ) Anna z Hradce píše r. 1556. Jach. z Hradce: >A taky VMsti to za jeden div napsati musím, že jest v noci na Nový lítho takový povětří bylo, bléskání a hromo- bití, že jsme již za jiné neměli, než že soudnej den bude; co tím milej Bůh mysliti ráčí, to v rukou jeho svatý milosti jest.* (Arch. J. Hrad.) n ) Želetavský, Kniha Duch., 1. N6. 144 ČENĚK ZÍBRT křivdu učiniti ráčil, když jim odňal obilí* (1. O2.) . . . Nářku jejich déle všímati si nebudeme, pozorujíce raději, co soudili staří Čechové o hromu a krupobití, 12 ) jak je nazývali, jaký názor měli o jich vzniku,, podobě a zažehnání zhoubného jejich účinu. Jména hromu u jednotlivých národův , analogie názvů pří- buzných, byla vyšetřena a srovnána od Grimma. 1S ) Nám tu půjde o názvy staročeské. Vedle slova »hrom« bývá jméno *zlý* y »zlej« u ), jindy >hromová střela*, 15 ) často a podnes »Boží posel;* 16 ) od Štelcara nazván »h r o m — a n j e 1 z lý« 17 ). Místo >hromi říká v divadelní hře Brož: »By mne hrách spálil. ..« 18 ) »Aby mne hrob zabil, jest takU *») n ) O původu krup a krupobití vypráví se v Rožnovsku: >Za dne velice parného sedělo několik sousedů ve stínu košatého buku. Hovořili a tabák kouřili. Nedaleko nicji bylo jezero, z něhož donášeli sobě čistou a čerstvou vodu, aby nesmírnou žízeň parnem působenou uhasili. Jakmile byli první nádobu vyprázdnili, šel jeden z nich, aby zase čerstvé vody z jezera přinesl. Avšak přijda k jezeru, spatřil je zamrzlé. Zůstal jako zapomenutý. Když pak se vzpamatoval, běžel ke svým soudruhům pod buk a volal : >Ach, bratrové, co vám povím! Pane Bože, nás chraň všeho zlého! Jezero jest celé zamrzlé!* Všichni se mu smáli a pravíce: > Nepleť košů a nematož! Jak by mohlo jezero zamrznout', vždyť je tak hrozné horko!* A ten co dříve byl vody přinesl, řekl: >Jak by mohlo jezero zamrznout' za tak malou chvilku, vždyť jsem z něho teprv před okamžením vody nabíral?* Ten pravil: >No, bratrové, když mi nechcete věřiť, pojďte a přesvědčíte se* . . Za nedlouho potom přišlo několik čertů s cepy a začali to jezero mlátit*. Ti muži sedíce pod bukem s velkou hrůzou se na ně dívali. Čerti, když byli všecken led na drobné kousky rozmlátili, dali si kousky ty do velkých měchů a když s tím hotovi byli, radili se, kam s tím tovarem svým poletí? Jedni povídali: > Poleťme s ním na Moravu (Hanu).* Ale druzí bránili tomu, řkouce: >I tam nepoletíme; tam mají velice mnoho zlých psů, ti by na nás štěkali.* (V řeči pekelné šlovou prý zvony na věžích zlými psy.) Kulda v Čas. Mat. Mor., 1870, 134 — 135. — Středověký názor o krupobití dle knihy biskupa Agobarda (f 841): » Liber contra insulsam vulgi opini- onem de grandine et tonitruis* C. Meyer, Der Aberglaube des Mittelalters, 1884, 88; Roskoťf, Geschichte des Teufels, 1869, I. 299, 300. Lid ve Francii prý věřil, že ďáblové kradou obilí s pole a na lodích vzduchem vezou do báječné krajiny Magonia a tam prodávají. Na mnohých místech odváděli prý ti, kdož byli podezřelí, že povětří dovedou dčlati, zvláštní dávky ze svého nekalého řemesla. Pod. viz G. Langin, Religion und Hexenprozess, 1888, 24. ,3 ) Uiber die Namen des Donners, Eine akademische Abhandlung, Berlin, 1855* u ) Arch. J. Hrad. (VI. R. 1575): »V středu po nalezení sv. Kříže dáno 5 oso- bám, kteří na červené věži hasiti pomáhali, když zlej zapálil po 15 gr. a jednomu 30 gr.« ; 1. c, 1623: > Tesařům od pobíjení na věži, kde zlý udeřil...* 15 ) Paměti Val. Meziříčí a Krásna, 1877, str. 147—148. »L. P. 1726 dne 24. máje z dopuštění Božího nešťastně hromová střela do báně na věži chrámu Páně trefila, ... po druhé taková hromová střela do té *báně trefila . . . « l0 ) Histor. Sborník, 1885, 83: »Dne 15. července (1764) ... po půlnoci na pon- dělí o í '. i jedné udeřil Boží posel do stavení Jiřího Klejzara kostelníka.* 17 ) Želetavský, Kniha Duch., 1. U5, 6: »Na které lidi hrom anjel zlý bije: a jich stavení spaluje . . ?« a často. 18 ) Staroč. div. hry, vyd. J. Jireček, 119. ,9 ) 1. c, str. 122. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE Hrom představovali si jako »o h n i v é h o kohouta,! 30 ) nebo »č e r n o u slepici,* 21 ) nebo »v e 1 i k o u k o u 1 i.c 22 ) Na- proti této víře lidové vykládá učeně Konečný, že blesk a hrom vznikají způsobem přirozeným. 2S ). Blýskání že je dvoje : »Silné a mdlé.« Hromobití je prý : i) rozmítající, 2) opalující, 3) spalující, 4) kamenné. 21 ) Výklad ten jest ovšem ohlas školské učenosti tehdejší. Vedle víry. že hřímání vzbuzuje Bůh, byla rozšířena za starých časů povést, že také lidé čarodějní, zvláště ženy mohou působiti krupobití a bouřku. Želetavský sice tvrdí (1. E4): »Muž ani žena není tak mocný, aniž mají tu moc, aby mohli svým uměním, kouzly a čarami pravé povětří, krupobití, hřímání aneb hromobití uči- niti..« : proto však přece uvádí několik dokladů, jak ďábel » užíval za svůj nástroj velmi staré ženy, s kterouž z přepušténí Božího po- větřím, krupobitím a hromobitím nemálo lidí i dobytka a vosení po- ,9 ) Želetavský, Kniha Duch., 1. R4: »L. P. 1555 hrom, anjel zlý, ukázal se jako ohnivý kohout v domě farním ve vsi Konojedech, vypouštěje z sebe veliké jiskry ohnivé. A napouštěje z sebe veliké jiskry ohnivé a naběhav se dosti po síni, dal se do pivnice a odtud zpátkem letěv komínem vzhůru, teprv zapálil. « — 1. c. : >L. P. 156') hrom, anjel zlý, ukázal se jnko ohnivý kohout v městě Kouřimi v kostele, po němž - běhal sypajíc jiskry a dávaje z sebe smrad z síry. Potom z kostela letěl skrze skelné kolečko a udeřil na věž.* **) 1. c, 1. R5: >L. P. 1570 v času žně hrom, anjel zlý, z malého mračna čer- ného letěl v spůsobu černé slepice v městě Náchodě do zámku do placu mimo krahulce, kterýž přivázán byl na bidle blíže věže, že se ten krahulec i splašil, a posadiv se na zem, veliký oheň z sebe vypustil a letěv zhůru tak hořel, jakoby deset votepí slámy aneb více zapálil, v tom roztrhl tu věž od spodku až nahoru, kteráž dosti tlustí byla, v níž tehdáž seděli dva vězňové a ty také omráčil.* T1 ) 1. c, R4, 5: *L. P. 1579 v neděli na den sv. Medarda hrom, anjel zlí, v městě Benešově udeřil na kostel v hřmotu velikém, až kněz s lidem padl na zemi, byl jako veliká koulej vypouštěje z sebe oheň jiskrnatý, valil se na hrob p. Jana z Šternberka, jehož kus urazil. Odtud po cihlách kulil se skrze nohy Jana Sýkory kostelníka do káply a dal se do almary, v níž na mnoha místech propálil příkrov aksa- mitový a tři voměrály od vornátu.v Viz Divadlo Boží, vyd. 1616, str. 114 ad. 24 ) Na str. 219 je narážka na chromový kamínek*, o němž posud lid ledaco si vypráví: » Hromobití kamenné jest, když kámen, neb jemu nápodobná věc tvrdá, z materie hromové ztvrdlá a spečená, s hromobitím z oblaků vyhozená jsúc, do' u prudce spadá a na věci hmotné silně doráží; nebo páry suché a horké šmidlajíc se s materijí zemnatou a zvláště některého zemského kovu, vzhůru bývají mocí slunečnou vyvábeny a pozdviženy, a když taková materia do oblaku se dostává, od oblaků svírána i zapalována bývá! Materia pak zemnatá, zvláště z kovu některého pošlá, od oblakové vlhkosti jako mouka od vody v jedno spojeno bývá a potom od horkosti (od níž i pára zapaluje se) i ta materia jako v nějaké klubko sehnána a zhuštěna bývá a ta zapálená materia z oblaků vypuzena jsúc spolu s ní i ta věc stvrdlá jako olovo z ručnice s veli- kým hřmotem vyražena býti musí.« Srv. pověsti německé u Tharsandera, Schauplat/, 1735, 371 — 382 >Vom Donner-Keil.< Čeněk Zíbrt : Staročeské výrVní <,!>\"*eje. 10 146 tloukl, c 25) jak baba čarodějnice v Plzeňsku » skrze povětří s ďábly na vosení hromobití a krupobití uvozovala. Vrchnost majíc ji u vězení, dali jí na vůli, jestliže jim skrze čáry své a kouzla s pomocí dábla spůsobí hromobití a krupobití, kde jí ukáží, aby to provedla, že při životu zůstane. Kteráž uvolila to učiniti a toho dovésti A když od kata vyvedena byla a na nějakou hrušku posazena, řekl k ní kat: ,Konejž, jakž jsi od svého pana ďábla naučena?' Tu ona užívajíc nějakých kouzlův, slova říkala; v tom z přepuštění Božího z čer- ného mračna hrom k ní udeřil a s tou hruškou na drobné kusy ji rozrazile (1. P4, 5). *«) ' Na ty, kdož hromují, hřoma volají, 27 ) posílá prý Bůh svého posla nejčastěji. » Taková byla létha 1559 v času sena hrabání nějaká Lida, příjmím , pěkná', ve vsi Hlušících, v kraji Hradeckém, kteráž šla na pole, aby hledala své dcery, pacholete, kteréž dobytek páslo. I přecházeje ouvoz k nějakým hruškám, kteréž šlovou Von- šovský, a nenalezši pacholete, dala se v přísahání a hromování, před jinými tu přítomnými lidmi mluvíc : ,Kde jest to pachole ? Přála bych mu, aby je hrom zabil, aby se zase živé domův nevrá- '**) 1. c, 1. P. Viz tamtéž 1. 08. a d. Srv. stať »Ob die Hexen und Unholden auch Hagel, Donner und Regen mit der that machen kónnen* v knize C. Lautenbauch, Zwei Gesprach, das erste: von Zauberern . . , das ander: von Hexen und Unholden, Frankfurt, 1576, str. 98 a d. (v univ. knih. pr.). 26 ) Také mrazy dovedly prý čarodějnice způsobiti. Srv. Brandl v Čas. Mat. Mor. 1880, 41: »Item již několik let jest, jak mrazy dělala tímto spňsobem : že do tří střepů vody nalila a dala do hnoje a tam do třetího dne jich nechala a vyjmouce to z hnoje na hranici nesla a nechala toho tam za dva dni a že toliko jednou ten mráz udělala, že tomu na dvacet let jest.« — Pověra tato, že mohou lidé čarodějní pomocí ďábelskou působiti bouře, krupobití a pod. je rozšířena po celém středověku. Viz G. Ropkoff, Geschichte des Teufels, 1869, I. 288, 289, 290, 298, 299; srv. usnesení cír- kevního sněmu (Concilium Listinense r. 743\ Indiculus superstitionum et paganiarum, č. 22.: De tempestatibus et cornibus et cochleis u Pertze, Monum., III. 18; G. Langiu, Religion und Hexenprozess, 1888, 27, 28. 2T ) Láni a hromování zapovídala vrchnost' světská i duchovní. Dokladů staročeských zde pomineme, jen připomínajíce, že Tom. Rešel vydal r. 1562 zvláštní knihu proti zvykli tomuto »0 nekřesť. a hrozném láni, . . . hromování« {z něm.). Budiž tu uvedena také snůška podobných úsloví při hromování a přisahání z Poličanského, Pokuty, 1613, 1. 37, 38: » . . A již téměř všichni lidé to za obyčej mají říkati, když mluví: ,V í pán Bůh. — V ě r u. — N a m'o 11 duši. — Přisahám B o h u. - A ť m ne Bůh t r e s c e (jakž bez toho nebude). — Zivť jest pán B ú h. — B 11 h ví. Bů.h svědek. — Boha sobě za svědka heru a Bůh ví mé svědomí nejlépe. — Abych měl té hodiny umřití. — Neví m, co mi se do vcíera stane, ž e i est tak, buď pak pravda nebo nebuď ... B ů h dej, a b y m ne hro m zabil. — - Ať mne všichni čerti v e z m o u. — A ť na m n e slunce n e svil í. — A ť B o ž í tváři na věky nevidí m. — B ů h d e j, aby tě hro m zabil. — Bůh dej, aby tě čert vzal. — B u h dej, aby roztrhán byl 11 a k u s y. < — Manželé : * B 11 h dej, aby se zase ve zdraví nevrátil n e b nevrátil a. — B ů h dej, aby se tvé krve psi n a s t ř e b a 1 i. < STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 147 tilo', a než to slovo dořekla, udeřil k ní hrom a omráčil ji. Kteráž po tom udeření: ,Zvysnedenej takový, udeř ještě 1' A v tom než se- "nadála, udeřil k ní podruhé, až na ní šaty spálil a potom po třetí teprvá ji zabil a opáliv tělo její, nohu jí roztrhl. « 28 ) * * * Ochranou proti bouři, působené dle víry lidové mocí ďábel- skou, bývala především modlitba 29 ). S legendami dostala se do Čech nábožná důvěra, že obrazy svatých jsou ochránci domu před ohněm a hromobitím. 80 ) V české úpravě legendy o desíti tisících rytířích prosí na př. sbor mučedníků : »Jezu Christe, živý chlebe, ješče my prosíme tebe: budú-li naše mučenie v svém domu jmieti na stěně mastí neb črnidlem psáno, nebo z dřeva vyřezáno, neb snad z kamene vyryto, neb na knihách v skříni skryto: rač býti stráž toho domu vždy od ohně i od hromu, pošli anděla svatého ihned v ten dóm z králevstva tvého, by ho střehl od všeho zlého, i od smutka rozličného!** 1 ) Podobně dle legendy staročeské prosí sv. Kateřina, aby Bůh požehnal tomu domu, kde budou její muka vyobrazena: »Ješče tebe prosi z toho : kdež mé muky badú u koho psány v domu, neb na liste, nebo které knihy jisto nich budú učiněny, rač jim dáti jich odměny, Bože, aby se v tom domu z náhlej smrti i o t hromu 1 jednej škody nestalo, než sě vždy vše dobré dálo . . .« rt ) as ) Šlelcar, 1. c, 1. U6, 7- *rv. 1. O3. 21) ) Více o tom viz u Stelcara, 1. c, 1.^ S3. 30 ) Srv. Arch. Pam. VIII. str. 383—384, 31 ) ČČMus. 1840, 289. 32 ) Položíme tu jiné prostředky staročeské proti tomu, > j e s 1 1 i který duom očarován. Vezma krev černého psa, pomaziž stěn domových, kterýžto duom byl by ČENĚK ZÍBRT Podnes často vidíš na dveřích venkovských chalup » domovní požehnání t s obrazy svatých jakožto ochránců před všelikou po- hromou. 8S ) Bouřku, krupobití a povodně zahánějí dále — dle Solnického 34 ) — svěcená semena, a dle Želetavského (1 S4, 5) » někteří byliny do ohně házejí, majíce za to, že se tím ďáblové s povětřím zahánějí.* Zvláštní ochranou bývaly svíce, svěcené na den Očišťování panny Marie — »hromnicec, »h r o m n i č k y.« Na pověry s hromnicemi touží již Štítný. 35 ) »Hromnicec bývá také pravidelně nazýván den, kdy se světí svíce *hromničnéc. 3 e) Jako Štítnému, tak i rozhorlenému kazateli století XV. nelíbí se » po- věry « na den hromnic : »Řiekáte hrom nice, že by hrom nic neudělal, ktož má tu svie.ci; pověryť jsú to. Toť pak druhdy ne- udeří i na kostel z dopuštění Božieho? A co je tu svěc! Buďte múdři; sviece se proto požehnají, aby byly k poctivosti k tělu Božiemu, ne pro pověry.* 37 ) Hromnic a tříkrálové vody 3d ) často se užívalo přese všechny pohoršen kterými kúzly nebo čáry — to pomazánie spomuožť. To die Sixtus k Octa- vianovi. Opět někteří pravie, že kdyžto vezma žluč černého psa a tu smieše s octem a tiem kropí stěny toho domu, v kterémžto sú čáry, z toho domu vyhánie ty všecky čáry a kúzla. — K témuž: Vezmi Černobýl a pověs na odřvi toho domu, v kterémž jsú čáry, ten duom zprošťuje čáruov, aniž jemu mohli co učiniti zlého od těch kúzel nebo čáróv — a to jest zkušeno.* (Rukopis univ. knih. pr., sign. 17 B18, 1. 99b.) 3S ) Na ochranu před bleskem, ohněm a jinou pohromou pověšují v Jihočesku (v okolí Třeboně, Soběslavě) na den sv. Vavřince (10. srpna) jeřabiny po stěnách domu, rozmanitě je upravivše, na př. navlečené jako růženečky a pod. Původ zvyku toho je prý tento: >Když nepřátelé stíhali sv. Vavřince a on se ukryl v jednom domě, ana již nastávala noc, poznamenali si, v kterém domě to bylo, pověsivše naň pod lomen ici jeřabinu; ale do rána visely prý na všech domech jeřabiny, tak že vrahové sv. Vavřince nalézti nemohli.* Sob., Rostl., 172, 173. 34 ) Oompendium, 1630, 1. E7. Snůšku rozmanitých lidových kouzel proti bouři sebral Wuttke, D. d. Volksaberglaube der Gegenwart, 1869, 284. Zajímavé doklady středověké o kouzelných prostředcích podobných viz u Roskoffa, Geschichte des Teu- fels, 1869, II. 261 — 263. — U nás o témž důkladně pojednal Jos. Košťál, Vesna, 1887, 146 ad. » Bouře, blesk a krupobití v pověrách i zvycích lidu českého. « :ani se světly a svíčkarm* hromničnými, pověrnými, ale svatými modlitbami.* 40 ) Zrcadlo náboženství, 1642, 178 a d. »Proč se světí hromničné svíce.* 41 ) Postilla svát., vyd. 17 19, str. 83: »Proč se na hromnice světí svíce.* il ) Kn. Arch. m. Pr., č. 1173, 1. 73a (1584). 4V ) Solnický, Compendium, 1630, 1. E5. 44 ) O posvěcování všelij. tvoru, vyd. 16 16, 1. J3 : >Starodávnej-li je obyčej svícen na den Očisťování panny Marie posvěcovati? Bůh milý ví, kdy se to v církvi počalo. Sv. Augustina ta jest regule, když se neví počátek některého zachovávání církve, který ani plný sněm otcův svatých nenařídil, tehdy se má věřiti, že ten a takový obyčej pošel od apoštolův.* *'°) Coelum vivum, 1724, 82, 83. >Slavnost dnešní podlé něm. jazyka Liecht- Mess, Lucida Missa, světlá mše, anebo festům luminum, svátek světel, se nazývá ; to pak nejen pro dnešní světla, které se světí, ale i pro vykořenění pověry oslepeného po- hanstva, jenž věřilo, že na ten den Pluto, Bůh pekla, Proserpinu, dceru vlastní Cereris bohyni chleba, zrádně chytil a násilně za manželku ji sobě a z sebou do temností pojal. Aby tedy ta bohyně chlebem pohanům vděčná byla, ten den po městě s pochodněma bě- hali, po rynkách se světly se toulali, ulice všecky svíčkami osvětlovali, slovem ke cti Cereris, kdo co měl, rozsvěcovali a pálili, jakoby Proserpinu stračenou matce k vůli se světlem vyhledávali. Kterou bláznivou pověru v pobožnou ceremonii sv. církev obrátila, k lyž ke cti a slávě pravé naší matky chleba a života, obilí a všeho pokrmu, světla světí, s nima na processí chodí a těma hromnicema netoliko Ježíše, lumen ad revelationem gentium, ale i Mariji Pannu, spravedlivou hromnici vyobrazuje.* — Výklad náboženský o starci Simeonovi v chrámě u Hofmanna, Zrcadlo náb., 1642, 178. Srv. Kolberg, Lud, XI (1877), 143: >Na pamiatke iž Symcon trzymajac Zbawiciela na reku swoim, po- wiedziar: Ty jesteš šwiatlošc ku ošwieceniu pogan — pošwiecaja ksigža šwiece w dzien (Vzyszczenia iMatki Boskiéj. Te swiece bierze lud do domu, i v ezasie burzy zapala, dla oď.vrócenia gromów i piorunów; ztad nazyvvaja si$ one grornnice.* ČENĚK ZÍBRT chivu Jindřichohradeckého, 4C ) z listiny »Duchovní prostředek od JKnížMsti p. p. Jana Fridricha hraběte Waldšteina, bejvalého arci- biskupa pražského, proti povětří a bouřce ... Na den těch dvouch svatých mučedlníkův Jana a Pavla, dne 26ho Juni, svétéjí se svíce a takové po posvěcení se rozsvítějí, při čemž ke cti a chvále těch dvouch svatých má se dáti mše sv. sloužit; po mši ale vezmou se ty svíce a uložejí se. Takové svíce můžou do zámkův, do domův, do dvorův a kamž jeden chce, rozděleny býti, a když bouřka při- chází, mají se rozsvítit. Přitom se znamená, že, když takové svíce jenom od jednoho se vymůžou a mše sv. na jeho oumysi čtena jest, ten užitek takové pomoci skrz přímluvy těch sv. jenom on dostává, kterej takovej dobrej skutek vykonává ; jestli ale celá obec takové pobožnosti oddána jest, tak také celá obec ten užitek a po- moc požívá. — Předjmenovaný*cnosti pilný kníže a otec v známost činí v jeho písmách, že on od jinších slyšel, že když kroupy při těch obcích padly, které k té cti a chvále těch dvouch svatých takové svíce rozsvítili a mši sv. sloužit dali, žádnou škodu neučinily; v jinších místech ale, kdež svatí ctěni nebyli, všechno potloukly a na mizinu přivedly, a v nejbližších místech. Protož také on za dobré uznává, by jedno každé město, jedna každá vrchnost i také každá obec s takovou pobožností zaopatřena byla. Tyto svíce ale nemají se nikda rozsvítit a také nemají hořet více, jak dlouho bouřka trvá, a když se rozsvítějí, mají 2 otčenáše a zdrávas ke cti a chvále těch svatých modlené býti. Také se zna- mená mimo předepsaného, že na den těch dvouch svatých od práce půl dne zdržeti a mše sv. slyšána býti má.« — Jiným prostředkem proti bouři a krupobití bylo zvonění a troubení proti mračnům.. Je to zvyk starodávný, doložený již v IX. století. 47 ) a původ jeho bývá všelijak vy- 46 ) Sign. 4E, r. 1739. — Srv. Bílovský, Coelum vivum, 1724, str. 418 a d., kdež rozjímá kazatel »o sv. mučedlnících Janovi a Pavlovi, proti bouřkám a škodli- výmu povětří patronech. « 4: ) Viz obšírné ze starších skladeb Roccha, De campanis commentarius, Romae, 1612, 1. 137; z novějších H. Otte, Glockenkunde, Leipzig, 1858, 28 a d. ; Back, Uiber Wetterláuten und Wetterhorn, Altenburg, 1855 ; Pfannenschmid, Erntefeste, 1. c. 90, 394-398. Četné nápisy na zvonech označují, že se jich užívalo kromě jiného proti povětří. Známé motto Schillerovy básně o zvonu (Vivos voco, mortuos plango, fulgura fjrango) s leto- počtem 1486 čte se na zvonu kostelním v Schaffhausen. Srv. Rochholz, Alleman. Kinder- lied und Kinderspiel aus der Schweiz, 1857, 63. Podobné nápisy: *A fulgure, grandine et tempestate libera nos Dornine Jesu Christe^. — 2 A fulgure et tempestate libera nos STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČKJE 151 kládán. * 8 ) Od sousedů přešel obyčej ten také do Čech. Zevrubné píše o ném Štelcar Želetavský: * 9 ) »Proč se ten obyčej zacho- vává, když na obloze nebeské mračna jsou a s nimi kroupy jdou, i také hřmí, že se proti tomu zvoní, aneb u vojšte z ruč- nic a z děl střílejí? — - To jest velmi starobylý obyčej, kterýž se začal ještě za pohanův; nebo oni když viděli, že mají na zemi po- kuty přijíti, nemajíce zvonuov, užívali proti tomu střelby, chtějíce tím Boha rozhněvaného krotiti. Píše Seneka, mudřec pohanský, že to také zachovával 1. p. 38. Caius císař. Ten když jednoho času učinil hody veliké svým knížatům, dvořanům a rytířům, a toho dne bylo veliké blýskání, hromobití a přívalové dešťoví, zdvihl boj proti bohu na nebi a kázal z děl, z lučišť a z jiných rozličných střel vzhůru stříleti i z praku kamením proti nebi metati. Služebníci nemoudří uposlechše krále svého a chtíce ukrotiti hněvivost Boží, pouštěli kamení a jinou střelbu na vejsost, to pak všechno letíc zase dolův, množství lidu pobilo. Potom 1. 280 místo toho střílení Felix, biskup římský, nařídil, aby se zvonové světili a těmi, aby proti takovým mračnům zvonili, slibujíc lidem, že ukrotí hněv Boží A tak lidé podle toho jeho nařízení posavad to zachová- vají, ale bez modlitby málo co prospívá ; nebo se to spatřuje, i sami mnoh dy krát vídáme, když pán Bůh povětří aneb příval s krupobi- tím posílati ráčí, že se neděje po vůli jejich, ale po vůli Boží, tak že mnohdy krát málo co obilí zůstává, jsouci krupami potlučené. A tím odnímá Bůh dary své lidem bezbožným, kteříž samým zvo- dux«. — -Saepe tonanti Deo gelido strepit imbre procella, saepe procella mea voce to- nante silet*. -- »Nos a fulminc terribili saevaque procella, o clemens noster, libera, quaeso, Deus«. — »Acra dum crebris ego verbero pulsibus atrum, non timet effodi grandinis imbre seges« — — s udáním místa, kde který jest, sebral C. Meyer, Aber- glaube des Mittelaíters, 1884, 185, 186. Viz také Montanus, D. d. Volksfeste, Volks- brauche, 1854 — 58, 39. Att ) Hospinianus, De templis h. e. de origine, progressu, usu et abusu templorum 1. V., Tiguri, 1603, 467: Equidem concedo iam inde a prima campanarum origine eas im- minentibus tempestatibus pulsatas esse, sed ex superstitione aliqua id factum, hoc vero pernego ; habuemnt enim causas non improbandas, unam naturalem, alteram theologicam Ferunt namque vehementi commotione aéris, quem sonus ille campanarum concitat. nubes condensatas disiici. L't enim lapillus in aquam coniectus giros facit multiplices, ita sonus vehemens aerem, qui aqua multo tenioris est substantiae, impellit et latissime difundit. Deinde hoc signo homines ad preces excitare voluerunt, ut nimirum eo audito omneš et singuli Deiim ardenter rogent, ut imminentem tempcstatem pro sua gratia et misericordia avertere dignetur .: Srv. Wierus, De praestigiis daemonum, 1. c, 441 — 443, kdež uvedena řada kouzelných prostředku proti hromobití. *■') Kniha Duch., 1. c, 1. RS ad. Po straně udává pramen: jO tom píše Mart. Kmvicky 1. 1 560 proti Jindřichu, biskupu krakovskému, v listu 103.* ČENÉK ZÍBRT něním jeho ukrotiti chtějí, ješto takoví pána Boha více pokoušejí, chtíce jeho moci božské překážku učiniti, kteráž jest mocnější, nežli ty jejich zvony a střelba. Druhé véděti sluší, kdyby tak bylo, jak se lidé domnívají, že zvoněním rozhánějí mračna a zahánějí krupobití, tedy by tu, kde se zvoní a zvonové slyší, žádná škoda se státi nemohla ; ale vidíme, že se jinače děje, nebo mnohdykrát kde se nejvíc zvoní, tu kroupy předce tlukou obilí, povětří se rozmáhá a hrom někdy zabijí i ty, kteříž zvonívají. « V týž rozum varuje Konečný (str. 221), aby nebyla mračn í zaháněna > zvoněním.; nebo někdy i na takové zvonečky pán Bůh toho svého posla dopouští a je s zvonice srazí.* Doklady toho podává s drastickým líčením Štelcar 6u ) a na- skytly se nám podobné případy častěji. 51 ) Štelcar uvažoval také o tom, (1. S4) »má-li se dáti proti mračnům ve dne aneb v noci zvoniti ? — Ve dne není potřebí, nebo bouře, hromobití, povětří a krupobití mají dosti veliký zvuk. kUrýž obráží člověka i zemi. že se všeckno třese a té chvíle mnohdykrát člověk domnívá se, že se pod ním země otvírá. Protož kdož tím zněním od bouří velikých nechce se ku pokání svatému vzbuditi a od hříchuov povstati, málo se zvoněním polepší. Času pak nočního muože se zvoniti, nebo zvon jest jako hlas živého člověka, ješto by mluvil k člověku: .Nelež a nespi! Zdaliž nevidíš, kterak Bůh moc svou ukazuje? Poďme do kostela, aneb v domě poklekněme na svá kolena a modlme se pánu Bohu pro ukrácení hněvu jeho.' — Také člověk času nočního, když takové, pokuty přicházejí, nemá ležeti . . . Protož takové bdění i také zvonění noční jest pobožné a není na škodu; neb se tím člověk ze sna pro- buzuje. « Opakuje se tu u Štelcara známý zjev, že mravokárce touží na pověry, hří>né obyčeje, ale potom nábožensky přemítaje o obyčeji, který kaceroval, vykličkuje z toho všeho, že s nábožným oumyslem Sň ) Viz 1. S2 ad. na př. na 1. S3: *Opět 1. 1576 v Moravě, ve vsi Jakubové, blíž města Budějovic Moravských, ve žni, když zvonili proti mračnům, ďábel jednoho z těch zvoníkův vzal a tři dni při sobě měl, obývaje s ním po horách. Potom po třech dnech jej propustil a rozkázal mu sloup kamenný na rozcestí postaviti a to mezi cestami, kteréž vedou jedna k Dačicům a druhá k Babicům.c Sl ) Arch. m. Jindřichova Hradce, Memorabil. Buch v. J. 1750: 12. června 1745 7vonili všemi zvony proti bouři a byla při tom zabita dívka; pod. ČCMus. 1847, 5 5' * j- 153 dovoleno užívati obyčeje toho, zde na př. zvonění ne sice proti mračnům, ale pro povzbuzení křesťanského lidu k modlitbě na od- vracenou těchto mračen. Podobně uložili páni v Poličce r. 1601 6S ) knězi Eliáši, »aby zvonění proti mračnům, aneb když by jaká pokuta neb znamení hněvu Božího na nebi spatříno bylo, nebránil, avšak aby proč se to zvoní a. co lidé slyšíc takové zvonění činiti mají, lid pokojně vy- učoval.* Proti mračnům a povětří zvonívali buď »pulsanti * zvonníci, 65> ) synkové městští, 64 ) nebo také učitel, jehož úkolem za neutěšených poměrů bylo vedle všeho jiného psáti cedulky velikonoční zpovědi, rozdávati je a sbírati, vyzváněti »frejunk« trhový, koledovati, na radnici hry tříkrálové provozovati, o muzikách hráti a také »Avet proti mračnům z v o n i t i. 6r> ) Zvonění proti bouři a krupobití udržovalo se za souhlasu cír- kevního ve století XVIII./' 6 ) a udrželo se až do století našeho, a podnes místy zvonívají proti mračnům přese všechny zákazy. 57 ) V některých obcích místo zvonění troubí buď ponocný nebo někdo jiný prý proti mračnům buď na troubu nebo na velikou la- sturu, o níž vypráví si lid, jak kruponosná mračna jdou, že sama hučí a duní. Tak jsem slyšel v jedné vesnici v Táborsku. Narážky na tento obyčej, že kromě zvonění ve století XVI troubili proti povětří, četli jsme u Stelcara. 58 ) L. 1574 zuřila v Po- čátkách bouře, hrom zabil dva zvonníky. >Trubačku pak s še- sti osobami obrazil . . .€ »Téhož dne a hodiny v městečku Jaromě- řicích udeřil hrom na věž a zabil trubačku, když z věže vy- hlídala ... « Kar. Adámek v ČČMus. 1882, 89; srv. ČČMus. 1847, 55 *• R:< ) Kar. Adámek v Č('-Mus. 1881, 449: »pulsantům od zvonění proti povětří a mrakům 46 z\. 43 kr. 2 d.* :u ) Melichar, Monografie m. Unhoště, 1888, 27 : *Jako v celých Čechách, tak i u nás zvonívalo se proti mračnům a sama městská rada ustanovila k tomu synky městské. Tak r. 1708 dne 23. května ustanoveni byli k tomu . . « ss ) Tiray, Děj. Velké Byteše, II., 1888, 139. Srv. Beckovský, Kat. živ. zákl. I., 1707, str. 81. sr ) Obentraut, Přír. kniha pro rycht., 1847, 2 °7 •' > Zvonění proti bouřce. Před črsy panovalo mínění, že se zrůstající mračna zvoněním z místa, kde se zvoní, zaženou a to místo před udeřením hromu ochrání. Dle zákonů přírody však není tomu tak; zvoněním bouře se nezazené, nýbrž spíše přitáhne. Mnohonásobně již zkušenost dokázala, že mračna právě k tomu místu se přitáhla, kde se zvonilo. < ■'*) 1. o, 1. S2, 3. 154 Dále věřili staří, že hromobití možná zažehnati čarováním a zaklínáním. »Lidé bezbožní chtějí prý toho dovodit žehnáním, ješto se jim Búh nedá voditi po vůli jejich . . . Jiní potom chtějí zahnati mračna křížem.* 59 ) »L. P. 1580 v Moravě, v Horních Dubňanech nějaká Majdn- lena Pavlova, když hřmělo, žehnala mračna a házejíc oknem na dvůr chvoštiště, hřeblo etc, říkala : ,P o m n i, hrome, že jsi křtě nejí* A v tom prý on k stodole, v níž plno obilí me a, ude- řil a ji do gruntu spálil se vším, nedbaje ani na svící rozsvícenou, ani na zaklínání.* co ) Podobné čaroval onen, jenž potom »na trápení druhém hor- kém vyznal, že jednou bičem proti mračnu praskal, aby se rozešlo. Item že mračna zaháněl, že mu otec kázal* 61 ) Zajímavá staročeská zaklínání mračen, patrně (dle jazyka sou^ díc) opisy, pořízené ve stol. XVI. nebo ve stol. XVII. ze starší předlohy, podařilo se mi nalézti v rukopisu univ. knih. pr.„ sign. 11 F 7 na 1. 123 — 125. Uslyšíme tedy ze spolehlivého zdroje, jak kouzelný zaklínač za starodávna a snad místy po- tajmu podnes 62 ) zaklínal a zaklíná mračna, děsivě vystupující na obzor, aby šla jinam, na skály, na hory, na lesy, na pustá místa a pod. »Že hnání proti křupám a zlýmu povětří. Ve jméno pána N. J. K., jenž jest stvořil nebe i země, vody Jor- 59 ) Štelcar, Kniha Duch., 1, S4, 5. Srv. Václav děkan Kutnohorský, Dialog t. j. dvou formanuo rozmlouvání, vyd, 1542, 1. Hb: ». . . ďábly zahánčti, povětří kro ti ti, rozličným nehodám spomáhati;* Mat. Šteyer, Postilla svát., vyd. 1719,. 271 : » Slovem všichni ti zle činí, kteří pověrečnými způsoby kroupy neb mračna za- hánčti usilují. « tí0 ) Štelcar, Kniha Duch., 1. S5. • «■) Brandl v Čas. Mat. Mor. 1880, 42. 6In Bóhmen hált man den Tag Ruffi fiir ungliick- lich, weil daran etliche Kónige in Bóhmen umkommen sind. Das kommt heidnisch gnug lieraus und ist ein Einfall von den alten Romem entlehnet.* Pod. Balbín, Vita Arnesti, 1664, 116, 118. 7a ) Sobotka, Rostl., 62 ; Pfannenschmid, German. Erntefeste, 88, 89. 74 ) Jungm. s. v. — Narážka na slovanský obyčej tento u J. Lasicii (Lasiczki) Poloni De diis Samagitarum caeterorumque Sarmatorum . . libellus (161 5), vyd. W. Mann- bardt, Riga, 1868 (v univ. knih. pr.). Z knihy J. Maeletius (Malecki), Libellus de sacri- ficiis et idolatria veterum Borussorum Livonum aliarumque vicinanim gentium, 1563, Lasicius vypsal: >Similiter, quando iam segetes sunt maturae, rustici in agris ad sacrificium t:ongregantur, quod lingua Ruthenica Zazinek vocatur i. e. initium messis. Hoc sacro ptracto unus e multitudine electus, messem auspicatur, manipulo demesso, quem domům adfert; Postridie omneš, primo illius domestici, deinde caeteri, quicunque volunt, messem faciunt. Facta autem messe, solenne sacrificium pro gratiarum actione conficiunt, quod Tuthenica lingua O zinek, i. e. consummatio messis dicitur.« Zevrubný popis obžinek těchto 1. c. str. 19, 20. ^ ^ ^ ^ ^^^^^^^^^^^^^ ^^^"^r^r^r Po žních. achovaly se zprávy o tom, že staří Slované, národ rolnický, dě- kovali bohům za požehnání úrody zemské. Po žních vstupoval žrec boha Svatovíta do arkonského chrámu na ostrově Ráně a s vý- znamnými obřady přinášel oběť dárci úrody zemské. *) Arabský spiso- vatel Ibn Foclan (X. stol.) vypravuje o oběti ve žně u ruských Slovanu. 2 ) Obřady podobné, ovšem jen zkomolené přežitky posvátné oběti bohům, udržovaly se v neurčitých rysech v paměti lidu slovanského. ') Popsal Saxo Gram. III. 404. Viz o tom Sobotka, Rostl., 61, 62. Jak známo, obětován byl božstvu Svatovítovi veliký, okrouhlý koláč ze sladkého těsta. Často již jmenovaný Ulmann (Alt-Máhren, 1762, II. 495, 496) přivádí ve styk tento obyčej s oblibou koláčů a vdolků na Moravě. Nemálo zajímavým slovům hovořivého vykla- datele dáváme tu plné .místo: »Die Kuchen oder Fladen zu Ostern und andern Feier- trigen und Kirchweihen zu backen, ist zwar in Mahren der Gebrauch noch heute, aber man weiss nicht, ob derselbe vom Witislao den Ursprung her habe oder nicht? und wann es auch sein solíte, so ist doch das Zihl und End solcher Backerei ganz anderst als derersten, angesehen solche Kuchen oder Fladen nicht Gott zu Ehren, sondern viel mehr den Schrmck mit einer seltsamen Speis zu ergotzen. Sie werden mit keinem Weinmatt, sondern mit siisser Milch eingemacht, und entweder mit Lebkuchen, oder Magsaamjn bestreuet; auch mit frischen neuen Káss bestrichen, und mit Weinbeerleinen oder aber mit gekochten siissen Pflaumen uberstrichen und insgesammt wohl gebuttert; der Taig dazu wird von Waitzenmehl mit siisser Milch eingemacht. Den armen Gebiirgsleut n dienet auch das Gerstenmehl dazu und sie werden insgesammt Kuchen, Kolačen, auch Wdolky oder Dolken genennet. Bei denen Burgern und anderen auch Vornehmen werde 1 solche in Gestalt einer kleinen runden Glass-scheiben, bei den Bauern aber zehn und mehrmal grosser gebacken ; davon die Hanacken die grosten Liebhaber, also dass sie dieselben dem Fleisch vorziegen, auch sich dabei einbilden, dass ihnen solche nicht n ír allein besser als das Fleisch gedeien, sondern auch ihre natiirliche Kraften zur Arbjit starken. Will alsdann die Biiuerin die Aufruhren unter ihrem Gesinde vermeiden, so darf sie die Kuchelbackerei bis auf die heilige Jahrzeiten oder Kirchweih nicht verschij- l>en, sondern muss ofter im Jahr, oder ja auch alle Wochen, wann nur das Mehl und die Butter vorhanden, solche dem Gesinde vorsetzen, wann sie sonsten die Ruhe in dcjn Hans haben will.« 2 ) Sobotka, 1. c, 62. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 161 Hospodyné ruská na začátku žní jde s chlebem, solí a hromnicí na pole, žne — a první snop požatý odnáší domů, staví pod obrazy svatých. Zrní z něho dávají v kostele světití a míchají do obilí, jež bude po jaře zaseto. 3 ) Když obilí sklizeno, slaveny bývají posud po vlastech slo- vanských »obžinky, dQŽinky.« Mladá žnečka s věncem na hlavě podává hospodáři věnec z obilí a kvítí polního, přeje mu jménem všech ženců štěstí, zdraví. Hospodář je pak vyčastuje. 4 ) Ve svátek Nanebevzetí panny Marie (15. srpna) dávali si staří Čechové v kostele světití květiny a semena. Svědčí o tom Štítný, fi že světívali »na svatů Královnu semena, kvietie.« Obyčej ten patrně se udržoval stále, praví-li ti ) Pejt Hostounský r. 16 16, že v den Nanebevzetí panny Marie světí se »všelijaké koření*. Byl to obřad v církvi tehdejší obyčejný. Odkazuje totiž Pejt k církevní knize pražské: »Toho (prý) máš dostatečnou instrukcí v agen- dě pražské. « 7 ) Agendy jsme nečtli, ale za to zvěděli jsme v usnesení pražské synody z r. 1605, *) že se schvaluje zbožný prý zvyk světití byliny na některé svátky, mezi nimi na den Nanebevzetí panny Marie. Snad se nemýlíme, vykládajíce svěcení bylin o svátku panny Marie jako přinášení prvotin úrody zemské v oběť. Tak aspoň potvrzuje Hofmann r. 1642. 9 ) Rozhovořil se poněkud obšírně o svátku »kořenné matky Boží.« Dovídáme se tu zároveň, že věřící užívají bylin, svěcených téhož dne, ku pověrám, čarám — a pověry přečasto zavánějí původem ze šerých dob pohanských 1 . . . >Na ten den všelijaké byliny od pobožných do kostela se 110- :< ) Tamtéž. Srv. > Wenn dic Bauern (las Korn einfuhren, so míissen sie von denen ersten Garben etliche nehmen und in alle Winkel der Scheuer Creutze damit legen, so kan der Drache keines bekommen.« Praetorius, 1. c, 1669, 240. 4 i Obžinky polské u Goleb, Gry, 264 ad.; Maciej., Polska, 1. c, III. 246. a j. O slovanských obžinkách vůbec F. Menčík ve Světozoru, 1880, 366 ad., 374 ad. — O če- ských viz pěkný popis Kr. Kováře v Ruchu, 1884, sťr. 434 ad., 454 ad. » Obžinky*. •'•) Vyd. Erben, 307. ,; ) O posvěcování všelijakého tvoru, 16 16, 1. D5. ') 1. c, Kst (i2. \i Synod, archid. prag., 1605, K. 21. *Omnino autem retinenda est pia el lauda- bilis con^uetudo benedictionum panis, vini et aliarum rerum, etiam herbářům, quae certis solemnitatibus et praesertim paschae, nativitatis Domini, assumptione beatac Virginis, sancti Joannis Kvangelistae, aliisque festivis diebus ex sacris ritibus non sine mysterio, uberrimaque fidelium utilitate fieri solent . . .< '*) Zrcadlo, vyd. 1642, str. 185, 186. (>:u-k Zíbrt : Sturo«*e*k£ v\'r " v jií < íiyVjr. II IÓ2 ČENĚK ZÍBRT sívají, kteréž se od kněze pobožnými modlitbami světí, a ty se z ná- božnosti a ne z pověr proti čárům, hromobití i k lékařství užívají — , odkudž ten svátek má staré jméno od Čechův ,kořenná matka Boží', nebo tehdáž každé koření a každá bylina, jako i obilí dozrává, proto prvotiny z nich jako za starého zákona Bohu obětujeme, tím prosíce, aby je nám sám požehnati ráčil. Rovně jako palmy na květnou neděli, nebo nejprvnější pupence z stromu světíme, aby je pán Bůh dále v zrostu spravoval ; tak tuto byliny dozralé, aby je nám požehnal.* Podobně vykládá ve své Postille Šteyer 10 ) a také tvrdí, že mohou věřící » svěcených věcí proti nemocem, neb čárám, neb proti jiným škodlivým věcem užívati.« »Kořennou matku Boží« zná také Beckovský 11 ) na zač. stol. XVIII. Poláci po stejném obřadu, jaký u nás je znám, nazývají pannu Marii » Matka Boská zielna.* 12 ) Květiny a prvotiny sklizně světívali staří na den Nanebevzetí panny Marie, semena obilí, jež na zimu seli, na den Narození panny Marie. 18 ) Jmenovaný již Pejt chválí 14 ) svěcení rozličného semene, osení téhož dne . . . »Kdož neví kterak výborná věc jest při rozsí- vání všelijakých semen, kteroužto práci hospodáři okolo toho času, totiž Narození panny Marie, před sebe berou, na Stvořitele svého spomfnati.* U Solnického 16 ) se dovídáme vedle toho, že taková semena svěcená » zahánějí bouřku, přívaly, krupobití a povodně. « * * * K církevním obřadům po žních družily se radovánky světské na oslavu ukončení žatvy, při nichž čeleď na útraty hospodářovy se ,0 ) Vyd. 1719, II. 284, 285. Na den Narození panny Marie se ptá: »Dobře-li katoličtí kněží dnes semena a jinými časy vodu, sůl, kadidlo, chléb a jiné pokrmy, svíce, kvítí, ratolesti a jiné věci světívají? Odpověď: Dobře to činí. . . .c Srv. Tomek, Police nad Medhují, str. 184. >V nanebevzetí panny Marie superior světil byliny.* — Ředkev dávali si staří světiti >v první středu v puostě.* Štítný, vyd. Erb., 309. Srv. Kolberg, Lud, XI, 147, M8. ") Zákl. živ. kat. I. 81. 12 ) Srv. Hospin., De orig. fest. Christian, 1. 130a: »In hoc festo herbae, plantae, item radices et fructus arborei in Papatu colliguntur et benedicuntur, quod Maria rosae et lilio comparatur. Vuitekindus in Cumputo suo eclesiastico hac de re ita scribiU Ferre solent hac die mulieres in templa fasciculos herbářům, in quas consecratione sa- cerdotis immitti vis fugandi cacodaemonas, spectra, veneficia et prohibendi fulmina, alia- j que noxia creditur, si suffitus ex iis fiat, ob quam causám festům hoc vulgo Herbarium 1 vocatur.* — O podobném zvyku německém (»St. Mariá Wiirzweih«) obšírně jedná Mon- i tanus, Volksfeste, 1. c, 38—41. ! ,3 ) Solnický, Compendium, 1630, 1. E7. ,4 ) O posvěc, 1. c, 1616, 1. 92, 93. Solnický, Compendium, 1630 1. E7. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 63 veselila. Hospodář staročeský (stol. XV.) si postyskuje, že čeleď chce veliký plat. Pacholek při najímání služby už napřed si za- mlouvá tdobré ožinky.t > Jestliže jemu mzdy málo podám, hned s ním nesmluvím, to jistě znám; než daj jemu, co on bude chtíti, a ihned chce dobré ožinky míti.« ,6 ) Jak se »ožinky« slavily, líčí Bílovský 17 ) na zač. stol. XVIII.; dokladu staršího nemáme po ruce. Když prý ženci dožínají, uvijí věnec a vracejí se s ním z pole k hospodářovi — dělo se tedy za starých časů, jako se děje podnes. Děvče ozdobené věncem, přálo zdraví a štěstí. Tak soudíme z popisu slavných »ožinekt v Ověnči u Prahy, jichž se účastnila císařovna Marie Terezie (r. I7g2). 18 ) Po dáv- ném zvyku ověnčené děvče říkalo vznešené paní — české/uměle složené přání, jež bylo asi ohlasem přání, při obžinkách vůbec obvyklého : >Letos, buď Bohu chvála, přehojná žeň byla, sejpka se rychle obilím naplňuje. Radostí plesáme, že práce se skončila, za každou krůpěji, která se vypotila, nemálo dobrého se užije . . .« Jako hospodář jednotlivý slavil obžinky, 19 ) tak se připomíná slavení tdožinek obecních*. ao ) 16 ) O manž., vyd. Hanka, 140. 1T ) Coelum vivum, vyd. 1724, str. 28.: >Jak svědčí Pierius, předkové naši tyto lidi, kteří první klasy a obilí vynalezli, jako krále věncemi korunovali, a odtud i žencové naši snad na památku když dožínají, pod věncem z pole k hospodářovi se navracují.* 18 ) > Děvče s růžovým věncem ze vsi Ovenče na ožinky JMstem Františkovi a Marii Terezii, králi a královně české, dvanáctý den měsíce srpna léta 1792. V Praze u J. G. Kalve.« V univ. knih. pr., sign. 52 B. 27. ^ 19 ) Dlužno se zmíniti o zvyku, známém v některých krajích českých, že totiž ženci a žnečky svazují nebo ovazují hrstkou požatého obilí ruce, nohy a pod., kdo prvně k nim na pole přijde, buď hospodář, nebo někdo z jeho rodiny, nebo kdokoli jiný, cizí, aby jim dal >na kořalku*. Obyčej tento bývá všelijak vykládán. Je prý to přežitek 2 dávných dob, kdy hospodář vystrojoval obětní hostinu své čeledi na začátku žní; místo hostiny takové že dává nyní jen zpropitné a > vázání* značí, že tak dlouho bude v poutech, dokud nezaplatí. Srv. Pfannenschmid, Erntefeste, 94, 95 a 400 a 401. Jiné vysvětlení podává Mannhardt, Die Korndamonen, 1867, 34, 35. Nepodobá se, že by bylo >vázání* hospodářovy rodiny a cizinců a zpropitné při tom přežitek skutečného se vy- kupování od smrti, kterouž prý ženci trestali kolemjdoucí cizince, považujíce je za polní bytosti, prchající z požatého obilí; analogie zvyku tohoto udržela se podnes také při stavbách, kdež zedníci příchozího pána neb cizince rovněž obvazují, aby jim dal zpro- pitné. Upomíná prý to na zvyk zakopávati do základů domu původně lidi, později zvířata (slepici, kohouta a pod.) — Zajímavější jest doklad, uvedený od Tylora, II. 369. Kare- nové (v Birmě) obětují bohyni úrody zemské na poli rýžovém v malé chatě, kdež jsou pro ni uloženy dvě šňůry, aby jimi svázala ty, kdož na pole to vstoupí, a nepustila jich. 20 ) Tiray, Děje Velké Byteše, 1888, II. 166. Posvícení. | ejstarší svědectví o výroční slavnosti církevní — památce po- svěcení chrámu v takové jaké osadě, čili »posvícení« zacho- váno ve vypravování o smrti sv. Václava. Legendy staroslovanské stejně líčí, že Boleslav » pozval bratra Václava, aby přišel k němu na posvěcení chrámu. I přišel Václav a mile oba strávili den posvěcení. « *) Po tomto dokladu z X. stol. našli jsme zprávy o staročeském posvícení až ve stol. XIV. Proto nesmíme však tvrditi, že by po staletí, z nichž dokladů nemáme, v Čechách posvícení neslavili. Soukromého života si staří odjakživa málo všímali, považujíce jej za zjev všeobecně známý, nedůležitý .... Teprve ve stol XIV. slov- nikář přijal z obecné mluvy do slovníku význam »posviecenie« 2 } a starobylá narážka v dialogu staročeském dotýká se zvyku, že si o výroční slavnosti Čechové kupovali dárek — po slavnosti nazvaný »posviecenie.« Zapsánoť ve vzácném dokladu: » Milý brachu, kup mi posviecenie.* 8 ) Posvícení slavili Čechové hlučně. Pozeptáme se o tom zase u jediného nejstaršího zdroje zpráv o domácím životě staročeském — u mravokárců. *) Překlad Jos. Koláře ve Font. rer. boh. I. 125. Srv. I. 131. — O mytholo- gickém významu posvícení viz Jul. Lippert, Die Religionen der europ. Culturvólker . . • in ihrem geschichtlichen Ursprunge, 1881, 155 — 156. 5 ) Bohem, ve Zbírce sl., vyd. od Hanky, str. 43. s ) 1. c, str. 351. Dial. Bohem. >Bone amasie, emas mihi mimus dedicationis. « STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 165 Štítný touží několikráte ve svých spisech na, nekázané, ♦rozpu- štěné* veselí o posvícení. O posvícení prý se mnozí vystrojí pro pýchu světskou a jdou na posvícení, ne aby se pokorně Bohu modlili, než aby ukázali svůj pych. 9 Hlasně zpievají v každém kostele na posvie- cení, řkúc: ,Hrozné jest miesto toto a jistě nic jiného nenie, než duom Boží a vrata nebeská.' A jistě toj' zvláště Ducha sv. zpósobením ten den tp zpievání ustaveno pro ty. ješto na posviecení jdu proto, aby tu svój pych ukázali, zdali by se leknúc toho, žej' tu hrozné miesto, a uslyšiec, že tu není jiného, než duom Boží a nebeská vrata, i ne- chali své marnosti a počeli jimi do nebes jiti.**) Na marnivost ženského pohlaví hartusí Štítný slovy tuze jizli- vými. Všecko všudy prý nakládají na skvostná roucha, a domlou- váš-li jim, odvětí: »Svým mužóm mosíme se tak připraviti, abychom se jim slíbily. « Štítný tvrdí, že to nebývá vždycky pravda. Nečiní to pro muže, »ale aby vesele mohla skákati na masopust neb na posvícenie, aby se slíbila mladým bláznóm, mniec, by to za naj- lepšie bylo, že jie tu snad v oči pochválí někto . . ,« 5 ) Příchozí na posvícení nedbali církevních slavností; raději po hodokvasu zaměřili do krčmy, kde jim hudci a pištci zahudli skoč- nou. Tak rozumíme stesku Štítného, že » hudci a pištci odvodie lidi náboženstvie a Božie služby — jakož vídáme na posvie- cení. « 6 ) Zadarmo netrpí krčmář pištby a tance ve svém domě, a hudci také bez peněz nehudou, proto ti, kdož »posvíceníčkují«, hodně promaří. 7 ) Ke steskům Štítného druží se toužení Husovo na schůzky o posvícení, kamž se zvou jen pro pitky; »pro obžerstvie sé na po- svícenie, na svatby i do krčem svolávají, t^) U Rokycany se dovídáme, že o posvíceních se přátelé navště- vují, jdou a jedou k sobě navzájem, aby se zase jednou viděli, aby se vyčastovali, aby sí zatancovali. To vše se nelíbilo horlivému mravokárci a mluvě o církevním významu posvěcení chrámu, rozho- vořil se dále: 9 ) »Také ďábel má svá posviecení, ješto jeho údové 4 ) Vyd. Erben, str. 202. R ) 1. c, str. 103. 6 ) Vyd. Erben, 171. 7 ) Vyd. Vrťátko, 251 : >Jakož bývá, že krčmářóm a pištcóm nezdá sě, by i po- sviccenie bylo, když nenaberú mnoho peněz . . . < 8 ) Vyd. Erben, I., 123. — 1. c. 81. ». . . třie črti šli sú na posviecenie...* 9 ) Postilla (nik. univ. knih.), 1. 381 — 91. 166 OENEK ZÍBRT obracejí ta posvícení v hříchy. Proto jedou a jdou na ně, aby roz- pustilosti vedli, obžerstva, tance, freje, neřády; aniť by sebe nejednu neuzřeli — a tuť se sejdou. Tu zlá utrhání, dievky s pacholky, zhlédánť oplzlá, z toho zlá myšlení. — — Toť jsou ďáblova posvie- cení, ješto neřku by se posvětily, ale ohavně se poskvrňují. Toť varn pravím, kdo ste bývali na těch posvíceních, třebať se kati a želeti s pláčem; jinak shledáte, jakt vám to na hrdlo vsedě, když duše z těla půjde.* Také Chelčický barví staročeské posvícení příliš na černo. Vy- týká mladým lidem, že se toulají po posvíceních, po krčmách 10 ), že mívá Hd » přátelské kvasy* n ), že dávají se na hry, svády. 1 *) Uvedená svědectví mravokárcúv o posvícení staročeském po- dávají obrázek takořka negativní a temný, ale přece dlužno si jich vážiti jako nepřímého sice, ale spolehlivého svědectví. Třeba pře- hnané snad výtky jejich svědčí o přílišných radovánkách po- svícen ských. Poznáváme, že staří rozjařivše se o posvícení, tropili ledaco nešvarného, rvačky pračky. Na vrub nemírných radovánek o posvícení, jaké tepají jmenovaní mravokárci, dlužno počítati nález o slavení posvícení v Praze z r. 1427. Téhož roku usnesla se o tom •obec všecka velikého a nového njěst pražských, jsiicí sebrána na rynku velikého města pražského; nález podepsaný z jednostejné vuole též obce i všech mistruov a kněží jest učiněn a ohlášen tako- výto: .Mistři a kněžie jednosvorně hlediece napřed k chvále božie a ku prospěchu obecného dobrého, znamenavše, kterak obec tato skrze častá posvícen ie, náklady na ně nemalé činieci, chudue, v nichž také břiechové zjevní, jakožto obžerstva, opilstva i jiní roz- liční neřádové svobodu mají, žádost upřiemnú napřed ku pánu Bohu a k obecnému dobrému majíce, aby ti hřiechové, jimiž pána Boha , . , k velikému hněvu popuzují, klesli a padli: jednostajně se vsí obcí sú sě svolili a nalezli, aby na jeden den, tociž tu neděli po svatém Václav ě, po vsie Praze takové posvícenie ode všech stavuov duchovních i světských bylo svěceno a pamatováno; ne ,0 ) Postilk, 1. 29, *. i.fúlánie po pos vicceních, po krčmách, v rozpuště- ních nestydatých, oplzlých a mffianských . . .* n ) I, c»i U 39. > ♦ .péče o posvíeceních, o zvaních kvasohodých, o kvasiech přátelských, o pilnostech světských.- * 5 ) l t c, 1. 276.: 'posviccenie ♦ . . lid skrze obžerstvie, opílstvie, hry, svády, smilstvic, aby dokonal prokletí a zatracenie své** — O svádě havířft, kteří šli Zrcadle nábož.« (178), že na památku slavnosti posvěcení toho chrámu ... »A poněvadž tedy o posvícení každý šenkýř věník svůj z domu vyvěšuje, obec svůj praporec při jarmárce a frejlinku vysta- vuje, proč by církev z domu Božího nevy věsila, aby lidé věděli a znali posvěcení chrámu býti? A tím se lidé napomínají, aby najprv do domu Božího šli, a potom se mohou i v domě svém s přátely svými s bázní Boží shledávati.< Vystrkují prý dále korouhev »na truc všem nepřátelům církve, že církev s svými ceremoniemi nad sektáři vítězí.* Totéž opakuje Beckovský, Zákl. živ. kat. II. 166 (vyd. 1707.) ,6 ) Z protokolů kutnoh. J. Řehák ve Sborn, hist, vyd. na oslavu trvání » Klubu hist.«, 1883, str. 43. 168 Bývala posvícení častá — a byly tedy návštěvy na posvícení také často. Jako toužil Štítný a jiní/ že pohlaví ženské chodí rádo po posvíceních, tak si postyskuje také novomanžel v XV. stol. se svou ženou 17 ) : »K tomu také na každé posvícenie — nikdež jí těžko jeti nenie.« Před takovými toulkami ženy po posvíceních varuje pan Jan z Lobkovic (1504) svého syna Jaroslava v Instrukcí o ženění 18 ): »Item ženu všetečnou odpustíš-li jednou na kderé veselí, přivykne již k tomu. Potom žádného masopustu, žádného kvasu ani posví- cení nebude chtíti obmeškati a to bez tvé škody nebude moci bejti, útrata i zameškání doma ledacos.* Výmluvným svědectvím, jak se stále přese všecko toužení mravokárců scházívali přátelé, aby posvícení okvasiii, je zvláštní nález sněmu Jednoty Bratrské z r. 1506. Zakázali členům Jednoty, aby ani nestrojili, ani nechodili na posvícení ; avšak přece jen nechtěli odporovati všeobecnému zvyku a přese všechnu přísnost slevují trochu, pod jakými takými podmínkami dovolují zábavy posvícenské. Vyložili svoje mínění v tento rozum 19 ): »Při posvícení má se Bratr varovati k jiným choditi na posvícení, ani manželce, ani dětem svým nedopouštěti ; a sám také posvícení aby nedělal, ani na ně zval. Než jestliže by kteří sami přišli, aby byli odbyti pěkně a skrovně, a aby jim bylo oznámeno, že my takových obyčejův neza- chováváme. Než vždy má hleděti Bratr i Sestra, aby takovým přá- telům neb hostem ku příkladu byli dobrými skutky nebo řečmi a v neděli k náboženství na kázání jich nabídnouti.* Aby pohoršení a sváda nevznikly, postarali se dále o tento slevek: >Item jestližeby Bratr měl ženu hospodyni nejednomyslnou a ona chtěla přátely zváti, tak že by nechtěla nikoli jinak učiniti, můž' jí povoliti pro zachování pokoje s ní, aby učinila skrovně, a sám, mohi-li by, někam odjíti. « Ve stol. XVI. neskrblí zprávy o posvícení tolik slovy, jako úsečné narážky století minulých. Obrázek pozbývá rysů negativních a vytříbené doklady přímé kupí se v pestrou mosaiku. 17 ) Dle rkp. ryt. Neuberka »0 manželství < , vyd. Hanka, str. 147. 1H ) Arch. Třeboň., Fam. Lobkovic. »Instructio dle ženění, aby nebylo želení; do smrtit' není změnění.* ČI. 15. I0 ) Výbor H. 1434. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 169 Mívala-li každá víska svoje posvícení zvláštní, snadno vyrozu- míme, že hodokvasům nebylo počtu ani čísla. Zvali se pořád a po- svícením nebylo konce. Z četných dokladův o posvícenských návště- vách pánů i prostých chceme aspoň některý zde položiti. Václav Lažanský píše 20 ) r. 1555 panu Vilémovi z Rožmberka kromě jiného, že jel se svou manželkou a příbuznými »tu neděli po sv. Václavě k panu otci svému na posvícení jsa pozván . . .« Jezdili urození páni po tvrzích slavit posvícení a bavili se také poddaní jejich posvícenskými radovánkami. »Sedlské posvícení* 21 ) bývalo hlučné a pověstné. Poněkud drastické líčení posvícení selského zachováno v staro- české divadelní hře. a2 ) Selský chasník Brož vyzývá zarmouceného soudruha Valentu 23 ) : »Poďmež přece k posvícení, nabudeš obveselení.* Z jiného hovoru dovídáme se, že se tam chystá také sedlák Linhart s Antoštem. Pravíť prvý ke druhému 2 *): > Kouba posvícení strojí, budeme tam všickni svoji; Havel také s námi půjde, počekejme na něho zde.« Zatím pozdravuje Havel 25 ): » Pomoz Buoh, sousedi moji! Kdež se váš oumysl strojí ?« Antošt: že jdou ke Koubovi na posvícení. Havel prý jde také: >Však jsem přítel jeho ženy. Půjdu já pod přísou s vámi; vím, že trefíme k snídaní . . .« S jakou se strojí na posvícení Antošt, nepěkně vyzrazuje tato jeho rozprávka, od skladatele hry schválně trochu drsně nastrojená: »Bude-li nám kdo překážet, slovy dotejkat, urážet, hned ho korbelem omráčit . . . ao ) Arch. Třeboň., Fam. Lažanský, 1555. Pod. viz Dvorský, Zuz. Černín., 295. 21 ) Velesl. Nomenclat. 30.: »sedlské posvícení, paganalia.*^ 22 ) Vyd. J. Jireček, »Sedlský masopust*; pův. vyd. 1588. * 3 ) 1. c, 144. 24 ) I. c, 148. 25 ) 1. c, 149. 170 ČENĚK ZÍBRT Když se pak dobře najíme, pivem krky dolejeme, a potom puojdeme k tanci. Což nejsme čistí jonáci! . . .« V krčmě si zavdali několik doušků a přicházejí do domu ho- stitele Kouby. Ten je hned vítá: 26 ) >Přišli jste ke mně, Antošte, věru jste mi vděční hosté. Opravdu jsem se zradoval, abych s vámi pohodoval . . . Kedruto, Kmochna, kde jste tam? Pročež ven nejdete sem k nám? Proč mejch hostí nevítáte.* Kedruta, žena Koubova, se stařenou Kmochnou přicházejí a Kedruta vítá všecky vespolek: » Vítej nám Antošte, s tvými sousedy vždycky milými. « Po dlouhém zase shledání ptá se dcerka Koubova Bětka svého »pana« děda, ještě-li ji zná. Rozpřádá se prostosrdečný hovor. Dědek Antošt přikyvuje 27 ): >0u, znám tě dobře, Bětuško, má roztomilá miluško. Nu, když se pak chceš vdávati?. . .« Po výkladu švitořivého děvčete odtuší Antošt 28 ): »Bolí mne nohy od stání. Koubo, dej radši snídaní; Kouba pobízí hosti, aby sedali ke stolu. Chasník Brož bude nositi jídla .... S veselou se vrací z kuchyně 29 ) : »Hola, hosa! Již jdu zas k vám, mastné zelí na stůl vám dám. Jezte a buďte veseli, máte-li pivo v korbeli.« Nosí potom další jídla »hus, pečené prase, hrách, kroupy s švestkami, vodvářku s peckami . . ., sejr na pánvi, klobásu s voctem, 2,i ) 1. c, 151. 27 ) 1. c, 152. * 28 ) 1. c, 153. 29 ) 1. c, 154. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 171 s cibulí, « jelita, jitrnice a jiné pokrmy, jež jsou opepřeny nevtipným vtipem žertovného skladatele. Valenta si pochvaluje 30 ): » Koubo, mnoho's dal strojili, chceš ty nás dobře uctiti. Kouba odmítá skromně od sebe pochvalu: »Tak hosté na posvícení mají bejvati uctěni. < Najedli se, napili. Kouba děkuje za návštěvu, aby zavděk přu jali, čím je pohostil. Napřesrok že toho dá víc. Antošt děkuje jménem všech a vybízí ke zpěvu: »Broži, zazpívejme sobě. Co umíš? Pomohu tobě.< Brož souhlasí a vyzývá na pomoc také Valentu: >Rád. — Pomáhej nám, Valento, zazpívejme veršík tento. < Po této úmluvě zanotí píseň — ale dle skladatele »zpfvají každej svou« .... Po hodokvasu jdou do krčmy tancovat. Mimoděk vtírá se nám narážka Lomnického z >Traktátu o tanci« (vyd. 1597). 81 ) Divně že skáčí tanečníci. Potutelný veršovec ten rád si všude za- hrával na mravokárce. Také v rýmování o tanci dal se do výčitek. Nesmí prý ani všecko povéděti, >co bývá při posvíceních, co při svatbách nezřízených; jak mládenci nebo panny, muži také, ženy vdaný, dvorně sobě počínají, čertovu vůli konají, v tanci sebou zmítajíce, jakoby štvali zajíce. Jiné, mnohé nezpůsoby dějí se v tanci té doby, až dobří lidé poctiví div hořem bývají živi . . . ! € 30 ) 1. c, 155. 31 ) Titul zní: » Tanec anebo Traktát skrovný o tanci.* Waldau, Bóhmische National- tanze, 1859, II. 45—47- F. Dlouhý, O historickém vývoji tance, 1880, str. 35, 36. Osvědčila se tu potřeba, aby doklady ze starých památek a zprávy' o nich uvozovány 172 ČENĚK ZÍBRT Dobře však, že Lomnický na tanec svých vrstevníků, zvláště o posvíceních a svatbách se rozhorlil, aspoň nám uchoval jediná, vzácná jména staročeských dvou tanců národních, jež mu bezděky z péra vyklouzla. Kdo tancoval prý tanec, nazvaný po oblíbeném jídle staročeském >Hrách a kroupy*, dupal a cupal si vesele nohama. Zpívali mu k tanci: »H rachu, hrachu, krup, krupU — a rozjařený tanečník chutě si pozpěvoval: »Tany, dany, lup, lupU 82 ). Jiný tanec národní nazván od Lomnického >Předák«. Je prý to tanec čertovský a tanečníci přijdou do pekla. Tím ovšem o tanci »Předáku« málo pověděno. Zachovalo se však aspoň jméno jeho. Pro úplnost obrázku o posvícení staročeském zašli jsme se s Lomnickým podívat na národní tance. Vracíme se do krčmy, kde posvícenští hosti tancují . . 3S ). Valenta si při tanci zpívá. Náhle se vytrhne z milostné písně : >Ej — Kerharte, nepředcházejí* Slova svá asi provází posuňkem, strkaje Kerharta do zadu. Ten se rozkřikne; >Válo, noh mi nepod- rážejU Valenta zase: >Proč mi pak v předek vskakuješ?« Kerhart se osopí: >A což ty mi rozkazuješ I« — — a sváda hotova I Tou posvícení končívá; dle slov z němčiny upravených, ale sem se hodících »na sedlském posvícení . . . k večeru mezi sebou odpustky dělí!* 8 *). Uvedený popis selského posvícení staročeského v XVI. století, ač z něho vane neomalený žert, jenž měl buditi smích u diváků, přece jen chová v sobě zrnko trpké pravdy. Sedláci měli obilí skli- zeno — a na podzim důležité práce nebylo. Chodili tedy z vesnice do vesnice po posvíceních, při nichž rozmařile si vedli, zpili se a potom seprali; ba nepřestali na četných posvíceních hlavních, světili ještě vždy »mladé posvícení* 86 ) — a tak z hodokvasů, pitek a neblahých následků toho všeho ani nevycházeli. K úsudku tomuto byly upřímné a přesně. Waldau patrně měl knihu Lomnického v rukou. Z podivné však příčiny neudal, kde se jí dobral. Sháněli jsme se v Praze po ní v knihovnách, ale marně. 82 ) Waldau cituje str. 18. ^Traktátu o tanci*. Následující tanec na str. 73. :í3 ) 1. c, 156. 34 ) Švorcperk Han., Instrukcí, 1538, 1. 93. : vinš «. Kantor potom si sedl ke stolu a chlapci spustili » veselé rajmy pro obveselení hostí. « Jich mistr pobavil hodovníky někte- rými > šprochy « a hospodář dal mu za obvyklou návštěvu bud pe- iiíze, nebo dala hospodyně holce, jež ve dveřích čekala, koláče .... Nahoře podali jsme doklad z r. 1532, že v pondělí o posvícení bývala smuteční mše za mrtvé. Více než po dvou stech letech se- tkáváme se se svědectvím toho na sklonku XVIII. stol. u Vaváka 50 ). * * * Léta 1787 nařídil císař Josef II. vida, jak častým posvícením lid selský byl sváděn k nemírnému veselí, aby bylo slaveno posví- cení jednoho dne zároveň ode všech — v neděli po sv. Havle. Proto nazváno posvícení svatohavelské »císařské«. Posvícení bývá slaveno podnes, ale starodávné zvyky posví- censké potrácely se a zakrňují víc a více 151 ). Tážemeli se. proč v uvedených dokladech staročeských není potuchy o některých oby- čejích posvícenských, jako na př. o stínání kohouta, o stavení »má- ječekc a zavěšování na ně rozličných předmětů pro toho, kdo na vrchol vyleze, a pod., nezapomínejme příčiny často už jmenované, že se nikdo nestaral o zvyky, všem dobře známé, každoročně se vracející. Nestaral se o ně ani mravokárce, zahrnuje mlčky do svého toužení na posvícenské kratochvíle, hry, tance — všecky obyčeje lidu, jenž je každoročně opětoval, všeobecně známé. Hartusí-li tedy na » neřády* posvícenské, rozuměl káraný mravokárci. „bližšího vy- světlování nepotřebuje. Nebylo ještě tenkráte Krolmusa, jenž by bedlivě, až úzkostlivě sebral prostonárodní zvyky a obyčeje a tak * ,u ) » Trefilo se časem, že pan kantor jda ráno v pondělí na requiem, netoliko smutnou, ale i potlučenou a zmodřilou tvář mívnl.« Ruch, 1. c, str. 22. :,t ) Nemálo přispěly k tomu zákazy světské vrchnosti. Ještě z r. 1847 četli jsme v Příruční knize pro vesní rychtáře od M. Obentrauta, str. 151: »Posvícení se má podle předpisu všudy třetí neděli v říjnu držeti a nemélo by se, an to zapovězeno jest, jiného času strojiti. V některých místech panuje při posvícení ten zlý obyčej, že osad- níci oloupané hladké smrčky na prostranné místo staví a na vrchol šatstvo, pentle a jiné předměty na odměnu tomu zavěšují, kdo na vrchol vyleze a to dosáhne. Tato hra jest pod pokutou pěti říšských tolaru zapovězena a dle okolností přiměřeným těles- ným trestem přísně trestána býti má.« — Zábava tato známa jest podnes. Viz o tom Světozor, 1872. str. 543. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 177 šťastně zachránil před zapomenutím přemnohé, o nichž dnes nic ne- víme. Tím spíše dlužno si vážiti aspoň těch dokladů, jež nám zacho- vány v památkách staročeských po všech pohromách a nepříznivých osudech, jaké stíhaly knihy a rukopisy české. Poznali jsme z nich, že posvícení poskytovalo příležitost, aby se známí a přátelé scházeli k družnému hodokvasu, majíce na podzim pokdy více než jindy. Nemohouce pro práci dříve, dohovořili se o posvíceních při bohaté hostině o vážných záležitostech svých a po hodech, vystrojených s osvědčenou pohostinností staročeskou, vydávali se na společné radovánky. Že bývaly radovánky posvícenské někdy až příliš bujné, to nebude s podivením, ohlédneme-li se po zábavách své doby, která se přece honosívá nemalým pokrokem na dráze vzdělanosti. Posvícení znamenalo tolik jako dobré, bezstarostné časy. S pří- dechem ironie ulevuje si manžel v rýmování (XV. stol.) po svatbě: 53 ) Z tohoto úsloví o posvícení vysvítá však přese všechnu ironii, že značilo » posvícení c blažené, šťastné dny. Dle Zámrského 58 ) roz- košníci »jako na ustavičném posvícení svůj život vedouc a nešťastný Budovec v Antialkoranu dí : » . . . všudy nějaké p o s v í- ceničko a nětco pro kratochvil a k zasmání slouží.* 54 ) Když útrapy kormoutily lid český a když stenal pod jhem všeliké strasti, oddychl si úslovím: >Ne vždycky posvícení 1« 55 ) r>2 ) O manž., vyd. Hanka, str. 127. — 53 ) Sborník Histor., 188Ó, 151. 54 ) Vyd. 1614, str. 99. ' oh ) Z Dobrovského Jungm. SI., s. v. posvícení. »Však nikdež v ničemž řádu nenie, jižt mám tepruv posvícenieU Čeněk Zíbrt : Staročeské výroční obyčeje. 12 Na Dušičky. Slavnost všech věrných Dušiček uvedena byla mezi svátky kře- sťanské na popud opata řádu sv. Benedikta jménem Odilo a přidružily se k ní — jak bylo dokázáno souhlasně od několika ba- datelů *) — četné obyčeje a přežitky zvyků pohanských. Obyčeje, jiným národům známé, udržují se v rozmanitých podobách podnes také v Čechách. 2 ) O původu svátku tohoto vykládá Zámrský 8 ) ' svým poslucha- čům v tento rozum : » Mnich řádu sv. Benedikta Odilo za jiné neměv, než že v hůře Etně . . . zemřelých lidí duše se trápí, lamentují a tak žalostně úpějí, aby jim odtud vždy nějak mohl spomoci, sváteční památku mrtvých lidí ustanovil. Odkudž svátek všech dušiček se urodil a každoročně hned druhý den po slavnosti všech sv. v církvi římské se připomíná, pravíce býti za slušné, aby se při památce všech sv. druhého dne památka všech duší lidí zmrlých činila, a mší sloužením, od živých pak za mrtvé své rodiče, přátely ofěr, almužen, nejvíce pak žemlí rozdáváním, posty, vigiliemi a jistými k tomu zřízenými ceremoniemi duše z očistce vykupovaly. « Housky, pečivo zvláštní podoby, »dušičky«, nebo chleba rozdávají na venkově podnes, kdož do kostela jdou, žebrákům a chudým, před kostelem nebo na hřbitově stojícím. 4 ) *) Tylor, II. 37; Pfannenschmid, Germanische Erntefeste, 1. c, 168, 443 s hoj- nými doklady; Jul. Lippert, Die Religionen der europ. Culturvolker, 1881, 87 — 88, 152, 319, 419. 2 ) Viz Krolmus, I. 480; Reinsberg-Durjngsfeld, Festkal., 493 — 495. 3 ) Postilla, vyd. 1592, str. 1245. 4 ) Srv. obyčej polský u Kolberga, Lud, XI. (1877), 44, 45. O sv. Martině. »Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce ; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají, a u jiných pánův se zjednávají. « Selská Pranostika z r. 1710. ^ hodné zprávy české i cizí líčí, jak na Martina se staří scházívali, Shodovali a korunou hodokvasu bývala martinská husa. Ně- kteří mythologové, snažíce se z každého zjevu učiniti božstvo staro- pohanské, nebo zosobnění, symbol jaký taký, vykládali široce a dlouze, že byla husa martinská oběť a den sv. Martina slavností pohanskou. 1 ) ! ) O huse martinské napsána již celá literatura: Wolfhart Spangenberg Lyco- sthenes Psellionoros Andropediacus), Ganns-Konig, Strassburg, 1607; Joh. Olorinus Va- riscus, Die Martinsgans, Magdeburg, 1609; Sim. Beniowský Glattovius, Victima anseris in biographia D. Martini comprehensa et . . . Martino Bachacio a Naumericz consecrata, Pragae, 1608 (v univ. knih. pr. 52 C. 18, č. 6) ; Chr. Frommann, Schediasma de ansere Martiniano, Leipzig, 1683; G. S. Treuer, t)ber den Mártensmann, Helmstádt. 1733; Marks, Gesch. vom Martinsabend und Martinsmann, Hamburg 1772 a j. v. Viř o tom zprávy a doklady o huse martinské Pfannenschmid Erntefeste, 228 — 235; 504, p. 35 — 507. pozn. 46. Montanus, Volksfeste, 1. c, 52 — 57. — O tom, proč se o sv. Mar- tině husa jídala a jídá, jest několik dohadů: Apokryfické legendy chtí to vysvětlovati, že husy svým štěbotem vyrušovaly světce při kázání, nebo že ho prozradily, když se skryl, jsa zvolen za biskupa Tourského, v husím chlévu. Za to je dal pobiti a upéci; odtud prý posavadní zvyk (Frommann, De ansere martiniano, c. 2. ; Augusti, Denk- wiirdigkeiten, XII., 373; Friedrich, Symbolik, 687 a j. v. Po nich Pfannenschmid, 1. c, 505, pozn. 37). Kromě jiných mínění pověděl zcela přirozenou příčinu Leibniz, proč na podzim o sv. Martině se husy jídají: poněvadž toho času krmné husy dorů- stají (Script. II. Introductio, str. 28: »Anserem assatum in festo s, Martini per omneš fere domos mensis inferunt Germani . . . . Invitat anni tem pus: tune enim anseres pingues habentur.« Rozumný tento výklad nevyhověl německým my thologům (Simrockovi, Pfannenschmidovi, Norkovi a jiným), kteří sice připouštěli, že okolo sv. Martina jest ovšem mnoho tnčných husí, ale vyvozovali z toho, že právě proto byla husa martinská původně obětí pohanskou a teprve odtud stala se oblíbe- ným jídlem. Přese všechnu dobrou vůli mythologů zamlouvá se však nepředpojatému iSo ČENĚK ZÍBRT Tak soudí vedle jiných náš Hanuš 2 ), Krolmus 3 ), po něm Reinsberg- Duringsfeld 4 ) a dle tohoto nejnověji Krek 6 ). Svedlo je k tomu tvrzení, že na sv. Martina věští z »kobylky« upečené husi, jaká bude zima. To tvrdí už starý kalendář český 6 ), ale mimoděk vzniká obava, že z nevinného zvyku, že soudívají po bílé neb brunátné barvě kosti pečené husy, bude-li zima sněživá nebo blátivá, hned odvozovati oběť pohanskou, je přece jen kombinace smělá a mythologické do- hady takové, že by zabředly na scestí. 7 ) Místo dohadů podobných vylíčíme na základě staročeských dokladů, jak světili naši předkové památku sv. Martina. Husa bývala na hodokvasu martinském oblíbeným jídlem ná- rodním. Žáci žebronili o sv. Martině »za hus tučnúc (XV. stol.). Řeznické cechy přesně vymezují 8 ), jak dlouho okolo sv. Martina husy mají býti prodávány (XVI. stol.). Katolický kněz Hofmann vtip- rozumu přirozený výklad Leibnizfiv, třeba nedovedl vysvětliti, proč právě na sv. Mar- tira husy nejvíce se jídají. — Zmínky tu zasluhuje výklad latinského básníka Sentigara ze Hvožďan (f 1554), proč se jídá o sv. Martině husa: jako prý bděly husy na Capi- toliu a tím zachránily Řím před vrahy, tak prý má bdíti biskup a chrániti svěřené ovečky před vlky dravými atd. Farrago, I. 84. 2 ) »Na kostech husy Martinské (co snad bývala původně oběť ně- jakého podzimního boha) na kostech, tudíž na tvrdé části vidělo se již dílem, jaká bude budoucnost, ku př. tuhá zima nebo délka života. Kosti jsou symbolem ztuhlé země samet. Zašed. král. uč. spol. č., 1867, 102. Srv. Báj. kal. 223. 3 ) 1. c, I. 289—292. 4 ) Festkalender, str. 503. 5 ) Einleit. in die slav. Liter., 1887, 572. Srv. Světozor, 1875, 102; Bartoš, Lid a národ, I. 127. Více o tom Tharsander, Schauplatz, 1735, 201 — 202; Pfannen- schmid, Erntefeste, str. 233 — 235; 507, 508, pozn. 48; Tettau und Temme, Volks- sagen Ostpreusseiťs, 1837, 279; Quitzmann, Heidnische Religion der Baiwaren, 1860, 37 — 38 s hojnými doklady. 6 ) Kal. vždycky trvající, 1771, 1. 76. » Martinská hus upečená, když má prsa brunátné, velikou zimu; pakli bílé, sníh neb déšť znamená. € 7 ) Pověsť lidová vysvětluje, proč husa o sv. Martině jest obvyklým jídlem, takto: Knížete Oldřicha, zabloudivšího na lovu v lesích křivoklátských, pohostil uhlíř husou. Kníže, vydávaje se za knížecího komorníka Matesa, pozval ho na hrad pražský. Na sv Martina přišel opravdu uhlíř do hradu a poznal v panu Matesovi — knížete Ol- dřicha, jenž na památku pohostinství uhlířova ustanovil, aby každoročně Pražané svě tili sv. Martina pečenou husou. J. Svátek, Pražské pov. a leg., 1883, 176. 177. 8 ) »Item co se prodávání husi dotejče, ty aby prodávány byly od husaček od sv. Václava až po sv. Martině tejden a déle nic.« List. cechu řezn. v Kroměříži, r. 1535. Kroměřížské Listy, 1887, č. 56. — »Item ti, jenž busy bijí, mají teprv ten pon- dělí po sv. Sixtu. počínati^ husy biti, jakž od starodávna bývalo, a dvě neděle po s v. Martinu zase přestati.« Rád cechu řezn. ve Znojmě, r. 1610. Lumír, 1853, 526. — »Item co se bití husí na městě dotýče, poněvadž se tím nemalá škoda v řeznickém řemesle děje a to se při jiných městich zachovává, že se nebijí před sv. Václavem, než počnouce od sv. Václava až do sv. Martina, pročež kdoby se jináče toho před tím časem (totiž před sv. Václavem a po sv. Martině) dopustil, aby jim s vůlí vrchnosti brány a do špitále dány byly.« V. Prásek, Paměti města Napajedel, 1881, str. 108. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 181 kuje »nováky«, že haní ceremonie katolické, ale přece s katolíky po- jídají >hus na sv. Martina* (1642). 9 ) Šlechetná paní Zuzana Černínová s vřelým citem mateřským postyskuje si synu svému Humprechtovi, že sama a sama jedla »h u s i č k u svatomartinskou*. Heřman že odjel do Pacova na kvas martinský, »na svatomartinskou hus« 10 ) Jedli tedy o Martině husu páni i prostí. Bývalo uvozováno příslovím: »Gaudia Martini facit anser et amphora vini. Radost Martina — jest hus a džbán vína.* n ) Na začátku stol. XVIIL volá o sv. Martině z kazatelny kněz Veselý, že mívají kazatelově obyčej, »krájeti na svém kázání hus martinskou*, že o ni hovoří. Dle zvyku takového rozjímá Veselý před svými posluchači 12 ): »Sv. Martin ačkoliv se nikda nemaluje s husou 13 ), nicméně jakoby on k husi měl dědičné právo, na jeho svátek téměř nic jiného není slyšeti, nic jiného viděti, než samé husy. Na ten den hus bývá na kazatedlnicích, hus na rožni, hus na míse, hus na tabuli..,., a jakový by byl svatomartinský pan- ket, kdyby při něm nebyla husU Kromě husy bývaly obvyklým jídlem na sv. Martina ode dávna — rohlíky svatomartinské. 11 ) 9 ) Zrcadlo, 322. 10 ) Dvorský, 1. c, 246, 247. »Muj nejmilejší Heřman je u pana syna naPacově. Prosil mě pan syn, abych ho odpustila k němu na svatomartinskou hus. Já jen tak sama musím jisti husičku svatomartinskou, když, mé nejmilejší dítě, žádný se mnou nyní nejste; nepochybně kde jsi koliv jedl husičku, že jsi také na mne, svou upřímnou matku, vzpomenul. « — O huse martinské napsali latinští básníci z kroužku Jana Hodějovského z Hoděiova vzletné »odyc, na př. Joannes Schentigar, De festo s. Mirtini (Farrago, I. 88): »Anserque pinguis nunc comedendus est praesente mensis quolibet intimo, sanctoque Martino canenda carmina sunt, celebres et hymni.« ") Veselý, Káž, II., 609, (1730 vyd.) 12 ) 1. c, 617. 13 ) Veselý se mýlil. V Postille Mat. Šteyera, vyd. 17 1.9, str. 359. vyobrazen sv. Martin jako biskup s berlou a vedle něho vysvětlitelný odznak — husa! 14 ) Dvorský, Zuz. Černín., str. 60, r. 1645. » Poslala sem taky na sv. Martina tam rohlíky. Jaká vzácnost byla i od pantáty, nadto od panímámy, že se jí prý v noci o nich zdálo.« — Dle Pam. knihy kost. Bernart. dostávala dvorská čeleď r. 1672 pšeničnou mouku »k sv. Martinu na rohlík*. Hejna, Pam., str. 36. — Pfannen- schmid tvrdí po jiných (Nork, Festkalender, 680 ; Simrock, Mythol., 5Ó3), že martinské rohlíky (Martinshorn) jsou symbolem zvířete, jež bylo obětováno při podzimní slav- nosti pohanské. Viz Germ. Erntefeste, 216, 495. Týž (1. c. 495) odporuje jinému do- mnění (Leo, Rectitudines, 214; Rochholz, Wandeíkirchen, 15), že rohlík martinský připomíná podkovu božstva germánského Wodana. 182 ČENĚK ZÍBRT Zajímavo jest, jak si čeští poetové vykládali tvar těchto roh- líků. Ježto prý svěcení sv. Martina vzniklo z pohanské slavnosti boha vína, Baccha, a Bacchus bývá malován se dvěma rohy, má pečivo martinské podobu dvou spojených rohů. 15 ) Husu, rohlíky a jiná jídla 16 ) zapíjeli vínem. Staročeské úsloví o džbánu vína na sv. Martina položili jsme nahoře. Vtipnou narážku na martinské víno pověděl slavný humanista staročeský Bohuslav Hasišteinský, že prý ctitelé sv. Martina velebí světce pěnivým vínem a na jeho oslavu že se opíjejí. l7 ) Věděli již staří, proč se popíjí při martinském hodokvasu víno. 15 ) M. Collini Ode de feriis s. Martini (Farrago \ 87): »Arcuatas et biformes huc placentas adde, cernes vera vatem dicere. Io, io. Pingitur Bacchus bicornis, inde panis iste formis sic duabus pinsitur. Io, io.« Srv. Georgii Handschii Ode de feriis s. Martini (1. c, 90, 91): »Qua manducemus curvas ratione placentas et arcuata crustula? .... Pinsitur idcirco scriblita bicornis, Jacchus quod pingitur bicorniger.* — 16 ) Dle Arch. JHr. (VI. R., 163 1). » Přijato od Voršily, hofmistrně zámecké, liček 35; ty jsou pro JMsti tabuli a čeleď k sv. Martinu utraceny.* 17 ) »Ad sanctum Martinům. lile preces castas, alius ieiunia praestat, hi saturant aras, hi ribi thura ferunt: nos te spumanti colimus, Martine, Lyaeo, inque tuas laudes ebria turba sumus.c Farrago, vyd. 1570, str. 122. — Srv. M. Collini Ode de feriis s. Martini (Farrago, I. 85): »Pauper aeque, dives atque musta putat apparatque anseres ad prandia. Io, io. Est nec ullus sic egenus, cui vel anser, vel L y a e u s deest inter fercula. Io, io . . t Srv. 1. c, 84, Joannis Schentigari Ode de feriis s. Martini ; 1. c, 84 — 85, Thom. Miti De feriis Martinalibus ; Sam. Rubini, De sancto Martino, 1. c, 127. — Podobně líčí svěcení sv. Martina Thomas Naogeorgus (151 1 — 16Ó3), Regnum Papisticum, lib. 4: »Altera Martinus dein Bacchanalia praebet, quem colit anseribus populus, multoque Lyaeo, tota nocte dieque.« Srv. Hospin., De orig. fest. Christian., 1. 146. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 183 Slavnost při vinobraní splynula s hostinou martinskou ,8 ), a při této načínalo se slavnostně nově uležené víno. V ten rozum rýmuje staročeský Cisiojan (z r. 1656) ,9 ): » Všichni svatí s vínem sem jdou, Vilibrod i hosti přijdou ; Martin maje šenkovati a nejprv vykoštovati* Hodovali, kvasili o sv. Martině, až se to stalo pověstným a » světití Martínka « bylo užíváno s netajenou příhanou. Lomnický tepe 20 ) nemilosrdně toho, kdo »začasté na hodech bývá, světí sv. Martina, sedě u dobrého vína.« Před takovými varuje, > kteří rádi Martínka světívají, a když jen kde co na kom vymluviti a vyklamati mohou, aby zas pěkně oplatili, o to se nestarají. c 21 ) »Martínekc znamenalo našim předkům tolik co kvasovník, hodovník, prostopášník (Brandl, Gloss. s. v). Kdo často >martinkoval*, dospěl do Nuzic aChudobic. Aspoň tak rozumuje pořekadlo 22 ): »Kdo Martínka často světí, husy, koury mu zaletí; dfim, dvůr, louku i dědinu — přivede vše na mizinu.* V suchu a teple pojídají šťastní boháči husu, zavdávají si o plnou, — zatím přede dveřmi zanotí ubozí žáci » koledu « : 23 ) 18 ) Nathan Drake, Shakespeare and his times, 1838, str. 93 cituje ze starého kalendáře (1600) : »M a r t i n a 1 i a, Geniale Festům. Vina delibantur et defecantur. Vinalia veterum festům huc translatum. Bacchus in Martini figura. « Pfannenschmid, Erntefeste, 502, 19 ) Pojedn. k. č. uč. spol., 1860, 58. Srv. Seb. Franck (1500— 1545), Welt- buch : »Erstlich loben sy Sanct Martin mitt guotem Wein, Genssen, biss sy voli werden. Unselig ist das Hauss, das nit auff des nacht ein gans zuo essen hat, da zepffen sy yre neuwen wein an, die sy bissher behalten haben.« Pfannen- schmid, 1. c, 500, pozn. 6°. Více o tom tamtéž, 222 — 227. Líčení téhož zvyku v Por- tugalsku 1. c, 523. 20 ) Instrukcí, 1. Fk. 21 ) Týž Tobolka zlatá, str. 129. 2 ' z ) Jungm. SI. s. v. 23 ) Připomínáme, že tento popěvek, v němž jest nejstarší zmínka o huse martinské, pochází ze stol. XV., a to proto, že dle Pfannenschmida nejstarší zmínka o huse martin- ské pochodí od kompilátora Annalu" corvejských (Leibniz, Script. II. 308) : »Othelricus 184 ČENĚK ZÍBRT » Svatého Martina všeliká dědina dnes štědrost zpomíná. Podle svého statku vesele s čeládku" tučnú hus, hus, tučnú hus jie, víno pie — beze všeho smutku !« Hůře jest žákům nuzákům. Chudoba je zle trápí: »Ale my školníci, nevolní chudníci, malí i velicí, v škole vždy sedíme, vesele strašíme; neb nás dusí chudoba — toho netajíme.* Zavítali prý k dobrodincům, aby od nich vzali nějaký dárek, kterýž si hned neskromně předpisují: »Račtež darovati, majíc na paměti svatého štědrosti, abychom v radosti podle vašie ctnosti tučnú hus upečnú mohli s vámi jiesti.« Zdá se, že přestávali také na menším dárku, nedostávše dle svého přání husy. Pějí totiž dále: »Ale vy, bratřie milí, majíc na paměti svatého Martina rytieře, nynie v této mieře, ne chcete-li husy dát i, dajte dva penieze; ač nás darujete, odplatu vezmete v království nebeském. 24 ) de Svalenberg argenteum anserem in festo s. Martini pro fraternitate obtulit.« Poněvadž kompilátor onen zemřel r. 1476, tedy v druhé polovici stol. XV., bude ná- ležeti doklad staročeský mezi doklady nejstarší. 24 ) Z rukop. nniv. knih. pr M sign. 8G 15, V. V. Tomek, Děj. univ. 1. 80, 81 a j. č. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 185 Že dostávali žáci o sv. Martině koledy peníze, čtli jsme v ar- chivu Jindřichohradeckém. 25 ) Po »koleděc zmiňuje se Pranostika, že služebná chasa mění o sv. Martině službu .... Vedli si často služebníci, hledající o sv. Martině nového místa, prostopášně a natropili všelijakých mrzutostí. Propuštěni od pánů, scházeli se, v bujných radovánkách se veselili, aby na ně měli peněz, žebrali dotěravé » pomoci*, o příští službu starali se málo. Nevázaný život se jim více líbil, než poroba nové služby. Je to charakteristický doklad slavení sv. Martina od čeládky, že mezi čtyřmi výročními »d obry mi pondělky« tovaryšů řemesl- nických byl jeden »při sv. Martinuc. 26 ) Bujnostem nezbedné čeládky nebylo míry, ani konce. R. 1598 činí proti nim opatření Rudolf II. v řádu města Prahy těmito slovy : » Strany pak Martinkův, kteří obyčej mají, ze všech krajin při sv. Martině dosloužíce, do Prahy se obraceti a zdeť v zahálce zůstá- vati : na to taky úředlníci pozor míti budou, aby jich šenkýřové ne- přechovávali.* 27 ) Již tento zákaz nepřímo svědčí, že chování čeládky o sv. Mar- tině bylo z míry moc nevázané. Máme však o tom svědectví přímá. V neděli po sv. Martině Martínkové a sedlská chasa udeřili na domy židovské (v Žatci). 28 ) Léta 1590 okolo sv. Martina »Martín- kové i jiná chasa okolo Prahy, sebravše se v nemalém počtu v krčmě pod Prahou, přišli k Roztokám, tvrzi pana Davida Boryně, a tu na- lezše zavřenou, někteří jsou povědomí, kterak se spouští, otevřeli sobě a zmocnivše se předně čeládky a ji uzavíravše, potom udeřili na starého pána, kterýž leže v komoře sám jediný, porozuměl, co se děje, vstal a vzav pytík peněz, vyhodil jim, řka: >Nu, padouškové, vím já, že byste vy pili ; vezměte sobě a jděte do krčmy a propijte je.« Oni nemajíce na tom dosti, vzavše kládu nějakou, i vyrazili 2ri ) Sign. VI. R, 1618. »Dáno žákům koledy na den sv. Martina 30 gr.« — O obyčeji tomto, známém po celé střední Evropě, viz zevrubné zprávy a doklady Pfannenschmid, Erntefeste, 206—209, 467. pozn. 14; Reimann, Volksfeste, 1. c, 1839, 285; Montanus, Volksfeste, 1. c, 1854—58, 55, 56; Cassel, Altkirchl. Festkalender, 1809, 108. Literatura písní svatomartinských (mezi nimi zvláště Simrock, Martinsiieder, Bonn, 1846) s ukázkami podána tamtéž 4Ó8 — 487, pozn. 17. 26 ) Kniha ArchmPr., č. 994, 1. 149. 2 ') Lumír, 1861, II. 1161. 28 ) Velesl. Kal. hist, 13. listop. i86 ČENĚK ZÍBRT dvéře a tak i pána zmocnivše se', byli by ho tu hned i zabili, kdyby jeden z nich jeho nezastoupil.c Volky nevolky dal jim klíče. Nabrali si peněz, zlata, stříbra a táhli dále. Zavítali k paní Johance na Oujezdci: »Dobyvše se na ni Martínkové, nepoznali jí, když ona proti nim, vidouc nezbytí, vyšla, jim klíče dala, oni nadavše ji býti šafářkou, propustili ji a tu opět dobře hospodařili, že jí zlatý řetěz, sukni její drahou, plátna, prostíradel a k čemu přijití mohli, to s sebou odnesli. Potom ně- kteří z nich přišli do dvoru pana Jana Chystala Chlopického žáda- jíce od něho nějaké pomoci, a on porozuměv, že jsou nějací špehaři, odbyl jich pěknými slovy, dav jim čtyři kopy a nazejtří ráno hned do Prahy se stěhoval. V Snitižkách u Zlí chová krčmu vytloukli, krčmáře s krčmářkou svázali, peníze, šaty ložní a k čemu mohli přijití, to vše pobrali. « Že to všecko tropila čeládka o sv. Martině ze služby propu- štěná a nikoli >jedna z nejzpupnějších rot loupežnických c, jak Lumír (185 1, II. 452, 454) tvrdí, — patrno ze začátku zprávy té, že sebrali se »o k o 1 o sv. Martina Martinkové a jiná chasa. « 29 ) 29 ) Jungmann v SI. s. v. Martínek sděluje dle J. Lóhra, Weltgesch., Leipzig 18 12, I- 333m že za krále Václava utvořila se ze šlechty německé loupežná rota, zvaná »Martinsvógel« — že tedy odtud může pochoditi s příhanou vyslovené jméno >Martínek«. •1 Večer před památkou sv. Ondřeje. o svátku sv. Cecilie (22. listopadu), kteráž jest ode dávna pa- tronkou hudebníků, 1 ) blížila se památka sv. Ondřeje (30. t. m.) V předvečer — jak Ulman svědčí (1762) 2 ) — zkoušívala děv- čata, která se dříve vdá. Každá vzala kousek chleba a položila jej na lopatu. Čí kousek pes nejdříve snědl, ta že se vdá nejdříve. Prostonárodní obyčeje, jako slévání olova, pouštění svíčiček, věštby svadeb, smrti a pod. a jiné zvyky, jež byly ode " dávna známy v Čechách i jinde 3 ) buď na sv. Ondřeje, na sv. Lucii, o vá- nocích až po Tři krále, dlužno — jak se nejspíše podobá — vy- kládati jako starodávné obřady původně při pohanské slavnosti zimního slunovratu, které se později porůznu přimknuly jakožto obyčeje a zábavy k některým svátkům křesťanským v době zimní, nejvíce pak vyspěly v lidové obyčeje vánoční. *) Srv. Pošt. Nov. z r. 1722, 31. ledna: ^Císařští dvorští muzikanti minulou středu svátek své patronky sv. panny Cecilie v kostele při pěkné kumstovné muzice světili*; dle účtů města Unhoště r. 1792 »dáno hudebníkům o slavnosti svaté Cecilie 2 zl. 30 kr.c F. Melichar, Monografie m. Unhoště, 1888, str. 178. -) Altmáhren, II. 502 : »An der Vigilie Andreae des heiligen Apostels wo in einem Haus mehrere unverheirathete Weibspersonen wohnen, so bringt eine jede ein Stuck von ihrem Brod, merket ihr es wohl auf, darauf legen sie sammentlich ihre wohl gemerkte Stucke auf eine Schaufel und reichen sie einem Hund hin. Hat der Hund das z. E. von der Catharina auf die Schaufel hingelegte Stuck Brod von allen andern Stiicken zum ersten angebissen, so wird Catharina vor allen anderen gegenwartigen. un- verheiratheten Weibspersonen verheiratet werden.« ^Podobně činí polská děvčata téhož času: »Czyja galke pies pierwej zje, ta tež pierwsza pójdzie za maž.« Kolberg, Lud., XVI. (1883), 121. ' ! ) Sim. Maioli Dierum Canicularium tomi septem, 1642, II. 420 (v univ. knih- pr.) : »Vana fuerunt isthaec ethnicorum deliramenta; longe tamen vaniora sunt pseudot christianorum, qui per noctem, quae diem s. Andreae sacram praecedit, varie captan, auguria, dum alii certis ad hoc confictis rythmis in nomine Diaboli (horrendum dietu) Čeněk zíbrt V krajích českoslovanských slévali a slévají olovo vedle naznačených nahoře dnů jiných také večer před sv. On- dřejem. Obyčej ten líčí zevrubné Kulda 4 ) a po něm jiní. Uží- váme popisu Kuldova: »V svatvečer před sv. Ondřejem apoštolem, dne 30. listopadu, děvčata pilné sbírají olovo ze starých oken neb ho schválně kupují. Olovo to dají na lžíci plechovou, zapálí svétidlo dřevěné a nad jeho plamenem drží lžíci, ai se jim olovo rozpustí. U sebe mají mísu s vodou chladnou, do níž lejí přes klíč křížový (na zubech má podobu kříže) olovo rozpuštěné. Z olova se ve stu- dené vodě v okamžení utvořují rozličné podoby, jako: šídla nebo kopyta ševcovská, člunky tkalcovské, zbraň vojenská, bochánky chleba pekařského, péra na psaní, srpy, rýče, motyky, cepy atdt Z vecí tech k jichžto poznání ovsem živé obraznosti potřebí jest, děvy si povídají, jakého řemeslníka neb živnostníka za manžela do- stanou. S radostí zvědavou vydírá družka družce ulité věci z ruky, chtíc dobře viděti, co se které ulilo.* 6 ) Dorla v »Pohorské vesnici* Boženy Němcové vypráví; »Na pedibus ad pul vinař conversis ad soinoum sese componunt, alii nudí 01x111 in o aliquo se proripiunL . . , alii (quod putidurn est) ad stabula porcorum ex iilorum grunnitu nuspícia, de futum matrimomo capt&nL Si quis enim t num virgínem aut viduam in uxorem habi- lurus foret. cognoscere vult, is nec Deo, nec hominibus salutatis f media illa noete recta ad stabulum sese confert T cui scropha cum suÍ1Kb inclusa est; eo cum devenit, tacitus ad ostium stabuli pulsat, sique ad ÍJIain pulsationem scropha prima edit gninniLnm r tum viduam sibi matrimonio iunctum iri firmiter credit; srn vero suilli primitus grunniunt, tum virginem copulatum sibi iri gestit,* — Pod, Praetorius, Gltlcks-Topf, l, c, K>óy, 378, 376: *Manche Jung Gesellen, Jungfrauen, Knechte und Magdě nehmen in acht den Andreas-Tag, an dessen Abend sie mit gcwissen Ceremonien ibr Gebett thun und meineti, Andreos werde ihnen erschemen und die Persobn offenbahren und sehen lassen, welche sie kiinftig zuř Ehe haben werden.< — Adami a Lebenwaldt, Tractfttl von des Teufels List und Retrug, Saltzburg, 1ÓS2 (v univ. knih. pr.), č. S,, sír. 20: »Am Tag des b. Andreae oder Johannis tbun die mannsichtigen Weibsbilder vor der Sonnenauf- gang die Stubcn auskehren und so sie zurack sehen, erscheint ihnen ihr Liebster oder Brautigamb + « Srv.Tharsander, Schauplatz, I. c. t 1735, str, 83 ; J. Gebhardt, Oesterrdchisches Sagenbuch, Pest, 1862, 494 — 457: >Vonchau des Brautigams in der Andreas- und Christnacht*€ *) Světozor^ 1858 (Přil. ke Slov. Nov.), 29; Čas. Mat. Mnr,, 1870, 136. , *) Šrw obyce] polský u Kolber^a, Lud, X. 1 18701., 205: S. And rzej: W dzieň ten wieasorem odbwajq, sie i tu jak vrsz$dzie znané przepowiednie. Topi§ wtedy olów mb cyn^ na íyikach, potém wlewaja; rosstopiony w naczynie napchiione vvoda ; z naglego tego przelanía, tworzsj si^ na wodzie rózne figurki, jul to podobné do narzedzi rzemíésl- niczycb (np. stolów, szaí. tronów, oltarzy i t. d.), jui do wzbrojen (np. broni róinéj, palaszów, kaszkietów, choragwi, b^bnów i t. d.), jui do innych jakichkollwiek przed- miotów. Jezeli žatém v przetopionego oíowiu utivorzy sif parobkowi na wodzie coš po- dobnego do broní, kaszkieta, lub paiasxa, to wróla mu na pewno, že bgdzie zomierzertl; jezeli pokaza skrzypki lub traba t to bedzie on muzykiera i t. d, Dziewczyna, jezdi sobie uleje mlotek lub miech, to pewno pójdzie za kowala lub ilusarza; jeieli wóz lub kJos zboza, to za furmana lub rolníka 1 t. d»« Todobné a ]iné obyčeje polské o sv. Ondfejx 1. c. III. 93, IX. I48 t XVI. 121. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 189 svatu Barboru huřízne si dívčí — když je huž tak velké jako já — višnovú neb křešňovú větvičku, dá do vody na teplé místo — nejlépe do chlíva — tu nejtepleji — ob den dává čerstvú vodu ha na vánoce vykvete . . . Ty větvičky nesú si divčata na půlnoční za šněrovačkú, ha který chlapec ji chopne, za toho muší jít. c Podobný obyčej děje se, nebo děl se mezi lidem v den sv. Ondřeje. *Sázívají děvčata haluzku z višně do kvítníka nebo do jiného hrnka a tu musejí vodou z úst polévati. Jestli haluzka do Božího narození z pupenců svých vykvete (se rozzelená) jest děvčeti znamením, že se do roka vdá.« 6 ) * * ■X- Z pořekadel a pranostik staročeských o sv. Ondřeji uvádíme z Kalendáře Partliciova (1617): >Na sv. Ondřeje konec po- cení.* Často opakuje se tato rada, jak » vlhký rok nebo suchý takto poznáš: Sklenici plnou vody míti máš. Na den sv. Ondřeje to činívej ; přebíhá-li vrchem voda, to znej : vlhký rok ten ; stane-li zároveň, suchý a vypráhlý bude rok ten.« T ) 6 ) Kulda, 1. c. — O zvyku tomto srv. Mannhardt, Weihnachtsbliiten in Sitte und Sage, Berlin, 1864, str. 169; týž, Baumkultus, 232, pozn. 3. Srv. Zbiór wiadomošci do antropologii krajowéj, III. (1879), 119. 7 ) Selská pranostika, 17 10, 1. B5 a j. č. Přástky. »Když však zimy čepec bílý řásně pokryl každou chatu, znělo v podvečerní chvíli u vrčících kolovratu hojně starodávných bájí, zkazek divných ....«■ Svat. Čech. ima přišla s dlouhými, smutnými večery. Na polích plno sněhu . . . Nebylo polní práce, jen po domácku v chatách, sněhem za- chumelených, robili muži potřebné věci do hospodářství, ženy také ledaco podělkovaly, upravovaly — předly po chvilkách len, v letě sklizený. Aby jim bylo při kolovratu a přeslici veselo, jednak aby ušetřili světla a paliva, scházívaly se do některé chalupy za zimních večerů, při praskající louči předly . . . Ke schůzkám podobným chodili také muži. Četná společnost vedle práce přástevnic bavila se žertovnými připovídkami, smutnými povídačkami, zanotila někdy písně, jindy dávali se do hry, do tance . . J) Doklady toho všeho, jež tu položíme, přispějí zevrubnějšími detaily k vylíčení staroče- ských přástek. Mravokárce Rvačovský touží 2 ) ve druhé polovici stol. XVI. na » noční toulky*, kde »lid obecný sejde se na přástky, na kte- rýchž častokrát čert držívá tarmark o vrkoče, za čímž jde přikázání božských přestupování, vší pobožnosti zlehčování.* Stesku tomuto a všem podobným třeba rozuměti tak, že schá- zela se tu mládež obojího pohlaví — a tím dávala přástka příleži- tost k umluveným schůzkám, zábavám, hrám, tancům a podobným zjevům, na něž mravokárci neustále hartusili Kárali tedy přástev- *) Srv. Maciej., Polska, 1. c, III. 189, 190. 2 ) Masopust, 1. c, 1. 184. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 191 niky také a vyčítali jim neplechy, páchané na přástkách, často snad příliš na černo barvíce schůzky takové. Štelcar Želelavský se osopil slovy" příkrými, drsnými 3 ) na lid vesnický, co všechno tropí na svadbách, o letnicích na posvíceních a na přástkách. Každý mravokárce přeháněl 4 ) — a Štelcar chtěl patrně také působiti drastickým líčením hříšných nezbedností. Ještě temnější obrázek přástek staročeských načrtán v » Roz- mlouvání Petra se Pánem*. 5 ) Sv. Petr vrátiv se z dobrodružné pouti hříšným světem, líčí Pánu, co tam viděl, jak kde pochodil. Mezi jiným přišel do vsi na noc: » Všecku ves na kříž jsem zchodil, však jsem nikdež neuhodil, bych sobě zjednal hospodu. Tak až jsem trefil náhodú k jednomu, kdež byla přástka.« Bylo tu veselo. Rozjařená mládež tropila prý rozličné » neřády*. Skákali s lavic a se stolů, »trhali smolu, též kary to na honilic 6 ), zpívali světské písně »frejířské*. Sv. Petr se rozhorlil, co že to páchají. Kromě dívek byly na přástkách báby, a z nich jedna se obořila na nepovolaného kazatele, aby pomlčel: »Nic vy, děvčátka, netbajte, jedno vy sobě pohrajte. Když jsem já bývala mladá, skákala jsem také ráda.« Světec ve zbožném zanícení napomíná prostořekou, že je ne- způsobná. Baba se neleká a vyhrožuje, pustí-li chasu na sv. Petra, že mu vlasy ošklubou — a hodila ho preslicí, že utíkal honem z hříšných přástek. Vylíčený obrázek ukazuje nejlépe, jak soudili mravokárci o schůzkách na přástky a prozrazuje, že na výčitkách jejich byla 3 ) » Totéž i ve všech na svadbách a letnicích, na přástkách i na posví- ceních. Což jsem sám několikráte spatřil, když sedláci s pacholky, s ženami a dáv- kami svými se zežrali, že jsou s sebe roušky strhovali, střevíce zouvajíc, jimi házeli, divné a potvorné skoky a jiné nenáležité věci, na něž hanba hleděti bylo, provozovali, a někdy se všichni společně rvali, c Kniha Duch., 1. C 2, C 3. 4 ) Na přástky touží »Křesť. pobožných panen věncek poctivosti* (1581), 1. X. 10; Zalanský, »0 čistoté«, str. 15, že prý »má panna doma sedati a doma prísti. « Srv. Klem. Plzeňsky, Rozkoš a zvůle panenská, 1. D 8. 1. c, 1. C 8. Kott vykládá úsloví toto (s. v.) ve smyslu » bliti c. Srv. Poličanského Pokut., 1. c, 1613, 1. H. Opilci »okolo stolu po lavicích honí karytouna a kněz přes bidlo dře kocoura. « 192 ČENĚK ZÍBRT přece jen špetka pravdy. Toužení na přástky opakuje se často a často. Veleslavín jistě ze zkušenosti tvrdí, 7 ) že ve vsích selská čeládka nerada slouží tam, kdež se jí brání choditi » nočním časem na přástku A vědomo jest, že při takových velicí se neřádové zbíhají.« Také Pejtovi se nelíbí 8 ) toulání po přástkách. Vodňanský vytýká na zač. stol. XVII. nemoudrým matkám, že samy učí svoje dcerky toulati se po schůzkách přástevních. 9 ) Konečný o něco později napomíná čeleď, aby se varovala prosto- pášnosti, světského šprýmování, aby nechodila na přástky. 10 ) Záhy všímala si přástevních zlořádů spravedlnost světská. Na sněmu r. 1545 J1 ) vydali páni zákaz přástek. »Tolikéž i přástky a hry, na kteréž se scházejí a při nich hříchy páchají, aby každý pán, rytířský člověk, Pražané a jiná města na gruntech svých opa- třili a je zastavili pod trestáním týchž lidí, jakž by" se jednomu každému pánu mírně a slušné vidělo, c Zákon si udělali a vydali — ale málo to pomohlo. Se zimou přicházely každoročně přástky s obvyklými, kaceřovanými zábavami. Sněm vydal znovu artykul proti zbytečnému popíjení, »item posvícení, kolednímu pivu, přá stkám a hrám sedl ským.« 12 ) A roku 1595 zase přísně nařizuje a vyhlašuje, že » zapovídají se přástky, schůzky a tance a jiná rozpustilá noční sedání, jež se páší a provozují.* 13 ) Páni se řídili artykulem sněmovním a když o masopustě k » soudu* shromážděným poddaným bylo vykládáno, co činiti mají a co nic, byl čten vedle jiných také tento zákaz (XVI. stol.): »Prástky, tance, ani žádných schůzek pacholkům s děvkami hned u žádného hospodáře, zvláště pak v domích šenkovních aby více nebývalo. Dopustil li by se kdo toho, den a noc v kládě seděti má a dá pokuty milostivé vrchnosti jednu prostici soli. A nad těmi 7 ) Celední vůdce, str. 24. 8 ) 1. c, 1616, 112. 9 ) Nathan. Vodňanský, Široký plac, vyd. 1605, 1. 47. »A v pravdě mnoho se nynějších časův matek nachází, kteréž Herodiady v tom následují, učíce dcery své tancovati, klevetati, po panketích a přástkách se toulati. « 10 ) K. Konečný, Kazatel domovní, 1Ó18, 376. »Mají se pobožné čeládky varo- vati všeliké nevážnosti, marnosti, rozpustilos i a prostopášnosti, šprýmování světského a oplzlého ; do krčem, na přástky, na posvícení, do tanců, zvláště ve dny páně nechoditi « n ) Sněmy, 1545, 1. A 2. 12 ) Velesl., Kal. hist., 1. 16. Srv. Potvorný drak Apokal, str. 263, 264. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 193 rychtář a konšelé pozor míti mají. Jestliže by to od nich dopuštěno a přehlídáno bylo, tehdy oni také touž pokutou vrchnosti povinni budou, k tomu den a noc ve věži seděti mají.« u ) Že i tento a jiné podobné řády pozdější nezastavily přástek, na něž se i ve stol. XVII. a XVIII. venkované v zimě scházeli, svědčí rýmování Selské Pranostiky, 16 ) že po Havle » potom na přástkách sedí, a vodnici neb kolník 16 ) jedí.« A svědčí také výčitka kněze Bílovského (začát. stol. XVIII.) 17 ) : že rodiče, aby ušetřili světla, posílají děti na podezřelé přástky. Posílají »do té neb jiné chalupy na přástku, mezi štverádské to- varyše a tovaryšky. O bohaprázdné schůzky !« 18 ) Ať už soudili mravokárci o přástkách, jak soudili, 19 ) kulturní význam jejich je přece nepopiratelný. Při krbu v chatách venkov- ských zachována přese všecky pohromy mluva česká, a přežily-li s ní české písně, pohádky a podání lidové vůbec v témž pohostin- ném zátiší krušná léta, která na Čechy se přivalila, byly to zvláště přástky, kam lid se scházíval, kde kmet dětem zkazky z dávných dob vyprávěl, kde děvčata s mládenci zpívali. Přástky byly takořka pokladnicí, v níž se skrýval a zachoval částečně poklad drahocenný — prostonárodní podání české. ,3 ) Sněmy, 1595, 1. B. Srv. Žerotínovy záp. o soudě panském, Brandl, II. 38, 39» r - 1597- »Zvláště pak nařídilo se vrchnostem, aby přetrhovaly hříchův a rozpusti- losti proti pánu Bohu, nemírná pití a obžerství, neřádná posvícení a hody, tanec i hry, hromování, přisahání, láni, noční toulání a schůzky, povyky, přástky a střelby.* — Srv. Decreta synodi 1 591 : >Nočni předky mají ovšem zakázané býti pod biršagem a strafováním a vězením.* Bartolomaeides, Memorab. prov. Csétnek, 1. c, 223. ,4 ) AJHrad., Artyk. k soud. podd. Srv. Griesp. hosp. z r. 1588: »Přástek, aby žádný u sebe nedopouštěl a zvláště pacholkům a pacholatům a kdožby je u sebe do- pouštěl, JMsti pánu pokuty bečku soli aby dal. Rychtář ať na to pozor se vší bedli- vostí má, neprohlídaje ani promíjeje v tom nižádnému a kdožby se toho dopustil, o tom každém aby vrchnosti oznámil, a pakliby rychtář v tom se tak nezachoval, o tom věda, takovou pokutou bude též povinnen.* ČCMus. 1835 str - 1 S^- l5 ) 1. c, 17 10. ,6 ) Jgm. SI. »sladká řepa«. J7 ) Siclus sanct., 1703, 1. Q 3. 18 ) Siclus, 1. c, Q 3. Srv. tamtéž. >A abych na přástku přišel, kterou snad sám čert nočního času vymyslil . . .« 19) 1 v době nové brojí proti přástkám zákon světský. Viz Obentraut, Přír. kniha, 1. c, 1847, str - io 5- Čeněk Zíbrt : Staročeské výroční obyčeje. 13 194 ČENĚK^ZÍBRT •Hned pohádek zlatý zdroj z duše k duši letí . . .« Ad. Heyduk, Na přáštkách. »A při krbu, když mrazný přijde leden, o vašich rumech divné báje snuje a dětem svým je s chvěním vypravuje : o polednici, o ohnivém muži, o světélkách, jež do bran vašich vběhnou, o plamenech, jež ze zdí vašich šlehnou a šerem noci modrou hoří rtíží . . .« Jar. Vrchlický, Na Krakovci. Na přáštkách vyprávěl si lid pohádky, báchorky a pověsti, rozprávěl o nadpřirozených čarovných zjevech, jež obraznost mu vykouzlila a zahalila zároveň tajemnou mlhou, pro kterouž nikdy o bytostech oněch neměl pravého a vždy stejného ponětí. Bá- ječné bytosti takové mohou — jak lid věřil a věří — pusobiti blahým či zhoubným vlivem na osudy člověka smrtelného. Z po- hádek a bájí staročeských mnohé kolují podnes mezi lidem . . . Po- znavše poněkud na základě několika dokladů staročeské přástky, chceme nyní poslechnouti některé starodávné báje, pokud v písem- ných památkách jsou doloženy, doplňujíce drobty a úlomky, sebrané z různých pramenů, příslušnými odkazy na národní podání nynější. Šotek (skřítek, diblík, hospodáříček). Po dávném názoru snad všech národů neničí smrt života lid- ského nadobro. Duše zemřelých trvají dle víry lidové v přátelském styku se svými příbuznými; mezi nimi dlíce, jim pomáhají, jich opa- trují, jindy rozhněváni jim škodí, kárají, trestají 1 ). Zesnulí předci trvají tak i po smrti v rodinném kruhu se svými dětmi. Lid tomu věřil, že při domácím krbu mají s ním účasť strasti i slasti . . . Z takovéto pocty zemřelých přátel, ochránců, rádců, vyvinul se u všech národů kultus domácích, rodinných bůžků, 2 ) kteříž byli na- zýváni u Slovanů 3 ) »děd«, »šetek (šotek)*, 4 ) »skřítekc, »di- blíkc, »h ospodáříčekc ') Více o tom Tylor, II. 24 ad. 2 ) Srv. J. Jireček, ČČMus. 1861, 358, 359; Afanasjev, Poetičeskija vozzrěn. II. 74 ad.; Krek, Einl. in die slav. Literaturgeschichte, 1887, 410. Srov. Griram, Mythol. I. 467 — 484; R. Scharbe, De geniis, manibus et laribus dissertatio, Casani, i854 (vuniv. knih. pr., sign. 23 J. 188). 3 ) Dr. Han. Máchal vylíčil význam dědův u Slovanů vůbec ve Zlaté Praze 1884, So, 95, 107, 119. *) Obě jména se střídají. '95 Vedle známých již dokladů, 5 ) že staří Čechové ctili tyto do- mácí bůžky, podáme tu některé jiné doklady toho, dosti zajímavé a posud neznámé. Kosmas výslovně praví, 6 ) že praotec Čech přinesl na plecích svých do nové vlasti domácí bůžky (p e n a t e s) a sta- nuv na Řipu, položil je na zem. O témž rýmuje Dalimil, překlá- daje Kosmovo »penates« — » dědky*: »Vybra sě (Čech) se všemi z země, jiejž bieše Chrvati imě, i bra sě lesem do lesa, dědky své na plecú nesa.* Jména »diblík« »skřítek« 8 ) zapsána jsou v nejstarších slovní- cích staročeských, což je nejlepší svědectví, jak byly názvy ty roz- šířeny mezi lidem českým. Rozkochaný překládá 9 ) »grillus« — »di- blíkc, »titivillust — »škřietekc a toto (tškřítek«) ztoto- žňuje později 10 ) Rešel s latinským »lar domesticus*. Podobně v Nomenclat. lat. boh. u ) přeloženo »skřietegc — »titivillus« a »grillusc — »diblík«. l2 ) Působením zákazů církevních ošklivil si lid pohanské zvyky, zapomínal na stará božstva pohanská; nemoha se však přece jen vymaniti z nejasných, zkomolených upomínek doby pohanské, po- kládal návodem kněží, jej kárajících, vše, co mu připomínalo onu dobu, co si s sebou bezděky přenesl z doby pohanské do církve křesťanské, — za hříšné, čertovské a ďábelské . . . Tak i bývalí do- mácí bůžkové přetvořeni za ďábelské příšery. Horlivý kazatel ne- mohl však jich tak snadno vypuditi z domácnosti staročeské; po- žívali skřítkové i nadále důvěry, ale s přídechem obavy, že přece nedobře takovým ďábelským zjevům svěřovati svou domácnost. Rozpustilý sluha Mastičkářův Rubin vyčítaje zázračné masti, hlásá o třetí schránce: 18 ) >A totoť jest puška třetie, pro tuť baby skřietkem k čertu vzletie.« 5 ) Viz studii J. Jirečka ČČMus. 1863, 262 — 269. 6 ) Font. rer bohem. I. 5. 7 ) Srv. o tomto místě úvahu J. Jirečka, ČČMus. 1861, 1. c. 8 ) Grimm Mythol. I. 447, 448 snaží se podati etymologii slova scrat ahd., scritta ags., scrat angl. atd. Nevěří výkladu Hanušovu (Wissenschaft d. slav. Mythus, 1842, 301, 302), že pochází skřítek od skrýti. 9 ) Vyd. Hanka, 55. 10 ) Jungm. SI. s. v. Vyd. Hanka, 157. la ) Srv. slovník Veleš. (Hanka, 130): >grillus: dieblíček.* ,s ) Listy filolog., 1880, 96. 196 ČENĚK ZIBRT Skřítka zná také mistr Hus. Vytýkaje duchovním, že při mo- dlitbě v rychlosti vynechávají leckterá slova, zmiňuje se o úsloví, že slova podobná sbírá tajemná jakási bytost, »skřetekc : l4 ) »A ja- kož žernov, když nenie právě zkřesán, nedobře mele zrn, než na přeskáčku, též my řiekáme ne všech, kteráž máme řiekati, slov ; protož jest příslovie toho : , Úlomky hodinných slov zbierá s k ř i e- tek'. O co jich nazbierá po druhých! . . .« Podobným tajemným zjevem byl diblík. Jasně naznačil pověru lidu staročeského o něm Koranda, rozhorliv se v náboženské pole- mice: 15 ) » Tento pak pisák, kdež položil, že se nedá viděti (Kristus ve svátosti), v tom zavierá, že -pán Kristus, mluviece s žalostí, jest křesťanóm za diblíka, kterýž někde bývá, ale nedá se viděti.* Zajímavý jiný názor lidový o skřítku zachoval budoucnosti Cti- bor Tovačovský z Cimburka (f 1494). l6 ) Děťátka nekřtěnátka byla považována za skřítky, diblíky: »Dítky zmrlé, kteréž při porodu zmí- rají, vyobcují z pohřebův jiných křesťan, ježto to dítě bude pošlé z bohabojných manželuov, cnostně živých . . ., kteří příliš budou toho žalostni pro tu příhodu na ně dopuštění a rádi by za to smrt vzali. Tožť to dítě za nekřtěné položí a odsoudí za skřít- ka neb d i b 1 í k a.« Rozprávívají ještě jiné *potvorné jakés věci o obludách a di- blících ...« 17 ) Nevyhladili a nezaplašili skřítkův ani přisuzová- ním pekelné moci od staročeského krbu. Názor o nich mění se v různých variantech, ale přece stále jen dleli šotkové v domácno- stech — po domnění lidu — , pomáhali v lopotě a klopotě, hospo- dařili s těmi, v jichž domě byli. Položíme hned svědectví, jak prý nad hospodářstvím bdí, pečují o domácnost rodiny, kde jim dopřáno útulku. Mravokárce horle proti nim, mimovolně se přiznává, že sám věří, že se mohou lidem ukazovati a jim pomáhati, třeba tó sváděl po známé methodě na účiny pekelných příšer, ďáblů. 14 ) Vyd. Erben, I. 306 — 307. '•') Korandův Manuálník, vyd. Jos. Truhlář, 1888, str. 169. 16 ) Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží, vyd. 1539, 1. 95 b. Srv. Poličanský, Pokuty, 16 13, 154; » . . I počal sobě velmi nad tou bídou stejskati a naříkati, roz- právěje lidem, že když má na něj nějaká starost anebo neštěstí přijíti, vždycky proti němu nějací neznámí děti v jeho stavení pláčí, nevěda a nerozuměje tomu, že jsou nemluvňátka a nekřtěňátka.« 1T ) Erasma Roterd., Chvála bláznovství, přel. Řehoř Hrubý z Jelení, vyd. 1864, str. 42. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 197 »Pohany ďábel rozličně mámil, když se jim často jako nějaký slouha domácí ukazoval, něco i při dobytku zpravoval, a oni sobě jich vážili a za štěstí takové čeledíny míti pokládali. Takoví ďá- blové šlovou diblíkové, skřítkové a hospodář íčkové, kteříž ukazováním svým jen lidi v pověrnosti posilují a mámí. Če- hož i křesťané nejedni prázdni nejsou, zvláště kde knězi posluchačů svých věrně slovem Božím nevyučují, od pověr neodvozují, pro ně netrescí, nýbrž je v tom zlém ceremoniemi pověrečnými a modlář- skými posilují, c Ďáblové ti tropí v domácnostech, zvláště v noci, skotačivé reje. »V domích a příbytcích lidských neobyčejné bouchání, jakoby kus skály spadlo, neb z velikého děla vystřeleno bylo, slýchá se, někdy hlas neokrouchaný, sténání, oken aneb dveří otvírání a zase zavírání a jiné věci podobné i vídají se i slýchají se, za čímž oby- čejně něco nového a divného brzy v takových místech stává se . . . Někdy na stěny tlukou, v knihách se vertují, peníze čtou, hrají, tance provodí v noci, nádobím všelikým hýbají, třískají, v dílnách kovářů a jiných řemeslníků, jako jiní dělníci tlukou a dělají, ve dne však všecko v cele se nachází, * Kromě toho všeho, co neposední » ďáblové* dle Konečného tropili po domích, dovídáme se u Štelcara Želetavského, 19 ) že někdy také děsili a strašili robě v kolébce. Za jeho doby bylo zvykem »posluhovati večeří Páně* dítěti, »aby pokojně spalo, aby ho šo- tek, hospodář íček, ďábel, duch domovní nestraší 1. « Důkladně rozhovořil se o skřítcích na začátku stol. XVII. kněz Havel Žalanský. Slova jeho jsou srozumitelná a proto, bychom nesetřeli s nich původního pelu, podáme je tak, jak je Žalanský píše : 20 ) » Jsou-li dobří či zlí anjelé ti diblíkové, domovní ti a tovaryští duchové, kteří skřítkové, šetkové, neb h o- spodář íčkové šlovou ? — Na tom se v jistotě založiti máme, že ti diblíkové nejsou než ďáblíkové, a ti služební a tovaryští duchové nejsou dobří, ale zlí anjelé, a toho jsou tito důvodové: I. Že se již, jakž napřed hojné psáno, dobří anjelé lidem tak ne- ukazují za zákona nového, jako se někdy ukazovali za zákona sta- rého. II. Skřítkové (prý) ti statek opatrují, dobytek krmí a hlí- 18 ) Konečný, Divadlo Boží, vyd. 1616, 146, 147. jy ) O stvoření světa, vyd. 1591, 1. A. 3. 20 ) O anjelích, vyd. 1618, 63—66. ČENĚK ZÍBRT dají, pročež hospodáříčkové šlovou. Ale k povinnosti dobrých anjelů to nepřísluší, aby oni nčtco za lidi dělali, skutky a práce povolání našeho činili , . a!e aby když bychom my práce povo- láni našeho věrně konali, naši strážní a ochráncové byli v pracích (pravím) těch, kteréž povinné z rozkazu Božího konáme. Jestli pak předce věc křesťanu náležitá těch skřítků služby a pomoci v správě anebo v hospodářství užívatiř — — Nikoli, Mnozí sic jsou v tom domnění, že je může člověk v domě svém trpéti, a jejich služby s dobrým svědomím užívati, poněvadž jsou tak pokojní, přátelství pohodlní, a lidem sloužit! a dobré jich opa- trovat!, chtiví a hotoví. Ale ač oni vlídné, lahodně, přátelsky se staví, a službami svými nám na hotově býti chtějí, vsak jich ne- máme poslouchati, nemáme jich v domě trpěti : nebo tou oulisností svou a šibalstvím ďábelským o to hrají, aby v nás důvěrnost k Bohu umrtvili, a bázeň Boží z nás pomalu vyrazili, potom aby učeni o stráži anjelů dobrých v nás zviklali, abychom o ni dobře nesmý- šleli, Summou nic dobrého neobmejšlejť, když se k lidem tak sta- vějí. Ďábel zajisté nikdy od sebe nebyl a není rozdílný, vždycky on obyčej měl dvojím způsobem lidi oklamávat! a na zahynutí při- voditi : anebo skrze Usání a chlácholení, aby nás tak pod zástěrou anjela světlosti k hřešení přivedl, aneb skrze přístrachy a děšeni, aby nás k nevěře neb k zoufání přihnal. Co pak ti činiti mají, kteří by diblíky takové slovy pří- krými z domu vybyli, a potom škody a nesnáze pociťovali a v správě hospodářství žádného štěstí neměli ř — Poněvadž to písmy svatými stvrzené jest, že ti to vary stí duchové nejsou anjelé, než ďáblové: po- božní hospodářové a hospodyně proti takovým diblíkům, nejinak než jako ďáblíkům se hraditi mají. Pročež na jejich hněv, vstekáni a bouření nic nemají dbáti, ale pánu Bohu svému modlitbami vrou* čími se modliti, aby on bouře jejich stavil, zlá usilování skrotil a zastavil když by jejich hospodářství kazili, aneb i tělům a zdraví jejich škoditi chtěli. Kde se takové skroušené modlitby dějí, Bůh je slyší a ďábel odjíti musi.« Podobně rozhovořil se o skřítcích Poličanský. 21 ) Křesťané posud prý »věří v nějaké neviditedlné a nepatrné noční duchy, jež jmenují parkové, skřítkové, ale mohou nejvlastněji slouti noční ď á- b 1 í k o v é a zlí menší duchové. Takoví bludní lidé všelijakou 51 ) Pokuty, vyd. 1613, 23—25. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE bludnou víru k nim přikládají. O těch nočních ďáblících a lidech pověrečných obšírné v své knížce, jenž slově Koule všeho světa 22 ) sem položil, jest před rukama tisknutá, kdo chce, muže sobě v ní to obšírně přečisti. Ti takoví duchové v rozličném spůsobu se lidem ukazují — jako v spůsobu malého dítěte, nebo jako opice a tak má- míce a šálíce lidi bludné, přivozujíce je k přestoupení tohoto (I.) při- kázání . . . Byl jeden sedlák ve vsi Smilkovicich. On maje v svém dvoře noční škřítky — oni se jemu i jeho čeledi nočním ča- sem ukazovávali v rozličných tvářnostech, v osobách a v spůsobích. Jednoho času nočního, když měsíc stavení osvítil, oni svým obyče- jem po stavení a střechách běhajíce, štěbetali a hráli jako malé děti. A hospodář chtěje se na ně podívati, vyšel nahoru na pavlač, vy- stoupil nahoru na zábradlo, upadl zpátkem na zemi a srazil hlavu a tu hned duši vypustil, nemohše říci: Bože, buď milostiv mně hříšnému ! « Skřítkové vidouce pána mrtvého, bědovali a hořekovali hlasitě. »A hned v tu hodinu slyšáno tu od těch škřítkú plakání a naříkání, jako by litovali smrti a zahynutí jeho. Pohleď ďáblovy lichoty, jak chytře a lstivě umí s takovými zacházeti, kteříž jsou jeho, aby jich nevyrazil z jich bludu.* Patrno z toho, jak těsně dle víry lidové sloučeni byli skřít- kové s osudy domu, jehož ochránci byli. Poličanský ovšem to svádí na ďábelský klam a mam, ďáblovu lichotu, jak nechce mistr tisíce řemesel, čert, vyvésti lidi z bludu, proto je šalbou mámí! Ještě podivnější příhoda stala prý se ve S r b í c h, v jedné vsi, řečené P e r k. Byli tam téměř všecko všudy pověreční, skládali svoje naděje pouze v kouzla, čáry, »a zvláště sami u sebe smýšleli, kdo by měl u sebe nejvíce škřítkův a komu nejvíce na hlavě vlasy zmotrchají a spletou, ten se za nej šťastnějšího a nejlepšího pokládal.* Duchovní jejich kázal, modlil se — a pomohlo to. Vyváděl je z bludu, obrátil na pravou víru. » Opustili takovou ďábelskou po- věru a ujali se pravé víry a ty noční škřítky rozličným způsobem od sebe honili, pudili a odbejvali. Potom přihodilo se jednoho času, že nějaký kněz z daleké krajiny k tomu vesnímu knězi šel a nemoha do té vsi záhy dojiti, 22 ) Škoda, že se tento spis snad nezachoval. Aspoň jsme se marně po něm pídili. 200 ČENĚK ZÍBRT opozdil se za vsí a když se přibližoval k plotům a zahradám, i vi- děl po měsíčním světle, ani proti němu jdou u velikém houfu, v spů- sobu opice a malých dětí, řečí jeho přirozenou rozprávějíce a zhusta mluvíce a štěbecíce. Potom domyslivši si, že sou obludy, hned je počal zaklínati mocí pána Boha všemohoucího, aby mu ten houf pověděl, zlé-li jest, čili dobré stvoření ? Oni mu pověděli : tjsme ďá- blové a duchové noční a jmenováni jsme od lidí škřítkové.* Ze vandrují, jsouce vyháněni. Jdou sobě jinde bytu hledat. Přes to přese všechno nemohl se lid vymaniti z pověry o di- blících. Potřeboval jejich pomoci při hospodářství, domníval se, že vždy a všude provází jej sbor skřítků dobrodějů, a že by se s ne- dobrou potázal, chtě na sebe skřítky nevlídností popuditi. Spisovatelé přirovnávají stále hospodáříky k římským ochran- ným bůžkům domácím, zbožňovaným duším zesnulých předků. Ko- menský překládá 28 ) »famulantes lares et penatest — »posluhu- jící Skřítkové a hospodáříčkové (šotkové).c Pavel Stránský zná 24 ) š e t k a, skřítka, diblíka, přirovnávaje byto- sti ty k římskému »Lar, Vesta« a po něm to opakují v dlouhé řadě domnělých božstev Bolelucký, 26 ) Pěšina z Čechorodu 26 ) a Kořínek. 27 ) Podnes známé úsloví 28 ) »Není ani křístka doma« znala dobře z podání lidového paní Zuzana Černínova, píšíc: 29 ) »Ach, má milá Zuzanko, pros ode mne svého pana manžela, že ho pro Boha prosím, aby Tvé milé jediné sestřičky, toho statečku jejího Rade- 23 ) Janua linguar., 987. 24 ) Respublica Bohemiae, vyd. 1634, VI. str. 251 : »Terrestres (dii) habiti sunt : Zel, Poleb, Szetek sive Sskrzitek, Diblík h. e. Genius, Liber, Lar, Vesta.« 25 ) Rosa boemica, vyd. 1668, str. 200. 26 ) Prodromus Moravographiae, vyd. 1663, str. 214 ad: » Domácí bohové jich byli: Zel, Poleb, Šetek neb Skřítek, Diblík.* 27 ) Staré paměti Kutnohorské, pův. vyd. 1675. Vypisujeme z vyd. r. 183 1, str. 221: >Hora pak Kutná tím se hon ošiti může, že se nikdy slepým, němým, hluchým a od lidí dělaným modlám neklaněla. Nikda domácích šetků, skřítků a diblíků nechovala, jim nekouřila. Nikda ani v moru Tříbka, ani v hladu Živěny, ani v dešti Pohody, ani v suchotě Mokrosly, ani při ženském porodu Mařeny, ani v neplodnosti Zizlily nevzývala. Když kdo z horníků umřel, žádných peněz se mu do pravé ruky nedávalo, nimiž by svému na onen svět vůdci za provedení a plavci přes pekelné řeky přeplavení zaplatiti mohl« atd. a8 ) Srv. A. Jungmann, Krok, 1831, 379. >Není ani skřítka doma« zobecnělo t. j. odešli a ani toho hospodáříčka doma nenechali, neb také, živé duše tam nebylo < Čelakovský, Mudrosloví, 494: »Ani Skřítka (Křístka) doma neni;« Kulda v Čas. Mat. Mor. 1870, 124: >Není ani skřítka doma«, mluví do jizby vstupující, nikoho-li ne- najde doma. 29 ) Dvorský, Zuz. Černín., str. 4. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 201 nínského neopouštěl ; nemá tam téměř ani křístka, kdo by jí co opatřil.* R. 17 10 píše Středovský, 30 ) že za jeho doby kolují mezi lidem venkovským četné pověry modloslužebné. Středovský budoval si ovšem mythologii dle názorů své obraznosti, avšak zdá se pravdě- podobnou zpráva jeho, že skřítkům a šetkům připravovali za jeho časů jakési oběti. Mnozí prý jdouce spat, nechávají oněm na mí- sách drobty a zbytky jídel a doufají, že tak za pomoci a ochrany skřítků dobře pochodí v hospodářství. 3 1 ) » Vzývání h o s p o d á ř í č ků v« 32 ) trvá mezi lidem i ve sto- letí XVIII. Ulmann počítá 33 ) mezi domácí bůžky, jejichž pocta stále udržuje se v lidu, šotka neboli skřítka; uvozuje přísloví »Aby tě skřítek v z a 1. « Poličanský zapsal, že komu skřítkové » nejvíce na hlavě vlasy zmotrchají a spletou, ten se za nejšťastnějšího a nejlepšího pokládal* (viz nahoře). Zajímavé jest, že cosi podobného zná z tradice lidu moravského Ulmann. Slovo »skřítek» slově prý tolik co »Wichtlzopf«, po česku dle Jungmanna (SI. s. v.) »k o 1 1 ti n f k o 1 1 o u n«, — - » vlasů bolestné spletení z nemoci, u Po- láků nazvané goždziec*. Co by to značilo, více vysvětliti ne- umím. Dle Ulmanna ty, kdož mají takového skřítka (»Wichtlzopf«), bolívá hlava a jsou jakoby na mysli pomatení. 34 ) 30 ) Sacra Moravise historia, 1710, 54, 55: »Nihilominus varias adhuc superstitio- nes Idolomanise proximas apud vulgum, ruricolas maxime et silvestres illos animas ho- dieque conspicimus. Noti šunt apud istos Pohoda, Nehoda, Tříbek et Šetek sive Škřítek, dii lares, a majoribus traditione relicti, quibus huc usque plurimi cubituin ituri, offulas in mensis relinquunt, sibi adpromittentes, prospěním oeconomicarum rerum his tutelaribus progressum.« 31 ) Srv. Lasicius, De diis Samogitarum, 1. c, str. 20: »His (penatibus) ipsi col- locant vesperi in horreo super mensám, mappa stratam, panes, caseos, butyrum et cer- visiam. Nec dubitant de fortunarum accesione, si mane hos cibos absumptos reperiant. Quod si aliquando intactus cibus in mensa remanet, magna anguntur eura, nihil non adversi intuentes.« 3i ) Bílovský, Coelum viv., 1724, 294: » . . všechné pověry . . ., povětří zahánění, předpovídání, hospodáříčkův vzývání., od ďábla a učedlníků jeho pochází.* 33 ) Altmahren, 1762, II. 498: » . . . jedannoch findet man manche aberglaubischc Gebráuche heutigen Tag bei dem Pobel, als die Ueberbleibseln der alten Heidenschaft, sonderlich in dem Hauswesen und in der Erwerbung der Liebe bei den unverheiratheten Personen, und zwar in dem Hauswesen dauert noch die Gedachtniss der alten Haus- gottern als Pohoda, Nehoda, Ssotek oder S skřítek, obwohlen dass darinnen nichts anders als lautere Einfalt. Dahero wann sie einander boses aus Ungedult wiinschen, jedoch den Teufel nicht nennen wollen, sagen sie: ,aby tě S skřit ek vzal,' d. i. dass dich der Skřitek hohlet.« 34 ) O nemoci >Koltun« dle víry lidu polského viz Kolberg, Lud, 1882, XV. 159, 160. Altmahren, 1. c. »Und das Wort S skřitek heisset so viel als der Wichtl, z o p f, oder ein verwirrtes und zusammen gepapptes Haar, so man nicht kann vonsammen 2p2 ČENĚK ZÍBRT Skřítkovi byl — ač-li to doklad spolehlivý — dle Seeliska za- svěcen čtvrtek. »Přes ten celý a také u večer a v noci příští, též jinou jakoukoliv práci konati nejenom dovoleno jest, a žádné ne- jenom zásluhy nemají ti, jenž ve čtvrtek příští nechtějí, z příčiny té, že někteří starší lidé jistiti chtějí, kterak od svých předkův a oni zase od jiných před-předkův za jistou pravdu jsou slyšeli, a bez- pečnou toho správu dostali, jakoby za starodávna v zemi české bydlící pohanský a pověrečný lidé dříve nežli světlo samospasitedlné víry v Čechách z nesmírného milosrdenství Božského se zastkvělo, modlám a svým falešným bohům v slepotě bludu svého sloužíce, ten čtvrteční večír pohanskýmu křístkovi a jiným modlářským domovním bůžkům (jichžto za opatrovníky a hlídače příbytkův svých ďábelskou ošemetností zaslepeni jsouce, drželi; od nichžto také ono známé staročeské přísloví: ,Nejni do- ma ani křístka' pošlo) ke cti ve čtvrtek nepřadli a noc tu čtvrtečnou zahálčivými pověrami a jinými nešlechetnostmi strávili.* 35 ) Nevíme, odkud Seelisko čerpal tuto zprávu ; že však byl opravdu čtvrtek dnem jaksi svátečním, kdy se dle víry lidové nesmělo přísti, potvrzuje souhlasně Bílovský. 3tí ) »Ve čtvrtek večír a přes kámmen. Und die jenigen Leute, die solchen Wichtlzopf haben, leiden grosse Kopf- schmerzen und manche auch grosse Verwirrung des Verstandes, dass sie ihnen gar ein- bilden, als wann sie vom Teufel besessen sein sollten. Aber ruhren solche Wichtlzopf von einer Hauptkrankheit oder Zauberei her? last man es zu errathen. Es giebt solche Leute, die von solchen Wichtlzopfen und folglich von den davon riihrenden Schmerzen befreien konnen, und dieses zwar, wie sie sagen, durch gewisse sympatetische Mittel. Wir kennen eine gewisse Weibsperson, die einen Wichtlzopf hatte; diese trieb dergestalten gleichwie ein vom Teufel besessener Mensch, sie ging von einem heiligen Ort und Gnadenbild zu dem andern, sie schrie, juchsete, wurf sich zu Boden etc. Wann sie das allerheiligste Abendmahl empfángen solíte, hatten die Priester keine geringe Miihe mít ihr. Dieser nun bereitete man nun ein Bad von geweihten Kráutern zu, liess sie darinn gar oft baden. In einer Zeit wickelte sich ihr Haupthaar auf dem Wirbel in Gestalt eines tiirkischen Bunds gemahlich so stark in ein, dass endlich das samentliche Haupt- haar ausgerissen, in diesen Bund eingewickelt worden, letzlich aber dieser Bund hinab- gefallen und das ganze Haupt fingernackend oder kahl hinterlassen hat. Nach diesem hofTete man diese Person wiirde von ihren Leibes und Gemuthskrankheiten gánzlich befreiet werden; allein man siehet sie heutigen Tag ofter ganz kraftlos, und sie klaget auch, sie sehe ofter verschiedene Gespenster um sich herum und auch aus ihrem Mund herausgehen. Hiervon aber wollen wir nicht urlheilen, noch sagen, dass das etwa lau- tere Einbildungen, so entweder aus einer durch die vorgegangene Krankheit, oder durch eine Zauberei verursachten Gemiithsverwirrung entstehen mogen, jedoch miissen wir be- kennen, dass uns die Sach gar artlich vorkommt.« 3 "') Vejkladové, vyd. 1774, str. 28, 29. 8ti ) Káz. Doctrina et veritas, 1721, 271. Srv. Ulmann, Altmahren, 1762, II. 501 : >Am Fest Agathae spinnet das Gam keine Hauswirthin noch die Magd, damit die Pferde nicht schwitzen.c STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 203 celý rok a od vánoc až do sv. Třech králův, žádná děvečka nepřede.* Shoda tato a výklad Seeliskův zasluhují povšimnutí- Víra v domácí bůžky, skřítky, doložena jest také od Faust. Procházky, 37 ) Moravce, 38 ) a udržela se až po naše časy 89 ) v rozma- nitých variantech. Kulda vysvětluje známý obyčej, že v chatách venkovských mívají v rohu jizby skřínku se svatým nějakým, nebo výklenek s obrazem nebo soškou a že je toto místo podnes místo čestné, kdež sedává hospodář, vzácný host a o veselce nevěsta, tím, že za starých dob bylo to místo pro bůžky domácí, skřítky, šotky *°) a tak že se dochovává vlastně starodávný kultus jejich až podnes. 41 ) Lid si vypráví, že pod domovním prahem skrývá se ochránce domu a rodiny — had hospodář íček. Podobnou víru lido- vou zapsal Poličanský. 42 ) ». . . A jiní uhlídajíc ho (hada) ve dvoře 37 ) De saecular. liberalium artium in Bohem, et Mor. fatis commentarius, vyd. 1782, str. 27, 18: »Utrosque (penates et lares familiares) Bohemis haud fuisse ignotos, relicta hodieque vestigia satis indicant : Adagium scilicet illud in vulgus frequentantum, quum domus vacua significanda est: Není ani skřítka doma! Ne lar quidem domi est. Eiusdem modi sunt multae illae in credula plebe de penatibus O Hospod á- říčcích narrationes, nonnullorum quin etiam inprimis agrestium anilis persuasio, in zedibus iis, in quibus omnia ex voto gerantur, larem, Hospodář íčka inesse.« Fr. Morawetz, Moravíse historia politica et ecclesiastica, Brunae, vyd. 1785, I. 48: »Immo deos penates et lares familiares domi quisque suae tamquam aedium rerumque suarum praesides venerari consuevit. Hinc illud apud omneš pervulgatum : ,Není ani skřítka doma' ne lar quidem domi est. Eiusdem quoque modi est anilis de penatibus (ho spod á říček) narratio et nomina Czernebog, Diblík aliaque in vulgus nota. « 39 ) Viz Bartoš, Lid a národ, I. 133, 219; Jos. Koněrza v Nár. poh., vyd. »Slavií«, 1878, II. 2., str. 145 — 147 »0 skřítkovi*. 4a ) Čas. Mat. Mor. 1870, 123 — 124. 4I ) Slovo »rarášek« — dle Ant. Jungmanna (Krok, 1831, 372) »zlý duch, jenž vicher dělal « (?) — značilo starým pravidelně ďábla. Vedle* dokladů, sebraných od Jung- manna SI. s. v., na př. Bílovský, Coelum vivum, 1724, 407: ». . kontrfekt černého raráška vymazali « ; 291 : žehnačky » říkání opakují, že sám rarášek, mistr jejich' tomu nerozumí*. Pod. 1. c, str. 333, str. 852; Fabricius, Mravná naučení, 1 761 , I* 254: ». . čeledín, který již skrze rarášky a příšery laje, jestli ho nerozrazíš, bude brzo s latinskýma svátostma hřímati«. Steyer nazývá ďábla vedle »rarášek« také »prašivec« (Postilla svát., 17 19, 280). Srv. Veleslavín, Silva quadril., 244. Bývá také čert nazván »kornyfl« (zlat. cornifer) na př. Staroč. div. hry, vyd. Jireček, 53; Knížka rýmovní, 1779, 1. a7 : ». . . by tě měl kornyfel« vzíti, 1. 65: >I kde budeš toho hle- dati, korný fel ví*. U Beckovského (Studnice vod živých, 1694, str. 11) slově ^pekelný lidských duší hltoň* a nazván různými ještě jmény. — O raráškovi pověry viz u Grohmanna, Aberglauben aus Bohmen, 1864, 15, 16. — Dle Kollára I. 414 »Ra- rášík jest Slovákům bůžek štěstí a neštěstí, obzvláště při hrách, losování, zisku. Jest maličký tak, že se schovává do měšce, do váčku, do truhly. Kdo ho prej při sobě nosí, tomu dopomáhá ku štěstí a vůbec k jakémukoli žádanému cíli«. Srv. Dobšinský, Pro- stonár. obyčeje, 1880, 116, č. 14. O »prašivci« viz Jos. Košťál, Vesna, 1888, 257. 4i ) Pokuty, 1613, 1. 19, 20, 22. 204 ČENĚK ZÍBRT a zvláště když jest veliký, jmenují ho šťastným starým hospo- dáře m.« Zbožný mravokárce rozpomenul se tu na bibli, na šalebného hada v ráji a povzdychl si: »Ó, pěkný hospodář! Zdaliž jest v ráji dobře nehospodařil, až na všechny nás, pominulé, přítomné a bu- doucí smrť uvedl !« Na výstrahu, aby dokázal hříšnost a škodlivost pověry o hadu hospodáři, rozpovídal se velmi pěkně o skutečném prý případě, jak pochodil s takovým hadem jakýsi statkář. Vypra- vování jeho dýše prostou srdečností mluvy staročeské, a neváháme slovo od slova věrně je opakovati: »Ve vsi Mokřanech byl jeden sedlák, nepříliš bohatý. Ten sa pln srdce pověrečného a všelikých pobůňkův a daremních babských smyšlinek a navyklostí, ten sobě také choval v světnici, hada velikého a v něm sobě veliké štěstí v domě zakládal, pravě, že jest to starý hospodář a dokud je on tu, že mu se všechno šťastně a dobře povede. Přihodilo se v jednu neděli, že ten hospodář šel do kostela, poslouchati nového kněze I zbudil Bůh ducha sv. v tom knězi, mluvil o tom ohavném hříchu modlářském, jak jest veliký hřích, kdož takovou pověru mají . . . A ten hospodář tak toho kněze dlouho poslouchal, až mu slovo Boží v srdce padlo .... Poznav, že přestupuje Boží přiká- zání, když v tom hadu tak hrubě štěstí sobě zakládal — a přišed domů z kostela, všem svým přikázal, aby více tomu hadu podle prvnějšího obyčeje jisti nedávali, ale nad to ještě více po všech koutech kázal mu kouřiti jelením rohem, aby ho z domu vyhnal; neb had před takovým kouřením musí vychá- zet i. Potom ten hospodář opět v druhou neděli, pojavši všecku svou čeládku i manželku s sebou, nechavše toliko jedné služebné děvky, aby oběd vařila, do kostela šel. Ta dívka roztloukši hrách, zpolehla na lavici. A když tak dobrou chvíli v světnici ticho bylo a had z pod- základem z díry vylezši, vždy hlavou svou na všecky strany počal obraceti, hledě poslouchati, — a potom když nebylo žádného hnutí v světnici, lezl k roztlučenému hrachu, vstrčil do něho hlavu a po- tom ocas a vpustil jed do něho a vlezl zase do své díry, odkudž ven vylezl a děvečka tomu všemu mlče se dívala, a když z kostela přišli, co viděla, o všem jim zprávu dávala, hned ten hrách vzavše, do ohně jej uvrhli, kromě nějakou částku ho kočce a psu mlsnému dali, ti jakž jej sežrali, hned v pěti hodinách zcepeněli.« STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 205 Ať již tato pověst domácího původu či cizího, 48 ) posud se udr- žuje mezi lidem a v pohádkách doslechneš se o ní všelijakých po- drobností. 44 ) Vodník. O báječné bytosti, jež vládne ve vodách, koluje u všech ná- rodů celé hejno příbuzných pověstí. 45 ) U Čechů bývá nazýván vodní duch vodník, nebo po německém slově »Wassermann« — hastrman. Pod jménem tímto znám byl starým Čechům již ve století XIV. V nejstarších slovnících českých čteme doklady toho: »cocadnia: v a s e r m a n« 46 ) a cocodina : »v a s t r m a n.« 47 ) Vedle tohoto slova nazýván byl vodník — >vodní muž.« Pii masopustním mumraji r. 1555 48 ) byly čtyři osoby > připraveny k vodním mužům nápodobný. c Poznáváme tu zároveň, jak si staří představovali vodníka. > Kabáty na sobě měli žluté, tak přistro- jeni, co by nazí byli a pludrhozy z telecích koží chlupaté a na nohách punčochy zelené. « Takovou nějakou podobu dle názoru tehdejšího měl vodník- Potvrzuje to rozprávka Poličanského o tom, že Bůh přísně trestá, kdož znesvěcují den sváteční: > Praví, že byl jeden člověk před lety blíž řeky Vltavy, majíc chaloupku podle potoka Radičky. Ten ni- kdá v neděli do kostela k slovu Božímu nechodíval. Raději chodí- val ledakdes na toulky, buď s ručnicí na zvěř, nebo do potoka na raky a ryby. I přihodilo se v jednu neděli, že šel podle svého oby- čeje s sakem do potoka chytati ryb. A když je lapal, přišel k němu nenadále pozadu veliký, velmi hrozný a strašlivý muž, jsa nahý a po všem těle chlupatý. On pak ohledši se, velmi se ho ulekl a zděsil. I promluvil k němu ten hrozný muž : ,1 proč mé 43 ) Srv. podobnou v Directorium humanae vitae alias parabole antiquorum sa- pientum, (v univ. knih. pr., sign. 44 E 55), cap. IV. — Podobně věřili Litvané. »Ser- pentes et sacros colebant, dum nemini nocere videbantur, aedium servatores atque pe- nates existimantes . . .« Olaus Magnus, 1. c, 97. Srv. Laciciiis, De diis Samogitarum, 1. c, str. 21. 44 ) Pověsť o hadu »jako pozlátko blýskavém « s blýskavou korunkou na hlavě viz u Poličanského, 1. c, 1. 30, 31. — Zvláštní pověru poznamenal Bílovský, Coel. viv., 470: »Když se ženský vlas s. v. do hnoje zakopá, říkávají, že z vlasu toho had se urodí*. 45 ) Viz Tylor, I. 108— 1 10; II. 210 a d. 46 ) Nomenclat. lat boh., vyd. Hanka, 165. 47 ) Slovník Veleš., 1. c, 115. 48 ) Břežan, Život Viléma z Rožmberka, 90. 206 rybičky chytáš a dnes jim pokoje nedáš ?' A ten člověk chtěl z toho potoka prchnouti a utéci — a v tom ten vodní muž aneb ha- strman sáhl po něm svou hroznou tlápí a popadše ho svými hrozný- mi pazoury, všťho jej skrze šaty zdrápal a zprojímal a kosti v něm polámal a vyhodil ho z toho potoka na břeh. On sa strachy a bo- lestí omámen, ležel tu chvíli dobrou. A okřávše zase přišel k pa- měti. Potom od toho mačkání stonal dvadceti neděl, čině pokání, až potom zemřel.* 49 ) Zajímavé zprávy o kultu vodních bytostí zachoval Hammer- schmid. Podobá se, že čerpal aspoň podklad těchto zpráv z podání lidového a k tomu si ještě ledaco přimyslil, anebo odkudsi vypsal. » Vodní bohy« vykládá ovšem jakožto » ďábly*. Zmiňuje se kromě jiného nepřímo o posavadní víře lidu českého, že prý je to hřích studánku znečisťovati. Vypravuje o studánce u města Klatov 50 ) . . . »Všickni pohané z vděčnosti k vodním bohům, ... jim při týž studánce podlé svého pohanského spůsobu oběti konávali*. Vodní bohové ponou- kali je k rozličným pověrám. Jsou to jen ďáblové »a nazývají se jménem vodních bohův proto, že při vodě a ve vodě lidem vesměs škodějí ; však těm, kteří je ctí, za časté také mnoho dobrého pro- kazují. Protož neznabohové v ně jako v své pravé bohy věří, vzý- vajíce a bojíce se jich. Ti tehdy vodní bohové svou pekelnou vnadu fortelně nastrojili při týž studánce, poněvadž sem celý Bur- kový dvůr chodíval a ke vší potřebě odtud vodu brával, majíce také obyčej tu studánku skoušeti tímto spůsobem : Kdykoliv někdo těžce stonaje, pro sebe vodu ze studánky dal přinésti, jestli umříti měl, voda v studánce se kalila; pakli on nemocný měl z té nemoci zase povstati, zůstávala čistá. 61 ) Tu studánku Klatovku i v křesťanstvu někteří tak skušují, však křesťanům to nesluší. 62 ) Pohané pak že věřili, jakoby vodní bohové tou vodou vládli, když znamení dobré měli a voda nemocným se nekalila, obyčej měli těm vodním bohům zde hned oběti pohanské činiti .... Poněvadž pak ne sama Burka, ale všickni vůbec toho znamení z té studánky Klatovky užívali, zá 49 ) Poličanský, Pokuty, vyd. 1613, 1. 54, 55- 50 ) Historie Klattovská, vyd. 1699, str. 8 — 10. :,J ) Srv. 1. c, str. 10: ? Kteří pak uznali, že se uzdravují (neb dáblové bystřeji to, než lékaři vyskci rrati ir.cl.cu), ttm čistců či křišlal r.echáAali a nic jim vodu nemě- nili. Protož mcdlosluželrost a vědních bohův počestnost ustavičně od lidu podvede- ného dáblům se konala . . .« *' 5 ) Patiná naiázka, ?e lid ještě za časů Hammerschmidov^ch tak věřil. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 207 palné oběti od všech při té studánce k uctění vodních bohův se vykonávaly. Při tom také věřili, když celá studánka sama od sebe se za- kalila, že bohové se hněvali a když někdo něco nečistého do té stu- dánky jakýmkoliv spůsobem spustil, že velikou nepočestnost i té vodě jakožto daru Božímu i samým bohům učinil. Stalo se jednoho času, že ňáký popravní mistr navracujíce se domu z popravy, omo- čil svůj krvavý meč v té studánce, aby jej omyl, a hle celá studánka se zbouřila, skalila a skarbovala, sladkosti také a uzdravující moci ztratila. On pak popravní mistr ve třech dnech sq roznemoha umřel. To znamenajíce Burka paní s domácími svými, za to držela, že bo- hové se rozhněvali a někdo něco nečistého do té studánky byl vhodil a tudy ten veliký svých vodních bohův dar jest potupil. I doptali se a dověděli, že popravní mistr, navracujíce se z popravy, meč svůj krvavý v Klatovce omýval a po třech dnech na to umřel. Všickni tehdy ten skutek za největší hřích pokládali, tomu smrt téhož kata a skalení té studánky připisovali a jak by svých bohův hněv ukrotili, snažně jsou pečovali. Paní Burka poradíce se s do mácími na tom se snesla, aby panna dcera Klatovka (jenž tu vodu z obzvláštní vodních bohů náchylnosti a milosti nabyla) sama všechnu studánku vyprázdnila a co nejpěkněji vyčistila. Laskavě k tomu přivolila panna Klatovka a vyberouce sobě k té práci jistý den, s Burkou mateří svou a bratrem Tuhoňem k ní se vypravila, stu- dánku prázdnila, sklidila, až ji docela se vší pilností vyčistila. 68 ) Burka tu hned, aby zase milostivý bohy sobě spůsobila, zá- " palnou oběť z vonných kvítí učinila. Od toho času není paměť, aby studánka sama od sebe se byla celá skalila.* 54 ) Slova Hammerschmidova zřejmě nasvědčují, že přese všechnu strojenost nepochodí šmahem z jeho hlavy. Všeho toho z cista 53 ) Národní podání zachovalo podnes kusé aspoň svědectví o slavnostním vy- mývání studánek. Srv. zprávu L. Želiny v »Nár. pohádkách, písních.. .«, vyd. »Slavií«, 1873, I. 1. str. 25: »Před více než 50 lety každoročně, »když nejdelší den byl«, odbývala se národní slavnost u Li točny. Děvčata napekla věnců, jež ozdobila pentličkami strakatými a šla pak s jinochy s hudbou k Litoše (studánce). Chasníci opa- třeni náčiním, studánku vyčistili a vybrali, načež pak vespolným tancem a zpěvem den až do soumraku ztrávili a s hudbou opět domu se vraceli. « Pod. Reinsberg, 187, 188. 54 ) Chanovský, Vestigium Boemiae piae, 1659, 189 vypravuje o studánce Vodo- lence (u Sušice), že rolníci v čas sucha nabírají z ní vodu a dávají do svých studní, doufajíce tak, že bude pršeti. >Ex Wodolanka saepius rustici tempore siccitatis hauriunt aquam et in suos puteos et fontes infundunt, certam concipientes spem, se ex nubibus coeli pluviam habituros, et obtinent speratam. Hic, num causae naturales operentur, an miracula, an superstitio, doctiores disputcnt et indicent.« 208 ČENĚK ZÍBRT jasna vymysliti si nemohl. Zmínka o znečisťování studánky, o pro- rokování, jest-li voda kalná, že nemocný zemře, pakli čistá, že bude živ, výklad o tom, že » vodní bohové « lidem mohou škoditi i také mnoho dobrého prokazovati — to vše nutká čtoucího k úsudku, že v popisu Hammerschmidově dočítáme se starých zkazek o kultu vodních bytostí, třeba původní podoba jejich jest poněkud zabarvena a setřena příměsky pobožného spisovatele. Pověsti o hastrmanovi tedy znali staří Čechové ode * dávna. Doklady, jež jsme tu položili, jsou bezpečným svědectvím. Vedle nich svědčí tak ovšem nejbezpečněji národní podání, které udrželo až po naše časy rozmanité zkazky o vodníkovi v paměti če- ského lidu. Fabricius touží v polovici minulého století v kázání na fintivé panny, jak se rády myjí, strojí, aby se líbily. » Mnohá se často meje, jako hastrman ve vodě se šplouchá.* 55 ) Tak a podobně vypráví si lid, jak vodník, ve vodě laškuje, >rád se sluní sedě na vrbách . . . Jsouť lidé, ještoby přísahali, že jej skutečně viděli.* 56 ) Zc všelikých pověstí o vodníkovi 67 ) uvádíme zprávu Štěpánovu o » hastrmanech, kteří ve vodách bydlí, kdys leckdys vycházejí z vod, ano i poblízké mlejny a jiná osamělá stavení, nejvíce ale spustlá neb ostavělá navštěvujíce, tam pod všelijakým jménem a pod všelijakou záminou s lidmi rozmlouvají a je škádlí, mnohokráte i na- spolek s nimi přinesených vařených neb pečených ryb pojedí; při všem přetváření však k poznání jsou po zeleném obleku, z jehož levého okrají (šosu) vždy skápí voda a po zelených vlasech. Takové zelené vlasy prý mají i hastrmanky a jich dítky, které sobě časem na výsluní na hrázi rozčesávají. Je-li u rybníka jaký strom, pro kra- tochvil se na něm houpávají, neb po vrchu vod všelijak sobě počí- nají. Jsou pak vždy nepřátelé lidstva, vždy očihujíce, jakby koho mohli utopiti. Na suchu prý nemají k člověku žádné moci, kdyby ale někdo jen dosti málo smočil nohu neb ruku v jich vodě, tu že již dostávají k němu přístupu.* 58 ) 53 ) Mravná nauč., vyd. 1763, II. 248. A. Jungmann, Krok, 1831, 383. 57 ) Květy, 1839, 357; 1846, 239, 795; 1847, 467. J.V. Houška, ČČMus. 1855, I.46; 1857, III. 58 — 59; J. Svátek, Obrazy Života, 1861, 315; Grohmann, Aberglauben aus Bohmen, 1864, II— 13; Kulda, Čas. Mat. Mor. 1870, 125; F. Bayer, 1875, 8 4 ; Nár. pohádky, vyd. »Slavií«, 1874, I. 3. str. 4 — 10; 1878, II. 2., str. 129— 131; Bartoš, Lid a národ, I. 128, II. 39, 71. Dětská hra >na hastrmana* Bartoš, Naše děti, 181. **) ČČMus. 1834, 186. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 209 Zrnek. Zrnek (zmak, zmok, polsky s m o k, 69 ) bud v podobě zmo- klého kuřete do domu přichází, 60 ) nebo v podobě ohnivého draka, nebo ohnivého řetězu přiletí 61 ) a nosí hostitelům svým peníze, bo- hatství. České doklady o zmeku jsou dosti staré, ale zprávy jejich kro- mě jména nepovídají téměř nic více o báječnému zjevu. Dělo se tu se slovem » zrnek c jako s mnohými jinými jmény- bájeslovných by- tostí, že nátlakem duchovních, kákajících zbytky bájí pohanských, prohlašovány byly bytosti ony za čerty a ďábly a tak v této po- době, často bezděky, udržovaly se v podání národním, nejvíce v úslo- vích, pořekadlech. Se »zmekem« setkáváme se dvakráte v nejstarších slovnících : »belial zmek.« 62 ) Máme tu opět svědectví, přibral-li slovnikář vý- znam do slovníka, že to bylo slovo rozšířené, a tedy » zrnek « ve století XIV. že byl lidu českému dobře znám. Znal jej Štítný, píše-li : >Z m e k lidi nuzí zlú žádostí. c 68 ) Jinde 64 ) vykládaje o tom, že křesťané jsou v kostele roztržití, také zmiňuje se o zmeku: »Přeluzije zrnek v kostele, když překážie náboženství, ponúkaje, aby člověk na. jiné myslil, než to, pro něž jest šel do kostela, dávaje na mysl se i ono, zda by Boha za čím zapomněl.* » Zrnek < značí tu patrně tolik co »zlý duch«, satan, ďábel a v tomto významu vyškytá se pravidelně v pramenech staročeských. Co později tvrdí Blahoslav, 65 ) že totiž zrnek, z polského s m o k, znamená čerta nebo satana, toho dokladů máme poruče několik. 59 ) Více o něm viz Kolberg, Lud, 1881, str. 25—28. Srv. výklad Kollárův, Nár. Zpievanky, I. 416. Zevrubně pojednalo zmoku Szulc, Mythol. slowianska, 1880, 47 — 56. eo ) Dobšinský, Prostonár. obyčeje, 1880, 117: * Zmok i Zmak. V podobě umoknu- tého kurčaťa priplichtí sa k l'uďom, žerie sám vel'a, ale i vláčí zbožie a peniaze do domu, kým v práci nepřetrhne a nerozpukne sa. Ináč zprostit' sa ho nemožno. Aj v podobě ohnivých reťazí spúšťa sa dnu kochom do domov, keď peniaze nosí hospodářovi. Kto ne- nadále zmáhá sa a bohatne, o tom hovoria, že mu zmok peniaze vláči.« Srv. píseň u Kollára, I. 9. 10. 61 ) A. Jungmann, Krok, 1831, 384. Byl by tedy podobný »Plivník o vi«, o němž viz u J. Jungmanna, ČČMus. 1832, 403. Srv. Jos. Košťál, Vesna, 1888, 257. ° 2 ) Nomenclat. lat. bohem.: »belial-zmek«. (Vyd. Hanka, 165); Klen Roz- kochaný: »belial-zmek« (1. c, 55). 63 ) Jungm. SI. s. v. 64 ) Vyd. Erben, 203. & '°) Grammatika, 175: »Zmek adhuc mire apud nonnulos est in usu, zrnek t. čert neb satan; venit a polonico smok, drak.« Čeněk Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. 14 210 Hus v rozhorlení se ptá : >I kde u zemka (m. zmeka) na- učili sú se, aby za sedláka dali pět kopř« 66 ) Místo úsloví, že něko- komu pomůže sám čert, čteme: > Jedno ačť by mu pomohl sám z m e k !« 67 ) U Tkadlečka 68 ) v sousedství boha Velesa zapsán zrnek opět ve -smyslu již zmíněném: »Jakýť jest črt aneb ký Ve les aneb ký zrnek tě proti mně zbudil a navedl !c V témž rozumu přibral zmeka skladatel do rýmování : 69 ) >. . . an sebú vrže jako zrnek, přisaháť, by sám byť byl rek.« Vedle významu » zrnek: ďábel « znali staří také význam pů- vodní, znali pověsť o kuřeti zmoklém, zmáčeném, aneb nějakou po- věst podobnou. Tvrdíme tak na základě přísloví, jež zapsal pan Smil Flaška z Pardubic (f 1403): »Zmok močidla nezuosta- n e, ani žába. « 70 ) Můra. Víra, že člověk některý buď za živá, nebo po smrti v rozma- nitých podobách vkrádá se v noci do příbytků, zalehne si někomu na prsa, svírá jej, dusí, až sotva dechu popadá, nebo jej ssaje, zvláště malé děti — víra taková a podobná rozšířena jest v lidstvu ode dávna. Nám tu nejde o vyčítání jednotlivých názorův u ná- rodů cizích, 71 ) ani o shrnutí podrobností, pokud v posledních letech byly sepsány z národního podání českého a slovanského vůbec, 72 ) 6Ú ) Jungm. SI. s. v. Srv. 1. c. : »V ta doby sšedše se zmekové . . .« (zlí du- chové) Belial (rukop. v knih. mus., 5.). 67 ) Hanka, Starob, sklád. IV. 82. M ) Vyd. Hanka, II. 2. 69 ) Fejfalík v Sitzeb. Wiener Akademie, XXXIX. str. 712. '°j ČČMus. 1827, II. 67. 7| ) Harenberg, Uiber die Vampyrs oder blutsaugenden Todten, Wolfenbiittel, 1733; R. Leubuscher; Uiber die Wehrwolfe und Thierwandlungen im Mittelalter, Berlin, 1850, 20; Hertz, Der Werwolf, Beitrag zur Sagengeschichte, Stuttgart, 1862, kdež na str. 5 — 7 zevrubná literatura příslušná. 7 ' 2 ) Hanuš, Wer-W6lfe oder Vlkodlaci v Zeitschrift f. d. Mythol., IV. 197; týž, Wissenschaft d. slav. Mythus, 1842, 332 — 334; S. Ljubič, Običaji kod Morlakah u Dal- mácii, U Zadru, 1846 (v mus. knih.), 40 — 41. L. Ilič, Narodni slav. običaji, 1846 (tamtéž), 294 — 297; J. Lelewel, Czešč balwochwalcza Siawian, 1855, (tamtéž), 16; Va- hylevič, O upírech a viďmách, ČČMus. 1840, 332 — 261; Kolberg, Lud, VII. 41, 66, 67 a d., 291—310; XV. 35 — 37, 38—44; 1884 (XVII.) 94—97, 99—100 a j. v. Srv. Berwinski, Studya o literaturze ludowej, Poznaň, 1854, I. 195; Zbiór wiadom. do antro- pologii krajowéj, 1880, II. 9 — 29. — Z českých via Kollárovy Zpěvanky I. 418, 419, bohatou snůšku u Grohmanna, Aberglauben aus Bohmen, 23 — 27; srv. Čas. Mat. Mor. 1870, 129 — 130; 1875, 86 a j. ; Bartoš, Lid a národ, I. 128, 217 a j. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 211 toliko podáme doklady z památek staročeských, že staří znali také domnělé návštěvy můry aneb bytosti podobné. Nejstarší posud zprávy o tom dočtli jsme se u kronikáře Ne- placha (1322 — 1368). Pastýř Myslata ve vsi »Blov« u Kadaně obcházel v noci okolní osady a trápil,, dusil lidi. Když byl r. 1333 probodnut kolem, volal prý: » Mnoho mi uškodili; neboť mi dali hůl, abych se proti psům oháněl. « Po všelikých mukách měl býti upálen. Kohokoliv v noci před tím jmenoval, ten zemřel v témdni. Trápení lidí po jeho upálení přestalo. 78 ) R. 1340 zemřela jakási žena v osadě, jménem »Levin«. Po smrti v noci vstávala a chodila mořit lidí. Probodli mrtvolu její kolem, ale vstala v noci opět a dusila lidi jako dříve. Teprve když ji spálili, při čemž nějak nemohli hranici podpáliti, netrápila ni koho. 7 *) Jméno ^můrac zde ovšem není položeno, ale pravdy nikterak nechybíme, vykládajíce moření lidí dle popisu Neplachova za pověru o můře. Český název, snad nejstarší, zachován ve slovníku Vele- šínově. Slovo >suga» přeloženo tam po česku »móra«. 75 ) Ze stol. XV. máme již doklady zevrubnější. Staří tenkráte věřili, že se vplíží baba-můra k novorozeňátku a je ssaje. Schová-li se přes noc voda z koupele, kde nemluvně bylo umyto, ve džbánu, dobře jsouc přikryta, prozradí se ráno onano baba, přijdouc do sta- vení, kde je šestinedělka. Poučuje tak staročeský lékař, co činiti, »aby můra dítěte nesála. Tehdy bába, kdy k večeru dítě zmyje, té vody po zmytí nalej do čbánu a což muož' nejlépe, za- 73 ) Vyd. Dr. Jos. Emler, Font. rer. boh. III. 480, 481 : » . .. in Bohemia circa Cadanum ad milliare unum in villa dieta Blow quidam pastor nomine Myslata moritur. Hic omni nocte surgens circuibat omneš villas in circuitu, homines terrendo et iugu- lando et loquebatur. Et cum fuisset cum palo transfixus, dicebat : Multum nocuerunt michi, nam dederunt michi baculum, ut me a canibus defendam; et cum cremandus effoderetur, tumebat sieut bos et terribiliter rugiebat. Et cum poneretur in ignem, quidam arripiens fustem, fixit in eum et continuo erupit cruor sieut de vaše. Insuper cum fuisset effossus et in currum positus, collegit pedes ad se sieut vivus, et cum fuisset crematus, totum malum conquievit et antequam cremaretur, quemcunque ex no- mine in nocte vocabat, infra octo dies moriebatur.« 74 ) 1. c, III. 481: »Quedam mulier in Lewin mortua fuit et sepulta. Post se- pulturam autem surgebat et multos iugulabat et post quemlibet saltabat. Et cum fuisset transfixa, fluebat sanguis sicud de animali vivo et devoraverat slogerium proprium plus quam medium, et cum extraheretur, totum fuit in sanguine. Et cum deberet cremari, non poterant ligna aliqualiter accendi, nisi de tegulis ecclesie ad informacionem aliquarum ve tul arům. Postquam autem fuisset transfixa, adhuc semper surgebat; sed cum fuisset cremata, tunc totum malum conquievit. « SI. s. v. můra. 212 ČENĚK ZÍBRT hraď a tak nech až do zajtří a tuť zví, že ta baba ráno přijde a tu, kdež šestinedělka leží, oznámí ť se ta muora.« 76 ) Můra ssála v noci také dospělé. Radí jmenovaný rukopis (1. c.) dále, co činiti, »aby můra nesála*, v tento rozum: »Zmaž sobě cecek, vezma zpáry mezi prsty; aneb uřež brady kozlové a přilož k kuoži a nebudeť sáti viece.« Ve století XVI. zná Veleslavín vedle »můry< 77 ) také »mo- rousa*. 78 ) Byla tehda mezi lidem pověra, aby při křtinách ne- nesli dítě >do síňce nebo kostela, že by bylo morous* 79 ). Komenský zachoval zprávu o »p s í můře< 80 ) a zmiňuje se, že >baby čarodějné, můry (stryges) a žháře na hranici pálí . . .« 81 ) Uvedené již doklady potvrzují, že pověst o babě-můře trvala stále mezi prostým lidem; vzdělanější však připisují dusivý tlak báječné můry přirozenému působení krve. Tak vykládá >můru« Beckov- ský. 82 ) Rozhovořil se, »co smejšleti máme o tom snu, který od Čechův můra se jmenuje ? Nebot mnozí lidé domnívají se, že jest to nějaká noční obluda, která ve spaní na člověka přichází a jeho násilně tíží, jakoby ho udusit 76 ) Rukopis univ. knih. pr., sign. 17 H22 (dle Jungm. Hist. lit. str. 80, č. 277 z XV. stol.), 1. 287. Srv. Wierus, De praestigiis daemonum, 1564, II. 232: ». . . incidit mihi in manus vetula quaedam (quas a strigis avis nocturnae similitudine Striges vo- cant), quaeque puerulorum sanguinem e cunis absorbentt ; L. Ilič, Nar. slav. obi- caji, 1846, 298: »Pripovědaju, da i malu děcu mora običaje sisati. Mateře, da ju od toga odvěrnu, meču ugledala u bešiku (zibku), jerbo je obče mněnje, da se mora veoma ugledala boji.« Srv. Dobšinský, Prostonár. obyčaje, 1880, 115. 77 ) Silva quadril. 830. — Slova »můra« užívalo se, jako podnes, nadávkou. Srv. Lomnický, Hádání aneb rozepře mezi knězem a zemanem, 1588, předml. : » Protož již to vůbec vešlo, všem známé takové heslo, že tu každá . . Můra, Manda, Rejna nebo Dura . . . směle rozkazuje. « 78 ) 1. c, 172. 79 j Štelcar Želetavský, Kniha o stvoř, světa, 1591, I. A3. — Tak prý Štelcarovi vyprávěly ženy »Doušová Mandelina Rejtharka a Lidmila Vaněčková, kteříž při porodu žen těhotných bývávají a dítka křtu sv. přinášejí. « Kromě uvedeného obyčeje zasluhují zmínky popsané tam obyčeje jiné: ». . . aby dítě nesouce ke křtu, dávali mu kra- jíček chleba, aby se s ním křtilo, že jest dobré pro psotník . . . Opět vejda do síňce, aby z sebe kmotra svrhla plášť, že nebude míti dítě pa- doucí nemoci. Opět otec aby při křtu nebyl, že dítě vyrostouc, bylo by zrádcem otcovým. Opět kněz, když dítě křtil, bylo-li jest na Tři krále, jak se jme- nuje Boží křtění, dal jméno pacholeti ,Křtěn', od Hromnic ,Hron', od Ducha sv. ,Duchek ť , od Trojice sv. ,Trojan', od svátosti , Svatoš' a děvčeti , Sváta* .. . Opět po křtu kněz rozkázal dítě nésti na oltář, že bude moudré. Opět vejda s ním do kostela, aby sedli na kámen, že bude míti dítě tvrdé zuby.« — Následující srv. s pozn. 40. ve stati » Velikonoce « : »Opět kdo by jedl hlohy ni, tomu kněz neposloužil oltářní svátostí, že K. P. měl z toho korun u.« 80 ) Janua linguar. 575: »Kdo na znak leží a psí můrou obtížen bývá . . .< 81 ) 1. c, 669. 82 j Zákl. život, kat., vyd. 1708, III. 24. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE chtěla. Taková těžkost přichází od hrubé a temné páry, která do mozku vstupuje a cesty k dejchání zamezuje ; a z toho takový člověk poznati může, že má mnoho hrubé a melancholické krve, která z nezáživnosti žaludka pochází.* Lid nedbal věcného výkladu a věřil dále, že můry v noci se toulají po cizích příbytcích a lidi dusí. Veselému vyklouzla z péra zmínka o tom : 83 ) »Jest on (závistivý) jako můra; v svém domě nevidí nic, co má, vidí jen, co v cizím domě se nachází. « Jiná zprá- vička o můře u Koniáše. Popisuje bombastickými slovy pekelná muka, straší, že v pekle nehodné ženy »n o č n í můry 84 ) cecají, mouřeníni v tmavé síni v strašáka s nimi hrají. « 83 ) Osoby, jež byly podezřívány, že moří v noci lidi, byly tre- stány mukami a ukrutnou smrtí, jak za starých časů bylo obyče- jem. Četné výslechy osob podobných z Čech a Moravy byly již sebrány 86 ) a jsou charakteristickým příspěvkem na poznanou doby, jíž se týkají. Podáme tu ukázkou, jak r. 1665 v obci Vernsdorfu ve Slezsku na panství Černínském chodila můra na celou ves, od rychtáře po ovčáka. Rychtář a konšelé prosí úředníka hraběcího Ondřeje Štirbu za pomoc: 87 ) > Tímto poníženě dáváme zprávu, že ve zdejší obci mnozí lidé nemohou v noci míti pokoje, že velmi tísněni a tlačeni bývají. Mnohokráte stěžovali si nám, že by vrchnost měla býti tázána na radu, měla by vymysliti prostředek, jak by mohlo býti stavováno toto zlo. Nebylo možná tak velikou tíseň a takové sou- žení déle snášeti, ač jsme na začátku stížnosti podobné, často opě- tované, jen za žertíčky považovali.* Konečně že přece tomu uvě- řili. Děje prý se tak, jako se stalo v jich obci před třiceti lety, kdy také lidé mořeni byli a pokoje neměli, až dvě čarodějnice spá- leny byly. 8n ) Kázání, vyd. 1730, II. 388. 84 ) Hýbl, Hist. česk. div., XVI.: »Mezi prvními hrami českými také hra »No£ ř ní můra« prý tiskem vyšla; ale nedopátrali jsme se jí.« 8:> ) Cytara, 1746, 563. 8tí ) Horký, Brunner Wochenblatt, 1824, 382—384, 386—388, 391— 39 2 > 394 až 396. Srv. D'Elvert, Schriften d. histor.-stat. Sektion . . 1859, 410 — 421. 8T J Arch. J. Hrad., sign. IV. E. 214 ČENĚK ZÍ13RT Následuje pak pestrý výslech vesničana, kteří vyznávají, co všechno jim tropí potulné čarodějnice-mury. Po konšelích vypovídá kdosi: »Moje děvečka čtyři neděle ne více než tři noci mohla klidně spáti. Mořilo ji to, až byla všecka zemdlena. Jednou se jí to ukázalo jako bílá paní, nejen v noci, než také ve dne ř asi v pět hodin odpoledne, [indy slyšela, ano to jde jako čtvernohé zvíře , . < Mě to mačkalo jednou. Jednou mi to vstouplo do nohou v posteli a šlo si to po mné . . . Mou ženu tísnilo to několikráte.* Dalšího souseda navštívilo to často a velmi ho to dusilo, ba chtélo prý mu to odnésti lůžko. Ženu jeho to mu- čilo po Čtyři noci z míry moc. Zase jiný si stěžuje: »Bylo to na mých dětech. Matku mou zmačkalo tak, že — salvo honoře — krev z krku chrlila.* Zeně to nedalo také pokoje. Na zahradníka to došlo dvakráte, jednou jako by hnědý pes, po druhé mělo to podobu zajíce. Manželku jeho mořilo to dvakrát Naposled ukázalo se jí to jako šedivá kočka a mermo- mocí tahalo jí to lože. Jinde zjevilo se to jako černá kočka s předníma nohama bílé barvy ; pak zase jako kočka celá Žerná. Škrabala v komoře na zed, v komíně taky. Když to přišlo naposled, střelil svědek po tom ; načež to (jak sousedé slyšeli) pul hodiny bědovalo, úpělo. Syn Kri- štof zavíří na troubu a strašidlo vyskočí na pavlač a dobrou chvíli tancuje. Pekaře to pomačkalo, když v noci bděl, dost a dost, a pak zmizelo, zanechavši po sobě nelibý puch. Jinam přišlo to už devět- krát a zvláště ženu svědka zahradníka dusilo, štípalo na prsou. Malé robě chtělo to vzíti z kolébky. Tak a podobně zní výpověd dalších sousedů vernsdorfských. Někde to šelestí, šustí, jinde hřmotí, rachotí ; tam zase běduje, skučí žalostně. Bere to z postele peřiny a pak mačká, až mořený chu- dák jedva dýchati může. Ženě zahradníkově dává to políček na levou tvář. Manželce tesařově píská to ke všemu tomu do uší a chce ji z lože vytáhnouti. Zámečníkovi to otvírá a zavírá čtyři* krátě dvéře a chodí po světnici jako bílá paní. Mlynářskému zjeví se v osm hodin ráno strašidlo, dusí ho a po té mění se to v za- jíce. I do pastoušky to zabloudilo a v podobě kočky pastýře po- mačkalo. Svědectví takových že by mohli uvésti ještě mnohem více, ale netroufají si milostivou vrchnost obšírnějším spisem obtěžovatí. Po- STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 215 dávají tedy vrchnosti zkroušenou prosbu, aby stížnost jejich uvážila po své moudrosti a může-li, radou a pomocí přispěla, jak by zba- veni byli toho moření. Bůh na nebesích že všecko jim štědře od- platí, co ubohé obci, poddaným, od potulných čarodějnic sužovaným, prokáží dobrého. Diví lidé. Jako všude jinde, 88 ) tak i v Čechách vypravuje si lid o divých lidech, kteří v lese bydlívají, lidem škodí i prospívají. Tak »divé ženy,* 89 ) na Moravě »v ě š t i c e«, 90 ) kradou matkám »koutnicemc robě a za ně dají bud svoje šeredné dítě, nebo váleček a pod. Jindy přicházejí » lesní ženy* do vsí prosit za to či ono. Hovoří po česku, ale všecko jen mluví záporně: > Neprosím vás, nepůjčte mi ne-díži. . .« Za laskavé chování dobře se odměňují. 91 ) Z » divých mužů* budiž uveden »Hejkal« nebo »H e j k a d 1 o«. 92 ) Doklady staročeské nejsou hojné. Svědčí však přece buď přímo či nepřímo, že pověst o divých, lesních lidech byla za starých časů známa. »Divoké muže« mívaly některé rodiny ve znaku. Z po- pisu jejich jak tak poznáváme, kterak si představovali divé lidi, na pi\ stojí dle popisu 93 ) muž divoký »na trávníku zeleném, maje ledví a hlavu zeleným listím ověnčené, ruku levou v bok podepřenou, 88 ) Viz zevrubné zprávy u Mannhardta, Baumkultus, 86 a d. ; Antike Wald- und Feldkulte aus nordeuropaischer Uiberliefemng, 39 a d. 89 ) Ant Jungmann, Krok, 183 1, 351. 90 ) Kulda, Čas. Mat. Mor. 1870, 128; Bayer, Čas. Mat. Mor. 1875, 87; Nár. poh., vyd. »Slavií«, 1878, II. 2. str. 143 — 145. 91 ) Více o tom Houška, ČČMus. 1855, I. 47- Srv. článek Fr. Bartoše v literární » Prémii Umělecké Besedy* (red. Jos. Holeček), 1888, str. 21. 92 ) Hejkadlo prý jest »obluda neb strašidlo nejvíce lesní, však i jinde za lidmi pocestnými noční doby povolávající: ,Hej! hej!' (tudy ,Hejkadlo ť ). Běda prý tomu, kdoby dle povolávání zaměřil cestu; nejlépe, dí dále, nevšímati sobě hejkání a pospí- chati pozorně započatou cestou. « Tak vypravoval čeledín J. Štěpánovi, faráři v Pohoří v Mirovicku (v jižních Čechách). Viz ČČMus. 1834, 186. Srv. Nár. poh., vyd. » Slavií «, 1878, II. 2. str. 137: »Okolo Křivoklátu v lesích je lesní muž, kterému říkají ,Hejkal', ale nikdy se neukáže. Když v noci pasou v lese dobytek . . ., tu slyší někdy náramné zahouknutí a hned na to je slyšeti, jakoby byl les plný dřevařů, kteří dělají paseku: tu je slyšeti sekání, hned zas, jak strom padá, hned zas, jak pila řeže, — a to je ten ,Hejkal'. A jak to noční pasáci uslyší, padne na ně strach a uhánějí i s dobytkem z lesa, nebo jim dává ,Hejkal' znamení, že někdo z fořtů na ně jde.« — Srv. Quitz- mann, Heidnische Religion der Baiwaren, 1860, 173: ». . . In der Oberpfalz ist der Hoymann, welcher in Wáldern oft in riesengrosser Gestalt erscheint und die Wan- derer durch seinen Ruf: Ho i, he helfts, neckt und irrefuhrt . . . Auch in Ósterreich erscheint der Hehmann und im Tiroler Innthale tauschen Piitze die Wanderer mit dem Rufe: >Hoiih! helfts uns!« 93 ; Archeol. Pam. IV. 68, pozn. 14. 216 ČENĚK ZÍBRT pravou pak drže stromek březový...* Jinde 94 ) mají ve znaku >muže divokého nahého . . majícího vlasy dlouhé, dlouhou bradu špičatou, našedivělou a na hlavě zelený věnec břečtanový a držícího v pravé ruce vzhůru nad hlavou palici dubovou, c Netvrdíme, že právě takto lid český si představoval lesního divokého muže, ale máme tu aspoň zapsané jméno jeho vedle po- pisu, jakou asi měl podobu. Jméno samo napovídá, že patrně tehda věřili v existenci nějakých divých mužů. Téhož jména dočítáme se při zmínce o mumraji, že páni kra- tochvilně »přestrojili se jako divocí muži* 96 ) a jinde vzácný dvo- řan, s pěti jinými »vzal na se larvu, tvářnost lvovu vypodobňující, a šaty tlustě pomazané smolou, na níž se držely chlupy ze lnu, tak že se v nich král a jeho tovaryši jako nějací lesní neb divocí muži býti zdáli.* 96 ) Není to pouhý překlad slov cizích. Že staří opravdu měli ně- jaké pověsti o divých lidech, bezpečně svědčí Komenský, zapisu- je-li při výkladu slov »fauni et satyri« : » Lesní bohové a diví muži (chlupáči) vymyšlené věci jsou.c 9 ?) Zajímavější a charakteristický doklad zapsán v lékařském ru- kopisu 98 ) mezi radami, »když dítě snu nemá« : >Vzíti u večer dítě, dyž by ho měl položití na ruku, jiti s ním k voknu, s kterýho by se mohlo k lesu hleděti, byť dosti daleko byl, říci takto : ,D i v í muži, diví ženy, diví děti, vzali jste tomuto dítěti spaní, vemte mu zase nespaní. Navraťte mu zase spaní!' A to po třikráte tak říci, naposledy říci: ,Pán Bůh dej, aby pokojně spalo 1' Též lípeji bejvá, že zase spějí.* Z » divých žen« zná národní podání 99 ) ode dávna >po- ludnicic, >p o lednici*, jež se v poledne přiloudí do stavení v podobě ošklivé stařeny, buď bere neposlušné děti, nebo je krade, za ně dadouc svoje šeredné; kdo se jí neklaní, toho přes nohy bije 94 ) Arch. Pam. VII. 318. 9r ') Luk. Pollia Sedm. káz. o životu věčném. 1604, 1. 128. 9fi ) Šteyer, Postilla, 17 19 158. 9T ) Jungm. SI. s. v. divý. 98 ) Rukopis univ. knih. pr., sign. 17D4, str. 80. ") Viz o tom důkladnou studii K. Haberlanda, »Die Mittagsstunde als Geister- stunde«, Zeitschrift fur Volkerpsychologie, 1882, 310—324. Uvedeny jsou tu četné do- klady slovanské. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 217 a pod. Báječná bytosť tato zjevuje se někdy v podobě muže, pro- bíhá v poledne lesem a polem, kdo mu ublíží, tomu »P o 1 e d n í- ček« škodí. 1(K ) Staročeské doklady máme po ruce dva. V Mater Verborum přeloženo lat. »driades , deae sil varům c — ^poludnice* 1 ) a v slovníku Klena Rozkochaného značí »poludnicě« — »sati- rus.» 2 ) V obojím tedy je poludnice báječná bytost, snad lesní, a zdá se, že původní jméno » poludnice « prostonárodní etymologií zto- tožněno s » polednicí,* jež v poledne se zjevuje. O analogickém báječném zjevu »klekánici« a »k,leká- n í č k o v i« 3 ) nečtli jsme posud v prámenech staročeských niče- hož nic. Bludičky (světýlka). Když za mlhavých večerů podzimních mihá se nad bařinamí příšerný rej modravých světýlek, spřádá si o nich obraznost pro- stého lidu rozmanité báje. 4 ) Českoslovanský lid vypráví o »svě- tlonoších« (jakž také bludičkám říkají) mnoho a mnoho po- věstí. 6 ) Z bájí staročeských o světýlkách, jež prý se zjevují jakožto předchozí znamení smrti, 6 ) nebo jako hvězdičky vyskakují z klá- 10 °) A. Jungmann, Krok, 1831, 350; Grohmann, Aberglauben aus Bohmen, 13. Srv. Kaz. Szulc, Mythologija slowianska, 1880, 170 — 171. ') ČČMus. 1877, 384. *) Vyd. Hanka, str. 61. 3 j Květy, 1846, 511; ČČMus. 1853, 473- Srv. Grohmann, Aberglauben, 15; Bayer, Cas. Mat. Mor. 1875, 9 2 > Bartoš, Lid a národ, I. 130. *) Viz o tom obšírné zprávy v knihách vesměs v univ. knih. pr. : Joh. Praeto- rius, Daemonologia Rubinzolii, 1662, 262 — 272; týž, Satyrus etymologicus oder der Reformirende und informirende Rúbenzahl, 1668, 564 — 573: »Von den Feuerzeichen, Irrwische genannt, so sich zu nachts sehen lassen« ; týž, Anthropodemus Plutonicus, 1668, str. 251 — 274; týž, Ander Theil der neuen Weltbeschreibung, 1677, 445 — 450; Erasmus Francisci, Der hollische Próteus, 1690, 173 — 182; Tharsander, Schauplatz vieler ungreimten Meinungen, 1735, 344 — 347; Ferd. Sterzingers Geister- und Zauber- katekismus, 1783, 66; Joh. Wiegleb, Onomatologia curiosa, 1798, 971 — 972; Quitz- mann, Heidnische Religion der Baiwaren, 1. c, 178 — 179. V uvedených knihách sebráno hojně lidových pověstí o bludičkách a připojen přirozený výklad, jak světýlka vznikají. r, j Viz A. Jungmann, Krok, 183 1, 348; Grohmann, Aberglauben, 19 — 22; po- věst' o jejich původu Čas. Mat. Mor. 1870, 125; srv. 1. c, 1875, 84. Svědomitě sebral československé pověsti o světýlkách a žhavém muži pilný sběratel pověr a zvyku lido- vých Jos. Košťál ve Vesně, 1888, č. n— 16. 6 ) Chanovský, Vestigium Boemiae piae, 1659, 186: »In arce Kamen, quae antiquitus semper fuit dominorum Malowecz, praenuncia mortis singulorum erant tria lumina miraculose accensa, et circumeuntia in terra in hortulo quodam dictae arcis.« 21$ ČENĚK ZÍBRT šterních zřícenin, kde mniši byli pobiti, 7 ) zajímavý jest doklad, že znali » toulavá c světla, >ohně bludné*. Kaplan v Staré Bo- leslavi, Steidl z Greifenwehru píše o nich v souvislosti s nábožným výkladem, o kterýž nám tu nejde: 8 ) » Nechť odstoupí světla ta noční toulavá z kaluži n, marastu a bahen vychá- zejíc í, světla ošemetná na hory a skály uražený, do oudolův věč- ného skažení zavádějící. To jenom noci světské oklamávající jsou pochodni, pravé svělo nemající, ohňové bludní!" Pověst, že světýlka kmitají se také nad místem, kde leží po- klad, 9 ) zapsal již Bílovský: ,0 ) »Když v noci oheň ze země nahoru plápolající vidějí sprostáčkové, říkávají: ,Peníze hoříl'« n ) 7 ) Hammerschmid, Hist. Klattovská, 1699, 49: »V husitských časech téměř všichni řeholníci toho Ostrovského kláštera zmordováni byli, od kteréhožto času povídají plavci, že vídávají v noci jiskry, jako ňáké hvězdičky jasně vyskakujíc z onoho klášterního sídla, což ovšem znamení jest téhož místa veliké svatosti, že tam až posavad sv. těla, reliquiae, neboližto sv. ostatky skryté zůstávají.* 8 ) Slunce ustavičně na poledni, ... sv. otec a patriarcha Dominik, vyd. 1 7 1 8 (v univ. knih. pr., sign. 54 D25, č. 1), 1. B. 9 ) Srv. Lumír, 1853, 355; Čas. Mat. Mor. 1870, 94; Dobšinský, Sborník Mat. Slov., 1870, I. 196; Košťál, 1. c, str. 256. 10 ) Coel. viv., 1724, str. 356. ") Mezi nadpřirozené zjevy čítá lid mamonu (Bartoš, Lid a národ, II. 41). Slovo to ujalo se v řeči vlivem evangelia (Matth. IV. 24). K němu se přimknuly roz- manité názory lidové, odvozujíce prostonárodní etymologií slovo to od »mámiti«. (Podobně Poláci. Viz Kolberg, Lud, 1882, XV. 45, 46.) Vhodně pověděl již Blahoslav (Grammat., str. 229) : »M a m m o n neb m a m m o n a (ač mnozí z Čechů nevědí o tom, by to slovp bylo jazyku jiného t. syrského), ale domnívajíce se, že to nomen mammon derivátům a verbo mámím, mámit i, zmámiti; nebo mnohé lidi mámí peníze, neb statek, čest, sláva, svět etc.« Srv. Wierus, De praestigiis, 81: »Mammona voce syriaca cupiditas pecuniae et divitiae«. V zimě. měsíci prosinci či (jak staří etymologisovali) v p r a s i n c i za- bíjeli za starých časů jako podnes na venkově v zimě zvířata, jichž jméno svádělo k naznačené etymologii, a pochutnávali si na pokrmech, z nich upravených. 1 } Zima přinášela s sebou obvyklé radovánky a zábavy zimní. Bruslí pro zábavu v nynějším slova smyslu, pokud z památek pí- semných usuzovati můžeme, Čechové za doby staré neznali. Bývá dokazováno na základě vykopávaných kostí, že dávní obyvatelé krajů českoslovanských za »doby sobí* jezdili na kostech těchto po zamrzlých řekách a jezerech. 2 ) V otázce té si netroufáme rozhodnouti, *) Partlicius, Kalendář, 1 617, 108. »Česky sluje (Dece mber) prasinec od sviní, které se tohoto měsíce prasí a prasátka obyčejně od lidí v Čechách jedí; nebo Němci j i ch neužívají*. — Selská Pranostika 1710 : »Na sv. pannu Kateřinu sluší se schovati pod peřinu; pak na sv. Mikuláše, tuť jest zima všecka naše. Zabíjej vepře a svině, ať se klobásek najíme; v ty doby sedláčkové na kamnách sedí a jelita s uzeným masem jedí«. — 2 ) Obraz ňártní kosti koňské, upravené za brusli (z Nákla u Olomouce) podal Dr. J. Wankel v Časopise muzejního spolku Olomuckého, 1884, str. 139. Ve Světozoru 1888, str. 204, 205 dokazuje J. Soukup -Chabrów na základě vykopaných prý bruslí, že jsou přemnozí na omylu, kdo soudí z dokladu Šaškova, >že bruslení bylo té doby (XV. stol.) v Čechách něčím nevídaným. Proč bychom se byli učili v cizině brusliti? U nás jest bruslení zrovna tak starobylé jako u Skandinávců, možná ještě starší. Vždyť pro samou starobu neznáme ani slovanského patrona božského sportu tohoto atd.« Slova tato a d.ilší nasvědčují chvalné snaze autorově, dokázati, že se Čechové neučili v cizině klou- . zati po ledě, ale rozhorlení vlastenecké nestačí ještě na dokázanou pravdy, nsjsou-li důvody závažné a bezpečné proti tvrzení opačnému. Že by Čachové, žijící ve střední Evropě, znali brusle dříve, než seveřané Skandinávci, jež drsná příroda nutkala ku vy- myšlení nástroje podobného, nebude přece nikdo tvrditi. — Ná:rtek dějin bruslení vůbec podal Aug. Krejčí, Nauka o bruslení, 1887, str. 5 — 9. 220 ČENĚK ZÍBRT kdo pravdu má a kdo nic, nejsouce k tomu povolanými. Doba před- historická nespadá do rámce naší práce a neradi bychom také za- bředli v nejistých dohadech. Že ve stol. XV. neznali ještě staří Čechové nástroje, jímž možná po ledě rychle ujížděti, svědčí výrok Šaška z Mezihoří. Do- provázeje totiž pana Lva z Rožmitálu na cestách západní Evropou, vypsal, jak se v Brusselu dívali na služebníky svého hostitele, kteří si »něco« upevnili pod nohy a tryskem se proháněli po ledové hla- dině, že by svižností a rychlostí koně předhonili. Šašek tvrdí, že jakživ toho neviděl a nikdy o tom neslyšel. 8 ) Spolehlivé svědectví toto potvrzuje domnění naše, že v Čechách neznali podobné jízdy pro zábavu po ledě. Až ve stol. XVI., kdy styk Čechů s cizinou byl větší a větší, a cizí mrav doznával u nás obecné záliby, zachována narážka na nějaký nástroj, jenž měl podobný účel, jako moderní brusle. Jung- mann ve Slovníku (s. v.) uvozuje slovo k o s 1 e (polsky kosle, mor. kůsle) jako » nástroj k navázání k nohám a k běhání neb sklouzání se po ledě, nebo po sněhu, kraple.« *) Zároveň přidává doklad z Hosiovy Kroniky Moskevské, 5 ) upravené z lat. spisu Alex. Guag- nina. Uvádíme celé zajímavé místo z původního vydání r. 1590 (str. 65, 66). Popisována krajina Permia, kdež prý ještě mnoho ♦ modlářů zpohanělých, kteříž v lesích a pustinách onde i onde bydlejí. V zimě na saních po sněhu se vozívají, zapřahnouce psy neb bílé jeleny, kterýchž k tomu místo hovad jiných užívají. Pěší pak na k o s 1 e ch (jakž na mnoha místech po ruské zemi ten obyčej jest) velmi hladce po sněhu běží a říkají jim Nárty od nártů. Jsou pak deštičky jakési obdloužní na způsob podšvů, tří neb 3 ) 1. c, str. 28. »Eadie, qua dominus duci valedicebat, mirabile spectaculum conspe- ximus : Vivarium est Bruxellae, arci contiguum, in eoque piscina, cuius summum tunc glacie obductum fuit. Id vivarium dux ministros suos aliquot ingredi iussit et super piscinam glacie concretam, depugnare. lili — duodetriginta erant — tanta agilitate pedites inter se depugnabant, ut me nunquam tam agiles homines vel vidisse, vel audivisse affirmare possim. Praecipue unus eorum tanta agilitate praestabat, ut saepissime viginti duos adversus se pugnantes solus sustinuerit. Tantaque erat eorum in cursu velocitas et in convertendo celeritas, ut nullius equi cursus eis aequiparari possit. Cupidus eram explo- randi, quidnam pedibus supponerent, quod se tam celeriter in glacie convertere possent. Nam magnum esset miraculum, si supra terram tanta in convertendo celeritate uti qui- rent, quod quidem facile assecutus fuissem, sed a domino, qui ex arce cum duce ea spectabat, discedere non potui«. 4 ) Jungmann uvozuje z Dobrovského jiný význam téhož slova »kluštky (kluz-ký), kraple, želízka pod obuv uvazovaná ke sklouzání se po lede«. 5 ) .Viz o knize této náš článek ve Slovanském Sborníku, 1887, str. 274. a d. »Mat. Hosia ,Kronika Mozkevská'«. — STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 221 čtyř loktův zdélí, kteréžto na nohy obujíce a postrkujíce se bidlem na konci špičaté železem okovaným, velmi prudce se ženou, že žádný kůň i nejhbitější jich neuhoní; neb koni na překážku jest v běhu tvrdost a drsnatosť sněhu, vrchové a jiné podobné těm věci. Kteří pak na nártech se vozí, přes vrchy, pařezy i jámy snadně pře- jíždějí a tím způsobem všelijakou zvěř chytávají a šípy postřelují.« Uvedené zde staročeské »kosle«, jež se shodují dle svědectví Jungmannova s polským nástrojem téhož jména a se slovem morav- ským »kůsle«, vzniklým změnou hláskovou z téhož slova, prozrazují, že překladatel Čech znal nástroj, jímž možná po ledu a sněhu cho- diti. Nejlépe tomu nasvědčuje, že se neřídil otrocky originálem, překládaje latinské »in Nartis« po česku >na ko slech c a teprve potom zmiňuje se o názvu ruském >Nárty«, že pochází od nártů. 6 ) Jiné narážky na bruslení u starých Čechů jsme posud nečtli. Obyčejnou zimní zábavou v krajích severních bývala a bývá s a n i c e. Se zákazem bujných radovánek při noční zábavné jízdě na saních setkáváme se již ve stol. XV. 7 ) Narážky a zprávy staročeské o sanici stávají se čím dále, tím více hovořivější. Popis saní, dovedně upravených, na nichž vezli děti královské do Vratislavě, zachován u Veleslavína. 8 ) Král Vladi- slav přijel prý v zimě r. 1 5 1 1 se svými dětmi Ludvíkem a Annou do Vratislavě, »kdež Slezáci králi Ludvíkovi mladému člověčenství a poddanost slibovali. Děti královské vezli na saních, na nichž jim udělána byla jako světnička, a jeden pozadu sedě, vždycky pomalu dříví do kamen přikládal a topil. « Jízda tato nebyla ovšem pro zábavu, ale zmínili jsme se o ní pro pozoruhodné zařízení pohodlných saní. Přímou zprávu o sanici staročeské ve stol. XVI. čtli jsme 6 ) Orig. lat. »Pedites autem in N a r t i s (quemadmodum in plurimis Russiae locis mos est) celeriter per nivem iter conficiunt«. "•) V Zhořelici vydán r. 1476 zákaz: >Item sullen fort mehr Manne, Junkfrawen und Frawen bey Nacht nach der vierundzwanzigsten Stunde uff den S 1 i h t e n nichten fahren.« Srv. více o tom Scheible, Die gute alte Zeit, 10 1. 8 ) Histor. Kalendář, str. 53 (29. ledna). — Zprávy o staročeských saních vůbec máme zatím jen kusé. V Archm. Pr. v Knize čís. 1173 na 1. 9a »chomout k sankám* (r. 1584), na 1. 30a našli jsme »saně železný* (r. 1585), na 1. 71b »korbu jednn na saně« (r. 1585), na 1. 209b opět »korbu na saně« (r. 1 591). V Knize č. 1174, 1. 8, »saně jedny « (r. 1598) a pod. 222 ČENĚK ZÍBRT u Březana. 9 ) L. 1 5 56 18. února >byvši dobrá sanice, pan Joachim Hradecký se panem Vilémem z Rosenberka a panem Hen- richem z Svamberka jeli na Bystřici na saních, a toho dne zase na Hradec se navrátili.* L. 1619 29. prosince vozil se dle Kapihorského ,0 ) k večeru falckrabě Fridrich po městech pražských na saních, maje červený aksamitový kožich, klobouk bílý a na něm žluté peří. Zevrubnější popisy zábavné jízdy na saních přinášely na za- čátku stol. XVIII. Pražské Poštovské Noviny. R. 1722, 24. března zmiňují se v dopisu z Moskvy >o velké držánu býti mající sanici. « R. 1726, dne 7. ledna a dne 2. února rozepisují se o nákladné a kratochvilné projížďce na saních po městě Vratislavi. Téhož roku 10. ledna vylíčena sanice ve Vídni, při níž urozené panstvo jelo na vyzdobených saních podle vytažení losů, »na pláce císařského burgku několik kol učinilo c a »merendou« v paláci zakončilo hlučnou svou kratochvíli. Zábavy podobné pořádali páni také v Praze. Poštovské No- viny věnují pokaždé sanici urozeného panstva dlouhý sloupec a líčí obšírně mluvou tehdejší s povídavou důkladností, co všechno byla při takové kratochvíli. Dne 22. ledna 1726 u ) píší české ' noviny : »Při nynější dobré sanici zdejší vysoce urozené panstvo s jezděním na saních své vy- ražení mívá a mezi jiným včerejšího dne pan Jan František Václav hrabě z Kaisersteinu nákladnou projížďku na saních skrze města pražská v následujícím pořádku držel: při čemž začátek učinil pan stallmistr s prázdnými saněmi a za ním dlouhé saně s polními tru- bači a vlaskými [bubny šestmi koňmi vezeny byly; za nimi násle- dující páni kavalírové následovali ... « (vždy dáma s pánem). »Na ta opět jedny dlouhé saně s polními trubači a vlaskými bubny té skvostné sanici závěrek učinily, která jistě jedna z těch nejpěknějších jmenovati se může; nebo dobře vynalezených a bohatě ozdobených saní, též bujných, velmi pěkně okrášlených koní, před každými sa- němi šest jízdných sloužících v pěkné galia liberaji jelo, z nichžta čtyři hořící oskové fakule a dva štangle nesli; při každých saních pak čtyři běhouni s hořícími fakulemi a dva hejduci běželi, což také 9 ) Život Viléma z Rožmb., str. 113. 10 ) Historie kláštera Sedleckého, 1630, str. 105. ") Outerní pražské pošt. nov., 1726, č. 7. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 223 k podívání hodné bylo — a všechny okna v domích, kady ta sa- nice jela, též plné ulice lidu byly.« Páni tehdejší řídili se ve všem všudy mravem cizinským. Není tedy s podivením, že se předstihovali navzájem ve skvostné vý- pravě, že po cizím zvyku jezdívali na saních večer a po nákladné sanici pořádali účastníkům zábavné jízdy »merenduc, >bál«. Noviny líčí 12 ) dne 26. ledna zase skvostnou sanici. »Minulý pondělí na večer vysoce urozený pán pan Filip Josef Chinský . . ., hrabě z Chynic a z Tetova . . ., na jedenácti nákladně ozdobených dlouhých saních zdejšímu vysoce urozenému panstvu skrze města pražská skvostnou projížďku držel, při čemž na osmdesát vysoce urozených osob obojího pohlaví přítomných bylo. Napřed jeli polní trubači a vlaské bubny; na posledních saních valdhornistové závěrek učinili. Před každými saněmi jak jízdní, tak pěší sloužící pánův ka- valírův, v nákladné liberaji, oskovými fakulemi svítili. Po té krato- chvilné a k spatření hodné projíždce, nahoře pravený pan hrabě z Chynic a Tetova svým vysoce vzáctným hostům nákladnou me- rendu připravil a bál držel «. Podobné popisy nádherně vypravené jízdy na saních opakují se v Poštovských novinách několikráte 18 ) a na oblíbený zvyk vy- strojovati skvostnou sanici naráží také kazatel Veselý. 14 )£ Nepřikládáme ovšem sanici pánů staročeských (jak jsme ve zprávě Březanově viděli), ani sanici pánů na začátku stol. XVIII., chystané s bujným přepychem po cizím zvyku a mravu, zvláštní důle- žitosti. Chtěli jsme jen podati obrázek zimních zábav, jaké si vy- strojovali urození páni v Čechách. Lid prostý neměl ani času, ani peněz na f>odobné zimní zá- bavy. Bavil se tím, že se díval, jak páni strojí nákladné kratochvíle. Za neveselých dnů a ještě smutnějších zimních večerů scházeli se venkované na přástky, chodívali k sobě navzájem na besedu 16 ), 12 ) Sobotní pražské pošt. nov., 1726, č. 8. ,3 ) Out. pošt. nov., 1726, č. 9., dne 27. ledna atd. u ) Kázání, I. 287 (1724). » Stalo se v Španělích, že když sních veliký napadl, jako se i u nás stává, zeman jeden sanici držel. Mezi tím, když on největší parádu před množstvím Udí dělal, padla mu . na hlavu sněhová koule, kterou ho kdosi byl udeřil . . .« 15 ) Na besedy, schůzky, zvláště v neděli touží mravokárci a kazatelé často. Srv. Štítný (vyd. Erben, 108.) »...túlánie nepotřebné, aneb klevety pósobiec na besedě...* Gindely, Dekr. J. Br. str. 114. » Zahálek, tulaček, besedování daremního se varovati« ; str. 119 (r. 1506). Vdovy a vdovci aby »po domích po besedách net|kali«. Sixt Palma 224 ČENĚK ZÍBRT kdež se bavili přátelským hovorem, písněmi a pohádkami 16 ), četbou zábavných knih, jež vyhověly svým slohem a obsahem požadavkům čtoucího lidu. Netvrdíme, že toliko v zimě scházívali se na venkově k družné zábavě a že jen za zdlouhavých večerů zimních čítali knihy, dělo se to i jindy — ale je zcela přirozeno, že venkovan v zimě, kdy neměl mnoho na práci a byl nucen nepohodou zimního počasí ku pobytu Močidlanský, Rozjím. pob., kterak den Páně svěcen býti má, 1598, 1. a2. »Na procházky jdou, na b e s a d á ch sedají, ne o Bohu a dobrodiních jeho, ale prázdné, marné, utrhavé etc. řeči mívají*. Compelle intrare . . ., 1625, 1. B4, 5: » . . . poprocházeli se, kratochvíle a rozkoše marné provodili, aneb na b e s a d á ch sedíce jiné přetřásali a místo dobro- diní Božích vděčného považování řeči prázdné, klevetné neb utrhavý, oplzlé, nečisté tropili . . . « atd. lt5 ) Slovo »p o h á d k a* mělo u starých význam nynějšího slova »hádanka« — Srv. Rozkochaný SL, vyd. Hanka, 79 »aenigma — pohádka« Veleslavín, Silva quadril., 377. Jungmann, Slovník, s. v. Stesky na oplzlé, dvojsmyslné hádanky často se opakují. Hus (vyd. Erben., I. 127): >Kterakž tehdy obdržíme, co od Boha žádáme a prosíme, tak posměšně jsúce živi a mluviece oplzlosti nehodné a pohádky, jenž chýlé mysl ke zlému.* 1. c, I. 273. > . . . A také mezi dvořkami, jenž dávají sobě s pacholky oplzlé pohádky, aby pokrytě sebe popúzeli*. Srv. Milič, O zármutcích církve sv., 1. 24a. »Druhdy veda veselé řeči, nebo nějaké ryčnosti aneb kunšty aneb směšlivé lehkosti, nebo směšná přísloví, popuzování k smilstvu*. — Mezi hříšníky na přídeští rukop. XV. stol. v univ. knih. pr. (sign. 9B9) jsou : »Ancillae cum famulis, vel viri cum mulieribus risus vel cachinnos et pohádky proferentes et ad luxuriam provocantes«. Hanuš, Výbor, 40. Srv. výčitku Rvačovského, Masopust, 1. 78b. — Potv. drak apokol., str. 217, 218: » Býval obyčej za starodávna, že při panketích k přetržení opilství subtilné, utěšené, vtipné pohádky společně na se vydávali. Podnes místy se tak děje*. Komenský, Janua, 941. » Šprýmy, ostrými připovídkami a pohádkami se potýkati vtipná věc jest«. Teprva později slovo »pohádka« znamená tolik co báchorka, povídačka. Hammerschmid, Allegoria, 17 15, str. 5., v. 66, 67: »vel simul antiquas čítábant ordine knížkas, et de more pias soliti po vídá re pohádkas«. Bílovský Doctrina et ver., (zač. stol. XVIII.), 266: »Co mnohé hospodyně? Ony samy s čeládkou lenosti se odevzdávají, místo žalmův klevety, místo písniček pobožných da- remnýma světskýma šprýmy, pohádky a špinavými zpěvy čas v den sváteční tráví a maří*. — Pohádky a báchorky považovány byly za věc nedůležitou, všední a nebyly tudíž sbírány a uveřejňovány, jako se děje v době novější. Sem tam dočtli jsme narážky na ně, na př. setkali jsme se se jménem >P e t r o v s k ý ch* (loupežníků), jež dle po- hádky domácí zvířátka pes, kohout a jiná oklamala. Jungmann se domnívá (SI. s. v.), že Petrovský byl loupežník ve stol. XVII. a odtud že jméno to později znamená vůbec loupežníka. Rosa zná na konci stol. XVII. ve svém Slovníku úsloví »Hledí jako Petrovský* (škaredě). Hammerschmid, Hist. Klattovská, 1699, 27: »Na noc vždy ty vrata zavírati poroučela, aby bezpečněji Klatovští nočně odpočívati, ač časem také proti loupežníkům a škůdcům, petrovským... se obhájiti mohli «. Týž Allegoria, 17 15, v. 208, 209: >... hinc ubi furca stat atque Petrovskis nocte diuque patent otevřené vrata viselcist. Damascen, Chléb trojí, I (1728), 714 : »Co chudí říkají? . . . Nic nemluví, nýbrž jako Petrovští pod sebe hledí*. Dobner, Annales Bohem., II (1763), str. 119: »Stranskius ab hoc monte (Petrzin) notisimum in Bohemia latronum nomen, quos Petrovský appellamus, profluxisse scribit ; nam cum pleraque huius montis cava et tegendis grassationibus idonea essent, isthic se malefici homines occulere, impetum in viatores facere, factaque caede in nota latibula cum spolio refugere. Cui malo ut Pragenses praeverterent, excubias, quos lingua patria Straž appellamus, hic perpetuo aluerunt, unde dein nomen montis Strahov enatum est, qui pa/iter hodie intra muros pragenses est*. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 225 v jednotvárné chatě svojí, že se mu doma zastesklo, že často si chodíval buď pohovořit do chalupy sousední, nebo, uměl-li čisti, že se doma obveselil knihou, buď sám pro sebe čta, buď jiným předčítaje. Štítný odporučuje čítání nábožných knih 17 ), pobízí k četbě za krátkých dnů zimních : » . . . jsú-liť dnie kratčí, ale v noci některú chvíli máte čisti písmo sv.« 18 ) Vedle sv. písma a nábožného rozjímání zatoužil lid po četbě zábavnější. Knih českých zvláště po rozšíření umění knihtiskařského byla veliká síla. Všecky šmahem nevyhověly vzdělání a vkusu pro- stého lidu českého. Za to některé tklivou látkou buď dojímajíce, buď čtveračivým obsahem obveselujíce tak se zalíbily, že se těší obecné oblibě podnes a podnes bývají znovu a znovu tištěny pro lid, jenž se po nich poptává a shání. Nebude snad od místa, uvedeme-li tu některé doklady staro- české, jež jednak prozrazují, které knihy lid český rád čítal, jednak budou zajímavými příspěvečky k dějinám literatury. Kromě sv. písma vídali jsme nejčastěji v inventářích měšťanů, vzdělanců, i v knihovnách urozených pánů mezi všelijakými kroni- kami — historii českou. Tou se staří rádi obírali. »Mnozí lidé ro- zumní světští i duchovní, rádi čtú kroniky i příhody lidí těch, kteříž sú před námi byli a kterak se jest za jich časuov dálo, a to pro dvojí věc: Jedno proto, naleznuli v těch kniehách co dobrého, řád- ného a poctivého na kterém předku, aby se téhož chopili, příklad sobě z toho dobrý vezmúc, a jiným aby k témuž uměli raditi. Druhé proto, naleznú-li co zlého, neřádného, nepříkladného, ježto by kto proti Bohu a cti učinil, aby se toho napřed sami uměli varovati a jiným uměli řiediti, aby se toho vystřiehali; nebo sčastný jest ten, kohož cizie škody a příhody opatrná činie.* 19 ) 17 ) Vyd. Erben, str. 1. » . . . aby mohli krátiti chvíli, čtúc v nich (v knihách) a zvláště v svátky doma ve vsi, kdež ani kázánie bývá, ani nešpora. < Str. 3. »A nenie-liž lépe česky čisti dobré na hrad iech neb kdež kolivěk . ., zapomenúc klevet na besedě*. 18 ) 1. c, str. 4. 19 ) Staří letop. č. III. str. I. Srv. v předmluvě Veleslavínově k prvnímu vydán 1 ' •(1578) Kal. Histor. »A protož nejprve věděti sluší, že kteříž historie a kroniky s pilností čtou, dvojího užitku nabývají. Jedno poznávají, co se před nimi paměti hodného zběhlo, a tudy vtip, rozum a smysl svůj ostříce, ne toliko jako z dětinství vycházejí a v do- spělý věk rostou (poněvadž neznati, co se před tebou stalo, jest vždycky dítětem býti; ale také moudrosti a opatrnosti té nabývají, že o přítomných a budoucích věcech po jistých příčinách zdravě souditi mohou. Druhé, šetříce v historiích rozličných příkladů, život svůj jako po pravidle spraviti, ctností a chvalitebných skutkův následovati, haneb- ných nešlechetností a hříchův uvarovati se mohou «. Čeněk Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. 15 226 ČENĚK ZÍBRT Ze všech jiných svědectví o zálibě četby historické připo- mínáme slova Veleslavínova 20 ): » Vždycky ten dobrý obyčej mívali slavní lidé v světě, a ti, ješto nad jinými správu sobě poručenou měli, že jsou s obzvláštní rozkoší a chutí paměti o věcech předešle stalých, a všelijaké hodnověrné historie rádi a bedlivě čítali, netoliko- pro kratochvil a občerstvení mysli, kteráž z toho pochází, ale více pro užitek, kteréhož odtud hojného nabývali.* V knize upravené z polského spisu P. Skargy pobízí r. 1634 překladatel (Placel z Elbingu ?) 21 ) : >Čti českou kroniku k vzbuzení rytířské zmužilosti, národu našemu příslušející, nebuď v čítání lenivý. Tou prací vyhneš zahálkám, hrám, zlým rozprávkám a jiným hří- chům. « Nebudeme šířiti slov o tom, čím byla četba historie domácí národu českému, jak v dobách trudných poskytovala útěchu a zá- roveň posilu. Tím bychom zabočili od směru této stati. Chtěli jsme jen několika doklady ukázati, že mezi rozmanitými knihami bývala s oblibou čítána česká historie. 22 ) Kromě vážné historie čítali staří jiné » světské kroniky «, ka- lendáře, >rozprávky«, a »knížky šprýmovné« 23 ). Zahlédli jsme často- v domácnostech staročeských » knihu velkou Kozmografii* 24 ), Rva- 20 ) Ve věnování » Kroniky světa« od Jana Kariona, 1584. ' 21 ) P. Skargy, Pobožný soldát, 1634, 1. O7. 22 ) Na svých schůzkách kromě jiné zábavy hovořívali a hádali se páni o věcech historických. L. 1569 bavili se v Budyni na zámku u pana Žďárského děkan Budyňský- Jeremiáš Brodenus, probošt Doxanský a jiní. Pan Zibřid Žďárský připomenul, »že jest to bylo v Čechách i v Uhřích dobře, dokudž nebyl vzat od Turků Dolejší Bělehrad; a]e jakž jest vzat za krále Vladislava, čím dále vše hůře, až do těchto časů, že jest Turek pobral, že málo zůstalo země uherské. « K tomu děkan Brodenus řekl, že jest Bělehrad vzat za krále Ludvíka slavné paměti. Pan Žďárský hned děkana vybízel, oč chce s ním vetovati? Děkan řekl: »Oč vy chcete ?«, a pan Žďárský zase řekl: »Oč vy chcete, pane děkane !« I řekl Brodenus: »Líbí-li se vám, o sud vína dobrého.* A pan Žďárský k tomu řekl : »Jsem-li dobrým Žďárským, chci vám propadnouti na ten sud vína 1000 kop míš. a připovídám vám dáti. « Když si to děkan hned osvědčil, řekl pan Žďárský: >A já ještě pravím, jestliže to okážete, že za krále Ludvíka vzat jest,, jsem-li dobrým, že vám druhý kop míš. přidati chci.« Na to se rukou dáním jeden druhému zavázali ,pod zrádci' kdoby komu nedostál a své řeči zadost neučinil a smlouvy nedržel. I přinešena jest hned kronika Hájkova a tu děkan panu Žďárskému ukázal, že Bělehrad za krále Ludvíka vzat jest leta 1 52 1.« — Dr. Borový, Ant. Brus Moh., str. lil. * :< ) Kniha Archm. Prahy, č. 1173, 1. 44b (1585): »Almárka a v ní písničky drobný,, kalendáře starý a jiné rozličné rozprávky tištěné. «' 1. 230b (1 591). Jan Jitčínský impres- sor měl na skladě » knížek šprýmovnejch padesáté*. 2 Arch. JHrad., Invent. Mandel, z Hradce (f 1580). V světnici, kde umřela, byla kromě jiného»Kniha velká Kosmokrafia«. Kniha Archm. Pr. č. 1 173, 1. 276 (1585),. v domácnosti staropražské : »Kosmographia česká nevázaná*. 1. 34b (1585): »Cosmo- graphia česká«. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 227 čovského Masopust 25 ), Prefátovu Cestu do Benátek a do svaté ze- mě 26 ), Aubana-Mirotického Obyčeje a práva všech národů 27 ), Radu zvířat 28 ) a jiné knihy 29 ). Jmenované skladby nebyly však tak oblíbenou prostonárodní četbou, jako rozmanité > kroniky « jiné, jež byly zaneseny do litera- tury české proudem z bohatého zdroje středověké literatury román- ské a německé. Zvláště některé brzy v Čechách zdomácněly. Starých vydání těchto knih, jež se posud tisknou a na venkově prodávají, je nyní velmi málo. Tím vzácnější jsou svědectví staro- česká o nich. V inventáři knihtiskárny Jiřího Melantricha z Aventinu z roku 1 586 30 ) jsme se dočtli zpráv o několika knihách zábavných. Měli na skladě »0 Apollonovi k r á 1 i« 3 nevázané knížky 3 1 ) a vá- zaných v krámě na prodej 23 32 ); »0 Herkulesovi« 2 knihy 83 ) a v krámě knih vázaných >0 Herkulesovi« 20 34 ); ^Rozmlouvání Boha s Evou* 3 36 ) a vázané v krámě 4 86 ) ; »0 Piramovi a Tysbě« 27 37 ) a v krámě vázaných knih »0 Piramovi a Ty sbě« 11 38 ). / ÍS ) Kniha Archm. Pr., 1. c, v inventáři knih Jiřího Mel. z Aventina, 1. 84a » Ma- sopustů in 4 20 «. Knihař Pavel jich měl na skladě 5 (1. c, 1. 85b). V domácnosti kdesi měli » Masopust český« (1. c, 1. 96b, r. 1587). 26 ) Kniha Archm. Pr., 1. c, 1. 70b (1585) mezi knihami v inventáři domácnosti staročeské »Cesta Prefátova do Jerusalema česká.* 1. 130b (1588) »Cesta Prefátova do Benátek«. Arch. Třeboň, Fam. Říčan. V inventáři f Zdeňka Ríčanského Kavky z Říčan (r. 1584): » Cesta z Prahy do Benátek*. Srv. předmluvu Veleslavínovu ku překladu Butingovy knihy »Itinerarium sacrae scripturae* (1592) » ... Druhý z Čechův, kterýž cestu do země svaté a do Jerusaléma, i to, což tam viděl a slyšel, vypsal a vůbec na světlo vydal, byl Oldřich Prefát z Vlkanova, rodič pražský . . . Kterážto kniha poněvadž vůbec známá jest a ještě se mezi lidmi nachází, může v ní čisti, kdož to věděti žádostiv.c 27 ) Arch. Třeboň. Fam. Říčan., 1. c. »Obyčeje a práva všech národů*. Archm. Pr., 1. c, 1. 73a (1584) »Obyčeje a práva všech národuov*. 2 *) Arch. Třeboň , 1. c. : »Rada zhovadilejch zvířat*. Archm. Pr., 1. c, u Jiřího Mel. z Avent., 1. 84a (1586): » Kniha radda zvířat 4.*, 1. 85a »Radda zvířat 20«, knihaf Němec na Malé Straně měl jich na skladě 20 (1. 86b). 29 ) Arch. Třeboň., 1. c. » Kniha o hořekování a naříkání spravedlnosti, Kniha páně Tovačovského oddána králi Jiřímu, Cronica světská o císařích . . ., Kniha o Teplicích moravských doktora Jordána* atd. 30 ) Kniha Archm Pr., č. 1173, 1. 82 ad. 3t ) 1. c, 82b. 32 ) 1. c, 1. 83b 33 ) 1. c, 1. 83b. 34 ) 1. c , 1. 84a. 35 ) 1. c, 1. 82b. 3fi ) 1. c, 1. 84a. 37 ) 1. c, 1. 83b. 38 ) 1. c, 1. 84a. Poznáme hned stesky mravokárců, že knihy tyto a podobné jsou čítány. Srv. Joannis Lodovici Vivis, Von underweysung ayner Christlichen Frauwen (přeložil do němčiny Christophorus Bruno), Augsburg, 1 544 v předmluvě : > . . . Darzu 228 ČENĚK ZÍBRT Oblíbenou četbou lidu českého byla a jest posud 39 ) vlastenecká kronika o knížeti českém Stilfrýdovi a jeho synu Bruncví- kovi, kteří se v cizině potýkali »pro žádnou chloubu, ani pro pe- níze, ale pro čest jazyka svého českého* a dobyli zemi české místo bývalého znaku (kotel) orla černého v zlatém poli (Stilfrid), později pak lva bílého v červeném poli (Bruncvík). O kouzelném meči Brun- cvíkově, jenž na povel *Všem hlavy dolů« stal se osudným nepřátelům rekovného knížete českého, ledaco podnes bájí lid ... . Prefát z Vlkanova v předmluvě svého cestopisu (1563) odporučuje četbu své knihy těmito slovy: » ... nechť sobě toto mé prosté se- psání místo Bruncvíka a kroniky o Stilfrýdovi a místo jiných neužitečných básní čtou a rozjímají.* V týž rozum si zarý- moval Jiřík Strejc v úvodě knihy »Mravové aneb naučení potřebná* (1600), Lan: »Když čteš jiné knížky v světě, na podzim, z jara, v letě, Štilfrýda, Bruncvíka, Snáře a k těm podobné fatkáře, postrp mne, čtenáři milý, a nebuď tak rozmařilý, přijmiž i toto mé psaní. Nechciť v něm tvého sklamání. Není-liť oněch mrštnější, ale jest užitečnější. Onano nejisté věci zvěstují naskrz svou řečí, lidských uší jen k lektání, smíchň, žertů zpravování . . .« Jiří Melantrich měl na skladě nevázaných knih »0 Bruncvíkovi* 61 40 ) a vázaných 14 41 ) — - tedy nepoměrně více, než knih jiných. auch von wegen der verderblichen biicher, wólcher art inn Hyspanien seyndt, A m a- d i s u s, Splandian, Florisand, Tirant, Tristandt, wolches narrenwerks kayn end ist, es kompt táglich newes herfur, der Celestinisch mantel ain mutter der schalckhayt, der kercker der lieb. Im Frankreych Lancilotus vom See, Paris und Vienna, Punthus und Sydonia, Petrus auss der Provintz und Margalona, M e 1 u s i n a die unerbittlich fraw, allhie im Niederlandt. Der Floro und die Weyssblum, Leonella und Camorus, Curias und Floreta, Pyramus u.nd Thisbe. Es seynd auch etlich aus dem Lateynischen, inn die gmain sprach gebracht namlich, die unschimpflichsten schimpffbossen Poggei, Euryalus und Lucretia, Die Centonouell Boccatii « :19 ) Máme tu před sebou vydání patnácté, tištěné dle úpravy V. R. Krameria, u AI. Landfrassa v Jindřichově Hradci, kdež bylo vydáno mnoho těchto oblíbených starodávných knih prostonárodních, jimiž se tu obíráme. 40 ) 1. c, 1. 82b. 41 ) 1. c, 1. 84a. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 229 Poznali jsme, že spisovatelé staročeští brojili proti rozšířené četbě kronik o Bruncvíkovi, odporučujíce za ně skladby svoje. Nath. Vodňanský také s výčitkou píše o vrstevnících 42 ) : » . . . nikdá po- ctivé práce lidské a spisův prospěšných netoliko nečtou, ale raději s Bruncvíkovými klevetami, Frantovými Právy a jinými daremnicemi se obírají, je zlehčují.* Charakteristický doklad, jak působila četba oblíbeného Brunc. víka mezi lidem prostým i mezi urozenými, zachován v poetickém listu, jejž posílá z ciziny r. 1547 Bohuslav Hódějovský z Hodějova svému strýci Janovi st. Hodějovskému z Hodějova.. Přirovnávaje se ke lvu, jehož věrnosti Bruncvík nechtěl věřiti, vykládá široce známou látku pověsti o Bruncvíkovi. 43 ) » Práva Frantova* 44 ) byla asi kniha žertovná a dobře-li sou- díme, -je to táž nebo podobná kniha, která byla později vydána pod názvem »Práva nepravá nezdvořilého doktora Krobiana. v nichžto pod žertem opravdově mnohé nynější nemravy směšné představuje « 45 ), (v univ. knih. pr., sign. 54 E 415). »Po Frantovsku se chovati* 46 ) znamenalo starým vésti si ne- omaleně, hloupě, bláznovsky, co bylo hodno zapsati do » Frantových práv* (Č. Č. Mus. 1862, 93). Šeb. Brandt pokřtil ty, kdož neohra- baně si vedli, neznajíce slušnosti a mravu, jménem »cech pod pa- tronem sv. Grobiánem.* Pod ochranu sv. Grobiána dáváni všichni, kdož měli neuhlazené chování, a jméno patrona toho skvělo se na knihách, směšným návodem, parodií vedoucích ke slušnému chování. Tak vyšla latinská kniha Frider. Dedekindi Grobianus 1549, vydaná r. 1 5 5 1 po německu a jiné skladby podobné 47 ). 42 ) Široký plac neb zrcadlo světa, 1605, 1. 19b 43 ) Viz Farrago, II. 1. iob— 12b. : »Parca fidem, vitamque meam dissolverit una, corrupto sed erit corpore viva fides, ut leo, cui fortis socio diffidit et exnl Brunczuicius, de me, quod dubites, doleo. Sors mea dissimilis non est, Hodeine, leoni, et referam, siquidem fabula pulchra satis . . .« atd. 4i ) Ve skladě Melantrichově, 1. c, 1 82b: » Frantových práv 58 ; Pranostik Fran- tových 15 « 1. 83b, v krámě » Frantovy práva « ; 1. 81a »pranostiky Frantovy 2«; 1. 86b » Frantovy práva 20. « 45 ) O knize této viz náš článek v Hlasu Národa, 1887, ze dne 7. srpna. 46 ) Sedláček, Hrady, III. 19 »a dni své po Frantovsku strávil. « 47 ) Více o tom Gust. Milchsack, vyd. Friedrich Dedekinds Grobianus, 1882 » v úvodu. 230 ČENĚK ZÍBRT Grobianus, Krobian, Hrubeš 48 ) byl přeložen a upraven ve stol. XVI. také po česku. Naráží na to Rozmlouvání Petra se Pánem 49 ) kdež se praví o školmistfích, že v krčmě » místo Cisioja n u učili se Grobiánu a čtli o Biancefoře... Nevím, coť čtli potom více, tak hádám, že Májový sen«. 50 ) Nebyl však Grobianus přeložen všecek dle slov Jiřího St rejce v knize »Mravové«, 1. C2.: »Ale k vyčítání všeho, musil bych mluviti mnohV Víc o tom o všem Grobián, latinským jazykem vydán, s příklady ušlechtilými vypsal před lety mnohými. Z něhož něco do češtiny pro některé ctné hrdiny # nedávní ch let vyloženo, všechněm vůbec předloženo. « S1 ) Podobá se, že Práva Frantova měla nejspíše obsah podobný. Že to byla kniha tenkráte rozšířená, svědčí žaloba Tom. Bavorov- ského: 52 ) » Žádnému ještě zbráněno a zapovědíno není, aby Práv Práva nepravá, 1. c, úvod: » Protož tuto Krobianus, jenž se vykládá Hru- beš, učiti bude způsob svých nemravův.* * 9 ) Konr. Hosa Rozml. Petra se Pánem, 1. B7. 50 ) Zpráva o Májovém Snu zachována v doslovu překladatele staročeské divadelní hry » Žebrákův s kupcem hádání« (vyd. 1573). Vynechal prý věci oplzlé, překládaje z pol- ského originálu. »V čemž jestli se kdo kochá, jest toho nemalá trocha v Májovém Snu kdys napsáno, i tištěním ven vydáno . .« Staroč. div. hry, J. Jireček, 108. — Titul knihy o Biancefoře zněl: » Velmi pěkná a nová kronika anebo historia vo veliké milosti knížete a krále Floria a jeho milé panie Biancefoře s utěšenými figurami..., v Praze, u Jana Šmerhovského.« Jul. Koráb, Vývoj knihtisk, a české prvotisky, 1880, 59. 51 ) Srv. Dačický »Tragedie masopustu« (1. c): »V tom také přišel Grobián jsa od Bacchusa obeslán, a jakž jse jedné zasadil, hned dvě sklenice rozrazil, krkal, chrkal, všemi strkal, na ctnosti lál a naříkal, pravě, že jim nepřivykal . . .« 52 ) ČČMus. 1864, str. 34. STAROČESKÉ .VÝROČNÍ OBYČEJE 231 Frantových, Rozprávek Markoltových, 5S ) kronik smy- šlených a jiných světských někdy dosti oplzlých kněh čítati měl.« Staří znali dále kromě jmenovaných > kronik* také »Eigen- špigla«. Budóvec ve svém Antialkoranu 64 ) zmiňuje se v řadě jiných o této knize, považuje četbu knih podobných za nemoudrou. »Ať českých básniček dotknu: kronika o Biancefoře, o Stilfrýdovi a jiné, též Amadis francouzský a třebas přidejme i Markolta i Eigen- špigla, též i o Satranské zemi, do níž se lidé skrze klobásy pro- jídají.* 55 ) U Melantricha našli jsme »Elenšpigle 2.« 56 ) Jak působila četba knih uvedených, svědčí úsloví, jež vznikla v lidu z látky knih těchto. Zmínili jsme se o » škaredé Markoltce« (pozn. 53). Na vrub četby o vychytralém Enšpiglovi dlužno po- čítati, že říkali staří a říká se posud: » Chytrák, vybranej jako půl Elenšpíkla.t 67) Z četby látek cizích přecházely v mysl lidovou nové názory, neznámé předtím látky. Ponenáhlu srostly v tradici lidové s látka- mi domácími a kolovaly ode rtů ke rtům jako každá jiná zkazka lidová. Pěkný doklad toho podává pověst o Melusině. Gallská tradice vyprávěla o krásné Melusině, jež všetečností svého chotě byla na věky odsouzena, aby v povětří lítala, plakala, kvílila. Tresť této pověsti přešla skoro do všech literatur evropských. V XVI. stol. byla v Čechách četbou již rozšířenou. Knihtiskař Bu- rian Valda praví ve věnování knihy r. 1 579 : 68 ) » Užitečněji bude tuto 53 ) Oblíbené čtení středověké o rozmlouvání škaredého Markolta s králem Šala- mounem. Ve skladě Melantrichově, 1. c. 1. 82b řO Markoltu 90 «, 1. 83b »0 Markol- tovi devět knih«. Z četby knihy této vznikala úsloví jako u Zámrského, Postilla, 136. » . . . ač se tuto nemíní, aby sobě kdo z oumysla škaredou Markoltku pojiti a pěknými pohrdati měl.* Poličanský, Pokuty, 1613, 1. 42. »Jakož říkávají: od přirození směšný jako Markoltova dcera.* — Rešel, Jes. Sirach, 1. Ff6: »šeredná Markoltova dcera*, 1. Hh: » Markoltova sestra* atd. 54 ) Vyd. 1614, 99. 55 ) Srv. Rvačovský, Masopust, 1580, 1. 190. »V Satranské zemi u Kašné Hory tento ďáblík (Lenoch) se vylíhl, kteráž jelitovými a klobásovými ploty jest open- tlena a lihancovými prkny opažena. Kdež jest též znamenitá vobora a v ní rozličná zvěř, nejvíce pak vepřové a svině pečené, majíce ve hřbetě nože a řezáky, běhají. Tito pak ďáblíkové na též hoře ležící, čekají, až jim k ústům přiběhnou a tu vyňmouce řezák, uřeží sobě, což chtějí a kdy chtějí. Pramenové pak mléka a strdí, zté hory se prejštící, také jim hned v ústa tekou, aby nelačněli, ani nežíznili nikdy. « *«) 1. c, 1. 83b. i7 ) L. Domečka dle rukopisu »Paměti Třeboňské* v Ohlase od Nežárky, 1887, č. 9. » . . . selský syn, chytrák, vybranej jako půl Elenšpikla.* 58 ) Příkladové, řeči a naučení vybraná z kněh hlubokých mudrců, 1579, 1. a 8. 232 ČENĚK ZÍBRT sobě moci jeden lístek přečisti, nežli básnivé kroniky o Meluzíné, o Gviškardovi a o Emilii etc.c Ze tím naráží na české vydání knihy o Meluzíně, patrno z in- ventáře knihoskladu Melantrichova, kdež byly mezi knihami jinými »0 Meluzině knížky 4* 69 ) a vázané »Melusiny 3.« 60 ) Pověsť líčila Meluzínu jako pannu s rybím ocasem od polovice těla. Tak byla vyobrazena ve starém vydání pověsti v Augspurku r. 1480. 61 ) Takovou podobu měly tedy svícny v domácnosti staro- české, praví-li se, že kdesi na mazhauze v domě staropražském byla » figura Meluzíny na spůsob visutého svícnu* 6 -) a jinde >v pro- střed světnice Meluzína s rohami v spuosob svícnu visutého. « 63 ) Četba pověsti o Meluzíně 64 ) měla trvalý vliv v prostonárodní tradici. Když prudký vítr pronikavým hvizdotem v komíně sku- čel, slyšel v tom lid žalostivé bědování zakleté Meluzíny 64 ). . Doklad toho našli jsme ve Fabriciově knize z r. 1761. Zena se vadí s mu- žem, když přijde večer z hospody pozdě domů a tu prý » domácí m e 1 u z i n a oknem věje« . 65 ) Aby uchlácholily sténání bědující Meluzíny, sypají báby dle Ant. Jungmanna za okna mouku, aby si pro ni přišla 66 ). 59 ) 1. c, 1. 82b. Také v Prostějově byla tištěna r. 1555 » Kronika kratochvilná o ctné a šlechetné panně Meluzině«. Z něm. přel. od Durynka z Ryngolu* a r. 1567 prodávána se svolením biskupským v Olomouci. Dudík v Čas. Mat. Mor. 1875, I2 3- 60 ) 1. c, 1. 83b. 61 ) Viz Lacroix P., Sciences et lettres au moyen age, 1877, 288. Na str. 289 jest obraz dle vyd. z r. 1480. 62 ) Kniha Archm. Pr., č. 1174, 1. 103 (1601). 63 ) Kniha Archm. Pr., č. 1173, 1. 222b (1591). 64 ) Dle zprávy Hýblovy, Historia česk. divadla, str. IV. snažili se spisovatelé českých divadelních her na zač. stol. XVIII. uváděti na jeviště látky lidu známé a ob- líbené, mezi nimi byly prý » Umučení Páně, Jenoveva, Tři krále, Meluzina, Brun- cvík a t. d.« 65 ) Mravná nauč. I. 31. » Nápodobně muž nesluje Petr, Jan, Jakub, než jak pak? To já mlčím, však jest to častěji po ulici slyšeti, jak mu říkají, zvláště tehdáž když u večer později ochlastaný domů přichází a domácí meluzina oknem v ě j e.« 6tí ) Krok, II. (1831), str. 363. »V Čechách hučení a fičení větru podnes se jí připisuje; báby sypaly mouku za okna, aby si pro ni přišla*. A. Jungmann soudí, že * Meluzina s bajkou francouzskou, že byla poloryba za prince z Lusigňanu provdaná, pak zmizela, kdykoli z rodu Lusigňanského někdo umříti měl, kvílením a úpěním smrť předpovídala, nic podobného nemá.« Tvrzení toto jest ovšem nesprávné. Cechové by si nemohli vymysliti sami ze sebe pověsť, jež se shoduje s tradicí francouzskou. — Sem dlužno zařaditi mylné domnění Hanušovo, že prý Meluzína slula původně Medulina (Báj. kal. 150, 151), ba že masopust je slavným dnem navštěvování Berchty, Meluzíny či bílé paní (1. c, 82) a také vánoce že jsou jí zasvěceny (1. c. 45> 46). STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 233 Podnes scházívají se venkované v zimě na besedy, rozprávějí o všelijakých novinách, čítají kroniky a mezi nimi, jak spolehlivý znatel lidu našeho svědčí, 67 ) také kroniku »o krásné Meluzíně«. Po- litují nešťastného osudu jejího, kdykoli zimní vichřice venku zasviští a žalostivě skučí. 7 ) Bartoš, Lid a národ, I. 139. Na den sv. Mikuláše. tuban-Mirotický zmiňuje se vedle jiného J ) o středověkém zvyku, že žáci chodívají na sv. Mikuláše s biskupem. »Na den pak sv. Mikuláše mládenečkové, kteříž pro učení do škol chodí, mezi sebou tři vyvolují: jednoho, kterýžby biskupem a dva, kteřížby kaplané byli. Ten toho dne ode všeho houfu žákovstva do kostela slavně uve- den jsa, při službě Boží v koruně biskupské na vyšším místě sedí : kterážto služebnost když se dokoná, s vybranými k tomu duom od domu chodí a zpívajíc, peníze shromažďuje . . .« Dle svědectví ze stol. XV. tt ) byl tento žákovský obyčej také v Čechách znám. Chodívali »s biskupem t školní mistři a žáci, vy- šňoření drahoceným šatem, plným klenotův a skvostné ozdoby. Obchůzka takového biskupa a jeho komonstva čili rytířstva sv. Mi- kuláše nazývána uvádění biskupa do domů (episcopum conducere in domus). Přílišná nádhera podobných průvodů se nelíbila cbčanům Starého i Nového Města. Zapověděli (dne 6. prosince 1447) »rytí- řům školním sva tomikulášským na koních jezditi, než chtě- jí-li, aby prostě ve svých šatech pěšky chodili, aneb v městských sukních nedrahých, bez všelijakých nádherností a ozdob, bez pásů pozlacených, bez zápon, bez věnců perlových atd. A to uložili za- chovati na budoucí časy.* 8 ) Žáci však vedli svou dále. R. 1499 svoláni byli rektoři škol pražských a napomenuti, aby sv. Mikuláše slavili bez všeho pře- *) Obyčeje . . ., 1. Bb. 2 ) Veleslavín, Kal. Hist, str. 604. Srv. Lumír, 1852, str. 1172, 1173. 3 ) Srv. Partlicius, Kal. hosp., 1617, str. 113. » Téhož dne (6. prosince) 1. 1497 (1447?) zapověděl ouřad pražský rytířům školním mikulášským na koních jezditi. « Kdosi připsal k tomu: »Mohli aspoň jezdit na dřevěných, nechtěli-li jsou pěšky chodit.* STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 235 pychu a hlučného průvodu. Slíbili, »že se pozlatiti nechtí, ani uží- vati drahých kamenů a stříbra, že zanechají vozy, koňstvo a tro uby a že pokorněji sobě budou vykračovati. « Tak slíbili, ale nepo- lepšili se. O sv. Mikuláši vyjeli si zlatem ozdobeni po starém zvyku na vozích, na koních, s hudci — a hřmotili po ulicích jako kdy jindy ... Za neposlušnost byli někteří trestáni, před rektora uni versitního zavoláni — konečně pře skoncována na přímluvu někte- rých měšťanů. 4 ) Podobné průvody znali také v jiných městech českých. V Jin- dřichově Hradci jezdíval prý »sv. Mikuláš* na dělaném koni v prů- vodu andělů, vojáků, židů, mastičkářů, bručícího medvěda, čertů, z nichž jeden vedl kozla, a jiných přestrojených mladíků. 5 ) O nadělování sv. Mikuláše dětem, kteréž nejspíše souvisí s ob- řady zimního slunovratu, později na vánoce přenesenými, máme ně- kolik svědectví. Zase Auban Mirotický (1. c.) poznamenal, že »vi- giljí toho dne (sv. Mikuláše) k postění se děti od rodičuo svých tímto způsobem ponoukáni bývají: totiž že tomu věří, že ty dárky, kteréž se jim do střevícuo, pod stolem pro tu příčinu po- ložených, v 'noci vkládají, že se jim od nej štědřejšího biskupa sv. Mikuláše dávají, a protož s tak velikou žádostí se postí, že když se, aby tudy k nezdraví nepřišli, zbáváno bývá, ku pokrmům je nutiti musejí. « Původ toho obyčeje byl vykládán již u starých tím, že dle legendy »sv. Mikuláš nějakému potřebnému měštěnínu, tři dcery ma- jícímu, pytlík peněz mlče v noci oknem do komory hodil, tak aby své dcery s věnem poctivě rozevdati mohl. Proto je prý sv. Mi- kuláš patronem dítek, kteří s radostí toho večera a s postem čekají, aby od Mikuláše darováni byli. « 6 ) Výklad tento bývá častěji opa- kován. 7 ) Nádhera a slavný průvod rytířů svatomikulášských, jak jsme ji poznali ve stol. XVI, časem zakrňuje v pouhý obyčej, choditi s přestrojeným Mikulášem po domích, kde měli děti. Ba i to bý- valo zakazováno, že prý se tím děti straší. Tak na jedno pachole 4 ) Lumír, 1852, 1. c. a ) Lumír, 1863 1193, 1194. tí ) Partlicius, Kal., str. 191. 7 ) Srv. J. K. Foršt, Kněz veliký v zásluhách, sv. biskup Mikuláš . . ., vyd. 1752, 1. Bi. » . . z té příčiny ... na památku toho tak svatého a štědrého skutku až dosaváde v spusobu sv. Mikuláše dítkám se dary dávají, aby se Boha nespouštěli, ale jeho božské pomoci se přidrželi.* 236 ČENĚK ZÍBRT v Mělníce r. 1607 na den sv. Mikuláše » vyskočil Daniel Voborský- v světnici školní z zákamní, vzav na sebe potvornou larvu a (je) tak přestrašil, že skrze to v těžké a nebezpečné nemoci až posavad s velikou bolestí, starostí a nákladem rodičův zůstává.* Otec nemocného děcka položil sobě velikou stížnost do Jana Voborského, správce školy mělnické. Rektor a mistři pražské uni- versity kárají ho proto: »S nemalým jest nám podivením, že ty, jsa za předního správce školy města Mělníka, smíš se toho dočiňo- vati a přes poručení potvorného biskupa strojiti a na skrácení zdraví malých dítek témuž starému biskupu v škole i také krom školy dovolovati, aby jiné děsil a k nemoci, snad i k smrti, čehož milostivý pán Bůh uchovati rač, připravoval . . .« 8 ) Dočtli jsme se podobných narážek, že přestrojení » Mikuláši « děti nerozumně strašili. Kněz Seelisko chválí 9 ) zbožný obyčej udě- lovati a nakládati na sv. Mikuláše dětem hodným ořechy, jablka a hračky, neposlušným metlu, 10 ) ale napomíná, aby se to dělo »při tom starodávním obyčeji předkův . . . všechno s mírou a rozumným rozvažováním, bez nešikovného, ano i mnohokráte velmi škodného strašení mládeže a bez všech k vychování dítek nepatřících okolo - stojičností. c » Mikuláše sám ovšem dětí nestrašil, ale za to čerti a »smrt«, jež se přidružila k průvodu jeho. České Noviny z r. 1786 n ) při- nášejí zprávu z Klatov, že » několik ničemných chlapů se přestro- jilo za Mikuláše, z nichž někteří převlekli se ' za akolity v duchov- ních komžích, ía. laufry, za smrt lNa s v. Řehoře* pozn. 2. : ,dies Gregorio sacrata, in qua parvuli ducuntur in s ch o 1 a s . . .' Mohli bychom tedy obchůzky ře- hořských vojáků vysvětlovati obyčejem, že toho dne bývala pacholata poprvé voděna do školy a rodiče jednak chudým žáčkům, jednak učitelům dávali koledy). »Pictores Lucam, medici Cosmam et Damianum, fabri Eulogium, calcearii Crispinum, sarctores Gutmanum, figuli quendam Goarum, venatores Eustachium, čivem Romanům; scorta Aphram et Magdalenám invocant . . . Imploratur in pestilentia, ut olim Apollo, Sebasti- anus, in morbo Gall. Rochus, in febri Petronella, in dolore capitis Ita. dentium Apol- lonia, in partu Margarita, quemadmodum quondam Juno ac Lučina. Joh. Evang. a ve- neno conservat. Wolphgang. contractorum medicus est. Romanus Daemoniacos solvit. Marcus mortem repentinam avertit, Martinus miseriam, quem et ego puer hisce verbis inclamabam: , Martine sancte pontifex, sis miserorum opifex, fer opem tuis famulis.' Leonhard. vinctorum compedes rumpit. Vincentius amissa restituit. Valentin, comitiali morbo laborantes sanat, quapropter nos epilepsiam Valent. morbum vocamus. Susanna ignominiam arcet. Otilia oculis aegrotorum medetur. Collo praesidet Blasius, scapulis Laurentius. Erasmi venter est totus. Nicolao apud nos gregis est custodia iniuncta. Ándreasvigilia festi sui invocaturaieiunis puellis, futuros i 1 1 a r um viros praemonstrat. Barbara a caedibus bellicis conservat, quocirca tam a nostrae gentis hominibus in auxilium magnis clamoribus elicitur. Invocatur et virgo Maria, cuius carmen ,Dei para' vocatum, legibus additum nostris . . .« 4 ) Vyd. Erben, 109. 5 ) Slovo Burian bývá pravidelně po staročesku psáno a tištěno: »Bur-Jan«. V Instrukcí poddaným m. Poličky r. 17 19 zakazuje se světiti památka » Martina Luthera, Jana Husi, Jana Buriana a jiných těm podobných kacířův a svůdcův . . . < Více o tom ČČMus. 1846, 455- STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 243 Chelčický 6 ) . »Již sv. Barbora jest schválena, že muož bolest očí uzdraviti, sv. Apolena 7 ) zuby, sv. Valentin 8 ) padúcí nemoc — a tak ktožkoli co trpí, vždy k každé příhodě a nemoci jest zvláštní svatý, ješto pomáhá, uzdravuje a zprošťuje, aby tu již nebyl potřeben Kristus, kdež zastává sv. Jiří s kopím před drakem.* Horlí dále bratr Lukáš 9 ), že »sv. Blažkovi přidali moc nad odutými hrdly k uzdravování i k dopuštění, sv. Lucii nad očima a Apoleně nad zuby a Hátě a Barboře nad prsy . . . A tak dlouho by bylo vyčítati, kdo má moc nad nebem, nad zemí a nad peklem, nad vodami, úrodami, povětřím, hromem, krupami, nepočasím, zdravím, nemocemi.* Žalanský se vysmívá 10 ), že zblázni jsou a modláři, kteří od ďábla posedlé k sv. Anastaziovi a Korneliovi aneb k zaklí- načům vodí*. Poličanskému se také nelíbí 11 ), že •> křesťané poctu Boží přenášejí ke všelijakým posuňkům, poboňkům a pověrám, ří- kajíce: » Tento vládne válkou — a to o sv. Jiří, a sv. Hroch morními bolestmi,, sv. Valentin padoucí nemocí, sv. Mikuláš vodou asv. Filip a Jakub ourodou zemskou, sv. Barbora očima, sv. O t i 1 i e zuby, sv. Markéta ohněm, sv. Blažej vlky a jinou lítou zvěří, sv. Háta hady l2 ), sv. Medard deštěm, sv. Burjan hromobitím a bouří.c » Někteří, aby nebyli raněni, aneb jak říkáme, aby byli fest a zmrzlíci 13 ), svou zbraň jistým spůsobem žehnají, aneb rozličné cedulky s divnými slovmi a lživými modlitbičkami popsané, které sv. Lvu aneb sv. Karlovi Velikému připisují, u sebe no- sívají*. u ) 6 ) Postilla, 1. 15. Srv. 1. 132: » — na přímluvě sv. Linharta, ješto okovy vládne a jako sv. Valentina, ješto vládne padúcí nemocí, těch přímluv sú pilni, neb jsú je svatokupci zvelebili hřiešníkóm pro své lakomstvie«. 7 ) Regule bratrstva sv. Apolleny v knize vyd. 1746, »Lék. duchovní proti bolení zubů« (v univ. knih. pr., sign. 54 F 260). 8 ) V skladbách lékařských domácích i cizích, pravidelně slově padoucí nemoc — *n e m o c s v. Valentina*. 9 ) Dr. Jar. Goll v ČČMus. 1883, 369. I0 ) O anjelích, 1. c, II. II 3. ") Pokuty, 16 13, 1. 15. 12 ) Při volbě této patronky působila nejspíše prostonárodní etymologie. Srv. Joh. Praetorius, Thesaurus Chiromantiae, 1661 (v univ. kn. pr.), str. 19. ,3 ) Srv. o tom Quitzmann, Heidnísche Religion der Baiwaren, 1860, 29 — 30, 290; Roskoff, Geschichte des Teufeís, 1869, II. 440, 441; Meyer, Aberglaube des Mittel- alters, 1. c, 275 — 279. i4 ) Veselý, Kázání, 1724, I. 109. Tamtéž: ».. . aneb kamizolku s hroznými figurami vnitř znamenanou, kterou oni inferni camisiam, kamizolku pekelnou nazývají, na sobě vždycky mívají ; aneb s pargamentovým pásem všudy popsaným, všudy t 244 ČENĚK ZÍBRT Ztratí-li se někomu něco, okradou-li ho, »dají mši čisti k sv. Antonínovi; pak-li to hned ráno sv. Antonín nepřivede, tu hned posla k babě, aneb hadačovi vypraví, sv. Antonína opovrhne, kněze a církev sv. opustí. Bolejí-li koho zuby, postí se k svaté A p o 1 1 o n i i . . .« J6 ) Mezi patrony proti rozličným nemocím dlužno zařaditi také mistra Jana Hus i. Dle víry českého lidu býval ochráncem proti bolení zubů. Aspoň píše Řehoř z Kleblatu, arciděkan v Krumlově, r. 1633 19. srpna arcibiskupu pražskému: » ... Po výpovědi všech tamějších obyvatelů narodil se Hus u nich v Husinci; ukazují také dům, v němž se narodil, z kteréhož domu uřezávají si třísky jako remedium proti bolení zubůc Cosi podobného věřil lid o kaza- telně Husově v kapli Betlémské. Balbín zapsal o tom zprávu, že viděl tuto kazatelnu, kterouž líbával lid pro bolest zubů a snad prý i pro vážnost Husovu 17 ). ■* Jmenovaní patronové byli vzýváni zvláště v ' lekovadlech a za- říkadlech v nemoci a jiných příhodách. Bylo již několikráte upo- zorněno na formule zažehnávací, že prý často v zdánlivé směsici rozličnými křížemi naplněným přepásají.* Srv. Bílovský, Coel. viv., 1724, 312, 735: » Střelci a myslivci dobří též vojáci pobožní, a >y jim ručnice od čárův nakažená neze- lhala, na pánvici kříž dělají, anebo touto jménem Ježíše znamenají* ; 1. c, 348 : »Jinf do střechy anebo do jakékoliv díry v domě proti ohni, jako do vězení Syna Božího (hostii) strkají. Jiní proti železné zbrani a kulkám bohaprázdně se opatřují.* 15 ) Bílovský, 1. c, 289, 290. Srv. Max. Stosz, Slavný a radostný vůz . . vyd. 1737, 1. Cb : »Tak sv. Rochus a Šebestián po celém světě jsou patronové proti moru, sv. Florian proti ohni, sv. Apollonie proti bolení zubů, sv. Liborius proti kamenu, proti bolení očí sv. Lucie, proti bolení hrdla sv. Blažej, v strace- ných věcech sv. Antonín Paduanský, v nebezpečenství dobrého jména a pověsti sv. Jan Nepomucký*. — K rukop. univ. knih. pr. (17 D4) přivázán na konci lístek : Oratio antiquissima de S. Liborio episcopo et confessore. Contra morbum cal- culi...« Podobně obraz sv. Liboria na přídeští knihy 1. c, sign. 54 C46. (»De morbo calculi«). Na Karlově v Praze vzniklo r. 1676 bratrstvo sv. Liboria, patrona proti nemoci kamene. Eckert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy, 1884, II. 160. '«) Archeol. Pam. X., 849. ,7 ) Epitome histor. rer. Bohem., 1677, 414: » ... Hussii cathedram puerilibus annis stantem in illa Ecclesia vidimus, quam rude vulgus ad dolorem dentiura, ac fortassis etiam ob docentis authoritatem (stulte) solebat osculari.* — O nějaké ^modlářské* úctě sv. Anny ČČMus. 1847, I- 55 2 ( srv - 1- c., 1882, 89) dle archivu města Poličky, r. 1601 : > Poněvadž na den sv. Anny jakýms starodávným návykem lidé modlářští do kostela Radiměřského se scházeli a tu rozličné pověry činíce, šaty a k tomu podobné věci nesli, před jakýs špalek yčšeli a tím pánu Bohu se rouhajíc, skryté jeho milosti božské tím překážku činili, toho aby víc dopuštěno ani domácím ani přespolním nebylo, nýbrž na ten den sv. Anny, aby onřadové přísežní z moravské strany při jedněch dveřích stáli, nic toho do kostela vnášeti, ani knězi a Boží službě žádné překážky činiti nedopouštěli a kněz o té věci ouřadu ten den před tím pripome- nouti má a oni se tak poslušně zachovati mají*. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 245 všelijakých slov a úsloví skrývají se zkomolené a svatými jmény místo božstev pohanských vyzdobené zlomky prastarých písní ob- řadních. České národní podání zachovalo podnes zbytky starodáv- ných zaříkadel. V pramenech staročeských roztroušeny jsou některé podobné formule, jež se hlásí původem svým k domácímu, prosto- národnímu podání, kdežto jiné jsou pouhým překladem pozdějších zaříkadel, kolujících po středověku. Položíme tu některé zajímavější ukázky ze snůšky sebraných posud dokladů. Dle bratra Lukáše 18 ) jest sv. Blažej patronem proti bolení hrdla. Víra ta vznikla vlivem církevním 19 ) Poličanský však tvrdí (1. a), že sv. Blažej vládne »vlky a jinou lítou zvěří*, že je tedy ochráncem stád, » patronem* pastýřů. Řeh. Krek dokázal 20 ), že na sv. Blažeje (Vlasij), podnes ochránce stád dle víry lidu ruského, byla přenesena pocta pohanského božstva, ochránce skotu, nazva- ného »Veles«. Máme bezpečné svědectví a doklady 21 ), že staří Čechové znali boha V e 1 e s a. Dočtli jsme se však také vedle tvrzení Poličanského, že sv. Blažej byl vzýván ve formulích, jimiž pastevci žehnali stádo, vyhánějíce je na pastvu. Obšírné žehnání to odkudsi vypsal Bílov- ský a neváháme posud neznámá zaříkadla ona doslovně zde opako- vati a upozorniti na analogii víry lidové na Rusi. Nejvíce >čár, pověr, nadšení, navažactví etc.« jest prý u my- slivců, mlynářů, polních mistrů a při pastýřích, u těchto zvláště 22 ). »Medle slyšte jenom, jak se pastýřové modlí, když stádo vy- hání, anebo pasou: ,f f f Ve jméno Boha f Otce, Boha f Syna, Boha f Ducha svatého. Pán Bůh ráčil počíti, též já N. vyháním tento Boží dobytek na to Boží pole, na Boží louky, vyháním na ty Boží průhony, pod to jasné slunečko, pod oblohu, pod panny Marie její sv. plášť, pod Pána Krista obranu, pod roucho sv. Blažeje. Jděte mně ticho, stádo Boží, na to Boží pole, tak jakož jest byl tichý a pokorný Beránek K. J., když jsou ho nemilostivě jali, vázali, mrskali, bičovali, trním korunovali, ostrými hřeby na sv. kříži ruce i nohy přibili; anebo jakož byla čistá a pokorná panna Maria, která 18 ) Srv. pozn. 9. a 15. ,9 ) Viz o tom Hospinianus, De orig. fest. Christian., 1. c, 1. 43. í0 ) Einleit. in die slav. Literaturgesch., 1887, 451—473- -') Doklady uvádí J. Jireček, ČCMus. 1875, 405—416. K nim přidej doklad z Postilly Zámrského (»Něco o bohu Velesu* ve Slovanském Sborníku, 1886, 318, 319). Srv. Zoubek, Vypsání hradu Potenšteina v Hradecku, 1870, 55, pozn. 10. ''•) Sbírka kázání Coelum vivum, Oppaviae, 1724, str. 306 — 310. 246 Čeněk zíbrt synáčka svého K. J, milého pod svým srdcem nosila a svými ho panenskými prsy krmila. Jdete mně, stádo Bož/, na to Boži pole pohromadě, tak jakož zástup jdoucí z kostela, držte se jedni druhých, tak jakož jsou se drželi čertí nespravedlivého Jidáše v pekle, proklatý čerte, odkud jsi sem přisel, jdi tam zas, co jsi chtél zde učinití, učiň to tam, toho mi bud na pomoci Bůh f Otec, Bůh f Syn, Bůh f Duch sv. Amen/ ,Pán Bůh ráčil počíti, tak též já N. vyháním té, stádo Boži, tímto průhonem na to Boží pole, na to čisté humence, na Boží louku, pod tuto nebeskou oblohu, pod Pána Ježíše obranu, pod panny Marie plášť, pod roucho sv. Blažeje; jdi tam, svatý milý Blažeji, do Bethléma k panně Marii, ať ti půjčí tři zámky, tři klíče, jdi tam k východu, k poledni, k západu, k půl noci, zamkni tlamy vsem vlkům, vlčicím, rysům, rysicím, hadům, hadicím, stirům, štírycím, srŠným devaternicím, čarodějníkům, čarodějnicím, aby toho dobytka necítili, neslyšeli, kůže nedrali, chlupu nedrasili, masa nežrali, krve nechlamali, kosti nelámali, ani toho Božího stáda neviděli, tak jakož jsou židé P. K nevidéJi, když ráčil z mrtvých vstáti f hůl f hůl f hůl f lesní psi, vlku divoký, potvoro chlupatá, byl-li si na tom poli, když se byl pán Ježíš narodil, když byl obřezován, když byl od Ji- dáŠe zrazen, když byl mrskán, ubičován, uplván, trním korunován, ostrými hřebíky na sv. kříži přibitý ř nebyl-li si, nebuď! O proklatí a zlořečení psi lesní, klín tobě v tvé tlamé vězí, koudel tobé (s, v.) v * . . hoří, matka Boží tobé na tvém krku stojí, aby jsi ty, proklatý pse lesní, nemohl vidět i, ani slyšeti, tvé proklatý tlamy otevřití, ani tomuto stádu uškoditi. Já N. vás zaklínám ne svou mocí, nez P, K pomocí, zaklínám vás, vlci lesní, ďábli poslaní, protivníci a tovaryši nepraví, zaklínám vás devět t t t t t t tisíci, devíti f t t st y devadesáti devíti ránami K. P., když jest byl ukřižovaný, zaklínám vás šlápějí panny Marie, dvanácti apoštoly, čtyřmi evangelisty, toho mi dopomáhej Bůh f Otec, Bůh f Syn, Bůh f Duch sv Amen. 4 ř P J K,, syn P. M,, ráčil počítí, tak já N. po jeho drahé mi- losti vyháním té, stádo Boží, s tímto průhonem na to Boží pole, s P. J, v tichosti, jděte mně ticho, stádo Boží, tak jako jsou šly všecky milé dušičky za P. J, K., držte se jedni druhého, jakož jest držela P. M. synáčka svého na svém sv. lůnu při jeho sv* křtu. Stůj f stůj f stůj f stádo Boží, na tomto poli, tak jakož jest stála P. M. s sv. Janem pod křížem, anebo jako stojí drahé Boží tělo a STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 247 drahá Boží krev v kalichu na sv. oltáři. Toho mi dopomáhej Bůh f Otec, Bůh f Syn, Bůh f Duch sv, Amen/ ,Pán Bůh ráčit počíti, tak já N. po jeho drahé milosti vyháním toto Boží stádo s tímto průhonem na to Boží role. Pana, nemohu pro vlka, vlčici, pro rysa, rysici, pro štíra, štíryci, pro hada, hadici, pro sršni devaternici, pro čarodějníky, kouzedlníky, pro jinou divo- kou zvěř. Jdi tam, sv É Petře, k panně Marii, na jejím sv. lůně vezmi tři klíče, tři zámky, jdi tam k tomuto stádu, kde se kolivěk pástí bude, zamkni tlamy všem vlkům, vlčicím, rysům, rysicťm, i vší di- voké zvěři, aby tomuto stádu neuškodili, pokud mně N. písku z moře nevynesete, hvězdy na nebi nepřečítáte, tak vy zlí tovaryši posláni i neposláni, žádné moci neučiňte. Toho mně dopomáhej atd.' ,Šla, panna Maria s sv. Petrem, sv. Blažejem, s v. Mikulášem, sv. Josefem přes hory chaldejské, potkali se s nimi devadesáte devět vlkův a vlčic, ptala se jich P. M. ; ,Kdež se berete, vy proklatí vlci a vlčice?' — Jdeme tam na to role, abychom škodili tomuto stádu,' — Jdi tam, sv. Petře, k východu; sv. Blažeji, na poledne; sv. Josefe, k západu; sv. Mikuláši, k půlnoci, aby nad tímto stádem žádné moci nemohli míti. Toho mi dopomáhej atd. 1 Jdi tam, sv. Danieli, k mýmu stádu, zamkni vlkům jejich tlamy a divoké zvěři, ať neškodí tomuto stádu z předku, ani z zadku, tak jakož jsou neškodili lvové v jámě Babylóně tobě, sv. Danieli. Toho mi dopomáhej atd/ ,P. J. K. po svém sv. umučení ráčil jest na kříži řícti to po- slední slovo: ,Dokonáno jest', tak já N, po jeho drahé velebnosti a milosti tento spis 23 ), tato pravá a sv. slova zavírám, aby toto mé žehnání, zaklínání, k dobrému prospěchu a užitku bylo, tak abych já N. s tímto stádem mohl bezpečen pástL Toho mně bud nápomocná Trojice sv,, Bůh f Otec atd. 1 Takové a těm podobné modlitby, zaklínání, zaříkání a zaže- hnání mají pastýřové, polní mistři a hospodářové. Čím pak jich více mají a umějí, tím v větší vážnosti při obcích postaveni, větší plat dostávají*. Proti čarodějům a »lekovníkům« a4 ) Často horlili staří mravokárci a kazatelé u ), Naproti tomu věřil lékař, že možná hojiti fla ) Naráíka, le Bílovský tato Žehnánf odněkud vypisoval. **) Rukop, Svatovítský, I. c M 326. Viz Štítný, vyd. Erben, t 8 ad. Srv. Rokycana, Fostilla, 1. 5b: »Činíte-lii 248 ČENĚK ZÍBRT rány » žehnáním a slovy«; »nebo jest pán Buoh všemohúcí dal moc kamení, koření rozličnému a slovóm dobrým, nebo jest samým slo- vem všecky věci z ničehož stvořil a učiněny jsú. I protož nemá proti tomu nižádný mluviti ani sě tomu protiviti« 26 ). Stesky na čarování a lekování opakují se různými slovy v pa- mátkách staročeských. Pomineme jich. Dle slibu položíme tu jen některá zaříkadla starodávná, jejichž ohlas podnes ozývá se v ná- rodním podání. Jak Bílovský napověděl, pomáhají babám při žehnání »mu- žíčkové«. Praví totiž 27 ): » Skoro největčí zaneprázdnění jim dělají lidé nemocní; nebo tenkrát nejvíc musejí sobě hlavy lámati, duchy své a přátelské mužíčky obtěžovati : .Zdaliž ta oslepla od oučinka? Zda-liž tomu někdo nětco na cestu nevylil? Zda-liž ona nětco na hodech nevypila ? Hlava ji ráno bolí. Zda-liž onomu někdo nedodal? Hryze ho v břiše. Ten loktem nemůže »hnouti, schne mu celé rameno, jiný má suché lámání v kyčlích. Této zní v uších, onou huser 28 ) trápí, toho m rzi na drží etc. Žehnejte, že- hnačky, hádejte, hadači, odkuď to?...' Co ti kouzedlníci ? Dřívej, je-li přítomná osoba nemocná, tuto žehnají, divnými kliky háky znamenají, tělo nesoukanýma niti měří 29 ), ruce a ra- mena syrovýma provazy váží, žilovatýma stahují, kříž mění, levou ruku žehnají etc. Zase jiní kocmou- dem nemocného kouří, do komína se dívati a na levé noze státi poroučí. Předivné recipe předpisují: Z de- víti stromův listí, z jedenácti smetišti smeti zmi- chati a tím se kouřiti nařizují... Navrátí-li se někomu zdraví? To se nebo přirozeně, nebo s pomocí ďábla stává .. .« 30 ) vy tak, křesťané, ha! Ono k hadačuom, k hadačkám, ono k žehnáním, ono k leko váním, ono k uonomu, i k uonomu«. 2fi ) Rukop. univ. knih. pr., sign. 17 H23, 1. 17. 2T ) Coelum vivum, 1724, 297. 18 ) Húser, houser dle Jungm. SI. — husák, bolení v kříži, žlatá žíla (Us. Hradiště). 29 ) Srv. Jos. Smola, Lékovadla či zaříkávadla, Květy, 1885, II. 343. 30 ) Pod. Damascen, Trojí chléb, 1728, II. 1103: »0 jak u mnohých nad pána Boha více platí lecjakás stará bolnohá, prožlutlá a čarodějná baba, když jenom může a umí notně s čertem zacházeti, když jenom umí s svým lekováním a pověrečným za- žehnáváním buďto stříly, bolení zubův, hlavy a těm podobné neduhy, jak od lidí, tak taky od dobytka ne svou, ani pomocí Boží, ale mocí ďábelskou zaháněti«. Srv. Veselý, Kázání, 1724, II. 109: > Někteří aby nemocné koně, aneb i člověka uzdravili, říkají nad ním rozličná neznámá slova, rozličná žehnání, aneb provazem od černé krávy ránu a bolavé místo potírají.* Srv. Ulmann, Altmahren, 1762, II. 502. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 249 V zaříkadlech bývá obyčejem vedle jiných také úsloví, jak pán Ježíš nebo panna Maria potkají se s některým svatým nebo s ne- mocí a pod. Narážka na podobnou formuli jest zachována již od Štítného 31 ) » . . řepce baba pochukujíc a praviec, by B u o h ch o- dil po zlatém mostě a utkal se s sv. Petrem, neb s svatu Maří aneb skakús dobru bratří. ..c Na přirovnanou vypisujeme žehnání z rukopisu lékařského 32 ): »Tuto sě pokládají opět jiná slova, kterýmiž pan Labuť a pan Ha- bart hojí a ta sě vykládají takto : ,Šli třie šťastní bratřie jednu sčastnú cestú. I potkal jest je pán Buoh, i řekl jim: Kam to jdete, třie ščastní bratřie? — Pane, jdeme rozličného kořenie ryt na rány na rozličné, na sečené i na bodené. — I řekl jim pán Buoh: Jděte a vezměte z beránka vlny a z révy vína a z olivy olejě 83 ) a viežte ve jméno mé a menujte ,Bez přiemětuov i beze všech při- vřených věci' a žehnajte : Ve jméno . . .« Na >vy vinutí kloubů, anebo na zlámání k o s t í« říkala prý baba 34 ) : »Ve jméno sv. Ducha: ,Nu, sejdiž se kosť k kosti, Jel pán Ježíš na oslíčku, kloub k kloubu, srst k srsti, 35 ) sv. Petr na koníčku: ať jest zase tato bolest celá jako kámen, ,Petře, pospěš!' — ,Pane nemohu; dejž to Duch sv. Amen!'« zlámal mi kůfi nohu'. Dětem žehnali na »božec« těmito slovy 36 ): tP. J. K. počal: já po jeho svatý milosti počínám: Šeltě pánbůh cestou, potkal se s ním božec: ,Kdešto jdeš, bošče?' — Jdu (pomenujíc menem dítě) do hlavy, rukou, nohou, bříška, hřbetu, všechněch oudů kosti tříti, masa ssáti, krve piti, žil trhati'. 37 ) — ,Nechodiž ty, božče, (vopěty pojmenuj íc dítě mínem) hlavy, rukou, nohou, břicha, hřbetu, všech. - 3l ) Vyd. Erben, 9. S2 ) Rukopis univ. knih. pr., sign. 17H23, 1. 19b, 20a. 33 ) Srv. u Bílovského, Coel. viv., 1724, 291 : »Když znamenají nedostatek bělma, v kterém zřetedlnice oka sedí, těmito slovy bělmo žehnají a zahání: ,Pane Bože vše- mohoucí, já pro tvé božské milosti žehnám bělmo na oku, prosím sv. panny Barbory, sv. Veroniky, Otce, prosím sv. Trojice, aby mně byla dnes nápomocnice, aby z toho oka bělmo zašlo a tak jak slunce jasné bylo. Jdětež tam dva svatí na horu olivetskou, utrhněte tam beranka na olivě, setřete mně tím téměř tohoto oka bělmo, aby bylo tak čisté, jak čistá byla přeblahoslavená P. M. Voda vodice, zlá neštovice, prosím milé sv. Trojice, sv. Veroniky, sv. Barbory, dopomáhejte mně k tomu Bůh Otec...« 84 ) Poličanský, Pokuty, 1613, 1. 37- as ) Srv. říkadlo zapsané v ČČMus. 1860, 57; Grohmann, Aberglauben, 181. 36 ) Rukop. univ. knih. pr., sign. 17D4, str. 80. 37 ) Srv. říkadlo v ČČMus. 1860, 55 — 56; Obrazy života, 1860, 436, 4371 Groh- mann, Aberglaub., 162, 177, 178. 250 ČENÉK ZÍBRT něch oudů kosti tříti, masa ssáti, krve piti, žil trhati. Jdi ty, božče, na rozcestí, kde páni formani jedou, ať tě v potkovách koní roz- nesou. Jdiž do studánky, kde lidi vody neberou; vykoupej se vy- kálej se, (též pojmenuj dítě) na pokoji nechaj'. To po třikráte říkati na(d) dítětem a potřetí a ,Amen' říci — že má bejti lípe dítěti.* »Stříly v hlavě« lekuje baba takto 38 ): >Ve jméno Otce: šlo sedmdesáte a dva střílův, potkal se s nimi pán Bůh: ,Kdež to jdete, střílové!' — Jdeme Janových kostí lámati.' Jděte na dříví a skály a lámejte je a tohoto Kuby nechte s pokojem'. « »Navní kosťc žehná baba říkajíc: » Jakož kamení neroste od Božího narození, tak ty také nerosť !« 39 ) Blahoslav (1523 — 1571) zapsal ve své Grammatice 40 ) toto za- říkadlo: »Na Moravě staré babky směšně žehnávaly ourazy dětí plačících, hojíce je tak: ,Ve jmě ranča kus mazanca, by to robě sedělo, toho by nemělo'!* Říkadlo toto znal také Poličanský. Rozhorliv se na čarodějné báby, vytýká mezi jiným 41 ): »Jiná baba opět, když jednomu oučej léčí, nad vodou vzívaje, říká: ,Ve jméno svatého Rance kus mazance, ať oučej přestane a zdraví nastane. Dopomáhejž mu toho sv. Kondrát.« Podobně lekuje baba oučej dle Mat. Šteyera 42 ). »Nad vodou zívajíc, říká: ,Ve jméno sv. rance kus mazance, ať ten oučej přestane a zdraví nastane. Dopomáhejž mu toho sv. Kondrát.« 38 ) Poličanský, 1. c. Podobná zaříkadla ČČMus. 1854, 536; 1. c. 1863, 53. Jos. Smola, Květy, 18S5, II. 342; Zbiór wiadom. do antrop. krajowéj, 1879, ^- 54> 55* 3f> ) Pod. ČČMus. 1854, 535; 1. c. 1855, I. 55; 1. c. 1860, 54; Smola, Květy, 1. c, 338, 340, 346. 40 ) Vyd. 1857, str. 271. 41 ) Pokuty, vyd. 16 13, 36. 45 ) Postilla svát., vyd. 17 19, 273. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 251 Jako Šteyer, tak touží i kněz Bílovský na » směšné « a bez- božné pověry podobné, >zlolejské a zlodějské*, v něž matky, ho- spodyně, ženy, hospodářové věří více než v Boha 43 ). »Baba když oučinek léčí, nad vodou vzívajíc říká : ,Ve jméno sv. Rance, kus mazance, ať ten oučinek přestane a zdraví nastane. Dopomáhej mi toho sv. Kondrát.'* 4S ) Káz. Coelum vivum, vyd. 1724, 332, 333. Význam některých dnů. íra, že některé dni jsou pro člověka šťastné, že dobře pochodí při své práci v týchž dnech a naopak jiné že vždy přinášejí jen nezdar a neštěstí, víra taková sahá svým původem do dob pra- starých, pohanských. Učení křesťanské mělo však při tom také vliv, že některému dni přičítána moc taková a jinému jiná. Pátek na př. jest den nešťastný, ježto byl téhož dne Kristus ukřižován. Podobně věřili ve středověku, že každý den v témdni má zvláštní důležitost a víra tato měla nemalý význam v životě veřejném i soukromém 1 ). V Čechách bylo tomu, jako všude jinde. Konečný rozjímaje o zjevování se strašidel, ďáblů »jako na poli, kde války krvavé byly, na místech pustých, popravištných, v klášteřích, při hrobích, mezech, žalářích, domích a zámcích některých a zvláště zpuštěných*, tvrdí, že si zvolují i »časy zvláštní, raději noční, nežli denní,... dny pak zvláštní, jako páteční 2 ), sobotní a postní 8 ).* Poznali jsme, že čtvrtek 4 ) byl prý zasvěcen Skřítkovi a že téhož dne nesmělo se přísti. Bílovský touží na pověrečný obyčej 6 ), že v »such é dni chleba nepekou, šaty neperou, hnoje ') Více o tom s doklady : Rochholz, Deutscher Glaube und Brauch im Spiegel der heidnischen Vorzeit, 1867, II. 9 — 55: »Ursprung des Namens und der Weihe jedeš der sieben Wochentage* ; Meyer, Der Aberglaube des Mittelalters, 1884, 205 — 210. 2 ) Z pověr německých: »Wenn man des Freitages die Nagel abschneidet, so hat man Gliick«, Praetorius, Gliickstopf, 1669, 2 95« — »Am Freitage soli man kein Kind baden«, 1. c, 380. 3 ) Div. Boží, 1. c, 148. 4 ) O významu čtvrtku Dr. H. Petersen (přel. M. Riess), Uiber den Gottesdienst und den Gotterglauben des Nordens wáhrend der Heidenzeit, Gardelegen, 1882, str. 54—57- 5 ) Doctrina, 1721, 271. Dle něm. pověry nemá se péci chléb v pondělí, ve středu a v pátek. Srv. Praetorius, Gliickstopf, 191. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 253 nevozí, aby hrom neudeřil na pole«. O tomto obyčeji zmiňuje se také Ulmann, dodávaje, že v sobotu nezaorává lid hnoje, aby na poli nebujel plevel. Chce-li prý hospodyně, aby měla ranná kuřata, nasazuje kvočnu o »nové« neděli 6 ), když lid vychází z kostela 7 ). 6 ) Dítě narozené v neděli bude prý šťastné. Praetorius, 1. c, 379: »Ara Son- tage gebohren werden, soli sonderlich gut sein, und gibt man fur diese Kinder seind glucklich fur andern.« Srv. Grohmann, Aberglauben aus Bóhmen, 106, č. 759. "') Altmahren, 1762, II. 501: »In den vier Quatember-Zeiten wird kein Dung auf die Aecker hinausgefuhret, damit der Schauer denen Erdfriichten nicht schade. Solchen Aberglauben abzubringen, hat man als Landpfarrer den Dung in der Quatember- Zeit ausfuhren lassen, aber ein grosses Murren unter den Pfarrkindern dadurch erwecket. Als aber nach dem Schnitt die Erdfriichten einen reichen Seegen Gottes gezeiget, gab man ihnen einen starken Verweiss wegen ihres Aberglaubens, jedoch kónnte man den- selben nicht abbringen. — Die Hauswirthinen backen auch aus dieser Ursach dieser Tágen kein Brod und waschen gar nicht. — An keinem Samstag wird der Dung ein- geackert, damit kein Unkraut wachse etc. Und dergleichen den gewissen Tágen ange- bundene Aberglauben mogen wohl vor denen Heiden ihren Urspning haben, welche ihren Hausgottern gewisse Tage in der Wochen gewiedmet, und in solchen Tágen ihnen zu Ehren keine oder nur eine gewisse Handarbeit vorgenommen haben. — Wann die Hauswirthin fruhzeitige Hánel haben will, setzet sie Hánne auf die Eier am neuen Sontag, da das Volk aus der Kirchen hinausgehet.« Vánoce. řežitek pohanské slavnosti zimního slunovratu přimknul se v církvi křesťanské k vánočním hodům. Pravdivost domnění tohoto byla potvrzena a uznána od vynikajících badatelů. ') Staro- české obřady při letní rovnodennosti poznali jsme ve stati o zvy cích svatojanských. Obdobou této letní slavnosti byla slavnost zim- ního slunovratu, jejíž symbolický význam obměněn a dle nauky kře- sťanské upraven ve slavení svátků vánočních. Nejstarší, poněkud zajímavější doklad o vánocích staročeských 2 ) *) Szulc, Myth. slowiaňska, 1. c, 220—223; Tylor, II. 298; Neander, Kirchen- geschichte, III. 473; Creuzer, Symbolik, I. 761; Krek, Einleitung in die slavische Lite- raturgeschichte, 415, 583. — Monografie o vánocích psali: Joh. Praetorius, Saturnalia absurditatis, seu deliramenta superstitiosa, quibus abiectum vulgus, ut rustici, servi, an- cillae, et inepti quivis, hinc inde, proh dolor! in Germania gaudent, in S. S. Nata- litiis Christi et venerandum festům genethliacum Salvatoris impie et execrabiliter profanat, Lipsiae, 1663; Ariste Viguié, Noel, Etudě sur les origines de cette féte chré- tienne, 1870; o vánocích na Rusi dle M. Zabylina Slov. Sborník, 1885, 44 ad.; Jos. Marbach, Die Weihnachtszeit, nach Bedeutung, Geschichte, Sitten und Symbolen, 1858 ; P. Cassel, Weihnachten, Urspriinge, Brauche, Aberglauben, 1861; H. Handelsmann, Nordelbische Weihnachten, Ein Beitrag zur Sittenkunde, 1861 ; W. Mannhardt, Weih- nachtsbluthen in Sitte und Sage, 1864; G. Uhlhorn, Das Weihnachtsfest, seine Sitten und Brauche, 1869; Bartynowski, Obchód šwiat Božego Narodzenia w Polsce, 1887. 2 ) »Vánoce« ve slovníku Bohem. (Hanka, Zbírka nejdávn. slovn., 43). Ve slovníku Klena Rozkochaného >ščedrý večer* (1. c, 102). R. 1617 pokusil se Sim. Partlicius (Kalendář, 192, 193) o etymologický výklad slova >vánoce«: >Nati- vitas Christi. Německy sluje Weihenacht vedle zvyku starých, kteří času, místa ne od dne, než od noci jmenovati obyčej měli. Sluje pak Weihnacht od posvěcení, že jsme té noci narozením Páně Bohu posvěceni. Staří Němci jmenovali tento den Weina chtěn- od vína, že jeden druhému víno v dar posílal. A mám za to, že české slovo vánoce od toho Weinachten pošlo : vánoce, vína noc; nebo Čechové ještě až posavad tu noc téměř až do jitřní o závod piti obyčej mají.« Ze , vánoce' příbuzno s německým Weihenacht, dobře Partlicius uhodl ; lépe než pochodil s rozprávkou o »vína-noci«, vypsav ji snad z knihy Hospinianovy, De origine fest. Christ., 1. c, 1. 158, 159, kdež o tom pojednáno obšírně. Srv. Praetorius, Schediasma STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 255 zachován v řádu Arnošta z Pardubic (13 57). 8 ) Touží v něm na bez- božné hráče v Jgostky, že prý to ohavný hřích večer před hodem narození Páně »pg všeobecném zvyku« hráti hru kostečnou. Ba že nehrají použfe prostí, pouze muži, také urození, také boha- prázdné ženy dávají se do kostek a tak ve hříších tráví místo zbož- nosti posvátný čas štědrovečerní. Podobné hraní se tedy věřícím přísně zakazuje. Každý zákaz líčí v negativním obrázku to, co sku- tečně bylo. Máme tu svědectví v řádu Arnoštově, že Čechové ve stol. XIV. dlouho do noci bdíce, vesele slavili štědrý večer, hrávali v kostky. Zase z řádů církevních se dovídáme, 4 ) že 1. 1366 nakázala pražská synoda před svátky vánočními, v adventě půst, zvláště těm, kdož mají hojnou zásobu ryb, nebo si je mohou koupiti. Kdož ryb nemají a poříditi si jich nemohou, těm půst zmírněn tak, aby jedli ovoce a sýr (syrečky). Nahlédli jsme tu do staročeské kuchyně před svátky vánočními. Že řád církevní nebyl jen na pergameně, než také od lidu zachováván, svědčí Chelčický (XV. stol.). 6 ) Vytýká křesťa- nům, že se více starají o tělo, než o duši, v adventě víc o jídlo, než o náboženství, říkajíce: » Advent 6 ) jest. Nemáme masa jiesti: budem c a 1 1 y kupovati. « »Caltou« dlužno rozuměti pletené pečivo, jmenované později »húsce« (houska), 7 ) naši »vánočku«. Tak totiž v Budějovicku dle ■de Bruma, vom Luzien-Tage, 1657, 1. B2: » . . . Dran man die Nacht must wachen, und trincken Wein, auch frolich sein und lachen, der sonst verboten ihnen, daher das Fest die W e i n a ch t e n mit Sinnen . . .« — Jinou etymologii uvádí r. 1774 Seelisko húsce«. 256 ČENĚK ZÍBRT Jungmanna 8 ) nazývána byla vánočka i v tomto století. Calta byla vždy obvyklé jídlo staročeské o štědrém večeru. 9 ) O štědrém dnu ve stol. XV. dočtli jsme se několika zpráv. Po večeři zasedali staří, jak jsme poznali výše, k společné zá- bavě , hrám. Štědrý večer byl dobou všelikých kouzel, pověr a rozmanitého čarování, 10 ) což vše pochodí z dávných dob pohanských. Starostliví hospodáři vykuřovali kadidlem obydlí, chlévy. 11 ) Známí posílali si a dávali dárky štědrovečerní. ") Bděli až do jitřní. Po- božní šli do kostela, kdež se rozhlaholily veselé melodie vánočních písní; 13 ) pohodlní a rozjarení bavili se dále. Zajdeme do domácnosti staročeské o štědrém dnu ve stol. XVI. a zač. XVII. M ) Po večeři pochutnávají si na jablkách a louskají ořechy. ,3 ) Vykuřují kadidlem příbytek buď sami, nebo přijdou kouřit kněží a žáci. lfi ) Tropí čáry, kouzla, pověry. 17 ) 8 ) Slovník s. v. ") V účtech Arch. JHrad. (sign. VI. R, 1612): »K svátkům vánočním na calty pro zámek, dvory... vydáno pšenice 6 str.« — Tamtéž r. 163 1 » Pekařům od přinesení cal t na zámek štědrého večera: 1 kopa 30 gr.« — V Selské Pran. (17 10): » Potom na vánoční časy, máme hned rozličné kvasy . . . tuť se dost calet najíme, a svěcené vody také píme.c Jindy značí »calta« vůbec koláč, placku. — Jungm. SI. I0 ) V kázání na štědrý den (v rukop. univ. knih. pr., sign. 11 F3, 1. 58): >Po- mnětež! Vesperae hodie erunt solennes, ante prandium convenite, ut feliciter začali tu slavnost a pojezte záhe, non expectantes sero, quia postea homo non fit depositus ad devocionem, když jie pozdě na noc. Po nešpoře pojezte časem svým skrovně a pomněte dnes varovati se čáruov, kouzluov. O hroznýtě to hřích ! . . . Non sedeatis hodie diu, záhe položte se.« ") Chelčický, Postilla, 1. 18: »Lid plný hřiechuov a slepotu obtiežený, jenž nemá ducha ani srdce v sobě, tělesné obyčeje a mrtvé toliko plní na den Narozenie Kristova. Čáry, kúzla a pověry jedná na ten h o d a myslí, co na které mši má ofěry položiti, co kterým koledníkóm dáti, kterak všecky pokoje i chlévy z k a d i t i, sobě rozkoši slavné připraviti, v rúcha čistá a drahá se obléci a světu se v nich poctivě ukazovati.* ,2 ) Rukopis 1 1 F3, 1. c. : » Largům sero vocatur ista dies, quod . . . large nos donavit milý Buoh quasi hodie suo carissimo filio et in memoriam illius largitatis Christiani etiam homines habent modům, quod ex caritate uni aliis dona mittunt, quia nobis omnibus dar nad dary quasi hodie datus est.« 13 ) Chelčický, 1. c, ib. 23: »Hříšní lidé radují se (Narození Páně) vpravdě, leč skrze píšťaly varhanuov a skrze nějaké písně s lámanými notami. « M ) Náboženský traktát » Advent a štědrý večer* vydal 1. 1596 Jak. Sof. Walkm- berger Vodňanský z Walkmbergu (v univ. knih. pr.). I5 ) Arch. Třeboň., sign. II. 14. 1. e. >V pátek na štědrý den dáno Adamovi iMikarovi za jablka a za vořechy do dvoru koupenejch i na zámek XV. groš.« ltí ) Arch. JHrad., sign. VI. R., 16 18. »Knčžím i žákům od kouření v pokojích na štědrý den 2 kopy.« R. 1619. »Knčžím od kouření na zámku na štědrý den — 40 gr.« '") Na doklad, jak mnohá pověra neznámého, dávného původu udržuje se tradicí lidovou a vyškytá se u národů rozličných, působíc folkloristům nemalou potíž s výkla- STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 257 Vidíš tu 18 ) vedle bobku a medu svěcenou křídu, černý kmín a — nač zvláště ukazujeme — nevyhnutelný pří- davek štědrovečerních obyčejův u všech Slovanů — česnek. 19 ) Mezi těmito štědrovečerními zvyky staročeskými překvapeni jsme obyčejem, podnes dobře známým, ukazováním >zlatého pra- sátka*. 20 ) Dětem naložili rodičové dárky »pod titulem Krista Pána* 21 ) a také dospělí se těší darům, jakéž si o štědrém dnu vzájemně znám a přátelé posílají. ") dem, uvádíme pověru známou dívkám českým a ruským (Hanuš, Baj. kal., 45). Dají rosničku (zelenou žábu) do mraveniště. Mravenci ji oberou. Kostru pak si dívky schovají a píchají o vánoci ch mládence, který se jim líbí. Tím si ho přičarují. Kulda v Čas. Mat. Morav. 1871, str. 138. »Kdo chce přilákati k sobě milence neb milenku, nechť chytne zelenou žábu a dá ji do nového hrnce. Hrnec s tou žábou ať zahrne do kopence mravenčího, a nechá ho tak uzavřený 24 hodin v kopenci. Po 24 hodinách není ze žáby nic více než kostky, a sice háček, vidlička a pohrabáček. Tyto přirozené nástroje nechť vezme z hrnce a hrnec roztříská. Píchne-li potom chlapík děvu (nebo děva chlapíka) tím háčkem aneb tou vidličkou, musí za ním (za ní) chodi ť, kdyby jak bylo; i kdyby ji (jej) uvázali, musí se utrhnout a přijít. Kdyby však později hoch své děvě nebyl nakloněn, odvrátí ji pohrabáčkem, kutáčkem čili hřebelkou od sebe. Děva taktéž učiniti může milenci svému, má-li tyto kouzelné nástroje.* (Srv. Bartoš, Lid a národ, II. 172 a znárodnělou píseň Čelakovského > Děvče, já ti udělám*, sloka 7.). Podivili jsme, čtouce o témž kouzlu milostném v rozšířené knize středověké Wierus, »De praestigiis daemonum*, II. 287. »Item os de rana viridi, in formicarum acervo exesa : sinistri enim ossis contactu amorem, dextri vero dissidium excitari tradunt. Vel ut alii referunt, a formicis obesa ranae ossa coniice in aquam, quorum aliqua aquae innatant, quaedam subsident; haec ligata in albo sindone et suspensa, amorem conci- liant, illis contacto homini odium paritur.* 18 ) Šimon Žlutický píše roku 1588 příteli Mrázovi do Slaného: »Já na štědrý den štědře celý den bez jídla, pití, zlatý ch prasátek, kadidla, bobku, česneku, medu, svěcený křídy, černého kmínu a což-některým babám více náleží, jsem ležel. Jitřní slavnou nešporu na luoži jsem strávil a k veliký mši a kázání sotva jsem vyšel. € Dr. Z. Winter v poznámce ke své povídce »Žena« v Ruchu, 1885, 1. XIII. 19 ) V Haliči a Malorusku dávají na štědrý den při večeři před každého stroužek česneku a pod. Srbové mažou se na šlapadlech, prsou a pod pažím štávou česnekovou, aby k nim věďmy neměly moci. Dle Afanasjeva, Vozrěnija Slavjan na přírodu, II. 571 ; Sobotka, Rostlinstvo, 296. V Čechách dostává o štědrém večeru pes domácí, kohout, kačer, houser po kousku česneku. Hanuš, Báj. kal., 33 ; Sobotka, 1. c. 20 ) O novočeském zvyku Květy, 1836, 242 ad.; 1839, 356. Hanuš pokusil se o výklad dle známé methody své, Báj. kal., 11. Viz také studii F. A. Voráčka ve Sborn. Slov. 1887, 215. Srv. A. Jungmann v Kroku 1831, 365: >Parychta, bůžek neb strašidlo. Jest povídačka, jestli dítě na štědrý den se příliš nají, neb před časem jedlo, (co že zlaté prasátko neuvidí, sem a tam povídají), že přijde Parychta a takovým dětem břicha rozpárá.* 21 ) Partlicius, Kal., 193: »Tohoto dne mají obyčej dítkám rodičové rozličné věci klásti času nočního pod titulem Krista Pána a slují ti darové . . . darové Kiista Pána, tím sobě ku paměti a dítkám svým přivozujíc štědrost Boží a spasení, kteréž nám z milosti dobyti a darovati ráčil syn Boží.* M ) Partlicius, 1. c, 147, 148: >My křesťané na štědrý den jeden druhému dary odsíláme, tím sobě štědrost pana Boha všemohoucího a nám dání syna jeho milého připomínajíce.* — Veleslavín, Silva quadril., 645: » dar štědrého večera*. Simon Žlutický Čeněk Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. 17 2 5 8 ČENĚK ZÍBRT Narážky na zvyky štědrovečerní ve stol. XVII. a XVIEL po- dávají víc a více podrobností. Vidíme tu stále dárky štědrovečerní 23 ), dětem » naložil Ježíšek*. 24 ) Lid vesele a hojně hoduje 25 ), hádá bu doučí osudy pomocí kouzel, pověr a t báchoře. a6 ) V knize Ulmanově (1762) setkáváme se již s celou řadou vá- nočních obyčejů, zevrubně popsaných. Po večeři rozkrajují jablka. Jsou-li jádra neporušena, bude ten, kdo jablko rozkrojil, po celý rok zdráv; komu se to nepodařilo, ať čeká v příštím roku choroby ně- jaké či snad smrti. 27 ) Někteří nechávají přes Boží hod jídla na stole, ve světnici ne- metou až na prostřední svátek, aby se tam domácí hmyz nezahniz- ďoval. 28 ) Také dávají kravám zbytky od večeře, aby hodně dojily, 29 ) posílá r. 1601 správcům školy v Lounech dárek štědrého večera — soudek piva rakov- nického, poroučeje jim synka svého v ochranu. Dvorský, Pam. o škol., 308, 369. — Arch. JHrad. (VI. R, 1619) >Štědrého večera rozdáno — 53 slepice. « 2S ) Anastas., Zrcadlo, 1660, 1. a2. » Obyčej chvalitebný mezi křesťany jest, že ten den před památkou narození Krista Pána štědrý den se jmenuje; snad proto, že tehdáž pobožní křesťané o to pečují, aby jeden druhého nějakým obzvláštním dárkem poctili.* O darech štědrovečerních vrchnosti srv. Erben, Die Primatoren der k. Altstadt Prag, 1858, str. 15 1, 152; J. Solař, Dějepis Král. Hradce, 1870, 307 — 308. Dle se- znamu z r. 1706 odváděny byly tyto vánoční dary k úřadu podkomořskému královny české: Hradec Králové dával bažanty, Mělník víno, Králové Dvůr mřínky, Jaroměř lososy, Bydžov raky, Chrudim pšenici, Mýto Vysoké pstruhy, Trutnov plátno, Polička oves. Viz Lumír, 1860, I. 189. 24 ) Veselý, Káz., 1730. 3., str. 761. »Bývá při těchto vánočních svátcích tento obyčej mezi křesťany, že rodičové své dítky rozličnými věcmi obdařují a říkají, že jim to Ježíšek náloži l.« # 25 ) Beckovský, Zákl. živ. kat. III. 462 (1708). » . . . na štědrý večer celý den se postí a večer 'však tak svý žaludky naplňují, že ani to mnohýkráte zažiti nemohou; na jitřní když zvoniti slyší, do kostela potácejíce se pospíchají.* 26 ) Seelisko, Vejkladové, str. 130, 131 : »Ten večír mnohé kouzla, a kdo to nemůže dovésti, aspoň pověry a báchory k o n á.« ,7 ) Altmahren, II. 500. »Nachdem man am heil. Abend den ganzen Tag gefastet hat, bringet die Hauswirthin allerlei Fastenspeisen und Obst auf den Tisch und als man sich satt geessen, forschet man auch die fernere Gesundheit und das Leben aus den Aepfeln folgender Weise aus : sie schneiden den Apfel mitten in zwei ; ist es ohne Ver- letzung eines einigen Kornleins geschehen, so soli derjenige, der den Apfel in zwei geschnitten, das ganze Jahr frisch und gesund verbleiben, und entgegen der ein Kornlein oder mehr verletzet hat, eine Krankheit oder gar den Tod zu gewarten.« 28 ) Ulmann II. 500. »Andere lassen die Speisen durch den ganzen morgenden Christtag am Tische stehen, lassen auch das Zimmer nicht auskehren bis ara Fest des heil. Stephani, aus Ursach dasz sich das Ungeziefer darinnen nicht aufhalte. Die Haus- wirthen streuen auch in die vier Theile des Zimmers die Arbeiss aus einem Loffel aus, das Ungeziefer zu vertreiben.« 29 ) Ulmann II. 500. »An eben diesem heil. Abend pflegen die Hauswirthinen alle uberbliebene Speisen zusammen zu klauben und geben sie ihrem Hornviehe zu geniessen um viel Milch davon zu bekommen.« Srv. Zingerle, Sitten, Brauche . . . 1871, 196. Lid český si vypráví, že o půlnoci na štědrý den může člověk rozuměti zvířatům, hovořícím mezi sebou. Víra tato bude původu starodávného. Vypisujeme její analogii zě spisu Ad. a Lebenwaldt, Tractátl von des Teufels List, vyd. 1682, č. 8. str. 20 STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 259 a slepicím zrní, aby hodně vajec nanesly. 30 ) Známý zvyk dávati drůbeži česnek o štědrém večeru jest také od Ulmanna zapsán. 31 ) Děvčata nosíce o štědrém večeru dříví, vezmou několik polínek a pak počítají: Je-li suda, brzy se vdají; je-li snad lichá, má děvče po naději, že se příští rok vdá (1. c). Chodívají se také dívat do studně, aby budoucího ženicha tam spatřily. Třesou plotem, až se ozve pes ; na které straně pes zaštěká, odtud přijde ženich. Při tom soudí také po jemnosti či hrubosti hlasu psova o stavu téhož že- nicha. Ulmann poznamenal, že dříve než vdavek chtivá děvčata zkoušívají svůj osud. slékají se do naha. 32 ) (v univ. knih. pr.): »Die einfaltigen Bauersleuth wollen in der H. Christi Geburtsnacht Ochsen und Esel reden hořen. « 3P ) Ulmann II. 499. »Am heiligen Abend schiitten die Hauswirthinen den Hánnen den Haufsaamen vor, damit dieselben durch das ganze Jahr Eier legen.« 31 ) Ulmann, II. 500 : »Die Hauswirthinen geben dem Ganser und dem Han ein Spaltel Knoblauch ein, damit sie jungen Gánseln und Hiineln vor den Raubvogeln schiitzen. Noch eines: Wann die Mentscher das Holz in die Kuchel bringen sollen, nehmen sie etliche Stuck davon in ihre Armén und žehlen sie hernacher in der Kuchel ; sind solche Stucke paarweiss, zu Exempl. 6, 8 oder 10, sollen sie bald verehliget werden. Sind ihrer 5, 7 oder 9, haben sie das zukunftige Jahr keine Hoffnung der Ehe.« Srv. vánoční obyčeje zapsané u Th. Naogeorga, Regn. papisticum, lib. 4. a u Hospin., De orig. fest. Christian., 1. 252a. »Quattuor accipiunt (puellae) caepas, vel quinque, vel octo, atque indunt certum nomen, prae aliisque cupitum cuique, dein propter fornacem ex ordine ponunt. Et quae prima suum protrudit caepula germen, illius haud dubie nomen quoque sponsus habebit. Inquirunt etiam sponsi moresque animumque, sol postquam occidens coelum terrasque reliquit. Namque struem lignorum adeunt tum perque tenebras fortuito inde sudem casu quaeque extrahiť unam : quae fuerit si recta et nullis horrida nodis, commodus ac comis speratur rite maritus; sin vero pravá et nodis incommoda duris, improbum ac pravum sperant obtingere sponsum.« 32 ) Ulmann, II. 499. »Eben in der Christnacht sehen die Mentscher in die Briin- nen hinein, ihre Brautigam in dem Brunnwasser zu sehen. « Srv. Wierus, De praestigiis daemonum, 1. c, 400. »Sie schiitteln auch die Gártenzáume so lang, bis sie einen Hund bellen hořen, woraus sie schliessen, dass der Brautigam von eben dieser Seit, an welcher der Hund bellet, herkommen wiirde : dabei beobachten sie auch die Stimm des bellenden Hundes, und wann die Hundesstimm grob und tief gleichwie eines Fleischerhundes, hoffen sie einen Fleischer zu ihrem Brautigam zu erlangen, und so fort nach ihrer selbsteigenen einfaltigen Einbildung . . .« »Bevor aber die mannsichtigen Mentscher ihr Gliick auf solche oder andere Weise auszuforschen versuchen, legen sie ihre Kleider ab, und bleiben fingernackend.« Obyčej polský viz u Kolberga, Lud, X (1876), 58; Zbiór wiadomošci do antrop. krajowéj, 1878, II. 21. Srv. Praetorius, Gliicks-Topf, 1669, 379: »Manche nehmen in acht den Christtag, die mit gewissen Worten und Wercken sonderlich in der Mitternacht nackent und stillschweigent gewise Gichtbáume versetzen, das Gicht an ihren Leibe und dessen Glieder zu vertreiben, oder auch ihre Báume bei solcher Zeit verbinden, dass sie fruchtbarer werden. « Zde je narážka na obyčej podnes známý, ovazovati o vánocích a o půlnoci s velkého pátku na bílou sobotu stromy se slovy: * 2Ó0 ČENĚK ZÍBRT Ulmann mohl dobře znáti tyto a podobné zvyky štědrovečerní. 3S ) Byl totiž knězem v některých osadách moravských, a jak svědčí skladba jeho, všímal si bedlivě obyčejů lidových. Zprávy jeho jsou nemalé ceny, ježto pochodí z doby poměrně dosti staré. Kdežto jiné doklady o prostonárodních zvycích staročeských jsou porůznu sebrané, bezděčné jen narážky, vznikly doklady Ulmannovy z oprav- dové snahy zapsati lidové obyčeje pro budoucí paměť. * Zprávy o slavení vánoc u starých Čechů doplňují dva vzácné doklady, ze stol. XVI. a ze stol. XVIII. Zimní slunovrat býval pohanům dobou radostnou. Bujně se rozveselili. Přestrojili se za » Obouvejte se stromy, bude zejtra mráz! nebudete-li se obouvati, posekáme vás.« Sobotka, Rostl., II. Srv. popis obyčeje polského, Kolberg, Lud, XI. (1877), 39; 1. c, XVI. (1883), 102. 33 ) Podnes známý obyčej vánoční pouštěti svíčičky v ořechových skořápkách po vodě v nádobě a hádati z toho (srv. citát ve stati o Třech králích pozn. 3.) snaží se mythicky vysvětliti Dr. W. Schwartz, lndogermanischer Volksglaube, Berlin, 1885, 35 ad. — O jiném obyčeji se skořápkami ořechovými, Ulmann II. 500: >Mit den Nussen- schálern haben sie verschiedene aberglaubische Gebrauche. In der Christnacht wider- fuhre uns beiláufig vor 20 Jahren, dass als wir das heil. Messopfer zu verrichten zum Altar traten, einiger auf dem Tisch des Altars aufgestreuten Nussenschalern ansichtig wurden, wir sahen auch eine in einem leinenen Tuch vermummte junge Weibsperson so sich mit dem rechten Arm an das Altar anlehnete, und uns anlachete. Diese war uns verdáchtig, ob sie solche Scháler auf das Altar gestreuet hátte, dahero sahen wir sie scharf an, und kehreten die Scháler mit dem Schnupftuch hinab. Das Weibsbild machte sich unverziiglich davon, verkrochte sich unter die Leute, und wir fiengen das heil. Messopfer an, doch nicht* ohne Bedenken, zu verrichten...* >Hat die Hauswirthin am heil. Abend eine trachtige Kuhe in ihrem Stall, und kommt denselbigen Tag eine . fremde Mannsperson zum allerersten in das Haus, so soli die Kuhe ein Stierlein, kommt aber ein Weibsbild zum ersten hinein, soli die Kuhe eine Kalbine bringen« . . . Na srovnanou vypisujeme vánoční obyčeje z knihy Tharsanderovy, Schauplatz, 1735, str. 83, 84: >Die heil. Christnacht ist vor anderm vielen abscheulichen Unternehmungen unterworfen. Die vorwitzige Mágde, welche sich nach nichts mehr, als einen Mann sehnen, halten diese Nacht fiir bequem, darin ihren kiinftigen Bráutigam zu erfahren oder gar dessen Gestalt zu sehen . . . Sie sprechen das Vater Unser riickwárts und machen sich Hofnung, dadurch ihren kiinftigen Bráutigam zu Gesichte zu bekommen. Sie giessen Blei oder Zinn ins Wasser, damit sie sehen mogen, von was fiir Profession ihr kiinftiger Mann sein werde. Sie ziehen ein Scheit aus dem Holtz-Stoss, um zu erfahren, ob ihr Bráutigam lang oder kurtz, krumm oder gerade sein werde. In den Spinnstuben greift man uber die Schwelle nach den Haaren die der Liebste tťágt und vermeint davon ein Biindlein zu erhaschen. Man deckt den Tisch, trágt Brod auf, legt auf jede Ecke des Tisches einen Teller und invitiret durch ein sonderlich Gebet den Liebsten, dass er kommen und ein Messer bringen wolle. Sie schutteln die Záune und geben acht, woher die Hunde bellen, und bilden sich ein, dass ihr Bráutigam von solche r Gegend kommen werde. Sie binden ein Dreier oder Heller auf die grosse Zeen, setzen sich damit auf den Kirchweg und sehen sich unter den Leuten, die in die Friihmessen gehen, nach dem Bráutigam um, den sie darunter gewiss zu erblicken hoťFen.« Více tamtéž, str. 87 — 91. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 261 zvířata, těkali po domech, zpívali laškovné písně, vedouce si nevá- zaně. 84 ) S těmito zakořeněnými zvyky církev křesťanská dlouho zá- pasila. U Slovanů západních podařilo se jí vyhladiti přestrojování se v masky o štědrém večeru; avšak u Rusů, kam se vliv osvěty západní nemohl vetříti, trvá pradávný zvyk podnes. Zakuklení »okrutnici«, přestrojení za zvířata, karikatury, nazýváni jsouce také >kuděsnikyt (šibaly), tkulikyt, »ščegolj ami«, tropí žerty po domích, provázeni lidem běhají po ulicích, škádlí kolemjdoucí. Ba sám car Ivan Hrozný přestrojoval prý se takto se svými »oprič- niky« (jízdní družinou). Průvody okrutniků bývají vypraveny v ně- kterých místech se zvláštními obřady. 85 ) Podobně chodívali koledou ještě na konci XVIII. století Srbové, podivně oblečeni jsouce, žertovali, skákali a zpívali písně kolední. Vzácný doklad toho zachoval Dositij Obradovič v knize »Rady zdravého rozumu«, 86 ) vydané v Lipsku 1783. Kdežto Vuk Karadžič si vážil zbytků písní koledních, domnívaje se, že obřady spojené se zpíváním jejich dávno již vymizely, popsal je Obradovič dle vla- stní zkušenosti. Svědectví jeho je tedy důležito pro koledu srbskou a zároveň důležito na srovnanou předchozího zvyku ruského a ná- sledujících polského a staročeského. Obyčej ten byl a jest posud znám také Polákům a na Litvě. Zachoval o tom zprávu vedle jiných Rej (XVI. stol.). 87 ) Přežitek 34 ) Hanuš, Báj. kal., 34—46. *•"') Viz o tom v Slov. Sborníku, 1885, 46, 47- Srv. Afanasjev, 1. c, I. 717—719. a6 ) » Sověti zdravago razumat, str. 35, 36. Odtud uvozuje V. Jagič, Archiv fiir slavische Philologie, 1887, str. 352. 3T ) Viz obšírně a s výkladem Berwiňski, Studia o literaturze ludowéj, 1. c, I. it — 13; Maciejowski, Polska, III. 234, 235 mezi jiným: »Kol§dujac gawiedž wiejska, iaczyia . . . widowiska šwieckie z obrz§dem religijnym, przebierala sie za dzikie zwierzeta, lub przebrane ob w o dziia po sioiach, koledy przy tem spiewajac . . . Jeszcze w XVI. wieku wiešniacy wloczyli si§, w i 1 c z § obnoszac skórs (Reja Wizer. 16.), tudziež wodzili tura: to jest przebranych ludzi za^wilków lub turów . . . oprowadzali, špiewajac stosowne piosnki. « Srv. Wójcicki, Zarysy domowe, III. 274. — Starý doklad o podobném zvyku litevském čtli jsme y knize »Magica de spectris et apparitionibus spiritum . . . Lugd. Batavorum, 1656 (v univ. knih. pr., sign. 22K172), str. 168: »In Prussia, Livonia et Lituania veneficorum maximus est numerus, qui festo Nativitatis Christi sub noctem, deposito in certo loco hominis forma, 1 u p i assumunt faciem et in silva rusticorum aedes aggrediuntur, cerevisiae dolia ebibunt, pecora iugulantc Srv. Kolberg, Lud, X (1876), 58: »W wilije (Bozego narodzenia) chodza po wsi gwiazdory. Dziwnie s§ poprzebierani. Jeden ma duža czapk$ czerwon§ (papierowa) ; czasam i maske na twarzy o dužych oczach, w^sach i t. d. drugi ma rožge w reku. Strasz§ dzieci uciekajace, lecz przytrzymawszy je, pytaja: czy umiej§ paciorek, czy grzeczne i t. d.«; 1. c, 186: »Po wieczerzy we wigilij^ Bož. Nar. chodz§ po wsi gwiazdory, t. j. parobcy prze- brani w kožuch odwrócony wiosem na wierzch, przepasani pasem skórzanym, czapka (kapturek) na giowie wywrócona barankiem do góry, twarz usmarowana sadzami, krótki 2Ó2 ČENĚK ZÍBRT podobných obřadů pohanských udržován byl podáním lidovým také v Čechách. Poličský děkan kněz Adam Kouřimský píše 1. 1586 v úterý po sv. Tomáši, radě městské trpkou žalobu, »že ,kalafaktor s mendiky' na štědrý den do barev ďábelských se strojíce, černíce a šaty na rub obláčejíce, ne jináče než jako čerti, na ohavu každému dobrému a nejvíc na potupu p. Boha všemohoucího po městě bě- hají, rozličné nezpůsoby provádí, k čemu přijdou, kradou a mocí be- rou prodavačkám a potom ještě po domech holdují. t — »Sám ďá- bel jistě takovou koledu zavésti musil a v pekle začíti, neb se po- dobného případu nikde mezi pohany nenachází. My pak v písmě sv. máme o tom soud boží, že kdokoliv z mužů do šatů ženských, anebo zase žena do šatů mužských obláčejí se, ohavní jsou před Bohem a kdož jsou ohavnosti páchali, poroučel je mordovati: mno- hem tedy daleko tíže hřeší, kdož takovou ohavnost páchá, že se do ďábelských šatů strojí, a jsa člověk, ne v jiné pohlaví člověčí, ale v pokolení ďábelské se proměňuje. — Ačkoli pak pověreční modláři, papeženci a římští kněží praví, že by to na škodu nic nebylo, po- něvadž to od dávných časů se zachovávalo: item, že se tu ukazuje způsob lidský, když padne v moc ďábelskou — ale musejí se s tím se vším za to styděti. Stotisíckrát lépe by bylo, aby nám toho předkové byli nezačínali; neb jest věc kacířská, z Manichovy sekty pošlá, kteří Boha i čerta ctili, a dávno jest písmy sv. zavržená. « Žádá tedy děkan, aby »jakožto přední z lidu o to mezi sebou se snesli a to v larvách potvórných po městě a domech běhání a holdo- vání složili a summou podle úřadu zapověděli pod skutečným a pří- sným trestáním.* 88 ) Podobně touží r. 1725 kněz Veselý na staré hříšné obyčeje, jichž není možná vykořeniti. Připletl do kázání zmínku o ptáčnících a pokračuje: tjací jsou to medle ptáčníkové, kteří na mnohých místech na štědrý večer v cizím peří po městech lítávají? Říci chci: Jací jsou to medle lidé, kteří na tak svatý, na tak milostivý den před narozením Páně do ma- škary se stroj íva jí a v masopustním mumrajipo bat w reku. Kaža oni dzieciom odmawiač pacierz; nie umiejacych go bija, przenoszac z figlów bicie to i na dziéwki . . .« ; podobný popis na str. 186, 187 ». . . Wyszedlszy na ulic$, uderzaja kijem swym každego spotkanego, który im s§ prudko zdrogi umknač nie zdažy* ; srv. 1. c, XI (1877), 142; Zbiór wiadomošci do antrop. krajowéj, 1878 (II), 21. 3S ) Kar. Adámek v ČČMus. 1882, str. 87, 88. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE domích běhají a za to od křesťanů peníze dostá- vají?* 89 ) Shoda tohoto zvyku staročeského o štědrém večeru se zvy- kem srbským, polským a se zvykem ruským je patrná — a nutká mimoděk zjev tento k úvaze o příbuznosti bývalých všeslovanských zvyků na oslavu zimního slunovratu. V Čechách obyčej ten, přestrojovati se o koledě a tropiti bujné žerty, vymizel snad nadobro. Nejistý ohlas jeho vyznívá z ob- chůzek hochů koledníků, ^oblečených prý za pastýře a jeden za čerta.* 40 ) Po nábožném zpěvu pastýřském křičí čert: >0 vy batuláci, sprostý tuláci, do kostela nechodíte, pánu Bohu se nemodlíte; zanechte toho dítěte a přidržte se mně krále, knížete. « První pastýř : » Bratře, jest tady čert, chce s náma míti nějaký žert, zažeň ho do pekla. « Druhý pastýř: »Di, ty mrcho huhlavá, do tvýho pekla, sic tě uvážu na řetěz, budeš skákat jako pes z místa na místo. « Čert ustoupí a pastýři vítají zase nábožným zpěvem Boží dě- ťátko .... Zdálo se nám, že jednak přestrojování při této koledě, jednak »čert« (o němž se zmiňuje děkan Poličský r. 1586 v do- kladu nahoře položeném), jednak přihrublý ton vánočního popěvku toho mohl by souviseti s pověstnými obchůzkami zakuklených ko- ledníků staročeských. Maciejowski soudí, že zbytkem takových obchůzek přestrojené, čtveračivé mládeže jsou po smyslu věrouky křesťanské upravené 39 ) Káz., II., str. 333. 40 ) F. O. Turner (Kamenice nad Lípou) v » Koledách vánočních*, vyd. od poh. kommisse » Slavie*, 1878, 219, 220. 264 ČENĚK ZÍBRT písně a obchůzky k o 1 e d n í. Podivné slovo »k o 1 e d ac I Kolik již bylo výkladův, odkud asi pochodí! 41 ) Tolik je jisto, a v tom se badatelé shodují, že obřady a obyčeje kolední jsou rázu čistě slovan- ského z doby pohanské, a že původem hlásí se do doby, kdy Slo- vané ještě žili pospolitě. U Chelčického jsme čtli nejstarší narážku na staročeskou ko- ledu, jež bývala od starých Čechů po známé církevní methodě vy- kládána za zvyk původu křesťanského. 42 ) Chelčický vytýká svým 41 ) Jeden výklad zní, že má koleda původ ve slově collecta t. j almužna, ježto prý sv. Štěpán byl almužníkem (!) Tak vykládá Blahoslav ve své Grammatice (str. 345) : » Podobně jako koleda, dies colenda, collecta. Slovo potom i píseň, kterouž toho dne žáctvo zpívá, koleda. A že ty písně některé bývají marné barachty o domnělý ch svatý ch a nejistý ch historií, přišlo to slovo v přísloví, takže rozprávky a klevety marné etc. nazý- vány bývají koledy anebo žvanic e. c (Srv. Vít Jakeš Přerovský, Zrcadlo rod bezb., 1615, 1. B4 : »Jiní říkají: Nežli bych víceji toho otce, té matky, těch sta- rých . . . bublání, kázání, koledování snášel, raději s nimi nebudu . . .c) — Druhý nejapný výklad chce vyvozovati koledu z vánoční písně »Collaudemus Christum regem...« Ještě dále zašel vykladatel, že prý koleda zvána od klekání před Kristem, od kolen dání, anebo od dávání darů » kolem dání«, nebo z lat. »cole (crucifixum) da.« Jiní přisuzují původ koledy jihoslovanskému chorovodu, národnímu tanci: >koloc. Opět jiní rozloživše slovo na dvě části »kol-jeda« (kolem jedoucí), nebo »koljeda« (kruhové hody), hledali výkladu tomu přiměřeného. Na Rusi chtěli někteří odvozovali koledu od klády (»koloda«), poněvadž prý zapalují na vrších v tu dobu ohně. Popov, Rakowiecki, Karamzin považovali ,Koledu' za božstvo slovanské. Jiným bylo to božstvo K o - L a d a, ba někteří (Trstenjak, Kollár) ztotožňovali slovo to s božstvem indickým K a 1 a n d a. Kostomarov odvozoval koledu od kola, symbolu slunce. Srv. Jungm. SI. s. v.; Hanuš, Wissenschaft des slavischen Mythus, 1842, 192 — 194. Téhož Báj. kal., 49, 50. — Všecky tyto pokusy etymologické (sv. také doklady u M. Zabylina ve Slov. Sborníku, 1885, 45) charakteristicky ukazují, kolik libovolných dohadů v bájesloví možná smysliti — — a přece není z nich ani jeden správný. Ze všech podobných výkladů slova ,koleda' uznán jedině za pravý ten, jejž podal Drinov Dr. Konst. Ji- reček ve svých Dějinách bulharských (str. 58) : » Římská okkupace Dakie nezůstala bez vlivu na Slovany sídlící v sousedství a snad i v zemi samé. Drinov poukázal především na slovanské koledy, svátek pohanský, jehož název ze slovančiny vyložiti nelze. Vyškytá se u Slovanů skoro u všech (staroslov. koleda, bulh. koleda, srb. koleda, kolenda, ras. koljada, pol. koleda, čes. koleda). Původ má slovo to zlat. Calendae... Přijetí slova toho předpokládá bezprostřední styk Slovanů s Římany, styk před rozchodem Slovanů, před jejich příchodem na poloostrov balkánský, nepochybně v Dakii..« — Tento výklad zatlačil všecky ostatní a bývá často uvozován. Nejnověji se ho dovolává Krek v Einleit. in die slav. Literaturgesch., 278. — U nás probral otázku koledovou důkladně ve Slov. Sborníku, 1887, str. I ad. a v časopisu » Vyšehrade (red. J. Klecanda), 1888, č. 5—8. J. A. Voráček. 42 ) Srv. Balbín, Epitome histor. rer. bohem., 1677, 210: »Hic (Cosmas Pragensis episcopus, 11098) avertendis, quae invaluerant, superstitionibus instituit, ut parochi cum divorum reliquiis hymnos sacros cum ministris canentes quotannis oppidanorum et ru- sticorum domos et casas adirent et crucem osculandam domesticis omnibus porrigerent (quod hodie C o 1 e d a m appellant), qui crucis osculum recusaret, comprehenderetur et causám diceret.* — Beckovský, Zákl. živ. kat. I. 151 (vyd. 1707). »Koná se také o vánocích od dítek koleda, která nic jiného není, toliko spívání písní po domích o narození Krista Pána na památku, že anjelové pastýřům radostné Krista Pána narození zvěstovali, pro kteroužto také příčinu děti také spívají: »Zvěstujem vám radost pře velmi velikou etc.« . . . Seelisko, Vejkladové, 1774, str. 135, 136. »Počátek STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 265 vrstevníkům o vánocích (Post., 1. 18), že pečují o malicherné věci, »co kterým koledníkům dáti.« Slovem »koleda« rozuměli staří Čechové někoKk věcí, znali několik druhů koledy. Koledou nazývána obchůzka malých dětí a žebravých žáků, 48 ) obchůzka kněží, zvoníka a jiných funkcionářů kostelních, obchůzka školních officialů — a při tom všem sbírání obvyklých dávek — » koledy*. I přátelé mezi sebou, páni sluhům a pod. o vánocích dávali dárky — a ty sluly rovněž » koledy. Posléze sluly koledy dávky poddaných pánům o vánocích. 44 ) Po- dáme řadu dokladů na potvrzenou slov pověděných. Z rukopisu Mikulovského 45 ) (XV. stol.) poznáváme, že kněží chodili o štědrém dnu koledou u svých osadníků. Neznámý skladatel takto si zarýmoval: » Hospodář, otrok, dievka, pán každý jest byl zavázán k úročním ofěrám. Na štědraj den daj koladu faráři peněžitá a cti drahým pitím. Potom čekaj i zvoníka * 6 ) mezi hody i středníka, koladu přípravě. Neměl-lťs jim peněz dáti, musil's obilím odbyti, c Ulmann zmiňuje se o tomto obyčeji, přidává, že na místo, kde farář seděl, sedají si honem buď hospodyně, nebo děvečka. koledy stal se v Čechách původem Kosmy, biskupa pražského a knížete českýho Břetislava (jakž Jan Doubrava [Doubravius] v své kronice vypisuje) : Příčina toho byla, že mnozí z lidu českého, jsouc již křesťané, předce ještě často se zpátkem k modlářství obraceli, nařídil tehdy biskup a kníže, aby v čas vánoční kněží příbytkův v sobě svě- řené osadě navštívili, hospodářové ale s domácíma je očekávali, Boží umučení, neb obraz ukřížovanýho Spasitele, kleknouc na kolena uctivě líbali. Jestliže by pak kdo té poctivosti Kristu Pánu byl vzdáti nechtěl, ten aby za pohana jmín a držán byl.« — Výklad tento, Hájkovi a jiným známý, vysvětloval by vykuřování obydlí o štědrém večeru kadidlem, jako přežitek tohoto navštěvování . . Koleda sama jest ovšem mnohem starší, než mylně hádá výklad tento. 43 ) » Koledy* začínaly již svátkem Všech Svatých a končily na Tři krále. Dvorský, Pam. o škol. č., str. 2., pozn. 44 ) Srv. Tomek, Police nad Medhují, str. 168 dle urbáře z r. 1406. 45 ) Jul. Fejfalík, Sitzber. Wien. Akad., XXXDC. str. 652. 46 ) Proti chození zvoníků po koledě vydala města Pražská 1. 1600 zákaz: »Toli- kéž co se zvoníkův při všech kostelích nebo farách, kteří též sobě v obyčej jsou vzali po všech farách koledou na Tři krále vytloukati, dotýče, taková koleda po cizích farách také se jim zapovídá a toliko po domácí faře své na ni vycházeti se dopouští pod skutečným trestáním. « Dvorský, Pam. o škol., 62. 266 ČENĚK ZÍBRT Onano proto, aby se housata dobře vyvedly; dévecka proto, aby se o masopustě vdala 47 ) Vedle koledy duchovenstva a žákovstva neblaze prosluly ko- ledy selského lidu, obvyklé totiž o vánocích schůzky, kdy za vy- brané peníze kupováno společné pivo čili »pivo koled ní« a při pití tropeny všelijaké nezbednosti. Volá z kazatelny zase kněz Lito- měřický 48 ): »P omněte tam doma nedopouštěti těch koled rozpustilých, hospodáři, hospodyněl Hodyť jsou Božie .. Žáčkové chudí, když koledují, totě jiné, tutě almužna; ale toto vykoledujíc, aniť se potom zžerú, zrubají po ulicechU — Horlil kazatel proti »koled- nímu pivut a horlila světská vrchnost také. Na sněmu na začátku XVI. století takto vyhlásili shromáždění páni: »Též také kolední piva aneboližto vobecní, kte- ráž sobě složíc mezi sebou peníze, v větších neb v menších počtech lidé sedlští kupují, aby jim odpouštěna nebyla, poněvadž skrz po- svícení a takový jich sňatky aneb schuoze mnozí a častí svárové, mordové a jiní mnozí neřádové a hříchové proti pánu Bohu se páší a tudy lid sedlský v rozpustilosti, k outratám, záhubě a chudobě přicházejí. Jestliže by se pak kto ze všech stavuov tak, jakž se svrchu píše, nezachoval a takových posvícení aneboližto společ- nejch piv braní dopustil, t tomu artykul sněmovní vyměřuje přísné pokuty. 49 ) Chodívali po koledě netoliko malé děti, 50 ) než také pacholata dospělejší, žáci. Koleda byla žákům ve stol. XVI. a na zač. stol. XVII. důležitým zdrojem výživy. 51 ) O vánoční koledě nosili s sebou tděťátko*. V archivu Jindřichohradeckém v účtech 62 ) z r. 1583 47 ) Ulmann, II. 500, 501. *Wann der Pfarrer an den Weihnachtsfeiertágen nach catholischer Gewohnheit seine Pfarrkinder besuchet, und ihre Háuser einweihet, pflegen die Hauswirthinen auf diesem Sitz, darauf der Pfarrer ruhen soli, einen Federpolster oder ein leinenes Tuch zu legen; so bald sich der Pfarrer aufgerichtet, setzet sich nllsogeich cntweder die Hauswirthin, oder die Magd darauf, die Hauswirthin dessent- wegen, damit ihr die jungen GUnsel gerathen; die Magd aber, damit sie in dieser an- kommenden Fastnacht einen Mann bekommt.« **) Kukop. univ. knih. pr., 11 F3, 1. 90. Sněmy, vyd. 1 54 r , list A2. Srv. usnesení sněmovní z r. 1545 (Lumír, 185 1, I- S95-) — . •''") Štelcar, O původu kněžství, list G5 : » Kmotrové i to jsou zachovávali času vánočního, když dítky na koledu přišli, tehdy je examinovali. Jestliže jsou uměli, tehdy je penězy, koláči darovali; pakli neuměli, po pardusu místo koledy dávali.* Sl ) O koledě žákovské viz náš článek na základě publikace Dvorského, Paměti o škol. č., ve Vlasti 1888, v článku »Vánoce«. ») Sign. VI. R., 1583. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 267 poznamenáno : » Ve čtvrtek den sv. Jana Evangelisty dáno těm, kteří s děťátkem po koledě chodili, 15 gr.c O koledě na Tři krále chodívali »s hvězdou*, jakž jsme poznali ve stati o svátku sv. Tří králů. Přišedše na koledu zpívali vánoční písně a dostávali za to dárky. 68 ) U některých sousedů bývali přijati nevlídně, u některých je uláli. 64 ) Po všelikých osudech a vyjednáváních byly koledy t složeny « a místo nich placena za ně náhrada. 66 ) Pacholata však chodívala po koledě stále 66 ) — a zvyk ten udržuje se na venkově podnes. 67 ) Napověděli jsme, že o vánocích dostávali koledy také funcio- náři kostelní, úřadníci a čeleď od pánů. V účtech archivu Jindřicho- hradeckého je síla dokladů toho. Páni z Hradce a jistěže i jiní páni čeští udělovali koledy štědře. Písař vykázal těmto vánočním darům v účtech z každého téměř roku zvláštní rubriku. 68 ) 53 ) »A v pravdě takový pobožný obyčej od předků našich vždycky velice vážen a držán byl, tak jsou sobě v ničem jiném víceji nezakládali libosti, jako v tom ; aby v klidu doma zůstávajíce, k sobě žákovstvo očekávajíce, o narození Syna Boží zpěvy s veselou myslí prospěvovati slyšeti; kteréžto žákovstvo dle možnosti své dobrodiním svým fedrovali.« Dvorský, Pam. o. škol. 65 — 67. — Srv. Arch. JHrad. (1. c): »Dáno žákům koledy 15 gr.« (1598). — »Dáno žákuom koledy z poručení JMsti 30 gr.c (1606) a t. d. fi4 ) » . .. to při všech nařídili: když při dotčených svátcích žákovstvo každé fary jejich domácí mezi ně do domu na koledu vcházeti budou, aby před nimi domů nezavírali...* Dvorský, 1. c, 62. » Pakli by kdo proti nim neměšťanské za- tvrdilosti prokázal, že také v potřebách svých dobrodiní kostelních též od kněžstva a žákovstva užívati nebude* (1. c). — » Třetí, ourazové z hryzení od psův a jiné zlé příhody, které se pacholatům na koledu chodícím přiházívají, . . v osmi i víceji domích nic koledy nevezmou, ale místo koledy u některých je i ulají.* Dvorský, 1. c, 65. - 5:> ) 1. c, 65, 66; 104; 206, 207. — Srv. Dr. H. Jireček, Vys. Mýto, 63; Winter ve Zlaté Praze, 1888, 579, 582. 56 ) Srv. Bečko vský a Seelisko v pozn. 42. Bílovský na zač. stol. XVIII. vybízí své posluchače, aby dětem »tyto tři dni (vánoční) koledy rozdávali.* Coel. Viv., 906 ad. r,? ) Viz o tom pěkný článek » Koleda u nás i jinde* od F. V. Vykoukala ve Květech, 1884, I. 45 ad., 189 ad. 58 ) Sign. VI. R. s udáním roku: » Koledy literátům 29 gr, 1 den. Též tovaryšům mlynářským 7 gr. 4 den.c (1570). — »Literatům dáno, kteří v německém kostelíku zpívají, koledy 15 gr.« (1575). — >V pátek den tří králův z po- ručení JMsti mladé paní dáno těm, kteří v německém kostele zpívají, koledy. « (1576). — »Dáno literátům koledy 30 gr.« (1586). — » Vydáno koledy čeládce JMsti 12 kop, 39 S r > 3 den.* (1592). — »Z poručení JMsti dáno knapům koledy 7 gr., 3 •/«, den.* (1596). — »Dáno mnichům do kláštera koledy 3 kopy< (1598). — »Dáno liteiátuom koledy z poručení JMsti 3 kopy. Též trubačuom I kopa, 30 gr. Též p a ch o 1 a- tuom z seminarium 1 kopa. Též sládku om I kopa. Též myslivcuom 2 5 g r - 5 den.* (1606). — »Hrobaři nového krchova koledy 6 gr. Hlásným koledy 2 5 Í r - 5 den.* (161 7). — »Dáno literátům koledy z poručení JMsti 6 kop. Koledy zvoníkovi 30 gr. Koledy varhaníkovi 1 kopa 6gr.«(i6i8). — »Koledy knčžím, žákům a jiným vydáno 25 kop 57 gr.« a t. d. — Vybrali jme z dokladů, jež jsme čtli 268 ČENĚK ZÍBRT Z dávných obyčejů vánočních dožila se koleda nové doby — a v leckterém koledním popěvku, třeba zkomoleném a zdánlivě ne srozumitelném, tají se starodávná píseň obřadní. 69 ) Jiným vánočním zvykem starých Čechů bylo strojení » jesliček* Vhodně vykládá tento obyčej (církevního původu) Hofmann. 60 ) Strojí prý se o vánocích v kostele jesle »pro lid prostý, kterýžto zevnitřní spůsob a ceremonii nemůže toho narození pochopiti, aby při tom, co se dálo s prostými pastýři, mohli spatřiti . . . Prostý člověk, když co v obrazích spatří, dlouho na to (mládež obzvláštně) pamatuje, jakoby to živé viděl, a tudy se k vroucnosti a pobožnosti vzbuzuje.* Zastavili jsme se u staročeských jesliček proto, že byly zá- rodkem vánočních her divadelních. Primitivní jesličky obrázkové vzrostly v kollejích jesuitských v divadla nádherně vystrojená, opa- třená skvělou výpravou, aby vábily posluchače více zvědavé, než zbožné. Z druhé polovice XVI. stol. líčí paměti, chované ve dvorní knihovně vídeňské, jak v kostelích byla od žákovstva kollejí jesuit- ských hrávána divadla vánoční » Betlem nebo Jesličky «. 6l ) Tak na př. dívali se Pražané dne 21. prosince 1566 »hře pastýřské* a téhož roku v Olomouci vypraven » dialog o Narození Páně*. L. 1568 se- hrána v Praze »hra o třech králích* s nevídanou nádherou. Po- dobná divadla s vánočním motivem *0 ukrutnosti Herodově*, »0 útěku Ježíšově do Egypta* a pod., doznávala zvláště mezi lidem v archivu jmenovaném, aspoň některé na ukázku. Hrabě Heřman Černín nezapomněl české , koledy', ani za pobytu svého v Cařihradě (161 5 — 1617); zapsánoť v účtech (Arch. JHrad.): »i. Januarii dáno koledy všem domácím, kterým náleželo k rozdělení, 50 R.c S9 ) Důkladnou snůšku »Koled vánočnícht vydala pohádková kommisse liter, řečn. spolku » Slávia* , 1878. — Slovanská koleda má analogii v příbuzných obyčejích národů sousedních. — Uvádíme tu místo jiných svědectví Tom. Naogeorga, Regn. Papist., lib. 4: »Hebdomadas třes ante diem, qua natus Jesus creditur atque die Jovis et pueri atque puellae discurrunt, pulsantque palam ostia cuncta domatim, adventům domini clamantes, forsitan haud dum nati, ac optantes felicem habitantibus annum. Inde nuces capiunt, pira, nummos porna, placentas, quisque lubens tribuit . . .« Srv. Hospin., De orig. fest. Christ., 1. 151b. Srv. Kolbe, Hessische Volkssitten und Gebrauche, 1. c, 27 — 29. tí0 ) Zrcadlo, vyd. 1642, str. 176. Doslovně opsal (neudav pramene) Beckovský, Zákl. živ. kat., I. 150, 151 (vyd. 1707). 61 ) Viz » Vánoční hry< od F. Menčíka v Ruchu, 1884, str. 551. podle Schmidla, Histor. Societ. Jesu a dle rukopisů dv. knih. vid. Srv. F. V. Vykoukal, »Jesličky a dra- matické hry vánoční*, Květy, 1885, I, 65 ad. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 269 prostým obliby. Když potom jesuité ke vší lákavé výpravě zalicho- tili se lidu, hrajíce jazykem českým, bývala vánoční divadla jejich četně navštěvována. Jedna hra taková zachována v rukopise knihovny Strahovské. Spisovatel její Václav Kozmánek upravil (dle Menčíka 1. c.) tuto hru o Narození Páně tak, že četná úsloví její podobají se hrám vánoč- ním, posud kolujícím mezi lidem. Hry tyto jsou prostonárodním ohlasem slavnostních her žákovských. 62 ) Starodávné vánoční pověry a čáry zbytky koledy, živoří posud mezi lidem českým. Zakrněly poněkud, ale přece tradicí lidovou ži- veny, udržují se podnes. Jiné obyčeje vánoční nadobro téměř zmi- zely z paměti lidové a jest nám je sbírati v roztroušených zprávách po knihovnách, po kusých částicích, a zlomkovité paběrky ty řaditi, pokud možná, v celistvý obrázek. Mezi vánoční zvyky vyhynulé patří svěcení ovsa na den sv. Štěpána a svěcení vína nebo jiného nápoje na den sv. Jana Evangelisty. Sv. Štěpán byl považován dle víry lidu slovanského i něme- ckého 63 ) za patrona koní. Štítný vytýká 64 ) svým vrstevníkům, že ctí sv. Štěpána obyčejem pohanským. » Mnozí ctie svaté jen pro zdejší odplatu právě pohanským obyčejem, jako svatého Ště- pána, aby v koně byli šťastni... Lepšíť má úřad sv. Štěpán, nežť by koňmi vládl; ano koni byli i dřéve, než byl sv. Štěpán, ktoj' jimi' vládl? Či-lij' se ten Bohu pronevěřil, ještoj' vládl jimi dřéve, žej' odjat jemu jeho úřad a dán sv. Štěpánu ?« ByMi sv. Štěpán patronem koní dle obyčeje, nazvaného již od Štítného pohanským, mohli bychom si vysvětliti, proč dávali na jeho svátek světiti oves koňům. Neznámý kazatel XV. stol. touží na pověry od lidí smyšlené : »Quales tunc sunt hic, ješto heri (na sv. Štěpána) světili oves hřebcuoma dnes pak pitie opit- cóm! Tiť jinou cestu ukazují do nebe; quid homines instituerint, to jim milejší, nežli co Buoh.« 66 ) Obyčej ten potvrzuje ještě jiné svědectví ze stol. XV. Ve zmíněném rýmování Mikulovského rukopisu vyčítá skladatel duchov- 6a ) Sbírky vánočních her německých vydali K. Weinhold, Weihnachtsspiele, 1853. K. J. Schroer, Deutsche Weihnachtsspiele a. Ungarn, 1858. Z polských bývá často cito- ván Mioduszewski, Pastoralki i Koledy, 1843* Kraków. « 3 ) Hanuš, Báj. kal., 46, 47- 6í ) Vyd. Erben, 109. «') Rkp. univ. knih. pr. (11F3), 1. c. Srv. Hanuš, Výbor, 35. 270 ČENĚK ZÍBRT ním, že jim draho platí věřící za svěcení, ba že při tom berou pra- houšle ovsa, který o vánocích světí, pro sebe : 66 ) »Čehožkoli posvětili, od svěcení dary vzali, což sami chtěli. Ovsa hrsti usypali...« Na zač. stol. XVII. obyčej, světiti na sv. Štěpána oves, zako- řenil se tak v obřadech církevních, že byl odporučován věřícím a synodou pražskou výslovně chválen. 67 ) L. 1616 uvádí Pejt Hostoun- ský mezi zbožnými zvyky také ten, že světívá se »na den sv. Ště- pána voves. « 68 ) Obyčej, vyhlašovaný druhdy od Štítného za pohanský, byl opírán výkladem křesťanským. Solnický (1630) jej vysvětluje 69 ) tím, že světí se jarní semena vůbec, »aby skrze zásluhy svatého mu- čedníka Štěpána bylo (obilí)platný k zdraví a síle těla lidem i hova- dům a aby Bůh naplnil každý živočich svým požehnáním . . « Že i ve stol. XVIII. zvyk ten byl zachováván svědčí Selská pranostika, 70 ) odporučujíc o vánocích: »Máš-li koně, toho nemeškej, oves koníkům světiti dej.< A z doby poměrně pozdní (1774) máme ještě jiné, vážné svě- dectví. Kněz Seelisko 71 ) vykládá svěcení ovsa, jako nahoře Solnický . »Co obzvláště svěcení ovsa a jiných jarních obilí se dotýče, to při vánocích na den sv. Štěpána se světí, aby Kristus Pán toho se- mena ráčil svým narozením požehnati, aby šťastně a hojně se uro- dilo . . .« Setkáváme se tu opět s pozoruhodným přežitkem, jež se všemi již uvedenými potvrzuje správnost theorie Tylorovy. O vá- nocích vracela se každoročně starým Čechům doba, kdy dle pra- starého a tudy nevysvětlitelného zvyku užívali ovsa ve svých oby- čejích. Na místo svátků pohanských božstev nastoupili noví světci křesťanští. Upomínky dávných obřadů nevymizely z lidového podání. Obnovovaly se každoročně s vracejícími se svátky křesťanskými. 66 ) Jul. Fejfalík v Sitzber. Wien. Akad., XXXIX., str. 652. 67 ) Synod. arch. prag., vyd. 1605, 1. 21. Srv. Memorab. prov. Csetnek, 1. c, str. 218. — tí8 ) O posvěcování, 1. D5. 69 ) Compendium, 1630, 1. E8. 70 ) 1. c, 17 10. Srv. Tomek, Police nad Medhují, str. 183. »Na sv. Štěpána světil superior oves.t 71 ) Vejkladové, 155. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 271 Bylo třeba opory, výkladu tomuto obyčeji. Jednotlivým sva- tým přidělována byla dle víry lidové zvláštní moc. V ten asi rozum bychom vykládali, že s dávným obyčejem užívati ovsa v obřadech vánočních, uveden byl ve styk sv. Štěpán, stav se patronem koní, a proto zaměněn starý obřad po smyslu církevním — že totiž na sv. Štěpána býval svěcen oves. Výklad ten ujal se v lidu ; ale vedle něho vyskýtá se u Solni- ckého a Seeliska výklad jiný, novější, že se má světití nejen oves, než obilí vůbec, jež bude na jaře zaseto a že zásluhy sv. Štěpána přinesou od Boha požehnání a zdar jarním semenům Oba nábožen- ské výklady jsou však mladší, než obyčej sám. Týž obyčej znali a znají Poláci a Rusíni dosud. 72 ) Dávají světití oves na sv. Štěpána, a když kněz, jda prostředkem kostela, kropí jej svěcenou vodou, metají naň hrstmi ovsa — prý na památku kamenování sv. Štěpána. Že byl podobný zvyk při svěcení ovsa na sv. Štěpána, znám také Čechům, svědčí obyčej dětí pasáků na jihu českém. Házívají po li- dech, kteří jdou na sv. Štěpána do kostela, ovsem. 7S ) Házeti po někom kvítím, zrním a pod. v symbolice prostoná- rodní má ode dávna důležitý význam Tím přecházíme ke zvyku ruskému. Národní obyčeje ruské dle všeobecného tvrzení zachovaly nejneporušenější upomínky obyčejů praslovanských. Podnes hází vají ovsem — ale ne v kostele, než zpívajíce písně koled ní, jimiž opěvují neznámé posud božstvo »Ovseňa«. 74 ) Tak jsme dospěli s výkladem zvyku staročeského zase k báje- slovným obřadům praslovanským, jichž ohlas zaznívá v prostoná- rodním podání ruském. Na sv. Štěpána světívali staří Čechové oves a na s v. Jana Evangelistu víno. 72 ) Viz o tom Lumír, 1863, str. 882; Zbiór wiadomošci do antropologii krajo- wéj, 1878 (II.), 21. 73 ) Sobotka, Rostlinstvo, 310; Světozor, 1874, 30. '*) Afanasjev, 1. c, III. 747 — 749. U Velkorusů zachovalo prý se podání o »Ov- seňu«. Jeho příchod s novým rokem líčí píseň: »Mostečok mostili, Komuž, komu jechať suknom ustilali, po tomu mostočku? gvozdmi ubivali. • Jechať tam Ovseňu Oj Ovseň, oj Ovseň! da novomu godu. Oj Ovseň, oj Ovseň!. .« Více o témž Afanasjev, I. c. Výklad jména Ovseň bývá rozmanitý. Vedle výkladů jiných odvozují někteří jméno ^bájeslovné bytosti* této od obyčeje posypávati o vánocích ovsem. .Srv. Voráček ve Vyšehradu, 1888, 96; Slov. Sborník, 1887, 215. 272 ČENĚK ZÍBRT Bývalo zvykem pohanským, že na počest bohů buď pili nebo ulévali z číse krapet vína. Abychom nezacházeli do mythologií ci- zích, kdež všude toho doklady, vzpomeňme si obřadů při oběti bohu Svatovitovi v chrámě arkonském. 76 ) Obyčej podobný ozývá se v obřadech vánočních. Sv. Janu dali jedovaté víno, jež mu dle legendy neuškodilo. Světili tedy křesťané na jeho svátek víno a pili sv. Janu na počest Staří Čechové znali tento zvyk také. Štítný poznamenal, že světívají »na sv Jana minu svatú.« Neznamená to, jak bylo vykládáno, svatojanské koření, třezalku. Název »mina« dlužno vysvětlovati vlivem německého »J o- hannis minnet 76 ), t. j. připíjení sv. Janu na památku 77 ), kterýžto zvyk podnes v Polsku a v některých krajích německých se udržuje. Dle svědectví Štítného světili také Čechové ve stol. XIV. na sv. Jana víno. Zvyk ten dlouho se udržoval. Ve stol. XV. horlí kazatel na pověrečné křesťany, kteří na den sv. Jana Evangelisty světí »pitie opilcóm* 78 ) Ve slovech těchto je jasná narážka na oby- čej, od Štítného zaznamenaný. Ze zač. stol. XVII. potvrzuje trvání obyčeje toho vedle úřad- ního usnesení synody arcidiecese pražské 79 ) Pejt Hostounský 80 ), že prý světívají »na den sv. Jana víno.« 75 ) Saxo Gram. III. 404. Srv. Sobotka, Rostl., 61. 76 ) Grimm, Mythol., I. 49 — 50, 52 ; Henne am Rhyn, Kulturgesch., I. 255. Srv. Blaas, Niederosterreich. Sitten, Zeitschrift fiir deutsche Kulturgeschichte, 1874, 269, 270: »In Niederosterreich ist bei Hochzeiten auch noch der sogenannte Johannes- segen' iiblich. Es wird námlich bei Hochzeiten Wein geweiht, welcher Johannessegen* heisst. Dazu wird der Wein gewohnlich eine Mass vom Allerbesten in einer mit Ban- dern geschmuckten Flasche in der Regel vom Brautvater — selten vom Brautigamvater — gebracht und steht mit zwei Glásern wahrend der Trauungsmesse auf dem Kredenz- tische neben dem Altare. Am Schlusse der Messe wird dieser Wein vom Priester nach dem Rituále romanům geweiht; dann folgt die Trauung und nach derselben wird der Wein gewohnlich vom Messner auf den Altar gestellt, wo der Priester zuerst selbst etwas davon trinkt und ihn dann dem Bráutigam und der Braut mit den Worten reicht: ,Trinket die Liebe des heil. Johajines.' Hierauf stellt jfiich der Geistíkhe mit dem Glase auf die Epistelseite und reicht sámmtlichen Hochzeitsgasten etwas Wein, wahrend dieselben um den Altar herumgehen und ein kleines Geldopfer auf denselben legen, worauf sie die Kirche verlassen ... In Stockerau (und auch anderwárts in Nieder- osterreich) wird nach Gastmáhlern und bei Trinkgesellschaften am Schlusse, bevor sich die Gáste nach Hause begeben, ein beliebiger besserer Wein gebracht, welcher Johan- nessegen* oder ,Stehwein* genannt wird und stehend getrunken werden muss.« 77 ) Sobotka, Rostl., 294. 78 ) Rkp. univ. knih. (11F3), 1. c. Hanuš, Výb. 35. 79 ) Synod. arch. prag., 1605, 1. 21. »Omnino autem retinenda est pia et lauda- bilis consuetudo benedictionum panis, v in i et aliarum rerum, etiam herbářům, quae certis solemnitatibus et praesertim paschae, nativitatis Domini, assumptione beatae vir- ginis, sancti Joannis Evangelista e, aliisque diebus a parochis ex sacris ritibus non sine mysterio, uberrimaque fidelium utilitate fieri solent . . .« 80 ) O posvěcování, 16 16, list D5. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 273 Svědectví zevrubnější a charakteristické zapsal Solnický (1630). 81 ) Snaží se, aby vyložil svěcení a pití vína požehnanéko rukou kněž- skou a nazvaného prý tmilost a láska sv. Jana*. (Srv. »Johannis minnet.) >A že sv. Jan Evangelista pil ač jedovatý, však požehnaný nápoj, nic mu neškodilo, protož církev svatá skrze zásluhy a zaslí- bení pána Krista a zásluhy sv. Jana žádá, věří a skutkem to shle- dává, že těm, kteříž svěcené víno pijí, neškodí jedovatí živočichové a jizlivé pití. Protož v den sváteční na sv. Jana se světí a místem jmenuje »milost a láska sv. Jana« ; protože on milostí Boží jako vínem byl opojen, abychom i my pána Boha vroucně milovali.* Ještě ve stol. XVIII. trvá pití posvěceného vína. Libertin v ná- vodu o slušném chování (1715) učí, 82 ) jak se má chovati mladý člo- věk, >když se mu na s v. Jana (kde obyčej je) skrze kněze víno posvěcené piti podává.. Nemá prý oné jako sprosté víno neb jakýkoliv nápoj piti, ale se vší uctivostí a pobožností proti jedovatému nakažení a hrdla bolení přijíti.« Libertin upravil svou knihu z řeči cizí (původně byla sepsána francouzsky), ale pravdivost slov jeho o zvyku tom potvrzují ještě jiné doklady ze stol. XVIII. Zajímavá jest jeho zpráva, že kněží sami dávali věřícím piti požehnaného vína. Dlouze a široce rozhovořil se o svěcení vína na den sv. Jana Evangelisty ve své Postille Šteyer (1719). 83 ) Opakuje výklad již známý, že na památku jedovatého vína, jež pil sv. Jan, přidává do- klad zázračné působivosti svěceného vína, jehož krapet nalévají do vinných sudů na ochranu proti čarodějnicím. V církevní písni na den sv. Jana Evangelisty položil Koniáš (1746) tato slova 84 ): 81 ) Compendium, 1630, list E5. 82 ) De educatione, díl IV. č. 7. 8S ) II. 50, 51.: »Proč na den sv. Evangelisty žehná se víno a dává se piti? Odpověď: 1. Pije se to požehnané víno na znamení bratrské lásky, nebo také pro tu příčinu sv. Jan vypil koflík vína s jedem smíšeného, aby totižto Aristodema, pohanského biskupa, a spolu s ním veliké množství pohanského lidu na křesťanskou víru obrátil. — r 2. Požehnává se víno v katolické církvi od starodávna proti jedovatému neb sice škod- livému jakémukoli nápoji, ano i k zahnání jiných tělesných i duchovních škod . . . Neb poněvadž sv. Jan bez ourazu to víno pil, moudře se nadáli staří křesťané, že také jim nebude škodný nápoj, kterého budou ke cti a s požehnáním sv. Jana požívati.., kterou jejich naději pán Bůh někdy potvrzoval zázraky . . . Čarodějnice někdy se přiznaly, že k těm sudům vína, do kterých trochu vína požehnaného na den sv. Jana vlito bylo, přístupu neměly a pro své čarodějnické schůzky z nich sobě točiti nemohly. Pročež dobře činí ti, kteří do vinných sudů trochu takového vína nalívají.* 84 ) Cytara, vyd. 1746, str. 441. Čeněk Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. l8 274 ČENĚK ZÍBRT > Protož dnes pijíce víno, jenž jest v Kristu posvěceno, netupmež ho zoufanlivě, ale věrně, doufanlivě, v srdci nepochybně, že ten rok v Kristové moci tento truňk má nás vymoci od nápojů všech oukladných i pokrmů jedovatých, lstivě medovatých.c Souhlasně s tímto, jistě bezpečným dokladem Koniášovým, že v minulém století býval obyčej často jmenovaný od církve schva- lován, poučuje Seelisko r. 1774, 85 ) že »víno svatojanské* světí se a požehnává >při vánoci* na památku, že »sv. Jan Evangelista a miláček Páně pil jedovatý nápoj, ale požehnaný sv. křížem nic mu neuškodil.* Ohlas dávného zvyku, již vyhynulého, ozývá se v lidové po- věře 86 ): tKdo na den sv. Jana Evangelisty pije víno, ten se násle- dujícího roku neotráví.« Naznačili jsme již nahoře výklad tohoto vánočního obyčeje- jenž se udržoval dle dokladů až do sklonku minulého století. Dodá, váme jen, že vážný obřad církevní sklesl v žertovné popíjení »truňku sv. Jana Dliána«. Když se totiž hodokvasitelé rozcházeli, připíjeli si, dle svědectví z druhé polovice XVI. stol, notně a naposled — a přípitek ten vtipně nazýván » truňk sv. Jana Dliána«. 87 ) Štelcar Želetayský vykládá, 88 ) že pohané, »když bylo po jídle, dříve než od stolu vstali, . . . ten poslední truňk ve jméno sv. Jana Dliana (jakž my říkáme) píjeli . . « Rvačovský souhlasně při- pomíná 89 ): » Poslední truňk ve jméno svatého Jana Dliána (jakž ří- káme) pijeme.* Rešel vtipkuje 90 ) práče, že tumějí truňk sv. Jana Dlijana připiti a potom kordinou hlavu požehnati.* Svědectví těchto tří spisovatelů, jichž mluva oplývá úslovími, vzatými z řeči obecného lidu, potvrzují s dostatek, že závěrečné pití 85 ) Vejkladové, str. 155, 156. 86 ) J. V. Houška v ČČMus. 1856, III. str. 68. — V Polsku obyčej ten trvá. posud. Viz Sierpiňski, Histor. obraz m. Lublina, 1843, str - Ml- 8T ) D 1 i a n utvořeno ze slovesa dlíti, dloužiti. Značilo to, že si pijáci zavdávali na rozchodnou řádnými, dlouhými doušky. Jgm. SI. s. v. 88 ) Kniha Duch., 1. B8, C. 89 ) Masopust, 1. 92. 90 ) J. Jireček v ČČMus. 1864, str. 27. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 275 na počest »sv. Jana Dlianat bylo rozšířeným zvykem staročeským ve století XVI. — O sv. Martině jsme poznali, že čeleď si hledala nové služby. Konrád Waldhauser (XIV. stol.) však poznamenal ve své Postille 91 ), že končíval služební rok o masopustě. Podobá se pravdě, že na Moravě mívali zvyk ještě jiný, takový, jaký mají podnes, že totiž chasa bývá propuštěna ze služby o vánocích 93 ). Vít Jakeš Přerovský 1. 1613. naráží 93 ) na zvyk ten, rozhorliv se, že o vánoční slavnosti, » kdyžto čeleď obojího pohlaví dosloužila, od hospodářův, od hospodyní z služby vystoupila, v zvolnosti na svobodě jsa, do domů krčemních shromážděná, povyky a lehko- myslnostmi se poskvrňovala.* — Na konec dlužno zmíniti se o staročeských vánoč- ních pranostikách. Otevřete-li kalendář staročeský, vyrojí se Vám při vánocích hejno pranostik, kde často pro rým přidáno proroctví, jež se tam hodí jako pěsť na oko. Ani Partlicius, jehož minuce nad jiné vyniká, nedovedl se z toho vymaniti 94 ). Přestaneme tu na ukázce takových a podbbných rýmovaček, ježto jim nepřiklá- dáme nějakého významu hlubšího. Jeron. Gebler (1. 1654) na př. prorokuje 96 ) : » Jsou- li zelené vánoce, velká noc bude bělit se; v štědrý večer jestli zhůru, víno půjde, více sudů* a t. d. Zikmund Čarnovský (1. 1668) takto si zarýmoval 96 ) : » Jestli vítr o svátcích vánočních věje, jest k hojnosti dobrá naděje. Ovce, která olšového chrástu nejí, zab ji, nebť dále k chování hodná není. . .« 91 ) F. Menčík, Konrád Waldhauser, str. 13, 14. 9i ) Srv. píseň: » Vánoce, vánoce, skoro-li budete, skoro-li, dívčence, ze služby půjdete. Kerá má mamičku, ta k marnice půjde, kerá jí nemá, ta naříkat bude.* Viz v článku » Vánoce* od J. Herbena v Ruchu, 1884, str. 579. — Z obyčeje tohoto vzniklo polské přísloví: »Na šwiety Szczepan každý sobie pan.* Více o tom Kolberg, Lud, XVI (1883), 102, 103. 93 ) Knížka o povětří země české, 1613, list C5. 94 ) 1. c, str. 110, lil. 9: ) Pranostika hvězd, k letu Páně 1564, list P2. 96 ) Prognostika astronomická, 1668. 276 Cenék zíbrt Z unavujícího prorokování »Selské pranostikyc 97 ) připomínáme pranostiku, podnes na venkově známou, že totiž se může poznati počasí celého příštího roku po počasí dvanácti dnů vánočních. Staří prý » . . . dvanácti dnů v v tom šetřili, po vánocech pilnost na né měli. Jaké počasí který den bylo, takové potomně býti mělo . . . Dni vánočnímu leden oddaný, druhému dni únor jest přičtený. Třetímu březen, čtvrtému dubeni pátému máj, jenž činí jasný den. Červen přičítají k dni šestému, přidávají červenec sedmému. Osmý den srpen sobě míti chce, devátý od září jiti nechce. Desátý říjen vždy osobuje, listopad jedenáctý spravuje; dvanáctý, poslední jest prosinec, ten počasí roku konec, c 97 ) 1. c, vyd. 17 10. Srv. o tom obšírně Praetorius, Schediasma de Bruma, 1657, Lcipzig, 1. D a d. ; Georgica curiosa, Niirnberg, 1682, I. 192. — Nakonec konstatujeme, že o > vánočním stromku* u starých Čechů, pokud jsme Čtli, nenašli jsme ani zmíneČkyl Mannhardt (Baumkultus, 224 ad., 238, 239) dokazuje, že vánoční stromek je německého původu, ale nového. Proti tomu polemisuje Schwartz (Indogerman. Volksglaube, 37, 38;, vysvětluje stromek mythologicky, jak se podobá, jen násilně a neprávem. ČJfi Cpf Cpf Cpf cX> Cpf Cpf «Z« cZ« C\£> «E> «E> «v£. 6v£« 6v£« 6v£« «E> «E> «E> Dodatky. JjT^átky, kterou jsme se obírali v této knize, bude přibývati, čím -g=4 více pramenův a spisů bude pročítáno. Položíme tu některé zprávy a doklady, jichž jsme se dočtli, kdy byla již kniha skoro vytištěna. Str. 17. Masopust. Do poznámky 1. přidej k literatuře: A. Fahne, Der Carneval mit Riicksicht auf verwandte Erscheinungen. Beitrag zur Kirchen- und Sittengeschichte, 1854. — Škoda, že jsme se dobrali této knihy, • důkladně sestavené a hojnými doklady opatřené, již pozdě, nemo- houce jí užiti pro analogii masopustu staročeského. Str. 55. Neděle smrtná. O slovanské slavnosti vynášení zimy a přinášení léta pojednal Klaté cki, Nowe lato, uroczytosč starosíowiaňska, 1886. Str. 75. Velikonoce. V pozn. 38. k citátu přidej pramen: »Kulda, Čas Mat. Mor., 1870, str. 198*. — O kostech svěceného beránka vypisuji zprávu z »Vejpisu proti zbrani «, rukopisu r. 1779 pořízeného ze starší před- lohy. Vejpis tento mám z pozůstalosti Dra. J. Špotta a dostal jsem jej vedle jiných laskavostí pí. choti zesnulého, začež zde vzdávám srdečné díky svoje. Na 1. 10: » Pakli chceš, aby se ti holubi v sta- vení drželi, vezmi z beránka svěceného kost a zastrč ji v stavení, tak se ti holubi budou v stavení držeti.« Str. 85. Velikonoce. O velikonočních hrách divadelních sepsal monografii Dr. C. Lange, Die lateinischen Osterfeiern, Miinchen, 1887. Líčeny tu začátky a vývoj velikonočních her v Němcích a Francii. 278 ČENĚK ZÍBRT Str. 97. Den sv. Jiří. Se .slovenským kouzlem (o hadu před sv. Jiřím) shoduje se víra lidu českého. Doklad jeden vypisuji z rukopisu (z konce století XVII.), jejž mi daroval můj krajan pan J. Je to sbírka rozmanitých pověr a domácích léků. Na 1. 3. psáno toto: »Dostaň hada před sv. Jiřím, zřež mu hlavu a dej do ní 3 zrna hrachu a zakopej ji do země, ať na ni slunce nesvítí, a když ten hrách bude mít květ, zřež, žádná rána se tě nechytí.* *) Shodná rada zapsána ve »Vejpisu proti zbrani «, rukopisu roku 1779 pořízeného ze starší předlohy. Na 1. 5. poznamenáno: » Kdyby si dostal hada do sv. Jiřího, uřezej mu hlavu a vsaď do ní 1 zrno hrachu a když vyroste a bude míti lusky, když zralí jsou, tak je otrhej a když na střelbu jiti máš, tak těch zralých lusků sníš tři zrna hrachu, tak šťastný budeš v myslivosti takový den. Pru- birováno.c Str. 117. Letnice. Výprask pro pamětnou. Rány, jichž se dostalo mladým lidem na meznících, byly nazývány »kopy«. Jungmann (SI. s. v.) uvozuje z Rosová Slovníku: » Musil držeti tři kopy. Dali mu tři kopyc. Název tento byl asi rozšířený. Obyčeje, vypláceti děti pro budoucí paměť, užívalo se kromě kladení mezníků také při jiných příležitostech. Pan PhC. V. Nováček upozornil mě laskavě, že se to dělo na př. při tahání nového zvonu na kostelní věž, a dal mi některé doklady toho, vypsané z Pamětní knihy fary Nebovidské. R. 1682: »Toho roku třetí tejden po sv. Václavě jest dovežen veliký zvon do kaple Všech Svatých (u Nebovid) od půl druhého sta dětí, z nichž každý tři kopy, koláč a sladkou kaši měl. Buď z toho Pánbůh pochválen. « Podobně r. 1757: »His peractis Josephus, filius magistři fabri lignarii, stans supra cuppulam ... bibit trinam sanitatem ex vitro vino impleto... Demum proiecit hoc vitrum deorsum, quod inter lapides cadens inventum integrum et illae- *) Srv. variant pod č. 36 : »K myslivosti dobrá správa: Když toho roku prv- ního hada najdeš, setni mu hlavu a dej do ní 3 zrna hrachu do oust a dej to do hrnce a dyž ten hrách bude mít lusky, sněz z něj 9 zrn toho hrachu, tedy se tebe žádná rána nechytí.* Pod. č. 58: »Aby se tě kulka nechytila. Když je na cestě hrách trúšen, seber jej a dostaň hada před sv. Jiřím, setni z něj hlavu, strč do ní 3 zrna toho hrachu, vsaď do země, když bude mít lusk, sněz 3 zrna z něho, žádná zbraň se tě nechytí.* STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 279 sum . . . Addo pariter, quod ultimato iuvenes ultra triginta . . . acce- peňnt tři kopy, quilibet exsolutus lato grosso; quod cum vidis- sent aliae matres, suos parvulos etiam triennes obtulerunt, ut acci- perent tři kopy; sed cum multi fuerint, acceperunt singuli per duos grossos.* Že zde »kopy« neznamená peníze, patrno z do- datku, že dostávali po groších. Zajímavé jest zároveň, že syn te- sařův po vykonání práce pije třikráte víno na zdraví a pak vrhá sklenici dolů z věže. Sklenice ta prý se ne- rozbila, ač upadla do kamení. Str. 154. Přede žněmi. Přidávám dvoje staročeské zaklínání mračen, jichž jsem se do- četl v zmíněném již rukopisu »Vejpis proti zbrani* a rukopisu do- mácích rad od p. JL: »P r o t i zlým mračnům Vem nůž a zřež s ním jitrocel a stup na něj pravou nohou a potom říkej: ,Ve jméno Otce f i Syna f i Ducha sv. f Amen. Pane Bože milý, králi nebeský, rač mi k pomoci přispěti, a ti větrní ďáblové, přikazuji vám mocí Pána našeho J K. a Marie panny a sv. apoštblů. Zaklínám vás skrze Boha živého, skrze Boha svatého, abyste nemohli lidem škoditi, abyste se rozešli na pusté hory, lesy a skály beze vší . škody. Toho mi dopomáhej Bůh f Otec, Bůh Syn f, Bůh Duch svatý f Amen.'« (J., č. 10). »P r o t i zlému povětří takto říkej : Svatá Alžběta po- rodila sv. Jana, sv. Anna porodila blahoslavenou pannu Marii, blaho- slavená panna Maria porodila pána našeho J. K. f . Skrze ty tři svatý porody stůjte kroupy a povětří. Obracím vás na hory, na lesy, na skály, na irioře, kde nevorají, ani nekopají, kde žádný živý člověk nepřichází. Tam vás obratcím s motcí pana našeho J. K. a mocí přesvatého umučení jeho. Toho mi dopomáhej* a t. d. (Sp. Vejpis, 1. 15). Str. 195. Skřítek. Zpráva o tom, jak skřítkové pokoušeli Karla IV., za- psána jednak od něho samého, jednak od Beneše Krabice z Veit- mile. Ve svém životopisu píše o tom Karel IV.*): »V ty časy ( r - 133 5) jedechom jednoho dne z Hrádku do Prahy, chtiec k otci našemu, jenž v ta doby bieše v Moravě. I přijedechom pozdě na hrad Pražský (do) domu purkrabinského, kdežto dřéve bydlili sme, *) Spisy cis. Karla IV., vyd. Dr. Jos. Emler, 1878, 30, v. 28o ČENĚK ZÍBRT (než sieň veliká byla udělána). A v noci položichom se na lože a Bušek starší z Vilhartic na druhé před námi. A bieše oheň veliký v komoře; neb bieše (v) zimě a mnoho svěc hořalo v komoře, tak že bylo světla dosti a dvéře i okna všecka byla zavřena. A když počechom spáti, tehdy túlá se cos po komoře jako člověk, tak že oba procitichva. A my kázachme dřéveřečenému Buškovi vstáti a opatřiti, co by bylo. A on vstav, zchodi po komoře a ničehož ne- nalezl, ani viděti co. mohl. I učini větší oheň a viece svěc zažehl. A šed k řepiciem, ježto stáchú plny vína na laviciech, a napiv se, postavi (čieši) blíž od veliké sviece hořiecé a potom položi se na loži zase. A my oděvše se pláštěm naším seděchme na loži a sly- šechme debs chodícieho, ale nemohli sme ižádného viděti. A tak patřiece s dřéveřečeným Buškem na řepice a sviece, uzřechom, nalit řepici cos vrze přes lože Buškovo od jednoho kúta komory až na druhu stranu. A obrazivši se o tu stěnu i pade prostřed komory. A my to vidúce, lekli jsme se přieliš, a vždy slyšeli sme, ano cos chodí po komoře, avšak nižádného sme neviděli A potom když ten debs přesta, my požehnavše se znamením sv. kříže, ve jmě pána Krista spali sme až do jitra, a ráno vstávše nalezechom čéši prostřed komory, jakož byla vržena. A ukázali sme to našim čeledínóm, kteřížto ráno k nám přišli biechú.c Podobně líčí Beneš Krabice z Veitmile,*) dodávaje, že kaplan Jana Jindřicha, bratra Karlova, jménem Matěj, vysvětloval onen zjev působením duchů Skřítků (»K r z e t k y«).**) Str. 196. Skřítek. Laskavostí p. Jos. Truhláře, scriptora univ. knih. pr., byl jsem upozorněn na rukopis 7H17 (XV. stol.). Na 1. 169b našel jem zají- mavou drobotinu o diblíkovi. V latinském výkladu užil kazatel úsloví, že si vede zlý duch »j a k o diblík po domé«: »Deus omnipotens eligens sibi cor hominis ad habitandum, munivit illud *) Font. IV. 487, k r. 1334: »Eodem anno Dominus Karolus iturus Unga- riam, venit de Burglino Pragam, et ibi nocte quadam dum quiesceret cum suis cu- biculariis et ignis arderet in camera et candelae plurimae, ecce subito apparuit quidam spiritus immundus, qui acceptis cyphis proiecit hinc inde per cameram principis, cunctis videntibus, qui cyphi movebantur et in angulis resonabant ex collisione, spiritum tamen nusquam viderunt. Item postea supervenit ad eundem principem Mathias, capellanus domini Johannis, comitis Tyrolis, fratris sui, eumque petivit, ut procederet versus Tyrolis et regeret terram illam pro fratre suo, qui adhuc iuvenis erat, et sibi in omnibus vellet prosperare, et ex parte spirituum, qui Kr zetky dicuntur, dixit, quod illi essent spiritus, qui fecerant insultum in camera, ut praefertur.« **) Srv. Dr. J. Kalousek, Karel IV. Otec vlasti, 1878, 189. STAROČESKÉ VÝROČNÍ OBYČEJE 281 valde bene, sic quod diabolus minimam eius cogitationem cognos- cere non potest, potest autem perscrutari omneš sensus, že sě mezi nimi tluče jako diblík po domě. « t Str. 201. Skřítek. V. Prásek v pěkné sbírce prostonárodních bájí, pověstí a oby- čejů lidu slezského (Vlastivěda slezská, 1888, I. Podání lidu) podává mnohé zprávy zajímavé a pro nás nové z oboru národního podání. Je mi líto, že jsem jich nemohl užiti. Zde aspoň odkazuji na po- jednání o skřítku a kottunu (v » Opavském Týdenníku « 1872), jehož se p. sběratel dovolává (str. 46). K dokladům, že skřítek značilo jakousi chorobu, spleteninu vlasů, přidáváme doklad z Muzy Moravské od J. H. Galaše, vyd. 18 13, str. 393. Skladatel mluví o nečistotném: »Na nesčesané kadeři jest plno skřítků a peří...< Str. 228. Starý popis sochy Brune ví kovy u mostu pražského viz u Carl Ad. Redeln, Das sehenswúrdige Prag, 1728, 371 — 374. Mezi jiným : » . . . Ich habe viel gefraget, was dieses fiir eina Statua sei : alle melden, es sei die Statua Konigs P r u n z 1 i ch s, und legen einige solche aus, dieser Prunzlich sei ein Kónig in Bóhmen, und ein sehr kriegerischer Herr gewesen, habe aber das Herzogthum in Bóhmen eine Zeitlang meiden und gleichsam in der Irre, ausser Landes herum strěifen miissen, und einen Lowen stets um sich, wie einen Hund, in seinem Herumziehen gehabt, auch ein sonderliches Schwerdt, welches, wenn er gesagt: ,Haue drein', und solches nur ausgestreckt, selbst gereget, und die Feinde alle vor ihm zerhauen und zerschlagen habe; dieses habe er allhier in die Mulda geworfen, und lasse sich zu Zeiten sehen, konne aber nicht gefunden, noch ergriffen werden, auch sei eine Prophezeiung von demjenigen, der es bekommen wird.« Str. 247. Modlitba pastýřů k sv. Blažeji. Jinou modlitbu vypisuji ze zmíněného již rukopisu od p. J., č. 48 : >Pro p a s t e j ř e : Boží doby tečku, jdi na Boží pole, pán Bůh a matka Boží buď před vámi i za vámi a všichni svatí Boží okolo vás, moji milí tovaryši od východu a západu, od půlnoci i od poledne, abyste neměli nad tímto dobytkem žádné moci, poroučím tento dobytek pánu Bohu, žádám pomoci všech svatých. 282 ČENĚK ZÍBRT Blažeji, k svatému' Patronu*), vem od něho klíče, zamkni vlkům hrdlo i vlčici, čertům i čertici, ať nemají v lese ani v poli nad tímto dobytkem žádné moci. Přikazuji tobě, dobytku, abys mne poslouchal, abys lidem v obilí škody nedělal, abys tak byl slepý od každého obilí, jako byli slepí židé, pána Krista neviděli, když z mrtvých vstal. Toho mi dopomáhej Bůh Otec f Bůh Syn f Bůh Duch f svatý Amen.« Str. 249. Zaříkání božce. »Vejpis proti zbroji* (z pozůstalosti Dra. J. Spotta), r. 1779, 1. 14: > Malému dítěti takto lekuj na psotník: ,Selť je božec s božičí s tou cestičkou kolejičí. Potkala jeho milá matička Boží: ,Kdež ty jdeš, božče s božičí, s tou cestičkou kolejičí?' — Jduť já tamto k tomuto N. (k této), do jeho těla, jeho kosti lámati, jeho žil na- tahovati, jeho tělo trápiti a sužovati.' — , Božče s božicí, nechej tohoto na pokoji. Jdi ty tam na hory, na lesy, na skály, na moře, v moři písek přesejpej a vodu přelívej, na lesích dříví přetloukej, na horách skály, kamení přelámej, tohoto (této) N. na pokoji nechej. Toho mi dopomáhej* a t. d. *) Tak psáno. V původním znění bylo patrně: »Petrovi«. Srv. str. 247. seznam věcný: SESTAVIL PhC JAROSLAV ŠŤASTNÝ. Agatha sv., pověra o jejím svátku 202 36 ; — pečuje o oheň 242 s . agnusek, vosk svěcený, ochra- na proti ďáblům 69. o Amadisovi kniha 22 8 39 , 23 1 . Ambarvalia 117 11 . Amulety (se jmény Tří králů) 15. sv. Anastazius uzdravuje ďá- blem posedlé 243. anjel zlý viz hrom. sv. Anny pohanská úcta v Radiměři 244 17 . Antikrist 19. sv. Antonín vzýván, ztratí-li se někomu něco 244, 244 15 . sv. Apolena ^Apollonie) u- zdravuje zuby 243, 244, 244 15 . apotekářů patron, sv. Apol- lonius 24 1 2 , o Appolonovi králi kniha 227. April, s a. posílati, domnělý původ téhož obyčeje 95, 96. baby čarodějnice 98 — 102, 146; — jich pálení 102 ; — ujídají měsíce 99, 100. Bacchanalia (Saturnalie) 17, 18, 19, l82 17 . Bacchus, jeho pochování 33, 445 Bacch., soud nad ním 18, 19, 33; — hodí jej do kašny 33 ; hra s Bacchusem 33, 36, 37, 38; — v tragedii Dačického o masopustu 44; — o průvodu veřejném stro- jený 125 8 ; — malován se dvěma rohy 182; z B. slavnosti vzniklo svěcení sv. Martina 182. baleti (tanec) 42. sv. Barbora, věštění svatby 189 ; — uzdravuje oči, prsa 243. Bassompierre, jeho do- brodružství o masopustě v Praze 32, 32 56 , 33 56 . bělma žehnání 249 3 3 . Belzebub učí baby čarám 100. beránek velikonoční, jídlo 70, 7i, 75í — svěcený, čáry s ním 75, 277. Berchta 233 66 ; viz bílá paní. besedy zimní 223 sled. o Biancefoře kniha 230, 231. bílá paní (Holda či Perch- ta) 19, 20, 232 66 ; — (můra) 214. bláto múdrosti 129 ! °. sv. Blažeje den 67; sv. Blažej, koleda 67 ; — sv. patron pastýřů 245, 246, 247, 281 ; — vládne vlky a lítou zvěří 243; — chrání před bolením hrdla 244 15 , 245. sv. Blažek uzdravuje odutá hrdla 243. blín, lék proti dně 128, 128 9 . Bloxberg 98'. bludičky (světýlka) 217, 218. bobek v obyč. na štědrý den 257, 257 18 . Boj křesťanství s pohanstvím 1, 2. bolení hrdla hojí svěcené víno 273. bouře, semena svěcená ji za- hánějí 148, 162 ; — lidé čarodějní ji působí 145; — obrazy svatých ochranou proti b. 147. božec (nemoc), jeho zaříkání 249, 250, 282. Boží muka, jich význam a pověsti o nich ioi 12 , 102 12 , 152 50 ; — talismanem ioi 12 . Boží posel viz hrom. Boží Tělo 123 sled. březen 63. březnový sníh , prostředek proti opálení sluncem 63, 64. * V seznamu uvedena jsou toliko ta vlastní, místní a jiná podobná jména, která jsou zvláště důležitá. Obsah věcný byl, pokud možná, úplně vyčerpán. Číslo větší značí stránku, menší poznámku. 284 SEZNAM VĚCNÝ březová voda (léčivá) 63. Bruncvík 228 — 229, 232"; — jeho socha při mostě pražském 281. bruslení 219 — 221. bubny robotířské 125 8 . Burjan (sv. Jan Světlý) vzý- ván, aby kroupy nebily 241 ; — vládne hromobitím a bouří 243- buzygán (palcát) 34 80 . bůžkové domácí viz penates. Bydžov dával královně raky (vánoční dar) 258™ Bylica viz Sóbotky. Calendae, od nich odvozo- ván název koledy 264 41 . caletka 174 43 . calta 255, 256, 256 9 . sv. Cecilie, patronka hudeb- níků 187. Ceres 149 43 . » Cesta do Benátek a sv. ze- mě*, kniha Oldřicha Pre- fáta z Vlkanova 227. cínu slévání 260 3 3 . ctění pramenů a vodních by- tostí 115. čáp, první jeho spatření z jara 64, 65 1 ; — štěstí domu přináší 64 7 . čarodějnic poznání na jitřní o vánocích 238. čarodějnice zaháněny svěce- ným vínem 2 73 83 ; — při svých schůzkách pijí víno, tamtéž. čáry v noci filipojakubské 99, 100, 101; — a kouzla štědrovečerní 256 — 260. čeleď mění službu o sv. Mar- tině 185; — o vánocích 275. černoboh 19, 203 38 . Černobýl 127, 129; — zprošťuje čar 148; — věnce 130, 131 ; — pasy proti bolení beder 131. »čert« v průvodu na den sv. Mikuláše 236, 237; — mumraj štědrov. 263. červánky zvěstují dešť 158. český sedlák viz sedlák, česnek v obyč. na štědrý den 257, 257 18 , 257 19 , 259, 259 31 . čtvero lístek jetelový 96, 97- čtvrtek zelený (veliký) 71, 73, 76. umývání nohou na zelený čtvrtek 70 11 , 71". č. zasvěcený skřítkům 202, 203, 252. ve č. se nepředlo 202, 203, 252. * čtvrtku zeleného* darovati 69, 70. ďábel v podobě diblíka, skří- tka atd. 197, 198; — rarášek 203 4 1 . ďáblíkové 197, 198. dary štědrovečerní 256, 256 12 , 257, 257 21 , 257", 558, 258", 258", 258". přání a d. novoroční, velko- noční viz přání a dary. děd 194. dědci (u Dalim.) 195. dešť žitný, ryb, manny, hra- chu, řípy, žita, pšenice 143 ; — masa 143 8 ; — zvěstovaný červánky, vla- štovkami, žabami 158. »dětátko<, o koledě vánoční 266, 267 diblík viz šotek. Dionysus viz Bacchus. divadla tříkrálová 1 3 ; — žákovská 39. divadelní hry velikonoční 86—93, 277; — masopustní 26 33 , 35, 39, 42; — vánoční 268, 269. diví lidé 215, 216, 217. divoký muž 215, 216. dobytka učarování (o sv Lu- cii) 238, 239. Domažlice, (usnesení měst- ské rady o mimicích, 1587.) 9, 10. dožinky viz obžinky. drak ioo 5 , 161 3 ; — (zrnek) 209 65 . Droužkensontag 52. druž bance, koláče na ne- děli družeb nou 51, 51 5 . družičalo, srbská národní slavnost' 50. duben 95 sled. duha, pověst o ní 158 70 . duch domovní 197. duchy zlé zaháněti 129. dušičkáles 40 ,i9 . Dušičky 178; — jich původ 178. Dziewanna 53, 54 2 . Eigenšpigl 231. Enšpigl viz Eigenšpigl. » feste viz neranitelný. sv. Filip a Jakub vládnou úrodou zemskou 243. Filipojakubská noc viz noc filipojakubská. sv. Florián, ochránce proti ohni 242 s , 244 15 . Frantova práva 229, 230, 231. Genius 200 2 *. goždziec viz koltoun. grillus viz šotek. Grobián viz Krobián. o Guiškardovi kniha 232. gwiazdory 261 37 . had, hada z jara uhlídati, štěstí nebo neštěstí 97; — před sv. Jiřím najiti 97; — na cestě důlež. živého nebo zabitého uhlídati 97 ; — před sv. Jiřím uhlídati 97 11 , 278; h. před sv. Janem Křt. na- lezený 137 44 ; — prší s nebe 143 ; mateřídouška ochranou proti h. 159; h. hospodáříček 203, 204, 205; — s korunkoú 205 44 ; — vzniká z vlasu ženského 205 44 . ■ hanácký sedlák viz sedlák, hastrman viz vodník, sv. Háta uzdravuje prsa 243 ; — vládne hady 243. hazuka 34 60 . Hehman 215 92 . Hejkal 215, 21 5 92 . Hejkadlo 215, 215 92 . herka, na které se čaroděj- nice honí 99. o Herkulesovi kniha 227. historie čítána u starých Če- chů 225, 226. 1 historické četby užitek, tamtéž. ! hlína z hrobu (v čarách na sv. Lucii) 239. hloh, lék proti padoucí ne- moci 76 ; — trnová koruna Kristova 76, 212 79 . hltoň 203 41 . SEZNAM VĚCNÝ hmyz, aby se nezahnízdil 258, 258*. s hnojem čarování na sv. Lucii 238. Holda viz Bílá paní. holubi ve stavení držeti kou- zlem 277. holubice, pták střelecký 120. honění ke kroužku 29. hospodář (had) 204. hospodáříček viz šotek. hospodářů patron, sv. Juli- anus 24 1 2 . hostie, ochrana proti ohni 244 14 - houser (nemoc) 248. houska (vánočka) 255, 255', 256. Hoymann 2i5 9í . Hradec Králové dával krá- lovně bažanty (vánoční dar) 258". Hra s Bacchusem 33. » hrách « viz hrom. hrách, kroupy, sedlské jídlo 170. » hrách a kroupy «, tanec 170. hrachu moc kouzelná 137 4 *, 27 8. hranečníka kladení 117 12 . hranice hořící, skákání přes ni o sv. Janě Křt. 131. »hrob« viz hrom. sv. Hroch vládne morními bolestmi 243, 244 15 . hrom, hřmění jarní kdo slyší, klepá si kamenem na čelo 64; — ochrana před h. věnečky o Božím Těle 125; — výklad jména 144; — hromová střela 144; — jak si staří Čechové h. představovali 145; — kamínek 145 24 ; — hromování, láni a přísa- hání I4Ó 27 ; — zažehnávání h. čarováním a zaklínáním 154; h.-li opálí, lék proti tomu 157; — dle času, kdy hřmělo, soudilo se na úrodu 157. hromnice, hromničky (svíce) 148, 149; — pořekadla o nich I48 3e ; — pověra pohanská o dni křesť. hromnic 149 45 ; hromn. svíce při žních 161. hromničkáles 40 69 . > hromová střela* viz hrom. hřeblo, na h. čarodějnice vozí děvky 99; — na h. čarodějnice lítají 100. Hrubeš viz Krobian. hry na Tři krále 13; — masopustní divad. 26 33 , 35. 39. 42; — masop. řezníkův 34; — velikonoční divad. 86 — 93, 277; — vánoční 268, 269. hudba viz muzika. hudebníci viz muzikanti. Hus, od upálení H. odvo- zován původ ohňů svato- janských 136 35 ; — Jan, ochránce proti bo- lení zubů 244. husa martinská 179 — 184; — literatura o ní 179 1 ; — aby se vysedla (obyčej vánoční) 266. s hvězdou chození na Tři krále 13, 267. Cheb, Waldštýn o masopustě zavražděn 41 74 . chléb (věštění svatby) 187, 187 2 ; — při křtu, ochrana proti psotníku 2 12 79 ; — kdy se nemá péci 252, 252 5 , 253, 253 7 . Chození s hvězdou viz s hvězdou chození. chrtice, za dar novoroční poslána 9 6 . Chrudim dávala královně pše- nici (vánoční dar) 258 23 . de Isernia Henrica spolek viz spolek pro zábavu. Jablka rozkraj ování a věštění z toho budoucnosti 258, 258". jalovec, lék proti dně 128. jalovcový olej, lék proti dně 129 10 . sv. Jana Dliana trunk (na rozchodnou) 274 — 275. sv. Jan Evangel., víno na jeho den se světí 271 — 274. Jan Křtitel sv. 127 sled.; — pověry 274. — stavění májů 102; — věnců po vodě pouštění, věštěním budoucnosti 127; sv. Jana K. koření má moc proti čarám 128; — obřady svatojanské,zbytky pohansk. kultu 128; — kapradí v noci před sv. J. K. zázračně kvete 129; — noc před sv. J. K. 1 29 ; — sv. J. K. pás neb bylina 129; — ohně svatojanské 102, 127, 128, 129, 129 17 , 130 — 135, 136 35 ; — věnce černobýlové a ver- benové 130, 130*°; — ostroha rytířská (bylina) 130, 130 19 ; — večer sv.-janský 131; — ohňů sv.-janských původ 131— 135, 136 35 ; — skákání přes hořící hra- nici 131; — ohňů sv.-janských užito ku pálení českých knih 133 ; — had nalezený před sv. J. K. 137"; Jan Nep. sv. 141 ; — pouť svatojanská 140, 141; — patron v nebezpečí do- brého jména a pověsti 244 15 . sv. Jana a Pavla den, svěcení svící proti bouři 149, 150; — patronové proti bouřkám 150", 242 3 . sv. Jan Světlý viz Burjan. jarmark 108 sled., 138; — trhový 108'; — tržné o j. io8 2 ; — kupci o j. 108*; — j. teplý, j. studený 109, 109 4 ; — truhla j. 109, 109 5 ; — processí oj. no 11 ; — jarmarku koupiti 111, in 14 , H2 i9 ; — dryáčníci oj. H2 ai ; — oculistové II2 21 . jarmarkáles 40 69 , 109 2 . Jaroměř dávala lososy krá- lovně (vánoční dar) 258". jelením rohem kouřiti, ku vypuzení hada 204. jeřábek, jídlo velikonoční 72, 73- jeřabina, ochranou před ble- skem a ohněm 148 33 . jesle viz jesličky 268. jesličky 268. 286 SEZNAM VĚCNÝ jetelinka kouzelná 96, 97. Jidášky s medem, jídlo ve- likonoční 73. jídla velikonoční viz veliko- noce. Jiří sv., kouzlo před sv. J. 97; — šíří den 105; — vzýván při zažehnávání mračen 155, 156; — den 278; — vládne válkou 243; — s kopím před drakem 243. jiskry vylétující ze ssutin kláštera Ostrovského 2 1 8 7 . jitrnice, sedlské jídlo 170. jitrocel při zaklínání mra- čen 279. jitřní, stolek čarovný, s ně- hož možná poznati Čaro- dějnice 238, J ohannissegen 272 7<í . Johannis minne 272, 272 76 , 273. Jordánka, voda užívaná při léčení prostonárodním 155. Kajchavka viz kýchavka. Kalanda, božstvo indické, od něho odvozován název ko- ledy 264 41 . Kalendáře (minuce) staročeské 9 sled.; — nový a starý 32 56 ; — (četba) 226. kámen, na kterém se sedá s dítětem o křtu 212 79 . kameníků patron, sv. Clau- dius a jiní sv. 241 2 . kamínek hromový viz hro- mový kamínek. kamizolka pekelná, ochrana proti poranění 243 u . kapradí kvete zázračně v noci před sv. Janem Křtitelem 129. Karel IV. pokoušen od skřítků 279, 280. Karlův Týn, masopust u purk- rabí tamtéž 32 56 , 33 56 . sv. Karlu Velk. připisovaly se cedulky ochranné proti poranění 243. karneval 277. Karneval z Koblihovic 18 7 , 23 19 , 28 39 , 30. kary tona honiti 191, 19 1 6 . Kaše sladká 73, 278. klekánice 217. klekáníček 217. Klibna (maškara) 16 21 . Klimbá viz Klibna. klobása s octem, sedlské jí- dlo 170. kmín černý v obyč. na ště- drý den 257, 257 18 . knížky šprýmovné 226. koblihy 20 14 , 23, 23 19 , 42. kocoura dříti 191 6 . Kočičky, polykání > koči- ček « svěcených na květ- nou neděli 68. kočku zabitou na cestě důlež. uhlídati, neštěstí 97. kohout ohnivý, personifikace hromu 145, 145 20 . kohoutí král viz král kohoutí. koláč, družbance, k. na ne- děli družebnou 51, 51 5 ; — syrný (velikonoční jídlo) 73, 74, 74 29 í — sedlský 74™; — Svatovítovi obětovaný 160 '; — moravský 160 1 ; — posvícenský 175, 176. Ko-Lada 264 41 . kolby masopustní 24, 27, 29, 29 4 \ 32 54 , 44- koleda novoroční 8; — na den sv. Tří králů 13, 14; — masopustní 40 69 ; — o sv. Martině 183 — 185; — vánoční 261 — 267 ; — původ názvu 264, 264 41 . — (pomlázky) okopávání 5 1 ; — na den sv. Řehoře 65 ; — na den sv. Blažeje 67. kolník, jídlo o přástkách 193. kolo ohnivé (obřady a výklad) 135, r 36, I36 3ti . »Kolo« tanec národní 264 4 ! . koltoun 201, 201 34 , 281. sv. Kondrát pomáhá od ou- čeje 250, 251. Koně, aby dobře stáli a tlustí byli 101 12 , 102 12 . konopí, jeho výška dle skoku při tanci o maso- pustě 44. » kopy « -rány pro pamětnou 278. koření sv. Jana Křt., moc jeho proti čarám 128; — světilo se v den Nanebe- vzetí panny Marie 161. »kořenné matky Boží* svá- tek 16 1, 162. sv. Kornelius uzdravuje ďá- blem posedlé 243. kornyřl 203 54 . korouhev o posvícení 167, 167 15 . koruna tmová Kristova 76, 212 79 . kosle 220, 221. Kosmografia Míinsterova, Če- ské vydání, 226, 227. v kostky hrávali staří Če- chové o štědrý den 255. > koule veliká<, personifikace hromu 145, 145" Kouzla o Božím Těle 125. kovářů patron, sv. Eligius 241 2 . Kozel, na něm jezdí čaro- dějnice 100. koželuhů patron, Šimon z Joppy 241 2 . král, k. stavěti 116; — s k. choditi 1 16 9 ; — lučištníků 118; — ptačí 119, 120; — kohoutí 120. Králku vyvésti 1 16. Králové Dvůr dával královně mřínky (vánoční dar) 258 2 3 . kraple (brusle) 220, 220 4 . kraslice viz vejce velikonoční, krejčí patron, Florentius 24 1 2 . Krěs 27. Kresnice 127 4 . k ří d a Tříkrálová 16; — svěcená v obyčejích na štědrý den 257, 257 18 . křístek (Není ani křístka do- ma) 200, 200 28 , 201, 202, 203 37 , 203 38 . sv. Krištofor má péči o moře 242 3 . kříž na pánvici udělaný chrá- ní před selháním 244 14 .' křížky, pověra o nich na květnou neděli 69. Krobián (svatý, doktor) 37, 229, 230; — jeho práva 229. krup a krupobití původ 144 12 . krupobití, čarodějní lidé k. působící 145- kuděsník 261. kukačka, první její zakukání na jaře 64 7 ; — prorokuje kukáním cenu obilí, délku života a p. 137, I37 39 , I37 44 . kulík 261. SEZNAM VĚCNÝ 287 kupadlo 127, 134. kupalo 127, 134. kupců patron, sv. Homobo- nus 241 a . kuropění ranní (v čarách) 99, 100, květiny, svěcení jich ve svá- tek Nanebevzetí panny Ma- rie 161, 162. květné ratolesti, ochrana proti ďáblům 69. kýchání, obyčeje a pověry při něm a jich výklad 46, 47, 4 8 tí , 48 8 ; — čert pozná se po k. 48 8 ; — prostředky ku vzbuzení k. (rostlina kýchavka) 49 10 ; — věštbou 47, 49. kýchavka (rostlina), prostře- dek pro vzbuzení kýchání 49 10 . lapka (loupežník) 88. lar 195, 200, 200 24 . lásku děvčéte získati 97. lázně parní ve XIII. st. 21 17 . lékaři zubní 112 21 ; — patron lékařů sv. Lukáš 24 1 2 . lekovníci 247 — 251. len, v obyčejích o Božím Těle 125. lesní bohové 216; — ženy 215; — muž 216. letnice, stavení májů 102 ; — jich původ 114 sled., 1 14 1 , 278; — psí v. letniČky malé; — pranostika o 1. 116; — tanec o 1. 115, 115 6 , 116. letničky malé 122, 122 32 . letník (dávka osadníků knězi o letnicích) 122 34 . Léto (o smrtné neděli) 53, 59—62. Liber 200 5 4 . Liberalia viz Bacchanalia. sv. Liboria bratrstvo 244 15 . sv. Liborius chrám před ka- menem 244 15 . sv. Linhart vládne okovy 243 6 . lípa, pan B. ze Švamberka na 1. kvetoucí obědoval 105 28 . literáti, 1. dávána koleda novo- roční 9 7 ; — 1. súčastní se slavnosti Božího Těla 124 7 ; literáti, 1. dávána koleda vá- noční 267 5 8 . litkup 109, 109 6 . Líto viz Léto. sv. Lucie den 187 ; — obyčeje a pověry 238 — 240 ; — sv. L. chrání před čaro- dějnicemi 238; — sv. L. noci upije 239; — chození s » Luckou « 239, 240; — sv. L. v zaříkání škrka- vek 240 9 ; — sv. L. uzdravuje oči 243, 244 15 . » Lucka « chodí na den sv. Lucie 239, 240. lučištníků král viz král lu- čištníků. luňák, Řekové vidouce jej na jaře poprvé, váleli se na zemi 64 7 . Luperkalia 17, 18 2 . sv. Lvu byly připisovány o- chranné cedulky proti po- ranění 243. máj první 98 sled. ; — noc před prvním m. 98; — stavění májů a pověsti o původu zvyku toho 98 l , 102, 103, 103 25 ; — m. doba veselí a zpěvu 104 ; — m. březový 103, 103 23 ; — m. cedrový, smrkový, sos- nový 103. Májový sen (kniha) 230. malířů patron, sv. Lukáš 24 1 2 . malování minucí 9, 10, 11, 40 69 . mamona 218 11 . manna prší s nebe 143. marcipán masopustní 28 39 . Marcipán z Cukrperku 28 39 . mařec piti po žni 143. Marek sv., pověra slovenská . o dni sv. M. 48 6 . Mařena (smrt) 55, 60, 6i 26 ; — M. vzývána při porodu 200 í7 . sv. Markéta vládne ohněm 243- Markolt, šeredná Markoltova dcera (Markolta) 231. maršálek (u střelců ptačích) I19, 119 23 . sv. Martina svátek 1 79 sled. ; — husa mart. 179 — 184; sv. Martin, rohlíky m. 181, 182, 182 14 ; — koleda m. 183— 185; — písně m. 184, 185 25 ; — víno o sv. M. 182, 183; — Martinalia 183"; — svoboda dávána pachol- kům a služba měněna 179, 185; — Martinsvogel 186 29 ; — věštění zimy z barvy kostí husy m. 180, 180*, 180 6 ; — » Martínek < 183,185,186, 186 29 . sv. Martin vyobrazen s husou 181 13 . Martínek (prostopášník) 183; — chasa ze služby propu- štěná o sv. Martině 185, 186; — M-ové (loupežníci) 186 29 . Marzanna 53, 54'. maso padalo s deštěm 143 8 . Masopust 17 sled; — m. zvyků původ (pohan- ský, křesťanský) 1 7 — 2 1 ; — literatura o m. 17 1 , 277; — »M.c kniha Vavř. Rva- čovského (1580) 18, 226, 227. — m. medvěd 19, 20, 44* — církevní zpěv o m. (dle Štítného) 23; — m. maškary (mumraje) 23, 46, 31, 32 55 , 33, 34, 24, 43 86 , 44, 83; — m. písně 23, 27 ; — m. kolby 24, 27, 29, 99 41 , 3 5 2 4 , 44; — Václav IV. častuje pány a měšťany o m. 24; — král Albrecht slaví m. ve Vratislavi 25 ; — král Vladislav tancuje o masopustě s kramářkou 25 ; t— m. hry divadelní 26 513 , 35» 39. 42; — m. muzika 26, 27 40 , 28, 29, 42; — m. marcipán 28 39 ; — m. pokrmy 28 39 ; — m. soudy (pánů nad pod- danými) 29, 30; — m. pranostika 30, 4i 74 > 44; — m. průvody 31 ; — m. hry a tance řezníkův 34; 288 SEZNAM VĚCNÝ Masop. stínání hlavy volu (v Benátkách) 34 : ' 9 ; — strhování hlavy huse o m. 34 59 ; — m. židovský 40™; — m. kantáty noční 40 69 ; — m. koledy 40 69 . masopustáles 40 6 9 . masť čarodějná, která působí sen bab-Čarodějnic 10 1. maškary masopustní viz mura- raje. Mateří douška silní a je ochranou žencům proti hadu 159. mazanec 14, 73, 74, 75> 86, 87, 89. med v obyč. na štědý den 257, 257 18 . sv. Medard vládne deštěm 243 Medulina 232 66 . medvěd masopustní 19, 20, 44. Mělník dával královně víno (vánoční dar) 158' 23 . Melusina 228 38 , 231 — 233. menuet (tanec) 42. měsíc, čarodějnice szobají m. 99, 100; — baby ujídají m. 99, 100; — vědi ujídají m. 99, 100. měšcořezec 1 1 1 . metly velikonoční 80, 80 5 9 . mezníků kladení 117; — mezníky, jich kladení 117; — výprask na nich pro pa- mětnou 117, 1 1 7 278. sv. Mikuláše den, obyčeje, jejich výklad 234 — 237; — sv. Mikuláš, slovanský patron vod 237, 242 3 ; — sv. M. vládne vodou 242 3 , 243. minu světiti na sv. Jana viz Johannisminne. Minuce viz kalendáře. minucí malování viz malo- vání minucí. Mlynář, jeho duše v pekle (viz div. hry.) 88. mlynářů patron, sv. Vinokus 24 1*. modlitba, ochrana proti bouři 147. Mokrosla 200 27 . morous 212. motýl, kouzelný prostředek při koupi 64 8 . mráz čarodějnicí způsobený 146 29 . mrož 54 5 . mrskačka o velkonocích 77", 79- mrzina (nemoc) 248. mše osličí (missa asinina) 83, 84; — m. světlá (Liechtmess) i49 45 . Mulišák 237 ,3 . m u m r a j e masopustní 23, 26, 31, 32", 33, 34; — Vodní muži při masop. m. 34, 35> 42, 43 86 , 44, 83; — štědrovečerní 261, 2ÓI 87 , 262, 263. munšanc 35. můra 210 — 215; — psí 212, 2I2 80 . >Můra noční c divadelní hra česká 21 3 84 . muzika 26, 27, 28 40 , 29, 42, 165, 175, 176; — na poctu sv. Jana Nep. 141 ; muzikanti, pištci a hudci 27, 165; — pozounáři 28 40 ; — bubeníci, varhaníci, kej- dači, piskači 36; — trubači 36, 135 35 ; — mužici virtuosi 141; — některé nástroje m. 276; — světí svátek sv. Cecilie 187, 87 1 . mužíčkové 248. Mýto Vysoké dávalo královně pstruhy (vánoční dar) 258 23 . Nadělování sv. Mikuláše 235, 236. nádeníků patron, sv. Theo- baldus 24 1 2 . Nanebevzetí panny Marie, svátek 262. navní kost žehnati 250. neděle černá 45 ; — pražná 45; — kýchavná 46 sled.; — kýchavná, odkud název? 47, 48; — družebná 50 sled.; — výklad jména n. drňžebné 51, 52; — družbance (koláče) 52; — » svačina* 50; — růžebná viz družebná; — smrtná 53 sled., 277; | neděle květná 68, 69, 84; — křížky v pověře 69 ; — polýkání svěcených koči- ček 68; — »osličí mše* 83, 84; — v n. »nové* nasazuje ho- spodyně kvočnu 253, 253 7 ; dítě v neděli narozené, bude šťastné 253 16 . Nehoda 201 se , 20 1 83 . Nekřtěňátka 296, 296' 6 . nemluvňátka 9 6 1 6 . nezranitelným se učiniti 137" 243, 278. noc před prvním májem filipo- jakubská) 98, 99 ; — před sv. Janem Křtitelem 219; Nový rok 7 sled. novoroční žerty a kratochvíle 7 sled.; — koledy '8; — přání a dary 8; — pověry 1 1 ,6 . Nundinae no 11 . Oběti u pramenů 115. oblé vačka o velikonocích 82. obřady, o. pohanské církev mění v křesťanské, pod- kládajíc jim křesťanský vý- znam 2;. — úsudek papeže Řehoře I. o témž 3 2 ; — církevní mísí se s obřady rázu světského 83, 84, 207 ; — pohanské o letnicích ko- nané 115; — svatojánské zbytky kultu pohanského 128. Obrazy svatých, ochrana proti bouři 247. Obyčej církevní o slavnosti Nanebevstoupení Páně 1 07. Obyčeje prostonárodní, jich vztah ku duševnímu životu národa 3, 4. » Obyčeje a práva všech ná- rodů* (kniha Aubana-Mi- rotického) 227. Obžinky 59 74 , 161, 163, 63 « 8 . oculistové o jarmarku H2 al . ohně svatojánské 102, 172, 128, 129, J29 17 , 130 — 135 136 35 ; — svatoj. původ 131 — 135, 136 3 '; — svatoj. užito ku páleni českých knih 133 ; SEZNAM VĚCNÝ 2Š9 ohně při zvláštních slav- nostech 135 35 . 136™; — na památku mistra Husi I35 3 ''; — bludné 218; — o vánocích v Rusku za- palované 264 41 • Okrutnici 261. Oldřich kníže hostí uhlíře husou martinskou 180 7 . Olova slévání 187, 188, 260 33 sv. Ondřeje svátek 187, 188, 189, 242 3 . osličí mše viz mše osličí, ostatky (reliquie) svatých, ochrána proti ďáblům 59 ; — (reliquie) u sv. Víta v Pra- ze 69 \ ostroha rytířská (bylina) o sv. Janě Křt., zachovává oči od bolesti 130, T30 19 . Otčenáš zpět říkaný, v pověře na štědrý den 260 3 \ sv. Otilie vládne zuby 43- oučeje léčení 250, 251. ovsa svěcení na den sv. Ste- pána 269, 270, 270 70 , 271. — metání, na památku ka- menování sv. Štěpána 271, 27 1 74 . Ovseň 271, 27 1 74 , ožeh, na o. čarodějnice děvky vozí 99; — na o. čarodějnice lítají 100. ožinky liz obžinky. padoucí nemoc, hloh lék proti ní 76; — prostředek proti ní o křtu 212 79 ; — sv. Valentin uzdravuje p. n. 243. paganalia viz posvícení sedl- ské. Paleček, šašek 31 palmové ratolesti, ochrana proti kouzlům 69. palmy na květnou neděli sc světily 162. pardus pro pamět 117. parkové 198. parychta (bůžek) 157 20 . pás proti bolení beder 130, 131 ; — černobýlový proti bolení beder 131; — pargamentový, ochrana proti poranění 143 14 . pastýřů modlitba 182, 183. Paštéta z Dykštejna 28 39 . pátek, veliký (obyčeje a po- věry) 76, 77 ; — den strašidel a p. 252; — chléb nemá se péci v p. 252 5 ; pověry německé o p. 252 2 . sv. patronové různých stavů a některých nemocí 241', 242°. pecník 28 39 . pekař v pekle za malé pe- čivo 88. pekařů patron, sv. Vilím 24 1 2 . penates (domácí bůžkové) 1 94 sled. peníz Boží 109*; — e hoří 218. Perchta viz Bílá paní. TZíoionia 117. peroutky prodávati (zůstati na ocet) 8i' 14 . Perun zimní viz černoboh. pes černý, krev jeho pro- středkem proti očarování domu 34 1 3 * ; — zaštěkání v pověře štědro- večerní 259, 259 3í , 260 3 s . Petro všti 224 ,tí . pihy, léky pro ně 113* 1 . o Piramovi a Tysbě (kniha) 227, 228 38 . i písně o masopustě 23, 27 ; — p. o posvícení 171; : — p. svatomartinské 184, : 185 25 ; — štědrovečerní 256 13 . ; pivo litoměřické 87 ; I — lomnické p. 92 ; — p. kolední 266. plat vajec prutový (o veliko- I nocích) 71 l4 . | plavba pro zábavu I05" 29 . ; plavců patron, sv. Arnoldus H. 241 Plivník 209" 1 . plotem třásti o štědrý den 259, 259 32 , 260 33 . Pluto 149 45 . Plzeň, m asopustní radovánky 34- pohádky 224 lfi . Pohoda 200' 27 , 201 30 , 20 1 33 , poklad pozná se po světýlku 218. »na pokoj « zvonění 255 (i . pokrmy masopustní 28 39 . Poleb 200 24 , 200™. polednice viz poludnice. I Poledníček 217. Polička dávala královně oves : (vánoční dar) 258". 1 polínka při čarování na den sv. Lucie 238; — p. v pověře na štědrý den 259, 259 31 , 260 33 . poludnice 216, 217. pometlo, na němž jezdí čaro- dějnice 100. pomlázka 51, 77, 79> 79 r>7 > 80, 81; — p. okopávání viz koledy okopávání. pondělí tučné 139. pondělky » dobré* 185. popelec, vožení hudce od panen na pluhu, máčení jich o p. 24, 40 71 , 4i 7l > 33 56 - pořekadla o letnicích 122, 122 3 V 3 , poslů patron sv. Adrian 24 1 2 - p o s t a v n í k při tanci po- chodňovém 25. postní dni, dni strašidel a p. 252, 253 7 . posvícení 38 , 1 1 1 12 , r 8, 164 sled.; — p. papežské 38; — mythologický význam p. 164 1 ; — muzika o p. 165, 175, 176; — p. na neděli po svatém Václavě ustanoveno 166; — korouhev o p. 167, i67 lfl ; — slavení p. v Jednotě Bra- trské 168; — p. sedlské 169, 169"; — písně o p. 171 ; — tanec op. 170, 171, 172; — p. mladé 172, I72 3S , 173; — duchovní dostávali dávky a poplatky op. 173 ; — requiem za zemřelé osad- níky o p. 173, 173 39 , 176, 176 50 ; — koláče p. 175, 176; — > kantor « zpíval »vinš« o p. 176; — p. císařské 176. pouť 138 — 141 ; — p. emauzská 81 fi4 , 82 64 ; — p. svatojanská a svato- václavská 140, 141. pověry novoroční u 1 *"'; — p. o jménech Tří králů 14 — 16; ?9 290 SEZNAM VĚCNÝ pověry a obyčeje při kýchání 4 6, 47, 48 6 , 48 8 ; — p. o vyhánění školákův na den sv. Ř. 67; — p. o křížcích na květnou neděli 69 ; — p. o čarách v noci filipo- jakubské 99, 100; — p. o Božím Těle 125; — p. a obyčeje přede žněmi 142; — p. pohanská o dni křesť. hromnic !49 4: ; — p. o bylinách, svěcených v den Nanebevzetí panny Marie 161, 162; — p. o svěcených věcech 162; — p. o skřítcích, kteří vlasy zmodrchají a spletou 199, 201 ; — p. o penězích, které se mrtvému do hrobu dávaly 200 ÍT ; — p. při křtu 212 79 ; — p. štědrovečerní 2 56 — 260. pověsti o nočních jízdách čarodějnic a pokus o jich vysvětleni 100, 10 í. pozounáři (muzikanti) z Lin- ce 28 40 . požehnání domovní, ochra- nou před pohromou 148. pramenu ctění, 115, 115*. přání a dary novoroční 8 ; — p. a d. velikonoční 69, 11 ; — d. vánoční viz dary štědro- večerní. pranostika masopustní 30, 4i T4 , 44; — p. velikonoční 94; — p. o letnicích 116; — p. o vlhkém neb suchém roce o sv. Ondřeji 189; — p. vánoční 275, 276. prasátko zlaté (o štědrém dnu) 257, 257 18 , 257 20 . prasinec 219, 291 l . práskání bičem proti mračnu 154. přástky 190 — 194. prašivec 203 41 . Práva Frantova 229, 230, 231 »* — práva doktora Krobiana 229, 230. pravice postupování ženám 106, io6 3rt . pražma 134. pražmo 45. přežitky kulturní 46. processí 140; — p. o jarmarcích no 11 ; — p. církevní do poli 117, 118; — p. o Božím Těle 123, 124, 124 6 . procházky jarní 105, io5 :il , 106. Proserpina 149 45 . prosinec 219 sled. provaz od černé krávy uzdra- vuje 248 30 . prsten se jmény tří králů průvod, o příjezdu Marie Te- j režie do Čech 124 8 . prvotiny úrody zemské se | obětovaly 161, 162. psa zabitého na důlež. cestě I uhlídati — neštěstí 97. psí letnice viz malé letničky. psotník, ochrana proti němu I o křtu 2I2 79 . ptáci k zadušenině 28 39 . ptačí král viz král ptačí. ptáčnice 121. pták střelecký 19, 1 19 2 120. pučálka 45, 57. pulsanti viz zvonníci. pupence nejprvnčjší se svě- tily 216. >Rada zvířat* (kniha) 27. rarášek 203 4I . raci, kdy jsou nejlepší 142 2 . řád střelecký 120. Radegost, jemu byly zasvě- ceny Tuřice 114'. Radhost (bůh) 62", 134". Rakovník 1 1 . Ředkev, kdy se světila 162 ,0 . reduty 43. Řehoře sv. den 65 sled. ; — koleda v den sv Ř. 65 ; — pořekadla o dni sv. Ř. 65 1 ; — p. o vyhánění školákův na den sv. Ř. 67 ; — vojáci řehořští 65 ; — sv. Ř. patron žáků 242 3 . řeřábek viz jeřábek, řezníci, jich zvláštní hry a tance masopustní 34. řezníci omezují prodej husí o sv. Martině 180. robotířské bubny 125 8 . rohlíky svatomartinské 18 1* 182, 182 14 . sv. Rochus a Šebestián, ochráncové proti moru 244 ,6 . ' rosnička viz žába. rozcestí, čáry na r. 99, 101 > Rozmlouvání Boha s Evou« (Evika) 227. Riibenzahl 217 4 . rusadelné svátky 114, 114 1 , 116. rusalje 114. rusalky 114 1 . Rufa sv. den, Čechům ne- šťastný 159 75 . Russworm, jeho masopustní dobrodružství 32, 32 S6 , 33 : ' 6 . růže zažehnávání 156. rybářů patroni, sv. apošto- lově 24 1 2 . ryby padaly s deštěm 143. rytíři svatomikuláští 234, 235. sanice 221 — 223. satan, baby ve snu šálí 101. o Satranské zemi (pro le- nochy) — pověsť 231. j Saturnalia viz Bacchanalia. | sázení višňové haluzky v den ! sv. Ondřeje 532 ; 1 — z toho věštění svatby 189. | sedlák český a hanácký při j zábavě na cis. dvoře ve I Vídni 43. ; sedlářů patron, sv. Gualfar- dus 24 1 2 , semena světí se ve svátek Nanebevzetí panny Marie Marie 161, 162; — svěcená zahánějí bouřku a p. 148, 162; — jarní se světila 270. Schmeckostern (Smechostren) 78, 79- skořápky ořechové v pověře na štědrý den 260 83 . skřítek 1 94 sled. 280, 281; etymol. slova 195 8 ; — zmodrchá na hlavě vlasy (srovnej koltoun) 1 99, 20 1 ; — pokoušeli Karla IV. 279, 280. skřivánek o hromnicích 248 3tf . »slamník« 82 tí4 . slavnost rolnická (při příchodu Marie Terezie) 125 8 ; SEZNAM VĚCNÝ 291 slavnost pohanská letního slunovratu 128. slepice černá, k čarám 99 ; — personifikace hromu 145, 145"; — aby nesly 259, 2 59 30 . Smechostren 78, 79. smok viz zmek. smrk oloupaný a o v věšený, zábava o posvícení I76 5 '. •smrt, smrtholka 53, 54, 55> 6i 28 ; — vynášení, původ a význam jeho 53—62, 135; — v průvodu na den sv. Mikuláše 236, 237; — znamení — světýlka 217, 218. Snář 228. sňatky (o masopustě) 30, 42. snop první požatý, pověra o něm 161, 161 3 . sobota bílá (obyčeje a po- věry) 77, 94; — den strašidel atd. 252; — v s. se nezaorává 253, 253 7 . sobotáles 40 69 . Sobótky 127. sochy Kristovy vytahování, na den Nanebevstoupení Páně 107. soli bečka, pokuta 193 14 . soudy masopustní (pánů nad poddanými) 19, 30. spaní navrátiti 216. spolek pro zábavu v Praze ve XIII. stol. 21, 22. spolky střelecké 118, 119. stanů řemeslníků patron, sv. Pavel a sv. Aquila 24 1 2 . Stehwein viz Johannessegen. Štilfrýd 228, 231. stlaní trav a zelin po zemi, v den sv. Jana Křt. 131. stolek čarovný na sv. Lucii 238. stoupa, na níž čarodějnice lítají 99. středa černá (bláznová) 40; — sazometná 71, 71 15 ; — popeleční 71 15 ; — ve s. se nemá péci chléb 252*. střelba ku ptáku 118, 11 18 , 119— 112; místní jména ku s. k p. se vztahující 121. střelci pražští účastní se slav- nosti ku poctě sv. Jana Nep. 242. střelců ptačích konvent 1 1 9. střelecké spolky viz spolky střelecké. střelecký cech 119. střelecký pták 119, 119 21 , 1 20. střevíce 27. střílení proti mračnům 151. stříly lekovati 250. strom truchlivý 103 ; — aby byl úrodnější 259 32 . stromek vánoční 276 9Í . stromů obvazování na štědrý den 2 5 9 32 . studánka, pověry o s. 206 207, 208; slavnostní vymývání s. 207 53 ; studně ukáže dívkám o štědrý den ženicha 259, 2 5 9 32 . Stuchlík z Hladomře 33. suché dni, ve kterých nemá se péci chléb 252, 253. svačina viz neděle drůžebná. svadba selská při masopustní zábavě 43. Svatovid, jemu byly Letnice zasvěceny 114 1 ; — byl koláč obětován 160 1 . svěcené věci, ochrana proti nemocem a čarám 162. světlonoš 217. svíce voskové rytířské 124 7 . svíčiček pouštění na Tři krá- le, z toho hádání osudu bud 12, 187; - — pouštění o štědrý den 260 33 . Svítek z Putrsfeldu 28 89 . šat 3i 51 , 34. ščegolja 261. šenkýř, jeho duše v pekle (dle div. hry) 88. šetek viz šotek, ševců patron, sv. Kryšpín a Krispian 24 1 2 , šibenice ptákova (střelecká) 120; — provazy se š. 99, 101 12 ; — řetěz se š. 101 12 ; — hřebík ze š. 902 12 ; — kosť od š. (v čarách na sv. Lucii) 239. šišky, masopustní jídlo 20 1 4 , 23 19 , 42. škrkavek zaříkávání 240 F . škytavka, při š. někdo vzpo- míná 49 11 . šlejchýřů patron, sv; Andro- nikus 24 1 2 . šmerkust (šmekůstr) 79, 79 5 7 . šotek 194 sled. šprýmovné knížky viz knížky šprýmovné. sv. Šťastný (Felix) ctěn, aby zboží přibývalo 241. štědrý večer 254*, 256 l5 , 256 16 . sv. Štěpán, patron koní 269. štírové prší z nebe 143. Šváb , žertovná vzpomínka v div. hře 87. švec, v pekle za špatné boty 88. tanec o masopustě 13 — 28, 30 4ti , 34 5tf ; — pochodňový 25 30 ; — masop., řezníkův 34; — vlaský 35; — menuet 42; — balet 42 ; — o letnicích 1 15, 1 15 6 , 1 16 ; — voditi 116, 116 6 ; — ovčácký 125 8 ; — řetězový 125 8 ; — » Hrách a kroupy* 170; — » Předák* 170; . — o posvícení 170 — 172. tarmark 113 2 '. taškáři o jarmarcích lil. tentatio , žertovné vyložení toho slova 140. tesařů patron, sv. Josef 2*41 a . titivillus 195. tkalců patron, sv. Severus a Vorrenus 24 1 2 . třezalka 128 8 . trh 138, 139; — výroční 108 sled. 108 1 ; — výklad náboženský, slova t. 108 trhovec (kdo sluje) 108'. Tříbek 200 2 7 , 20 1 30 . Tří králů den 12. sled.; — pouštění svíčiček 12; — chození s hvězdcu 13, 267; — hry tříkrálové 12, divadla tříkrálová 13; — koleda na T. k. 13, 14 ; — psaní jmen T. k. a křížků a význam toho 12— 16; — ová křída 16; — amulety be jmény T» k. 15; 292 Tříkrálová voda proti kouzlům 149; o Tristramovi kniha 228 38 . trlice, kterou čarodějnice dojí 99, 100. troubení proti mračnům 150 až 153. Troup (šašek) 37. trubačka proti mračnům 153. truhla jarmarečná 109, 109*. Trutnov dával plátno královně (vánoční dar) 2 58'". Tyr (Tur) (bůh) 114'. Tuřice, slovenský název svát- ků svatodušních 114 1 . turnaje viz kolby. Uher, žertovná vzpomínka v div. hře 87. uhlířů patron, sv. Alexander 241 2 . upír 210 72 . úrody přičarování 142. ústřice, kdy jsou nejlepší 142 7 . Václav sv., pouť svatovác- lavská 140, 141. sv. Valentin uzdravuje pa- doucí nemoc 243. valchářů patron, sv. Menignus, sv. Anastasius 241 2 . vampyr 210". vánoce 254 (obyčeje, pověry, zábavy) sled.; — výklad názvu 254*, 25 5 a ; — vánoční stromek 2j6 91 ; — v. pranostiky 275, 276. vánočka viz houska, vaserman viz vodník, vastrman viz vodník. Vavřince sv. den, obyčeje v Jihočesku 148 33 . * vázání*, při žních a při stav- bě IÓ3 19 . vdolky na Moravě 160 1 . večer svatojanský 131. v ě d i, ujídají měsíce 100. vědmy, kdy nemají moci 257 19 - vejce velikonoční (kraslice) 75, 77, 78, 80, 8o 5 «, 81. Veles 210, 245. velikonoce 68 sled. ; — přání a dary 69, 8 1 ; — jídla 70—75 í — vejce (kraslice) 75, 77, 78, 80, 8o r ' 8 , 81 ; — mrskačka o v. 77 48 : 79; — divadelní hry české 86 — 93, 277; — pranostika 94. věnců pálení o Božím Těle, chrání před hromobitím 125. věnce černobýlové 130, 131. věnců po vodě pouštění o sv. Janě Křt. věštění bu- doucnosti 127. verbenové věnce viz sv. Jan Křtitel. Vesta 200, 200 24 . věštění osudu svíčičkami 12 ; — kýchavka věštbou 47, 49 ; — budoucnosti o sv. Janě Křt. 127; — kukaččino 137, 137 39 , I37 44 ; — z barvy vody ve studánce 206, 208; — svatby 187, 187*, 187 189; — smrti 187; — zimy o sv. Martině 180, 180'', 180 8 ; — roku, budeli vlhký či su- chý 189. ! věštice 215. ! Vildpret z Grinvaldu 2S :,! '. j vinařů patron, sv. Noe 24 1 2 , i víno (o sv. Martine) 181, ! 182, 183; ' — svěcení na denjsv. Jana I Evangelisty 262, 271, 272, I 272™, 272™ 273, 274; I — patron sv. Urban 249 3 ; — svěcené proti jedovatému nakažení a bolení hrdla 273; — sv. proti čarodějnicím 273 88 . vinobraní 183. vlas ženský, pověra o něm 205 44 . vlašťovka, kdo ji z jara vidí ochráněn proti pihám 64, 64 4 , 69; — štěstí nebo neštěstí domu přináší 64'; — zvěstuje dešť 158. vlk, přeběhne-li přes cestu, neštěstí 97. vodiči mračen viz zaklínači voda tříkrálová proti kouzlům 149; — slov. patron, sv. Mikuláš 237, 242 3 . vodní bohové 206, 207, 208. vodní muž viz vodník, vodnice , jídlo o přástkách 193. vodních bytostí ctění 115, 195*, 206 — 208. vodník 34, 205 sled. vodvářka, sedlské jídlo 170. vrabec, štěstí domu přináší 6 4 7 . vykuřování obydlí a j. 256, 256", 257 265 ,a . výprask pro pamětnou 117. "7 1 *, 278. Walpurga sv. 98 Walpurgisnacht 98, 98'. Weinachten , výklad názvu 254*, 255*. Wichtlzopf 201, 201 3 4 . Zábavy jarní 105. zahradníků patron, sv. Pau- lin, sv. Mauritius 24 1 2 . zajíc, přeběhne-li cestu, ne- štěstí 97 ; — před sv. Jiřím nalé/ti, kouzlo 97. zaklinači mračen 157, 1 57 60 ; — uzdravují ďáblem posedlé 243- zaklínání hromobití 1 54 ; — mračen 279. zakopávání lidí a zvířat do. základů i63' y . zámečníků patron, sv. Duns- tanus a sv. Apelles 241- zaříkadla pastýřů 245 — 7. zatmění měsíce a slunce, pověry o něm 100, ioo s . zážinky (začátek žní) 159, * *59 74 . Zel 200 24 , 200 í6 . »zielna Matka Boská « viz ,Ko- řenné Matky Boží 1 svátek. Zieuonia 54 3 . (srv. Dziewan- na). Zizlila 200". zlatníků patron, sv. Eligius neb sv. Loy 24 i 2 . »zlý« viz hrom. zmek 209, 210. zmok viz zmek. zmrzlík viz neporanitelný zpěv církevní o masopustě (dle Štítného) 23; — o letnicích 115. zuby tvrdé, aby mělo dítě 212 79 . zvěřina 28 39 . zvířatům může se rozuměti na štědrý den 258*», 259™. zvoneček červený viz třezalka. zvonění proti mračnům 150 —233; SEZNAM VĚCNÝ 293 zvonění »na pokoje 253 fi . zvonníci 253 ; — z. chodili koledou 265 <( \ zvoníků patron, sv. Konstan- tin, sv. Quido 24 1 2 . zvony, jak šlovou v řeči pe- kelné i44 la ; — zvonu nového slavnostní tahání na věž 278. žába, co značí spatřiti ji z jara poprvé Ó4 8 ; — žáby prší s nebe 143; — ž. zvěstují déšt 1 58 ; — ž. kosti přičarují milence neb milenku 257 ''. ! žehnání proti kroupám a zlé- mu povětří 1 54 ; — ž. (zažehnávání nemoci) 248—25 . I žemlí rozdávání na dušičky ! .78. 1 ženám se pravice postupo- vala 106, io6"'\ ; žežulka viz kukačka. žhavý muž 217"'. židi 12. židovský masopust 40™. ! Živěna 200- 7 . žížaly jedovaté prší s nebe í 143- žně, přede žněmi 142 sled.; — po žních 160 sled.; — pověry a obyčeje před ž. 142; — hromničná svíce při ž. 161; — snop první požatý, pověra o něm 161, 161 3 ; — dožinky obecní 163; — ožinky (obžinky) 159/ 4 , 161, 163, IÓ3 18 ; — zážinky 159, 1 59 74 . sv. Žofie v zaříkadle 240 9 Z K R A T K Y. Některé prameny citovány jsou plným titulem, jiné, často se opakující, srozumitelnou zkratkou. Ustálené zkratky jsou tyto : ArchJH = Archiv Jindřichohradecký. ArchmPr ~ Archiv města Prahy. Arch. Třeboň. ~ Archiv Třeboňský. ČČMus. ZZ Časopis českého Musea. Pam. Arch. ZZ Památky archaeologické (také ZZ Arch. Pam.). SI. Jgm. zz Slovník Jungmannův. Tylor zz Něm. překlad jeho spisu » Primi- tive Culture* — »Anhange der Culturc (přel. J. W. Spengl a F. Poske), Leipzig 1873. Univ. knih. ZZ Universitní knihovna v Praze. Výtah ze seznamu knih*) vydaných nákladem Jos. R Vilímka v Praze. Nej lepší české humoresky. ^ dáni. Se 66 zajímavými humoristickými obrázky. 8° 85 stran. Cena 46 kr. Kratochvilná historie mést a mi st v zemích koruny Svatováclavské. Přispaním přátel humoru a * Humorů a sebral a se psa! Primus Sobot fot. 8" 304 str. Cena 1 zL 60 kr., v pěkné po vod. vazbé 2 zl. Novellv Napsal J an flenwdrai. 8° 208 str. — Ve skv. úpravé zl. l'20 t skvostné vázané 2 zl. 20 kr. Povídky a arabesky. •*• Cena zl. 1-20, skv. váz. zl. 8*80. NiNiéíl: S° r tugen Aram. L ^ fou VMof[{ raea č*%t. Dva díly. 8° 740 stran. Cena 2 zl. Vá- zané v červeném plátné 2 zl. ÍX) kr, nofalrá bartnnu Napsal Jfiw Červenka, ueiSKB Kanóny , & „ st| . Cena % zl Skvostné vázané 2 zL Truchlozpěvy, rady a nápady, ^ čenstvu všemu T zvláště pak lidu českému, pfenesfastný sepsal tvor Emanuel Pysi- švor.) Sešit 1. 16° 64 stran. Cena 20 kr., sešit 2. 16° 80 stran. Cena 35 kr, Vybrané obrázky krakovské. Bahtrki. Přeložil Albrecht J. Kroupo, w 264 sir. Cena 1 zl. Učitelské historky. jjjg** <%:< den, učitelé. 8°, 200 stran. Cena 1 zl. Povídky ironické a sentimentá lní. Napsal Jar. Vrchtoki). (1880-l88ň.j 8° 180 str. Cena zl, 1'20, skvostné váz. zl. 220. Polské paní a dívky. »<*&^ k ? z kníh 1 •est a ztí života. Napsal Edv. Jelínek, Skvostné vydáni, 16° 200 stran. Jen víizané. 1 zl. 40 kr. Vsedni příběhy, ^\^ Cf1w/tt Cena 1 zl, váz 1*46. Z nuzných času. ^ SZ ^i zl. L30, skvostné váz. zl. 2.30. Písně A(ío{ f° Hfi/duka 8° 14 L síran. S po- dnbiznou. Cena 1 xl, T skvostné vá- zané 2 zl MIqHú OU&4 Verše Aloí na Škantvu. 8* miauy svet m ^ Cena { J - ^ váz. 1 zl. 80 kr. Le8ni 8tezka SS;::":, Václav Cernv. 16" 70 stran Cena 50 kr. ( skvostné vázaná 1 zl. Z malého svéta. ^Jl^ť^ 16° 80 stran. Cena 50 kr. t skvoslně vr- Kané i zl. 7\*tnmn Alpská pověsf. Veršem napsal Heyduk. 16° 84 stran. S podobiznou bá- sníkovou, Cena 50 kr>, skvostně váz. 1 zl. Výbor básni Tom. Cannizzara. Jaroslav VrHilkký. 16° 120 strun. Cens 50 kr. t skvostné vázané 1 zl. Pnoaia MUa Zeyera. 8° 208 stran. Cena r06Sie 1 zl. m kr. skv. váz. 2 zl. 30 kr. Poesie italská nové do by. 'j^al?? přeložil Jaroftlar Vn-Mirký. Velká H l \ im strun. Cena 2zl. 20kr., skvostně vázaná 3 zl. 20 kr. Vittoria Colonna. ^t.vtZl,:'- Cena 45 kr, Skvostné vňz. 1 zl 30 kr, Poesie Adama Asnyka. 8° 148 stran. Cena I st, skvostné vázaná 1 zl. 50 kr. Jediné České autor, vydáni Květy z polských luhů. stran a 9 podohizen autorův. Cena 2 zl 80 kr., skvostné vázané 3 zl. 50 kr. Ifntfa ronin Román. Napsal JiH Ohnět. nnize anm. Pfe] y Pťtrů s » m strail Cena 1 zl, v péJtné pflv, vazbé zl. 1*45 Wnwallw Napsal Jo**f Štolba 8° 208 stran, noveny^ Cena x zl ^ kr skvostnč v 4_ zané 2 zl. 20 kr. Z českých mlýnů. J^gi Tůma S :í50 žertovnými iHustraetmi od K. Thumy. — 8" 418 sran. Cena 2 zl. Skvostné vázané 3 zl. *> Úplný seznam všech nákladem los pouhé přihlášení každému zdarma a franko. R Vilímka v Praze vydaných knih zašle ae na z: e šalan ítlusínije Karel Thui Díl II. — Add mok s hady. - pi| B a Hullandr, — Nannl ho riinrr-ííMill < )tiiirtm> I r r • • j 1 r - . — Když ae jinému jámo kopá, - Půjčko tn oplat- ku - Povedená rucepn. *inló nehr> život! Gslou /. Ko«pody, — Pinch jako prach. — Jak Matfaek v Hra^e krajánkoval, — Tuk dlouho chyboval, ai Irvllh — Když ae večeři po (mé. V tom ► blázni- vém roce*. — Jak pan otec JanaU pohnal Havliáka - Jak Tonda Vkkú IVoiii^eí svezl. — dak pa/i uter 7 Kle- puC va žilo prodával — Cestou po vodé. Zví-li to pan r>lrc, - Jak se muže čtovék polekat ua hiúný žaludek — Oko za oko, zob za zubí - Povedeně jitrnicové hrnly. — Pyt*l pro zloaf. - Vodní otázka a kalhoty* — Pan otec a jeho starek. — Jak si pnu apráveo počínal na lo- BO*a! — Konec procesu. — Zachránil Garibaldiho. — Jak ise panu otci Hovorkovi důkaz nepoved. — Čerta v zajíc* — Ta mládož! — Jak ae chytají — ženy* — Pro- hiunou vyhrál. — Jak se Kroupa 8 Roubíkem ií škorpili — Jako v té pohádce, — Když má '•Jovók o kousek přes míra. — Kou- sek staré historie. - Také avytojan- >ka pouť, — Obrázek zt? Slovenska, — Klyž ti Američané přijeli - Tínle i t udán ti st Prahy! . . , Nedělní klid. — Uučcl posvěcuje prostředek, — Jak se pin houfek vykoupal. - Nahnal mu. - Jak do lesa tak z losa. — Kdy/- lampa uhasne — Na bralr-dvi. — ^dšil hastrmana — Syi vcstrovsků *úb,iv:i - Ve mlýne - (.báseát. 426 stran. Cena jednoho v tlfustr. kol< obálce brož* výtisku 2 zl , skv. vál, Obsah dílu II. • Když st čovék tak n^k'ty pospí — Kónu ik-ii.i háAka * camarou. — Jako máslo. Ih>htrvlruž*t»> tli biilk ovo . . — Tře ti I a k osa n a k ň w i hajný. — Spfcčfgek pán - Jak to Srumpetr - ■! Očarovaná lavice — Jak se ťh vlají kozáci. — Straka na vrbě. - Jak se dobře paehlnje. — Hrabe z Vrbna. — Cerltiv likér — K*3yž ma élovék v pivo smůlu - Když H' nik 1 in k knhontú povede, /lr švědcmu a jilnucorá stfikať-ka. Jak se pasou nuhuri Védél o pokiadn. Jak pan otec Zaá m a mi- strem Tatínkem 1 rov o? li cuné do Prahy — Jak si to starý Bmmlík s mladým Brumlikom p řpleUi, — Ukratlená troska, .st™ Ha p.mocnj roiloulaně boty. — Jak na u e»UBfi Úek panímámo vymet p*c. — Jak ao hledal uk kamarád* — Pan otec Trkola nám pťé* — r fgg 5 kozou. — Jak může odpolední spaní clovíkfl — Pomstěný Vejmi nkář. — Obráceny Jub veverka - Proč pan otec Trmal neplatil, se Keclík ženil. — Pálení a nepáleni kostelnic pan otec Jan ala karýrovai opice. — Kdo dli len dříve mele. Když se ctavék myli v a P arkýři o v zouvák, Holásek a Nekolka, posvíceni než Jdoo-li hodiny v éalandá épA — Všechno jeden nes, — n inéjle všichni vftli atejn l»v.i rmynáři v míst*. - !ú\ Mašinel. - HonvQdsk* Svoji k evému, nékdy 1 ns. Mokrodoletkf \r'.-U y ho_ krnrionatě kousky f-e j.tilfna s Donském vy< — Šlisl pro de«iicivi. V rlui — Jen e mlviíúri sí něco ~ KaUt- ly é'rýe^ Kiliáná-